tag:blogger.com,1999:blog-83298110952216295282024-03-15T14:48:32.272+01:00Blízkovýchodní stránkyMarek Cejka's Middle Eastern PagesMarek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.comBlogger513125tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-51071369199348989552024-03-15T13:23:00.004+01:002024-03-15T14:47:46.931+01:00Hamas Activities Outside the Gaza Strip / Činnost Hamásu mimo pásmo Gazy<p><i>(CZ verze níže)</i></p><p><i>The power and</i><i> influence of Hamas widely exceed the tight borders of the Gaza Strip.</i></p><p><i></i></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjLYzcq2uD8uBva8lPOR7XQCXq9HpOj8wysxrQwJ4FpMLJKHFFqMjSsHKtl2YgmUucRQ2M7PBVWdKPuEyuoQqQ5JOIzEis_c2T9IfI4Vbs54H1P3kJCAtTxzvN2Qzb-T3MZr3Uk0DufgUry5zx6ak69dEW0dBV0nLIsZM9KM9E_Y8iFOsnCMhlQ88Wjm_rk" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="" data-original-height="675" data-original-width="1200" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjLYzcq2uD8uBva8lPOR7XQCXq9HpOj8wysxrQwJ4FpMLJKHFFqMjSsHKtl2YgmUucRQ2M7PBVWdKPuEyuoQqQ5JOIzEis_c2T9IfI4Vbs54H1P3kJCAtTxzvN2Qzb-T3MZr3Uk0DufgUry5zx6ak69dEW0dBV0nLIsZM9KM9E_Y8iFOsnCMhlQ88Wjm_rk=w640-h360" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Khaled Meshaal, ex-chief of the Hamas Politburo, plays ping-pong in Qatar. </td></tr></tbody></table>Prime Minister Netanyahu and other Israeli politicians often <a href="https://www.timesofisrael.com/liveblog_entry/netanyahu-says-no-alternative-to-%20victory-in-gaza-warns-hezbollah-not-to-enter-war/" target="_blank">mention</a> the „destruction of Hamas“ as one of the main arguments justifying the current military operation in the Gaza Strip. This argument can perhaps be understood as a political slogan from the point of view of the current Israeli radical-right government. Still, knowing this movement’s fundamental role and scope, it is evident that this intention is practically unfeasible. David Aliberti and Daniel Byman <a href="https://www.csis.org/analysis/what-does-destroying-hamas-mean" target="_blank">discuss</a> why this is so in the context of Gaza itself. Another argument that supports the assumption that the destruction of Hamas is practically impossible is its territorial scope. Although the Gaza Strip is the traditional center of Hamas activity, it is far from being the only territory where the movement operates. Other territories where it is relevant are, for example, the West Bank, Lebanon, Syria, and Qatar, as well as Turkey and Jordan.<p></p><p>Outside of Gaza, Hamas‘ activities are most closely monitored in the West Bank and Qatar. Let’s look first at the <b>West Bank</b> after 2007, when there was a significant rift between Fatah and Hamas, after which Fatah took control of the region. He pacifies his opponents in the West Bank, including the main faction, Hamas, but at the same time, he does not have absolute control over this territory. Thus, Hamas operates from underground, and in recent years, its radical manifestations have escalated in the West Bank. Between January 2016 and September 2022, around 30 violent incidents were attributed to the movement. In the 12 months leading up to the October 7, 2023 attack itself, the <a href="https://acleddata.com/2023/12/14/the-resurgence-of-armed-groups-in-the-west-bank-and-their-connections-to-gaza/#s4" target="_blank">number</a> of attacks in the West Bank rose to 50. Even given the massive decline in the popularity of Fatah in the West Bank, and on the contrary, the <a href="https://apnews.com/article/israel-hamas-palestinians-opinion-poll-wartime-views-a0baade915619cd070b5393844bc4514" target="_blank">rocket rise</a> of Hamas, the defeat of this movement in the West Bank is even less feasible. Compared to the Gaza Strip, the West Bank also records the more complex political, demographic, and geographical conditions.</p><p><b>Qatar</b> plays a very specific role in the current conflict in Gaza: on the one hand, alongside Egypt, it is the main negotiator in the current conflict between Israel and Hamas; on the other hand, it has long provided asylum to the exiled political leadership of Hamas. For example, the political leaders of Hamas, Ismail Haniyeh, Moussa Abu Marzouk, and Khaled Mashaal, found asylum in Qatar and <a href="https://www.timesofisrael.com/qatar-agrees-to-review-hamas-ties-after-gaza-hostage-situation-resolved-report/" target="_blank">allegedly left Qatar</a> after October 7, 2023, out of fear for their safety.</p><p>Hamas also has many followers and cells in the Palestinian refugee community in <b>Lebanon</b>. Meanwhile, it cooperates with the Hezbollah movement there. The elimination of the high-ranking official of the radical wing of Hamas, Saleh Al-Arouri, which took place on January 2, 2024, became medialized. After all, he is also the highest representative of Hamas, whom Israel has managed to eradicate so far.</p><p>A relevant number of Hamas sympathizers can also be found among the Palestinian refugee community in <b>Syria</b>. Until the time of the Arab Spring, the exiled leadership of Hamas was even based in Damascus. However, disagreements between Hamas and the Assad regime occurred, and the movement relocated to Qatar. </p><p>Qatar is also politically close to contemporary Erdoğan’s <b>Turkey</b>, which has also not been hiding its ties to factions of the Egyptian Muslim Brotherhood and other related organizations, including Hamas, since the Arab Spring. A number of its members and officials moved around in Turkish territory, and even Erdoğan himself shows closeness to this part of the Palestinian political and radical spectrum in his <a href="https://www.reuters.com/world/middle-east/turkeys-erdogan%20-says-hamas-is-not-terrorist-organisation-2023-10-25/" target="_blank">speeches</a>. </p><p><b>Jordan </b>has long been home to the largest Palestinian refugee community, and logically, within it, there is strong sympathy for various Palestinian political elements, including Hamas. It needs to be noted that Jordan has its Islamist politicians and radicals under relatively strict control, especially since the Arab Spring, when, in general, relations between the Jordanian regime and Islamists (including those linked to Hamas) noticeably worsened.</p><p>As the information stated above indicates, Hamas is far from dependent on the Gaza Strip for its activities. There, Israel, in the current military operation, which is marked by extremely high collateral losses, is eliminating the activities of Hamas, which may be tactically successful. However, in the long term, the current course of the military operation may bring the next generation of Palestinians under its wing. The Israeli idea of destroying Hamas is thus practically unfeasible and puts the current enormously harsh military interventions in Gaza in a problematic light, both from the current humanitarian as well as from the strategic point of view.</p><p>Originally written for <a href="https://www.khayrion.com/2024/03/14/hamas-activities-outside-the-gaza-strip/" target="_blank">Khayrion</a>, 14. 3. 2024</p><p>-----------------------------</p><p><i>Vliv Hamásu výrazně přesahuje hranice pásma Gazy.</i></p><p>Premiér Netanjahu a další izraelští politici často zmiňují „zničení Hamásu“ jako jeden z hlavních <a href="https://www.timesofisrael.com/liveblog_entry/netanyahu-says-no-alternative-to-victory-in-gaza-warns-hezbollah-not-to-enter-war/" target="_blank">argumentů</a> ospravedlňujících současnou vojenskou operaci v pásmu Gazy. Tento argument lze snad chápat jako propagandistické heslo z pohledu jeho současné radikálně-pravicové vlády, ale při znalosti reálné role a působnosti tohoto hnutí je zjevné, že je tento záměr prakticky neproveditelný. Proč tomu tak je v kontextu samotné Gazy, rozebírá například <a href="https://www.csis.org/analysis/what-does-destroying-hamas-mean" target="_blank">text</a> od Davida Alibertiho and Daniela Bymana. Dalším argumentem, který podporuje argument, že zničení Hamásu je prakticky nemožné, je i jeho teritoriální působnost. Pásmo Gazy je sice tradičním centrem činnosti Hamásu, avšak není zdaleka jediným teritoriem, kde hnutí působí. Další území, kde má relevanci jsou např. Západní břeh, Libanon, Sýrie a Katar, případně Turecko či Jordánsko. </p><p>Mimo Gazu je nejsledovanější činnost Hamásu na Západním břehu a v Kataru. Podívejme se nejdříve na <b>Západní břeh</b> po r. 2007, kdy došlo k velké roztržce mezi Fatahem a Hamásem, načež tento region ovládl Fatah. Ten pacifikuje na Západním břehu své oponenty, hlavního soka Hamás nevyjímaje, zároveň však nemá toto teritorium pod svou kontrolou absolutně. Hamás tak působí z podzemí a v posledních letech se jeho radikální projevy na Západním břehu stupňovaly. Mezi lednem 2016 a zářím 2022 mu bylo připisováno asi 30 násilných událostí a v průběhu 12 měsíců předcházejících samotnému útoku ze 7. října 2023 jeho počet útoků na Západním břehu <a href="https://acleddata.com/2023/12/14/the-resurgence-of-armed-groups-in-the-west-bank-and-their-connections-to-gaza/#s4" target="_blank">vzrostl na 50</a>. I vzhledem k obrovskému poklesu popularity Fatahu na Západním břehu, a naopak <a href="https://apnews.com/article/israel-hamas-palestinians-opinion-poll-wartime-views-a0baade915619cd070b5393844bc4514" target="_blank">raketovému vzestupu</a> Hamásu by byla porážka tohoto hnutí na Západním břehu ještě méně realizovatelná. Oproti pásmu Gazy tomu navíc nahrává tamní komplexnější politické, demografické i geografické podmínky. </p><p><b>Katar</b> hraje v současném konfliktu v Gaze zcela specifickou roli: Na jedné straně je vedle Egypta hlavní vyjednavač v současném konfliktu mezi Izraelem a Hamásem, na straně druhé dlouho poskytoval azyl exilovému politické vedení Hamásu. V Kataru tak například našli azyl političtí vůdcové Hamásu Ismaíl Haníja, Músa Abú Marzúk či Chálid Mašál, kteří po 7. říjnu 2023 údajně z obav o svoje bezpečí <a href="https://www.timesofisrael.com/qatar-agrees-to-review-hamas-ties-after-gaza-hostage-situation-resolved-report/" target="_blank">Katar opustili</a>. </p><p>Hamás má řadu stoupenců a buněk v palestinské uprchlické komunitě v <b>Libanonu</b>. Zároveň tam také spolupracuje s hnutím Hizballáh. Medializovanou se stala likvidace vysokého činovníka radikálního křídla Hamásu Saleha Al-Arúrího, ke které došlo 2. ledna 2024. To je ostatně i nejvyšší představitel Hamásu, kterého se Izraeli podařilo zatím zlikvidovat. </p><p>Sympatizanty Hamásu najdeme i v palestinské uprchlické komunitě v <b>Sýrii</b> a do dob arabského jara dokonce sídlilo exilové vedení Hamásu právě v Damašku. Pak ale došlo k neshodám mezi ním a Asadovým režimem a přesídlilo právě do Kataru. </p><p>Katar má také politicky blízko k dnešnímu Erdoğanově <b>Turecku</b>, které rovněž od dob arabského jara nezastírá svoje vazby na frakce egyptského Muslimského bratrstva i další spřízněné organizace, včetně Hamásu. Řada z jeho členů a činovníků se na tureckém území pohybovala, a i sám Erdoğan dává ve svých <a href="https://www.reuters.com/world/middle-east/turkeys-erdogan-says-hamas-is-not-terrorist-organisation-2023-10-25/" target="_blank">projevech</a> najevo blízkost právě k této části palestinského politického a radikálního spektra. </p><p>V <b>Jordánsku</b> je dlouhodobě největší palestinská uprchlická komunita a logicky tak i v jejím rámci jsou silné sympatie k různým palestinským politickým složkám, Hamás nevyjímaje. Nutno říct, že Jordánsko má své islamistické politiky i radikály pod poměrně přísnou kontrolou, a to hlavně od dob arabského jara, kdy se obecně vztahy mezi jordánským režimem a islamisty (včetně těch navázaných na Hamás) znatelně zhoršily. </p><p></p><p>Výše uvedené naznačuje, že Hamás není ve své činnosti zdaleka závislý jen na pásmo Gazy. Tam Izrael v rámci současné vojenské operace, která je poznamenaná mimořádně vysokými kolaterálními ztrátami, eliminuje činnost Hamásu, která může být takticky úspěšná, avšak z dlouhodobého hlediska může stávající průběh vojenské operace přivést pod jeho křídla další generace Palestinců. Izraelská představa zničení Hamásu je tak prakticky neproveditelná a staví současné enormně tvrdé vojenské zákroky v Gazy do problematického světla nejen z aktuálního hlediska humanitárního, ale i z hlediska strategického. </p><p>Napsáno pro portál <a href="https://www.khayrion.com/2024/03/14/hamas-activities-outside-the-gaza-strip/" target="_blank">Khayrion</a>, 14. 3. 2024</p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-74448753910336166982024-02-11T22:04:00.007+01:002024-02-11T22:04:45.990+01:00Vývoj Hamásu - cyklus přednášek<p><b>1. díl</b> (11. 2. 2024):</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="359" src="https://www.youtube.com/embed/XAripV_cwTw" width="483" youtube-src-id="XAripV_cwTw"></iframe></div><p style="text-align: center;">- Úvod </p><p style="text-align: center;">- Kontext vzniku Hamásu </p><p style="text-align: center;">- Muslimské bratrstvo v Egyptě a dalších částech islámského světa </p><p style="text-align: center;">- Co je to islamismus </p><p style="text-align: center;">- Proč Západ dříve podporoval islamisty </p><p style="text-align: center;">- Osobní zkušenost s násilím ze strany Hamásu.</p><p style="text-align: center;"><br /></p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-4897088577363178732024-01-28T21:47:00.007+01:002024-01-28T22:05:22.565+01:00Pětidílná série blízkovýchodních podcástů s Adamem Hájkem<p> 5. Díl - <a href="https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/podcast-kontext-marek-cejka-izrael-ceska-republika-vztahy.A240125_090853_zahranicni_aha?" target="_blank"><b>Česko-izraelské vztahy, česká islamofobie, romantizace, média</b></a> - 25. ledna 2024</p><div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjkY9dEtmp_Km6vyiiKQ7nSXacAPNYPPwvISrtBFcKzCRLydNrywfPiIjs1t2nqBa2o5KSepo6jQaa6TKQrxgzMt-q4IeJdweE7LnbnSCYXVACj6Q06Tf1iznofntjhii3jubKpBbbl84fOrRm0vZKo2Ugr49pYaRLP8MdnRjplGz-EaXlJYbgRde3sCzwe" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="383" data-original-width="680" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjkY9dEtmp_Km6vyiiKQ7nSXacAPNYPPwvISrtBFcKzCRLydNrywfPiIjs1t2nqBa2o5KSepo6jQaa6TKQrxgzMt-q4IeJdweE7LnbnSCYXVACj6Q06Tf1iznofntjhii3jubKpBbbl84fOrRm0vZKo2Ugr49pYaRLP8MdnRjplGz-EaXlJYbgRde3sCzwe" width="320" /></a></div></div></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div style="text-align: left;">4. Díl - <a href="https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/izrael-palestina-gaza-hamas-marek-cejka-podcast-kontext.A240110_125033_zahranicni_aha?" target="_blank"><b>Vznik a současnost izraelského osadnického hnutí a scénáře vývoje v Gaze</b></a> - 10. ledna 2024</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgZKAfF9_xkwQpPdoDoUJXbWQUJWaGf57yLV4HXS2h7n2iqk5tbXlh-jgWe-f-NVeeZ-OFOy2RR2aAMwkmMBgjXlAyeoZvvBsM4giLInh2bcAWZO40cfYjkNS4_Re9LCmvyIdl7ShlqgmVxlrRjsb9t42xRmJv9yniEARKRgh49845GdcrGQnb-m9i8F3_a" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="683" data-original-width="1024" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgZKAfF9_xkwQpPdoDoUJXbWQUJWaGf57yLV4HXS2h7n2iqk5tbXlh-jgWe-f-NVeeZ-OFOy2RR2aAMwkmMBgjXlAyeoZvvBsM4giLInh2bcAWZO40cfYjkNS4_Re9LCmvyIdl7ShlqgmVxlrRjsb9t42xRmJv9yniEARKRgh49845GdcrGQnb-m9i8F3_a" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div style="text-align: left;">2. Díl - <a href="https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/marek-cejka-izrael-podcast-kontext-usa-biden-aipac.A231129_105512_zahranicni_aha" target="_blank"><b>O vztazích mezi Izraelem a USA</b></a> - 29. listopadu 2023</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhcq428CKtGoyGH0MhkzFddDZ29yAIZ59jYdOqM5_v7F22eeq1BuErAoO4Qf9llP92Iooq7pJOekw1Mf-Wn4IvmJk41hctUbHtGgoRIMyQahcE6pQXjrFErJ_f3a4zTJHawitQEyMUjnkLpMLwj9B3nIWOnyN-H1iO3s8GU9LVO4_cuqie4dh-BhpBHHTtv" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="320" data-original-width="320" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhcq428CKtGoyGH0MhkzFddDZ29yAIZ59jYdOqM5_v7F22eeq1BuErAoO4Qf9llP92Iooq7pJOekw1Mf-Wn4IvmJk41hctUbHtGgoRIMyQahcE6pQXjrFErJ_f3a4zTJHawitQEyMUjnkLpMLwj9B3nIWOnyN-H1iO3s8GU9LVO4_cuqie4dh-BhpBHHTtv" width="240" /></a></div></div></div></div></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div style="text-align: left;">3. Díl - <a href="https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/marek-cejka-izrael-iran-hizballah-libanon-jemen-hamas-podcast-kontext.A231213_134253_zahranicni_aha?"><b>Role Íránu, Hizballáhu a jemenských Hútíjů na současné dění</b></a> - 14. prosince 2023</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgrwbit3UEtdaiUB9cAcfh3xX2sI5Nmzuv8kR024oKqSOCaqQIo50RJ9PDe_JsGMZeeaVBAKvJrDDB7VAWYQtP0zEt6e32yFF6QbDsooEmx0jSym9lhZYo1IYv_On4AeDQ_hGYTLeVLfuXBKD5GKDzCg06_gC9CtOSBO6PvgYqE0BiVZLn5tMyjDCruYLGG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="360" data-original-width="720" height="160" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgrwbit3UEtdaiUB9cAcfh3xX2sI5Nmzuv8kR024oKqSOCaqQIo50RJ9PDe_JsGMZeeaVBAKvJrDDB7VAWYQtP0zEt6e32yFF6QbDsooEmx0jSym9lhZYo1IYv_On4AeDQ_hGYTLeVLfuXBKD5GKDzCg06_gC9CtOSBO6PvgYqE0BiVZLn5tMyjDCruYLGG" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div></div></div><div>1. Díl - <a href="https://www.idnes.cz/podcasty/kontext/marek-cejka-izrael-podcast-kontext-hamas-gaza.V231115_160506_podcast_imzv" target="_blank"><b>Geneze a vývojové etapy Hamásu, jeho vlastnosti a vůdci</b></a> - 15. listopadu 2023</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHjsI09C2sR5UOhKKbuImGWfZvs8ELMOz1POdxPTzrMmAhVV0aj5hL6t6NuACQoOtsUTmjYeRD4KNg1VheRBsKweck4KZiGm2qGWTk_37EE4yz9fnAXO2wXj9vbD8wtHAM5IDz0JThrf7CtIcJFfkB6qkjurEDCh5pKNzqXfmeAyi4CkAx38iHIAfQE8j6/s3744/hamas.webp" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2440" data-original-width="3744" height="209" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHjsI09C2sR5UOhKKbuImGWfZvs8ELMOz1POdxPTzrMmAhVV0aj5hL6t6NuACQoOtsUTmjYeRD4KNg1VheRBsKweck4KZiGm2qGWTk_37EE4yz9fnAXO2wXj9vbD8wtHAM5IDz0JThrf7CtIcJFfkB6qkjurEDCh5pKNzqXfmeAyi4CkAx38iHIAfQE8j6/s320/hamas.webp" width="320" /></a></div></div>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-39782060233080018442024-01-26T12:08:00.016+01:002024-02-08T19:21:55.127+01:00Izraelsko-palestinská cesta k 7. říjnu 2023<p>Starší verze tohoto textu vyšla v časopise <i><a href="http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2023/9/" target="_blank">Dějiny a současnost, 10/2023</a></i></p><p>Jeden z největších teroristických útoků v lidské historii, který mělo na svědomí palestinské hnutí Hamás, proběhl v kontextu již téměř staletého trvání izraelsko-palestinského konfliktu. Následující text se nebude pokoušet analyzovat jej v celé šíři, ale zaměřit se hlavně na vývoj, který předcházel zmiňovanému útoku Hamásu a následné izraelské vojenské operaci. </p><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0"><tbody><tr><td><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3OvLkI53o141rf5d_fH2ga81V6DC02cwGjkdW0C7j1zsHcNATQ8i7oRUDPcoh3wp0CgwXSbOYkcUIUwsXSjwfmXXGnRjmm7DdddH_wi9a_CL_LKKyWtIMjdwjL7pujHwpxR1MezMFQAkIH8coasE0moeJ6LRNXxOkbbjKHIMw4FQrFUV6SowZnOEKJNWY/s5456/Izraelsk%C3%A1%20a%20plestinsk%C3%A1%20vlajka%20vlaj%C3%AD%20bl%C3%ADzko%20sebe%20ve%20m%C4%9Bst%C4%9B%20Hebron.jpg"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3OvLkI53o141rf5d_fH2ga81V6DC02cwGjkdW0C7j1zsHcNATQ8i7oRUDPcoh3wp0CgwXSbOYkcUIUwsXSjwfmXXGnRjmm7DdddH_wi9a_CL_LKKyWtIMjdwjL7pujHwpxR1MezMFQAkIH8coasE0moeJ6LRNXxOkbbjKHIMw4FQrFUV6SowZnOEKJNWY/w400-h266/Izraelsk%C3%A1%20a%20plestinsk%C3%A1%20vlajka%20vlaj%C3%AD%20bl%C3%ADzko%20sebe%20ve%20m%C4%9Bst%C4%9B%20Hebron.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td>V Hebronu (foto MČ, přibl. 2015)</td></tr></tbody></table><p></p><p>Podstatné rysy izraelsko-palestinského sporu se oproti minulosti v posledních dekádách nijak zásadně nezměnily. Ze své podstaty šlo z hlediska <b>typologie symetrie konfliktů</b> (viz např. <a href="https://warpp.info/en/m1/articles/definitions-of-war-and-conflict-typologies" target="_blank">zde</a>) stále o konflikt výrazně asymetrický. Na straně izraelské se totiž nachází jedna z nejlépe vyzbrojených a technologicky nejrozvinutějších armád světa, na palestinské se straně oproti minulým desetiletím násilí více defragmentované a soustředěné v podstatě na aktivity dvou skupin – Hamás a Palestinský islámský džihád.</p><p></p><p>Pokud se podíváme, v jaké fázi se nacházel v předvečer útoku <b>izraelsko-palestinský mírový proces</b>, který nadějně začal v 90. letech minulého století, je možné konstatovat, že byl ve fázi hluboké stagnace. Ta počala již v roce 2000, přičemž však byla ještě o několik let později přerušena mezinárodními diplomatickými pokusy (např. <i>The Road Map to Peace</i>). Následný řetězec vlád izraelského premiéra Netanjahua však snahy o jeho oživení odstavil na slepou kolej. Na jednu stranu chtěl Netanjahu tuto svou politickou koncepci kompenzovat jistými ekonomickými ústupky a stimuly vůči Palestincům, v politické a vojenské rovině však ještě posílilo prohlubování okupačního statu quo doprovázeného zvýšenou expanzí izraelských osad. </p><p><b>Oficiální politika Palestinské autonomie</b> se stávala v průběhu stagnace mírového procesu stále více zkostnatělou a zkorumpovanou. Velmi důležitou roli sehrál také rozkol palestinské politiky a společnosti, který proběhl po vítězství politického křídla Hamásu v palestinských volbách v roce 2006. To ale tehdy nezvítězilo ani tak kvůli radikalismu křídla ozbrojeného, ale hlavně skrze boj proti korupci, která tehdy mj. velmi silně ovládala struktury Fatahu. Povolební konflikt Fatahu a Hamásu vedl k pučům a menší občanské válce, která vytvořila politický dualismus, který od sebe politicky oddálil Západní břeh a pásmo Gazy. Tento rozkol ukončil pragmatičtější politické ambice Hamásu vládnout palestinské společnosti jako celku. Daleko více se pak soustředil na politickou kontrolu pásma Gazy, přičemž jeho ozbrojené křídlo – Kasámovy brigády – zůstaly nadále aktivní. </p><p>Právě <b>Hamás </b>tak byl <b>od roku 2007 </b>hlavním aktérem násilí z palestinské strany a palestinské sekulárně-nacionalistické skupiny v tomto ohledu zcela marginalizoval. Někdy mu v pásmu Gazy sekundoval i podobně ideologicky zabarvený Palestinský islámský džihád, který ale co do popularity i vlivu zůstával tradičně ve stínu Hamásu. </p><p>Co se týká <b>vývoje strategií teroru ze strany Hamásu</b>, rovněž ty se oproti období druhé intifády (2000–2005) značně posunuly. Zatímco dříve prováděl Hamás sebevražedné útoky v izraelských městech, tak po izolaci v pásmu Gazy v r. 2007 od nich ustoupil a zaměřil se na rozvoj raketových technologií. V těch dosáhl – za občasné technologické podpory z Íránu – pokroků. Svou vojenskou silou však zůstával s izraelskou armádou nadále nepoměřitelný.</p><p>Hamás však s touto disproporcí asymterického konfliktu – kdy nemůže slabší strana nikdy silnějšího protivníka porazit – evidentně počítal. K tomu, aby neprohrál, mu totiž stačilo jen občasně svého nepřítele konfrontovat a zároveň se od něj nenechat zlikvidovat. Takto postupovalo ozbrojené křídlo Hamásu přibližně patnáct let. Intenzitou a brutalitou útoku ze 7. října 2023 tak Hamás velmi překvapil, nejvíce pak izraelské bezpečnostní struktury, které mají na starost monitorování a predikci činnosti hnutí. </p><p><b>Kontext Arabského jara</b></p><p>V roce 2011 se v okolí Izraele a Palestiny rozhořely protesty Arabského jara. Ty sice zarezonovaly i mezi Palestinci, ale bez nějakého hlubšího dopadu. Ani v okolním arabském světě nakonec nevedly k širšímu uvolnění a demokratizaci, které by mohly na řešení izraelsko-palestinského konfliktu pozitivně působit z vnějšku. Spíše naopak – vlna násilí nedořešený izraelsko-palestinský spor zastínila. Nové občanské války v Sýrii, Libyi a Jemenu během několika málo měsíců usmrtily více lidí, než bezmála století izraelsko-palestinského sporu. To ho posunulo do poněkud jiného světla, ve kterém už ho bylo třeba daleko více chápat nikoliv jako dominantní a médii protežovaný konflikt, ale jen jako jeden z důležitých sporů rozbouřeného Blízkého východu. </p><p>Na izraelsko-palestinský konflikt měly důsledky Arabského jara ještě jeden významný dopad: Urychlily <b>proces sbližování mezi některými arabskými zeměmi a Izraelem</b>. Ten započal už dříve před arabským jarem, ale akcelerovala ho hlavně politika prezidenta Obamy. Naznačila <b>postupné omezování amerického vlivu na Blízkém východě</b>. Také obavy z destabilizace geopolitického statu quo na Blízkém východě, se kterým začalo Arabské jaro otřásat, byly dalším důvodem, který nakonec diplomaticky sblížil Izrael s arabskými zeměmi jako Spojené arabské emiráty a Bahrajn. Jednalo se o takzvané <b>Abrahámovské dohody</b>, které byly zprostředkovány v roce <b>2020</b> Jaredem Kushnerem, americkým vyjednavačem pro Blízký východ a zeťem prezidenta Trumpa v jedné osobě. Vzápětí následovalo i uzavření diplomatických styků Izraele se Súdánem a Marokem. Do jisté míry se prohloubily též izraelské kontakty s nejkonzervativnějším islámským režimem v oblasti, se Saúdskou Arábií, byť nenabyly podoby oficiálních diplomatických styků. A byl zde ještě jeden důležitý faktor arabsko-izraelského sbližování – posilování íránského vlivu na Blízkém východě. V roce 2015, tedy rovněž za Obamovy éry, došlo totiž k uzavření tzv. Íránské jaderné dohody mezi Íránem a pěti stálými členy Rady bezpečnosti OSN: Čínou, Francií, Ruskem, Spojenými státy a Velkou Británií, společně s Německem a Evropskou unií. Jak Izrael, tak sunnitské konzervativní režimy Íránu nevěřily a obávaly se, že jaderná dohoda íránský režim výrazně posílí a ani nezabrání íránskému vývoji nukleárních zbraní. </p><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0"><tbody><tr><td><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjKAyRYW9FB3Wl2sJ-qEXfKMVAATN5pgF_ey5um7PqmLEDBpIl5pDGnR19Nqpy1TIjCUVEBVCWQ4dfN9aUXamII4iCfd78hR8-vJqkI_Lq8ZJS6KJ66QoqhNomLP-WF_P_AQFqBcxmOppLwcvqH79KZIwq30ifBIKklxzJp6L-gN452OxE9w3ajACPQid5v"><img alt="" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjKAyRYW9FB3Wl2sJ-qEXfKMVAATN5pgF_ey5um7PqmLEDBpIl5pDGnR19Nqpy1TIjCUVEBVCWQ4dfN9aUXamII4iCfd78hR8-vJqkI_Lq8ZJS6KJ66QoqhNomLP-WF_P_AQFqBcxmOppLwcvqH79KZIwq30ifBIKklxzJp6L-gN452OxE9w3ajACPQid5v=w640-h360" width="640" /></a></td></tr><tr><td>Abrahámovské dohody před 7. říjnem 2023 (Zdroj: GIS)</td></tr></tbody></table><br />Pro Palestince se posílení izraelského spojenectví s některými arabskými státy – navíc uzavřené Netanjahuem – stalo signálem, že přinejmenším významná část arabského světa už nemusí přikládat jejich osudu takovou váhu jako v uplynulých dekádách. Jinými slovy: Mír arabského světa s Izraelem už nemusel být nutně podmíněný spravedlivým vyřešením izraelsko-palestinského sporu. Netanjahuův establishment se tak namísto „conflict solution“ prostřednictvím mírového procesu, pohyboval kolem pojmu <b>„</b><b>conflict management</b><b>“</b>. Je možné, že jednou z příčin radikalizace Hamásu, která vedla k útoku ze 7. října 2023, byla právě snaha zabránit <b>„normalizaci“</b> vztahů s dalšími arabskými zeměmi, hlavně pak Saúdskou Arábií, se kterou v době útoku vedl Izrael intenzivní diplomatická jednání. <p></p><p>Se sousedními státy jako Sýrie a Libanon izraelské vztahy setrvávaly v permanentním napětí i v kontextu „normalizace“ s arabskými zeměmi. Také s Jordánskem se měly v netanjahuovské éře spíše tendenci zhoršovat, byť vzájemnou mírovou smlouvu ani diplomatické vztahy to výrazně neohrozilo. Otázkou zůstávají pragmatické postoje Turecka, které pod vedením prezidenta Erdoğana hřímá na podporu Palestinců (mj. i po útocích ze 7. října) a čile komunikuje s Hamásem, přičemž v minulosti v analogických situacích v podstatě paralelně provádělo s Izraelem byznys, včetně zbrojního. </p><p><b>Globální proměny</b></p><p>Dění na Blízkém východě velmi poznamenávají i proměny globální geopolitiky. Ze světa unipolárního, dominovaného po rozpadu Sovětského svazu Spojenými státy, se posunul více k <b>multipolaritě</b>, což je v některých částech Blízkého východu zvláště patrné. Američané tak již počínaje prezidentem Obamou (v čemž ale pokračoval i Trump) přestali ztrácet energii i čas na řešení konfliktů, kterým se ještě donedávna velmi věnovali. Izraelsko-palestinský konflikt tak v jejich pozornosti klesl přinejmenším za konflikt na Ukrajině a napjaté vztahy s Čínou. Navíc se Američané i sami doma začali potýkat s vážnými autokratickými tendencemi. To se ostatně za éry prezidenta Trumpa negativně promítlo i do amerických snah být v případě Izraele a Palestiny od dob mírového procesu 90. let „čestným zprostředkovatelem“ (<i>honest broker</i>). Trump totiž v mnohém ignoroval principy, které se snažili při řešení konfliktu vytýčit jeho prezidentští předchůdci. Je sice pravda, že Trump také prostřednictvím Jareda Kushnera přišel s mírovým plánem na řešení izraelsko-palestinského konfliktu, ale ten se ukázal pro svou jednostrannost pro Palestince zcela nepřijatelný. Jistou náhražkou za něj se pak staly výše zmiňované </p><p><b>Bibiho nekonečný příběh</b></p><p>Autokratické tendence nebezpečně zasáhly i Izrael, neboť nejdéle sloužící izraelský premiér Netanjahu se i přes množství domácích skandálů rozhodl neopustit premiérské křeslo jen tak a vyvolal tak například v izraelské historii zcela<b> bezprecedentní sérii opakovaných voleb</b> (v mezidobí 2019–2021 se konaly hned čtvery). Učinil tak z izraelských voličů rukojmí svého politického přežití. Netanjahu byl nakonec po volbách na jaře 2021 na čas odstaven od moci ideologicky širokou vládní koalicí (zahrnující levici, pravici, liberály, a dokonce umírněné izraelsko-arabské islamisty), která měla jen velmi těsnou většinu v Knesetu. Do jejího čela se postavil Naftali Bennett z radikálně pravicové strany Jamina, který měl být rotačním principem vystřídán Jairem Lapidem z liberálně-sekularistické strany Ješ Atid. Po roce vlády se v červnu 2022 dostala koalice do hluboké krize a na podzim 2022 tak byly vyhlášeny další předčasné volby. V těch opět zvítězil Likud a Netanjahu se znovu vrátil k moci. Tentokrát se však musel spolehnout jen na opozici z předešlého volebního období, takže výsledkem byla na samém závěru roku 2022 <b>nejvíce náboženská a radikálně pravicová vláda v izraelské historii</b>. Ta zahrnulo kromě Likudu a stran charedim také politické pokračovatele rabína Kahaneho – zakladatele nejextrémnějšího proudu izraelské politiky – ztělesňované ministry Itamarem Ben Gvirem a Becalelem Smotričem. Natanjahu taky v této koalici velmi rychle započal s procesem oklešťování izraelské demokracie, který zahrnoval rozsáhlou reformu oslabující vliv izraelského soudnictví. Proti těmto snahám se vzedmula nezvykle silná vlna občanských protestů, která byla ukončena až vyhlášením válečného stavu po útocích ze 7. října 2023, kdy se z pochopitelných důvodů pozornost izraelské společnosti zaměřila přinejmenším na čas jiným směrem. </p><p><b>Rozděl a panuj</b></p><p>Samotná <b>palestinská politika a společnost</b> se před 7. říjnem 2023 nacházely v hluboké krizi. Ta byla aktuálně dána jak vnitřní palestinskou politickou realitou, tak i přístupy poslední Netanjahuovy administrativy. Podívejme se na obojí o něco blíže. Obrovským problémem palestinské politiky je od roku 2007 antagonistický dualismus, který započal nedlouho po zatím posledních palestinských volbách v roce 2006. Tehdy došlo k politicko-občanskému konfliktu, který skončil rozštěpením na Západní břeh ovládaný Hamásem a pásmo Gazy pod kontrolou Hamásu. Oficiálním představitelem Palestinců a diplomatickým partnerem pro Izrael i svět byl pak nadále jen <b>Fatah</b> a jeho spojenci v rámci OOP. Ten se však potýká s dlouhodobou krizí demokratické legitimity, papalášstvím, korupcí, autokratickými a nezřídka i brutálními metodami vládnutí, kdy neváhá prostřednictvím palestinských bezpečnostních složek i fyzicky likvidovat domácí opozičníky. Stále více Palestinců tak ve strukturách Fatahu viděla jak neschopný moloch, tak i prodlouženou ruku izraelské politiky. Zvenčí pak tento dualismus vyvolával dojem, že Hamásu vyhovuje, neboť ten měl v rámci Gazy prakticky ve všem volnou ruku. Ani Netanjahu nijak zvlášť netajil, že mu politika <b>„rozděl a panuj“ vůči Palestincům</b> konvenuje daleko více než návrat k principům mírového procesu. V tomto duchu systematicky stále prohluboval i výstavbu izraelských osad. Do ní je v destruktivní logice konfliktu paradoxně zapojena i palestinská ekonomika, kdy se některé palestinské firmy a dělníci podílejí na výstavbě osad. Otázky kolaborace v palestinské společnosti jsou tak jevem, které mohly naznačovat, že v prostředí nedořešeného sporu byly určité části Palestinců už přinejmenším apatické, ne-li zlomené. Docházelo také k jistým <b>generačním konfliktům</b>, kdy přinejmenším část mladší generace ztrácela o konflikt zájem a pokoušela se „normálně žít“. Tato tendence byla ještě více patrná na izraelské straně, kde byla podobná snaha výrazně snáze uskutečnitelná, neboť nebyla komplikována dlouhodobou okupační politikou a obstrukcemi s ní spojenými. Nemalá část Izraelců, z nichž mnoho obývalo telavivskou aglomeraci, tak žila ve svých společenských „bublinách“, ve kterých jim realitu konfliktu před 7. říjnem 2023 citelněji připomenuly snad jen občasné salvy raket <i>Al-Kasám</i> z pásma Gazy. Iluzi izraelského „managementu“ a „normalizace“ konfliktu ukončila <b>7. října 2023</b> běsnící komanda Hamásu. </p><p><b>Radikalizace mládeže</b></p><p>Paralelně však také docházelo u jiného segmentu mladé generace k radikalizaci. V Izraeli to byli v osadnických komunitách ze Západního břehu mladí osadníci, kteří navazují na první generaci radikálů z hnutí Guš Emunim. Tato <b>„mládež z vrcholků“ </b>(heb. <i>Noar Ha-Gvaot</i>, ang. hilltop youth) je však ještě radikálnější a inspiruje se otevřeně zmiňovaným „kahanismem“. Útočí nejen na palestinské zemědělce a jejich pozemky (vypaluje olivovníky, ničí úrodu apod.), ale někdy se pouští i do potyček s izraelskou armádou, která je má ochraňovat. Právě z tohoto okruhu mládeže pocházejí zmiňovaní ministři Ben Gvir a Smotrič. Ti také následně z nejvyšších státních postů začali obhajovat násilné masové akce připomínající pogromy. </p><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0"><tbody><tr><td><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiegetB6DD61DOmDULkgY0c1iVmuoNOTSg7cBWInPDzL9EkrbPoNfr3floQ-M7DOO-V26C3kCgeib4eJuO_5Ft9gTRY0QMTZfviMx_u-ENCJxGBSWLHC5BY7IMEuGr4D-0bfKkSV5DFXJrEF0Aehg0r0-z3fE-opN6vsBSxTEgXXeiDP5s77kTKJT-OSWGl"><img alt="" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiegetB6DD61DOmDULkgY0c1iVmuoNOTSg7cBWInPDzL9EkrbPoNfr3floQ-M7DOO-V26C3kCgeib4eJuO_5Ft9gTRY0QMTZfviMx_u-ENCJxGBSWLHC5BY7IMEuGr4D-0bfKkSV5DFXJrEF0Aehg0r0-z3fE-opN6vsBSxTEgXXeiDP5s77kTKJT-OSWGl=w400-h225" width="400" /></a></td></tr><tr><td>Vlajka používaná "Hilltop Youth" (2015, Zdroj: <a href="https://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-4734509,00.html" target="_blank">Ynetnews</a>)</td></tr></tbody></table><p>V tomto kontextu dochází k radikalizaci také na druhé straně barikády. Na <b>Západním břehu</b> tak například krystalizují nové militantní skupiny, mezi nimiž se nejvíce začalo mluvit o<b> „Lvím doupěti“</b> vzniknuvším v roce 2022 v Nábulusu. Tato skupina zradikalizovaných mladíků se začala potýkat nejen s izraelskou armádou a agresivními osadníky, ale odmítla loajalitu i Palestinské autonomii. Podobných skupin vzniklo na Západním břehu více a mohou být příznakem masovějšího generačního se vymezování proti zkostnatělým strukturám Palestinské autonomie. </p><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0"><tbody><tr><td><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjn20c8qtYcQ0ejXsUi0eL7xUncPo3WkDgu0bm9K4txuulIjE5XCQf6y9RgyxYcWKEZI-eUEVbBZxe_ruA8nCX6r0CeFGAsYpPMsMIbr7CD-gNKhXXsrS4ae0skH_XGFU22duIXFF4maNcdgUfWyuIfgUs3w1uyE5B2SqKKr1z4WQn3BRtB3lZjRTszXo54"><img alt="" height="218" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjn20c8qtYcQ0ejXsUi0eL7xUncPo3WkDgu0bm9K4txuulIjE5XCQf6y9RgyxYcWKEZI-eUEVbBZxe_ruA8nCX6r0CeFGAsYpPMsMIbr7CD-gNKhXXsrS4ae0skH_XGFU22duIXFF4maNcdgUfWyuIfgUs3w1uyE5B2SqKKr1z4WQn3BRtB3lZjRTszXo54=w390-h218" width="390" /></a></td></tr><tr><td>Členové "Lvího doupěte" (2022, Zdroj: <a href="https://arabamericannews.com/2022/12/24/lions-den-is-not-a-fleeting-phenomenon-on-palestines-looming-armed-revolt/" target="_blank">Arab American News</a>)</td></tr></tbody></table><br /><div>K radikalizaci mládeže však docházelo i <b>v pásmu Gazy</b>, kde je dnes polovina obyvatel mladší osmnácti let. Bezvýchodný život v izolované enklávě, ze které prakticky není úniku, učinil z mladé generace velmi tvárný materiál pro radikalizaci ze strany militantního křídla Hamásu a Palestinského islámského džihádu. Tato generační radikalizace byla do jisté míry také patrná na útocích ze 7. října 2023. V reálu však prakticky nikdo nebyl zvenčí schopen tyto radikalizační posuny nějak reálněji zaznamenat. Je zjevné, že od roku 2006, kdy proběhly druhé palestinské volby, došlo ke ztrátě vlivu starších pragmatiků uvnitř Hamásu, a naopak dorostla nová generace mladých radikálů. K podrobnějšímu popisu dynamiky Hamásu jsou však momentálně stále jen kusé informace, takže na hlubší analýzu vývoje hnutí v mezidobí 2006-2023 si budeme muset ještě počkat. <p></p><p>Bylo zjevné, že Izrael bude na teror Hamásu rázně zareagovat, ale jeho strategie „spálené země“ začala tentokrát dopadat na obyvatelstvo Gazy mimořádně tvrdě. Navíc se tak začlo dít vzhledem k civilním ztrátám ještě více disproporčně než u dřívějších operací. Minulost ukázala, že tato izraelská protiteroristická strategie – aplikovaná mnohokrát nejen proti pásmu Gazy, ale například i v 80. letech proti Jižnímu Libanonu – má řadu limitů. Nejen že působí na oslabení radikalismu spíše krátkodobě, ale ve většině případů přináší ještě větší radikalizaci. Ostatně právě izraelská okupace Jižního Libanonu přispěla ke vzniku hnutí Hizaballáh.</p><p><b>Co bude dál?</b></p><p>Je otázkou, jaký bude v kontextu současného konfliktu osud pásma Gazy a co může dnešní vývoj znamenat pro vývoji izraelsko-palestinských vztahů. </p><p>Ohledně bližší budoucnosti pásma Gazy se nabízí několik možností: </p><p>- <b><i>Vojenská okupace Gazy Izraelem</i> </b>(celková/částečná) – Přestože by si to část izraelské pravice, hlavně radikální, které jsou u vlády, přály, půjde pravděpodobně jen o dočasné řešení. Izrael, který z pásma Gazy odešel za Šaronovy vlády v roce 2005 deklaroval, že je pro něj dlouhodobá okupace Gazy výrazně zatěžující. </p><p>Podobně tak ani expulze Palestinců do Egypta či jiné země není příliš reálná varianta, a to jak z hlediska nepřijatelnosti pro mnoho Palestinců, ale i proto, že to zmiňované země to odmítají vzhledem k obavám, že by Palestincům nebyl umožněn návrat do Gazy. Stojí za nimi ale i nezájem sousedních zemí o velkou uprchlickou komunitu, obavy z radikalismu s ní spojeným apod. </p><p>- <b><i>Reinstalace Fatahu do pásma Gazy</i></b>. Vzhledem k výše zmiňovaném úpadku popularity i akceschopnosti hnutí se jedná o problematickou, ale nikoliv nereálnou variantu. Dnes prosazují USA. Izrael je zatím proti (pravděpodobně z důvodu, že by to ukončilo Netanjahuovo „rozděl a panuj“ vůči Palestincům). </p><p>- <b><i>Mezinárodní správa Gazy</i></b> – Např. správa OSN či správa ze strany některé arabské či muslimské země/zemí. </p><p>- <b><i>Pokračování vlády civilního křídla Hamásu v Gaze (např i v nějaké omezené/kombinované formě, např. za pomoci klanů v Gaze).</i></b> Izrael takovéto řešení nyní jednoznačně odmítá, avšak při prodlužování konfliktu může vůči Gaze zaujmout pragmatičtější pohled. </p><p>Z hlediska dlouhodobého vývoje izraelsko-palestinských vztahů se nabízejí tyto scénáře: </p><p>- <b>„</b><b>Trojstátní</b><b>“</b><b> řešení</b>, respektive tři politické entity (proto uvozovky) vedle sebe (Stát Izrael + více/méně osadami kolonizovaný Západní břeh + více/méně izolovaná Gaza) To byla <b>de facto situace před 7. říjnem 2023</b>, která může za určitých okolností pokračovat, avšak její dlouhodobá udržitelnost je vysoce diskutabilní. </p><p>- <b>Dvoustátní řešení </b>(Palestinský stát složený ze Západního břehu a Gazy vedle Státu Izrael) – Jde o hlavní princip mírového procesu 90. let, který je však od Netanjahuova nástupu k moci v r. 2009 ve stavu hluboké krize. Za současné situace je jeho realizace ještě hůře představitelná. Jednou z mála možností, kdy by byla jeho implementace pravděpodobnější, je situace, pokud by se podařilo obnovit funkční správu Fatahu v pásmu Gazy. </p><p>- <b>Jednostátní řešení</b> (Gaza a Západní břeh by byly <i>de facto</i> administrativně propojeny/integrovány s Izraelem) K tomuto scénáři by mohlo dojít po zhroucení Palestinské autonomie. Svým způsobem k němu směřoval vývoj za Netanjahua nedlouho před 7. říjnem 2023. Otázky však vyvolává, jaká by byla forma soužití Židů a Arabů v takovémto státě. Jednalo by se o stát s nerovným postavením obou entit dominovaný izraelským židovským obyvatelstvem (tedy o stát blížící se etnické segregaci či apartheidu), nebo by se jejich vztahy přibližovaly větší rovnosti (tedy demokracie)? Jak by se Izrael a hlavně pak izraelská pravice, vypořádaly s tím, že by takovýto stát už nebyl většinově židovský? </p><p>Jedná se jen o moji momentální představu scénářů o budoucím vývoji a jsem si vědomý jejich limitů. Dění na Blízkém východě je ve skutečnosti velmi nevypočitatelné a přináší sebou často těžko predikovatelný sled událostí. V reálné podobě se tak můžeme dočkat i scénářů, které dnes odhadovat nelze. Pokud by ale dnešní tragická krize izraelsko-palestinských vztahů zažehla nějaké nové politické procesy, koncepce či zrodila nové politické vůdce, mohlo by i toto být za určitých okolností jistou nadějí Izraelců a Palestinců. </p><p>-MČ- </p><p><b>PS. Pokud si chcete přečíst podobné texty v předstihu + najít řadu dalších zajímavostí z mojí provenience, které jinde nenajdete - či byste rádi podpořili moji práci, můžete tak učinit na: <a href="http://herohero.co/marekcejka">herohero.co/marekcejka</a></b></p></div>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-45718091633541859172024-01-23T00:19:00.003+01:002024-01-23T00:20:08.744+01:00O vývoji a současnosti extremismu v izraelsko-palestinském konfliktu (Podkást Kolaps)<p>Na pozvání podkástníků Kolapsníků jsem si přišel 20. 12. 2023 popovídat o genezi i současnosti extremismu v historii izraelsko-palestinského konfliktu.</p><p>Probírali jsme mimo jiné:</p><p><i>- zrod sionistických a palestinských extrmistických skupin v britském mandátu Palestina</i></p><p><i>- OOP a její vývoj</i></p><p><i>- izraelské osadnické hnutí</i></p><p><i>- Hamás a jeho ozbrojené křídlo</i></p><p style="text-align: center;"><b><span style="font-size: medium;"><a href="https://share.transistor.fm/s/cf8f228e" target="_blank">Podkást najdete zde.</a></span></b></p><p style="text-align: center;"><b><span style="font-size: medium;"></span></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><span style="font-size: medium;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEh3_lgBL01ILZOGQRfzPO1ksfs0gvPEER4yX6pNmoKwtLGWe2_prT-cFRvMgm6es9vh1zdIXQ41npAgqCWh52rLZ9jkz8ejCMm_y6iMLfDRz14dchu4imMArKMLsw1xJkjhXtwuqhHWs5AngOeFIETJH5U-42X0nNwrrOi9YzHzxKE16pI3IX4ymsAYatbR" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1247" data-original-width="1440" height="347" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEh3_lgBL01ILZOGQRfzPO1ksfs0gvPEER4yX6pNmoKwtLGWe2_prT-cFRvMgm6es9vh1zdIXQ41npAgqCWh52rLZ9jkz8ejCMm_y6iMLfDRz14dchu4imMArKMLsw1xJkjhXtwuqhHWs5AngOeFIETJH5U-42X0nNwrrOi9YzHzxKE16pI3IX4ymsAYatbR=w400-h347" width="400" /></a></span></b></div><p></p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-86092678847115104902024-01-22T13:01:00.008+01:002024-01-22T13:25:06.310+01:00O budoucnosti Gazy a osudu rukojmích (rozhovor pro Lidovky) <div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><b>Jaká je momentální situace v Izraeli a co se očekává v souvislosti s válkou v Pásmu Gazy? </b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">V Izraeli je to nyní obrovský rozdíl proti palestinským územím, hlavně Gaze. Situace se tam přeci jen vrací pomalu k jistému normálu. Stále je ale velké množství záložníků v armádě, nikoliv v zaměstnání. Řada lidí z kibuců a sídel okolo Gazy, ale i od severní hranice s Libanonem, žije nyní provizorně přemístěná do bezpečnějších míst. Očekávání izraelské společnosti ohledně budoucnosti jsou smíšená, což souvisí i s tím, že izraelská vláda stále mlží, jaký má vlastně pro poválečnou Gazu plán. Dokola opakované „Je třeba zničit Hamás“ ztratilo po více než sto dnech mimořádně tvrdého konfliktu už poněkud na ostří. Spokojí se tak izraelská vláda pouze se zničením militantního křídla Hamásu v Gaze, nebo má stále úmysl zničit Hamás včetně jeho civilních struktur? To zatím není stále jasné. Ve hře o budoucnost Gazy jsou různé scénáře: Mezinárodní správa Gazy, Správa Gazy ze strany palestinské autonomie, Klanová vláda v Gaze … A pak tu máme i scénáře méně pravděpodobné, ale nikoliv nereálné, artikulované např. nejradikálnějšími izraelskými ministry, které chtějí Palestince z Gazy zcela vyhnat. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><b>Jak velké téma jsou rukojmí? </b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Rukojmí jsou v dnešním Izraeli velmi důležité a zároveň emotivní celospolečenské téma. Stoupají občanské aktivity na jejich propuštění, přestože právo na shromažďování je v průběhu válečného konfliktu v Izraeli stále omezené. Lidé si stále více uvědomují, že svoboda pro většinu rukojmích na straně jedné a politika vlády, která chce pokračovat v tvrdé vojenské operaci v Gaze na straně druhé, nejde příliš dohromady. Počkejme si, co přinesou ve věci uprchlíků a situace v Gaze obnovená jednání v Kataru. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><b>Co může Netanjahu momentálně udělat pro upevnění své moci? </b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Podle aktuálního průzkum si jen 15 % Izraelců dnes přeje, aby Netanjahu zůstal v premiérském křesle i po skončení války v Gaze. To znamená, že jeho podpora se výrazně zmenšila. Pokud dlouhodobě sledujeme Netanjahuovo chování v momentech, kdy je jeho moc ohrožena, tak víme, že je schopný pro to, aby u ní setrval, učinit ledasco. I mnozí izraelští komentátoři upozorňují, že Netanjahuovi v tomto ohledu nahrává prodlužování válečného konfliktu, protože je nepravděpodobné, že by odešel v jeho průběhu. Dokonce není ani vyloučené, že pokud by konflikt v Gaze postupně de-eskaloval, mohl by usilovat o jeho posílení na jiné frontě – například na té s libanonským Hizballáhem a jeho spojenci. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><b><br /></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><b>Jaká byla reakce vlády na poslední dění okolo soudních reforem? </b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Několik vládních ministrů už dříve prohlásilo, že pokud soud takovéto rozhodnutí vydá, nepodřídí se mu. Sám Netanjahu přímo na aktuální verdikt nereagoval, ale je zjevné, že ho neoslavoval. Jen jeho strana Likud vydala poněkud ublíženecké prohlášení ve smyslu: „Nejvyšší soud rozvrací národní jednotu ve chvílích, kdy vojáci izraelské armády bojují a riskují své životy“. Bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu Ester Chajut to však okomentovala slovy: „I v těžkých dobách, jako je tato, musí soud plnit svou roli a rozhodovat o důležitých otázkách – a to tím spíše, pokud jde o otázky týkající se základních atributů Izraele jako židovského a demokratického státu.“</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><b>V posledních dnech se objevily náznaky, že by mohlo znovu začít jednání ohledně normalizace vztahů se Saúdy, kteří by si však přáli základy pro dvoustátní řešení mezi Izraelem a Palestinou. Je to z izraelského pohledu vůbec možné? Co by Izraelci případnou normalizací vztahů se Saúdy získali?</b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Geopolitický i ekonomický význam Saúdské Arábie pro region Blízkého východu je mimořádný. Pod vedením korunního prince Mohameda Bin Salmána (říká se mu zkratkou jeho jména „MBS“) se navíc tato země stala i méně ideologická a více politicky pragmatická. V této době je neúnosné normalizovat vztahy s Izraelem i pro MBS. Ve světle onoho pragmatismu se však domnívám, že je spíše jen otázkou času, kdy k izraelsko-saúdské normalizaci po ukončení války v Gaze dojde. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><p style="text-align: left;">Tázal se Luboš Jirsa.</p><p style="text-align: left;">Vyšlo v Lidových novinách 19. 1. 2023</p><p style="text-align: left;">Ilustrační mapy k situaci v pásmu Gazy:</p></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_6ItpXjpCBWdMAly47I2AxnJ41OsdHZceTcAwbd8Mm02emLV33NscZMweLHUDes2G6tmIed_ipwvumBqMrsJkH8OVhbKQKeAkGkTCGiYXCbdR4wJxWb5_onmuwtSAplwTf6mpwYU6fFnbLcUHbEjfVhZZlgWr37tRQ-9rmGMDLjOyAavJ9_52DUcC0Ilm/s699/Sn%C3%ADmek%20obrazovky%202024-01-22%20125608.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="699" data-original-width="516" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_6ItpXjpCBWdMAly47I2AxnJ41OsdHZceTcAwbd8Mm02emLV33NscZMweLHUDes2G6tmIed_ipwvumBqMrsJkH8OVhbKQKeAkGkTCGiYXCbdR4wJxWb5_onmuwtSAplwTf6mpwYU6fFnbLcUHbEjfVhZZlgWr37tRQ-9rmGMDLjOyAavJ9_52DUcC0Ilm/w472-h640/Sn%C3%ADmek%20obrazovky%202024-01-22%20125608.png" width="472" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Znázornění destrukce domů v pásmu Gazy <br />na konci loňského prosince</td></tr></tbody></table></div><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiZEAROTudnS7lNTmblg7EGMIL4R0E7H2SNOoBe4sL-5RSNjIczTWR4YVVfvIYJ_AaWE8lrEffOZDQr_6FT3cs7zxE2AOyWhvJ3HJwg-kvVhaRgWe9l-7moprMB05kH7PSoojnUc-pwYZDDdVQ9q3FKJf0DlRtJR_h-rrsWSTWDBg7A1RadkapB5NJwNvv7" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="" data-original-height="2409" data-original-width="2100" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiZEAROTudnS7lNTmblg7EGMIL4R0E7H2SNOoBe4sL-5RSNjIczTWR4YVVfvIYJ_AaWE8lrEffOZDQr_6FT3cs7zxE2AOyWhvJ3HJwg-kvVhaRgWe9l-7moprMB05kH7PSoojnUc-pwYZDDdVQ9q3FKJf0DlRtJR_h-rrsWSTWDBg7A1RadkapB5NJwNvv7=w557-h640" width="557" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pásmo Gazy po sto dnech konfliktu</td></tr></tbody></table><br /><p></p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-67514044319442390452024-01-17T07:40:00.000+01:002024-01-17T07:40:19.080+01:00O Pavlovi, Havlovi a Gaze (podcast pro Respekt) <p>V jaké pozici jsou Izrael, Hamás, Írán i další aktéři v regionu více než tři měsíce po teroristickém útoku ze 7. října a následném bombardování Pásma Gazy? Jak se válka vyvíjí? Bude Izrael před soudem v Haagu obviněn z genocidy? A jak vypadají česko-izraelské vztahy v kontextu cesty prezidenta Petra Pavla do Izraele a Kataru? Nejen o tom mluví odborník na Blízký východ, politolog a právník Marek Čejka. Moderoval Štěpán Sedláček. </p><p>Link na podcast <b><a href="https://www.respekt.cz/podcasty/bezvyhradna-podpora-izraele-neni-na-miste-nas-spojenec-by-mel-snest-opravnenou-kritiku" target="_blank">najdete zde</a></b></p><div><span style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgHdfkUK1c8Mco_CXkKDrzdhWm9a-fQQRpYo5HhXbvKvfA9wXSR7BvL1dBt3b6365bCWAKrS9rgKxvmoZSKFCFbTvPjBgISLggUergkfvGXLbI2WlI2r-VGMryWuNQBp5MvURpRVmFSpmkVqzius9si4NIt3cRDUfkaI4cjmTwpjRahQ3AfW4VBadF6X5WL" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="467" data-original-width="700" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgHdfkUK1c8Mco_CXkKDrzdhWm9a-fQQRpYo5HhXbvKvfA9wXSR7BvL1dBt3b6365bCWAKrS9rgKxvmoZSKFCFbTvPjBgISLggUergkfvGXLbI2WlI2r-VGMryWuNQBp5MvURpRVmFSpmkVqzius9si4NIt3cRDUfkaI4cjmTwpjRahQ3AfW4VBadF6X5WL=w400-h266" width="400"></a></div></span></div>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-35746956581475303162024-01-07T14:35:00.001+01:002024-01-07T14:35:11.194+01:00Čtyři otázky ohledně současného dění v Gaze a Izraeli<p style="text-align: justify;">Vyšlo na <i><a href="https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-tri-mesice-od-utoku-hamasu-experti-odhaduji-co-bude-dal-243077?fbclid=IwAR2D5ZvUCue207MeLQqHj9uFYyvoosEVQU7_T1NT6GQpPIKYwNjPiz6kbzg" target="_blank">Seznam Zprávy</a>, 7. 1. 2024</i></p><p style="text-align: justify;">Tázal se <i>Milan Rokos</i></p><p style="text-align: justify;"><b>Co vás během tří měsíců války, následujících po útoku Hamásu, překvapilo?</b></p><p style="text-align: justify;">Marek Čejka: Nepřestává mě překvapovat, že se izraelští stratégové dlouhodobě drží protipovstaleckých postupů z přelomu 19. a 20. století – to znamená strategie „železné pěsti a spálené země“ – v podobě brutálního trestného tažení.</p><p style="text-align: justify;">Přitom se už tolikrát přesvědčili, a to jak několikrát u Gazy, tak třeba i v Libanonu, že to nejen dlouhodobě nefunguje, ale výsledek je spíše opačný. Vždy se objeví ještě nebezpečnější organizace. Po libanonském tažení v 80. letech to byl Hizballáh a po mnohonásobných bombardováních Gazy v uplynulých dvou desetiletích tu máme militanty Hamásu brutální jako nikdy předtím.</p><p style="text-align: justify;">Utrpení prostých Palestinců z Gazy bylo přitom za poslední dva měsíce v kontextu historie izraelsko-palestinského konfliktu bezprecedentní a bezpečnostní situace Izraelců je z dlouhodobé perspektivy v hustějších mlhách než dříve.</p><p style="text-align: justify;"><b>Mluví se o budoucí podobě Gazy. Netanjahuova vláda by chtěla vládu místních klanů, zbytek světa spíš návrat Palestinské samosprávy. Jaký reálný scénář vidíte vy?</b></p><p style="text-align: justify;">Marek Čejka: Osobně si žádný ideální plán pro Gazu, který by měl respektovat vůli lokálního obyvatelstva a zároveň eliminovat moc radikálů, nedokážu za současné situace představit. Je to tedy stále otázka za milion, přičemž dokonce i největšího izraelského spojence – USA – překvapilo, že izraelští politici a generálové už dříve jasněji nedefinovali, jaké mají o budoucnosti Gazy představy.</p><p style="text-align: justify;">Až nyní dávají dohromady jakési plány, u kterých ale vůbec není jasné, jak budou schopny v - z poloviny zničené a zbídačené - Gaze fungovat. To ostatně vyvolává i vzpomínky na americkou obnovu Afghánistánu a Iráku nedlouho po 11. září 2001, které skončily mnoharozměrnou katastrofou a blamáží.</p><p style="text-align: justify;"><b>Zdá se, že hlavní cíle izraelské operace nebyly ani po třech měsících naplněny. V jakém bodě válka skončí, resp. co o jejím konci rozhodne?</b></p><p style="text-align: justify;">Marek Čejka: Roli určitě hraje zřejmě zákulisní americký tlak. A pak také předpokládám, že vliv apokalypticky uvažujících ministrů v izraelské vládě (nejsou to jen známí Ben Gvir a Becal'el Smotrič, ale třeba i Amichai Elijahu, který nedávno navrhoval atomové bombardování Gazy) je stále nižší než hlasy těch racionálně uvažujících.</p><p style="text-align: justify;">Ti zřejmě budou mít stále na mysli jisté hranice, které by zabránily kataklyzmatickému konfliktu spojenému např. s možnou implozí Libanonu či s otevřenou válkou s Íránem. A pak tu máme třeba jemenské Hútíje, kteří v přímém kontextu se současné válkou v Gaze začínají nově ohrožovat nejen izraelské zájmy, ale i globální obchod.</p><p style="text-align: justify;"><b>Jak tato válka ovlivní izraelské voliče? Pomůže spíše pravici, nebo levici?</b></p><p style="text-align: justify;">Marek Čejka: Izraelská levice je i svou vlastní vinou v mimořádně hluboké krizi a nejsem si jistý, že jí vlastně ještě kdy něco pomůže. Dnešní dění možná posílí středopravé politiky typu Bennyho Gance, ale to jsou s trochou nadsázky takoví „Bibiové v bleděmodré“. Půlrok předcházející válce v Gaze jasně ukázal, že izraelská společnost a politika jsou v nesmírně hluboké systémové krizi, u které bude definitivní odchod Benjamina Netanjahua jen zcela základním předpokladem pro začátek procesu proměn. Ale jestli na konci tohoto procesu bude stát posílená demokracie, nebo naopak stát dominovaný teokratickými a osadnickými politiky, tak to dnes už není vůbec jasné.</p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhjx5MFMkrLPoGdr-jZxihzFxvQVNYN154O984-byymwPK7OWFbsWmHUyZ2TGjkYldv5ediJkXJTzFf0EIkzl5osE7tLtkjDoQUUmyTOST_ZqmeQCsNkKxgDvGzEEKn5Lsht1-cXJ-q9w0PGheLAfBgE0OBoJoTDNdujG4mOwubhMyI5P7y7ZHqHv0K-6r/s696/gaza.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="390" data-original-width="696" height="224" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhjx5MFMkrLPoGdr-jZxihzFxvQVNYN154O984-byymwPK7OWFbsWmHUyZ2TGjkYldv5ediJkXJTzFf0EIkzl5osE7tLtkjDoQUUmyTOST_ZqmeQCsNkKxgDvGzEEKn5Lsht1-cXJ-q9w0PGheLAfBgE0OBoJoTDNdujG4mOwubhMyI5P7y7ZHqHv0K-6r/w400-h224/gaza.png" width="400" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div></div><p></p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-16485854299261279122023-11-30T11:07:00.008+01:002023-12-01T08:25:32.121+01:00Americké tango s Izraelem. Válka v Gaze testuje letité spojenectví (podkást)<p>Izraelsko-americké spojenectví pěkně v kontextu, aneb tady najdete odkaz na <a href="https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/marek-cejka-izrael-podcast-kontext-usa-biden-aipac.A231129_105512_zahranicni_aha" target="_blank" style="font-weight: bold;">druhý díl série blízkovýchodňárských audio-podkástů (zde klikněte na text iDnesu, uvnitř něj najdetež podkást)</a> o souvislostech dění na Blízkém východě. </p><p>S Adamem Hájkem jsme jsme se bavili zdaleka nejen o dnešním vztahu mezi Bibim a Bidenem, ale také o historickém kontextu vztahů mezi USA a Izraelem od r. 1948, které nebyly vždy zdaleka tak jednoznačné, jak se může na první pohled zdát. Odbočíme i k československým zbraním pro Izrael, které tam dorazili v době, kdy USA uplatňovaly embargo na vývoz výzbroje a k některým dalším souvislostem. </p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcXJWOTysYvBlSaxA-tABx_HbhX7f0YhjvDMIGM1gh9Lt27jDlskWmm_SYqNyVkgXLvxIR09xWsTaLvti_KOkkv8_UzBiFscLQ0FTj58cBAGd7B3ANQGiJUimAL-pEHT8TcDlrg2pRsAk_lQJcjOxQVCQGWwwujmLOIkbj32CIyN9JgsjywxL_BywFA5-M/s2445/6Bfix1.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2445" data-original-width="2445" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcXJWOTysYvBlSaxA-tABx_HbhX7f0YhjvDMIGM1gh9Lt27jDlskWmm_SYqNyVkgXLvxIR09xWsTaLvti_KOkkv8_UzBiFscLQ0FTj58cBAGd7B3ANQGiJUimAL-pEHT8TcDlrg2pRsAk_lQJcjOxQVCQGWwwujmLOIkbj32CIyN9JgsjywxL_BywFA5-M/s320/6Bfix1.jpg" width="320"></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jeruzalémské textilie (foto autor)</td></tr></tbody></table><div><p style="background-color: #fdfefa; color: #333333; font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 13px; text-align: justify;">----------------</p><p style="background-color: #fdfefa; color: #333333; font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 13px; text-align: justify;"><i>Ještě více k dění na Blízkém východě od Marka Čejky se můžete dozvědět na portálu <a href="https://herohero.co/marekcejka" style="color: #d57629; text-decoration-line: none;" target="_blank">Herohero</a>!</i></p></div>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-1790700395324733792023-11-28T13:10:00.003+01:002023-11-28T13:10:20.281+01:00Hamás v sobě spojuje palestinský nacionalismus a radikální islamismus (rozhovor pro pořad Hergot!)<p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhQfuecR6xJnn2Ml5mDXl5ciBLe_wgq4sIfmzNhsiyCwIytdoFoyUCAKZ-1JWTqsL4QnzxE0ZwKCN_1eHqWqliWXnf8C9IyOwR0tiiJ2W5nWQbt0AVo98HC1KOPqzaXL2PPlrWWXQKFqSMzi6s6O-ez78AwyScrh9cnwL6rbFlB5sN5mdXIqN_BUkUyqllj" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="540" data-original-width="960" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhQfuecR6xJnn2Ml5mDXl5ciBLe_wgq4sIfmzNhsiyCwIytdoFoyUCAKZ-1JWTqsL4QnzxE0ZwKCN_1eHqWqliWXnf8C9IyOwR0tiiJ2W5nWQbt0AVo98HC1KOPqzaXL2PPlrWWXQKFqSMzi6s6O-ez78AwyScrh9cnwL6rbFlB5sN5mdXIqN_BUkUyqllj=w400-h225" width="400" /></a></div><br />Pozvání do Hergot!u přijal docent Marek Čejka – politolog, právník, odborník na Blízký východ, především pak na izraelsko-palestinský konflikt. Mluvili jsme spolu o aktuálním dění v pásmu Gazy, kde probíhá vojenská operace izraelského státu v reakci na teroristický útok hnutí Hamás. Čejka mimo jiné vysvětluje, odkud se Hamás vzal, jaké je jeho náboženské pozadí a koho spirituálně reprezentuje.<p></p><p style="text-align: justify;">Hamás v sobě, podle Čejky, spojuje palestinský nacionalismus a radikální islamismus. Ovšem ne ten pramenící z doktrín teroristických skupin, jako je Al Káida nebo pozdější Islámský stát. „Jedná se spíše o zradikalizovanou frakci Muslimského bratrstva,“ vysvětluje v Hergot!u.</p><p style="text-align: justify;">Muslimské bratrstvo vzniklo ve 20. letech 20. století v Egyptě. Poté se jeho myšlenky rozšířily také do dalších zemí muslimského světa. Ve své původní podstatě to byla islámská charita, která se postupně politizovala, a to i s přihlédnutím k místní situaci. Někde se z něj stalo běžné politické hnutí. V zemích, kde byli Muslimští bratři perzekvováni, docházelo k jejich radikalizaci.</p><p style="text-align: justify;">Podobné to bylo s Hamásem v Gaze. „Hamás vznikl v podstatě v kontextu velmi brutálního a velmi dlouho se táhnoucího konfliktu,“ dodává Čejka.</p><p style="text-align: justify;">Jak se Hamás dostal k moci? V čem si je podobný s Islámským státem? Kdo jsou přední představitelé Hamásu? Jakou funkci mají v Gaze? </p><p style="text-align: justify;"><span> </span><span> </span><span> </span><span> </span><span> </span><span> </span><span> </span><span> </span><span> </span><span> </span><span> </span><span> </span><span> </span>Link na rozhovor <b><a href="https://wave.rozhlas.cz/politolog-cejka-hamas-v-sobe-spojuje-palestinsky-nacionalismus-a-radikalni-9121672" target="_blank">najdete zde</a></b> </p><p style="text-align: justify;">Autoři: Petr Wagner, Fatima Rahimi</p><p style="background-color: #fdfefa; color: #333333; font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 13px; text-align: justify;">----------------</p><p style="background-color: #fdfefa; color: #333333; font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 13px; text-align: justify;"><i>Ještě více k dění na Blízkém východě od autora se můžete dozvědět na portálu <a href="https://herohero.co/marekcejka" style="color: #d57629; text-decoration-line: none;" target="_blank">Herohero</a>!</i></p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-49343859244011504922023-11-27T12:29:00.011+01:002023-11-28T13:04:47.842+01:00Vzniká nový Hamás? Tvrdá odveta Izraele může rekrutovat nové teroristy (článek pro Reportér)<p style="text-align: justify;">Po jednom z největších teroristických útoků historie zahájil Izrael v Pásmu Gazy operaci v tradičním duchu „železné pěsti“. Že půjde ze strany Izraele o tvrdou odvetu, se dalo čekat. Otázka však je, zda politici a generálové promysleli do hloubky dlouhodobé důsledky této operace.</p><p style="text-align: justify;">Zuřivé protesty i urputnou obhajobu vyvolává vojenská operace v Pásmu Gazy, kterou zahájil Izrael po říjnovém teroristickém útoku Hamásu. Jde o plně ospravedlnitelnou odpověď na vraždění izraelských civilistů Hamásem? Nebo jde o systematické a plošné zabíjení Palestinců Izraelem, jak říkají někteří? </p><p style="text-align: justify;">Pokusme se o stručné věcné hodnocení nynějšího dění na Blízkém východě.</p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjb0ZztdRUdO_V_r7RSbBRCt5nYD13qTH6V8jRGC5bnisfc994pIKI4TahuUCYg4ParJX2M0mkRPwXVpw0UTXf2k3FCPFl2JwenS2MWQQ7oEIkof8GBSoqLXPl3QmF6rzM4woE4KGfCf1-nl-U1ZoCFAYNsxVxidLdAZ1wwI4oI8msJK6gcWzSklyI-paDF" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="" data-original-height="583" data-original-width="720" height="324" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjb0ZztdRUdO_V_r7RSbBRCt5nYD13qTH6V8jRGC5bnisfc994pIKI4TahuUCYg4ParJX2M0mkRPwXVpw0UTXf2k3FCPFl2JwenS2MWQQ7oEIkof8GBSoqLXPl3QmF6rzM4woE4KGfCf1-nl-U1ZoCFAYNsxVxidLdAZ1wwI4oI8msJK6gcWzSklyI-paDF=w400-h324" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Plakáty Hamásu<br />v uprchlickém táboře Šatíla v Libanonu <br />počmárané od místních dětí (foto MČ)</td></tr></tbody></table><br />BRUTALITA PROVEDENÍ<p></p><p style="text-align: justify;">Nejprve se ovšem musíme vrátit k bezprostřední příčině zahájení izraelské vojenské operace.</p><p style="text-align: justify;">Teroristický útok Hamásu ze 7. října je co do počtu civilních obětí – bylo jich přes tisíc – druhým největším útokem po černém americkém 11. září 2001, které si vyžádalo téměř tři tisíce civilistů. </p><p style="text-align: justify;">Více lidí než letos v říjnu ještě zahynulo v roce 2014 při útoku Islámského státu v iráckém Tikrítu, vyžádalo si až o sedmnáct set obětí více. Tam však šlo „alespoň“ do určité míry o vojenský cíl, kdy chtěl ultrasunnitský ISIS zabít co nejvíce kadetů irácké armády patřících k druhé větvi islámu, k šíitům.</p><p style="text-align: justify;">Ovšem z hlediska brutality provedení je útok Hamásu nejvíce personalizovaným teroristickým útokem proti civilistům vůbec. Provedli ho totiž konkrétní teroristé na konkrétních lidech, zatímco třeba v případě 11. září šlo především o „anonymní zabíjení“ po nárazu letadel a následné explozi. Letošní 7. říjen tak bezpochyby představuje i přelomový moment vývoje terorismu jako takového.</p><p style="text-align: justify;">Ponechme nyní stranou podrobný rozbor odpovědnosti za to, že izraelský bezpečnostní a vojenský systém tak šokujícím způsobem selhaly. I když objektivní politická zodpovědnost je zde jasná – nese ji politický establishment Benjamina Netanjahua, jenž s malou přestávkou vládne od roku 2009. </p><p style="text-align: justify;">Po 7. říjnu bylo nicméně jasné, že Izrael bude muset na tak bezprecedentní útok odpovědět nějakou velmi zřetelnou formou. Strategie, kterou k odpovědi zvolil – tedy obsadit pozemní operací Pásmo Gazy a konfrontovat ozbrojené členy Hamásu přímo –, byla velmi očekávaná. </p><p style="text-align: justify;">Otázky nicméně vyvolává, nakolik izraelská vláda a ozbrojené složky tento plán promyslely. Dosavadní vývoj izraelských vojenských operací a souběžný počet civilních obětí z Gazy ukazují, že celá akce svůj cíl splnit nemusí. I když lze mít pochybnosti o přesných číslech udávaných úřady kontrolovanými Hamásem, je téměř jisté, že v důsledku izraelské operace zemřely k začátku listopadu, kdy vznikal tento text, tisíce civilních obyvatel Gazy.</p><p style="text-align: justify;">Rozhodně se nedomnívám, že by v izraelské strategii hrály nějakou roli plány přímé genocidy, jak lze občas slyšet. Izrael postupuje svou tradiční strategií „želené pěsti“. Ta může být z izraelského pohledu krátkodobě účinná, z dlouhodobého hlediska však skupinám typu Hamás rekrutuje příznivce. </p><p style="text-align: justify;">Izraelci se o tom přesvědčili mnohokrát – nejvíce pak v jižním Libanonu v osmdesátých letech, kde podobná strategie podpořila vznik hnutí Hizballáh, izraelského nepřítele číslo dva.</p><p style="text-align: justify;"> VYUŽÍT ISLAMISTY</p><p style="text-align: justify;">Je paradoxní, že zárodky Hamásu kdysi Izrael toleroval ve své hře proti Organizaci pro osvobození Palestiny, vedené Jásirem Arafatem, kterou tehdy považoval za největší teroristickou hrozbu.</p><p style="text-align: justify;">Hamás se zrodil z islámské charity na principu Muslimského bratrstva: stalo se tak v sedmdesátých letech právě v Pásmu Gazy. Území dnes představuje jedno z nejhustěji osídlených částí planety, vysoké procento jeho převážně chudých obyvatel pochází z rodin uprchlíků z roku 1948, kdy získání izraelské nezávislosti doprovázel mohutný palestinský exodus. Gaza se následně dostala pod kontrolu Egypta, který ale izolovanosti Gazanů spíše využíval. Nebyl jim například ochoten pomoci jako Jordánsko, kde řada z tamních palestinských uprchlíků získala občanství. Při šestidenní válce v roce 1967 Gazu obsadil Izrael. Nejprve se Gazany snažil integrovat do své ekonomiky jako levnou pracovní sílu, postupně však v něm začaly vznikat civilní izraelské osady a stupňoval se tlak bezpečnostních složek a ekonomická izolace.</p><p style="text-align: justify;">Když se členové islámské charity začaly postupně ozbrojovat, Izrael tomu přinejmenším nebránil, neboť je měl v Gaze za možnou protiváhu již zmíněné nacionalistické Arafatovy OOP. Příběh palestinských islamistů tak do určité míry připomíná předchůdce Al-káidy a Tálibánu, kteří původně bojovali za americké zájmy v Afghánistánu osmdesátých let, než se stali nepřáteli USA.</p><p style="text-align: justify;">Hamás, už jako oficiální hnutí, o sobě dal vědět hlavně v době mírového procesu devadesátých let, kdy ho ve shodě politicky zcela odřízli dřívější nepřátelé Izrael a Arafat. Hamás pak mírový proces sabotoval sebevražednými atentáty. </p><p style="text-align: justify;">Změnu strategie předvedl Hamás v roce 2006, kdy de facto akceptoval důsledky mírového procesu a na jejím základě vzniklou Palestinskou autonomii a kandidoval do jejího parlamentu. </p><p style="text-align: justify;">Sklidil překvapivý úspěch, což zaskočilo Arafatovu politickou stranu Fatah, Izrael a také USA. Nutno dodat, že klíčem k úspěchu Hamásu v té době už nebyl ani tak teror, ale hlavně nízká míra korupce jeho civilního, tedy sociálního a politického, křídla. Naopak Arafat vybudoval vysoce úplatný systém, který vadil velké části Palestinců, přičemž v chudším Pásmu Gazy to bylo obzvláště palčivé. Tam totiž korupce Fatahu zasahovala ty nejslabší sociální vrstvy palestinské společnosti – a sociální křídlo Hamásu je bylo schopné alespoň částečně kompenzovat. </p><p style="text-align: justify;">Hlavně pod tlakem Izraele a Američanů se obě palestinské organizace nedohodly na žádném kompromisu a obě se pokoušely převzít v Gaze moc. Načež propukla menší palestinská občanská válka, která skončila politickým rozdělením palestinského území. Západní břeh nadále ovládal a dodnes ovládá Fatah, v Gaze převzaly správu civilní složky Hamásu. </p><p style="text-align: justify;">Nedlouho poté začala v Izraeli éra Netanjahuových vlád, která tento politický dualismus Palestinců prohlubovala. A právě tato doba dotvořila Hamás do podoby, jak ho známe dnes. </p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjV7Ys8htHZHRPCZOLJBfM9XYvTm1fDrem9qRyEKtzQCtV6XQUSqHh16k1-_GbaC6JbB6d2aLDXCR0TbitDGr5ZEpw1IoKSklkmVfXsgk_NqIUnZM8f9grQqm-BRmolGEdVo0VeHhMPQzQPzVc8jin_OHip2lhQHaKZj6qaxPfv_t4uKlsVD3F6CWjSHytZ" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="" data-original-height="540" data-original-width="720" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjV7Ys8htHZHRPCZOLJBfM9XYvTm1fDrem9qRyEKtzQCtV6XQUSqHh16k1-_GbaC6JbB6d2aLDXCR0TbitDGr5ZEpw1IoKSklkmVfXsgk_NqIUnZM8f9grQqm-BRmolGEdVo0VeHhMPQzQPzVc8jin_OHip2lhQHaKZj6qaxPfv_t4uKlsVD3F6CWjSHytZ=w400-h300" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Plakáty Hamásu <br />v uprchlickém táboře Šatíla v Libanonu (foto MČ)</td></tr></tbody></table><br />MISE SPLNĚNA?<p></p><p style="text-align: justify;">Ač pod hlavičkou jednoho hnutí, civilní i ozbrojené křídlo Hamásu postupovala obvykle značně autonomně. </p><p style="text-align: justify;">Když druhé křídlo zahájilo agresi (až do letošního října šlo hlavně o raketové útoky na Izrael), umírali při izraelských odvetách, bombardování a ostřelování i členové civilního křídla, a nejenom oni. </p><p style="text-align: justify;">Militantní křídlo, do značné míry nezávislé na politickém, naopak nebralo často na osud civilistů v Gaze ohledy a budovalo teroristickou či obrannou infrastrukturu, například tunely a odpalovací místa raket, v těsném sousedství, či dokonce přímo v podzemí obytných civilních budov nebo nemocnic. </p><p style="text-align: justify;">Objevil se tak velký rozpor přímo uvnitř hnutí – zatímco civilní křídlo Gazanům pomáhalo, to ozbrojené jich neváhalo zneužít jako živých štítů. </p><p style="text-align: justify;">Samotná síť tunelů se stala jednou z nejsofistikovanějších zbraní Hamásu. Některé, hlavně ty u egyptské hranice, byly fakticky byznysem: sloužily k pašování civilního zboží i zbraní. Jiné se budovaly čistě jako útočné, k tomu, aby se jimi dalo proniknout na izraelské území. Poslední typ – obranné – dnes Izraelce zajímá nejvíc, protože právě ty mohou v bojích přímo v zástavbě Gazy značně zkomplikovat úspěch jejich jednotek. </p><p style="text-align: justify;">Příklady z nedávné historie bojů na Blízkém východě z měst, jako je Bejrút, Mosul či Fallúdža, to jenom potvrzují. </p><p style="text-align: justify;">Začátkem listopadu se zdálo možné, že Izraelci v blízké době dobudou metropoli Gazy a většinu tamních infrastruktur militantního křídla Hamásu zničí. </p><p style="text-align: justify;">Premiér Netanjahu se pak dost možná objeví s prohlášením "Vyhráli jsme!", které ovšem nemusí znamenat o moc více než výrok "Mise splněna!", který přednesl americký prezident G. W. Bush po vojenském vítězství v Iráku v roce 2003. Země se totiž jen pár měsíců poté proměnila ve válčiště, z něhož povstal mimo jiné Islámský stát. Není tak vůbec vyloučené, že i v troskách Gazy se dnes formuje Hamás 2.0 – tedy v případě, že se ten první podaří vůbec zničit. </p><p style="text-align: justify;">Raději ale doufejme v nějaké lepší řešení. Jakkoli ho zatím nebyl nikdo schopen definovat.</p><p style="text-align: justify;">MČ</p><p style="text-align: justify;">Vyšlo v <a href="https://reportermagazin.cz/70503/vznika-novy-hamas-tvrda-odveta-izraele-muze-rekrutovat-nove-teroristy/?i=1" target="_blank">Reportéru 11/2023, Číslo 111</a>, 15. listopadu 2023</p><p style="text-align: justify;">----------------</p><p style="text-align: justify;"><i>Ještě více k dění na Blízkém východě od autora se můžete dozvědět na portálu <a href="https://herohero.co/marekcejka" target="_blank">Herohero</a>!</i></p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-24890125506706473152023-11-22T11:58:00.011+01:002024-01-26T13:52:27.743+01:00Série podcastů k dění na Blízkém východě na iDnes<p>1. Díl - <b><a href="https://www.idnes.cz/podcasty/kontext/marek-cejka-izrael-podcast-kontext-hamas-gaza.V231115_160506_podcast_imzv" target="_blank">Geneze a vývojové etapy Hamásu, jeho vlastnosti a vůdci</a> - </b>15. listopadu 2023</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiZEIZG-WmrGNypajizzs2T_sJleE5vyPtW7eq2oawvwkriRLHWqvtPeKRsjdEN768-SG5GNalCxvJcNwNTo1WGFSgFmzK10sDa161wb80FbAFDD-DsviT96q8aJWyeykWoEehXk7jr1fhkiXMeDbreotDFfVNzTSJiue23ajMmCKb3nElzh_7QSrOcG8X6" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="354" data-original-width="630" height="113" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiZEIZG-WmrGNypajizzs2T_sJleE5vyPtW7eq2oawvwkriRLHWqvtPeKRsjdEN768-SG5GNalCxvJcNwNTo1WGFSgFmzK10sDa161wb80FbAFDD-DsviT96q8aJWyeykWoEehXk7jr1fhkiXMeDbreotDFfVNzTSJiue23ajMmCKb3nElzh_7QSrOcG8X6=w192-h113" width="192" /></a></div><br />2. Díl - <b><a href="https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/marek-cejka-izrael-podcast-kontext-usa-biden-aipac.A231129_105512_zahranicni_aha" target="_blank">o vztazích mezi Izraelem a USA</a></b> - 29. listopadu 2023<div><br /><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi2wbpPbgMk-0J9lDw7Rt_Q1NzEPlabXtODfitgHjLhxYmf2ygetiioV2yJGtT6vKcHBk_G5Dcdt0oCJemvNA5Pg-pQVmaI1Czf_E9POoSJ0j1yPycHf_BfMrArsni0lMiCn-S2tuJpjadbnrolVJ9RFQrkuAlryfjanq7OblRm27tDeV_Hczq4opGbCnIR" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="320" data-original-width="320" height="136" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi2wbpPbgMk-0J9lDw7Rt_Q1NzEPlabXtODfitgHjLhxYmf2ygetiioV2yJGtT6vKcHBk_G5Dcdt0oCJemvNA5Pg-pQVmaI1Czf_E9POoSJ0j1yPycHf_BfMrArsni0lMiCn-S2tuJpjadbnrolVJ9RFQrkuAlryfjanq7OblRm27tDeV_Hczq4opGbCnIR=w185-h136" width="185" /></a></div><div><br /></div><div>3. Díl - <a href="https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/marek-cejka-izrael-iran-hizballah-libanon-jemen-hamas-podcast-kontext.A231213_134253_zahranicni_aha?" target="_blank"><b>Role Íránu, Hizballáhu a jemenských Hútíjů na současné dění</b></a> - 14. prosince 2023</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgzmpTlJuROZAUMppeAQ-UCVq0Ic4HwSlbO3V1OC-lQQbepGMnV7pT6_Kghnw7BDyVCGX0SAT8TZ3HLCgKpryZm3ZZA0T6l09IE-XKpFQVEz-U_QJJY4XJC6XDZb4XyL-M_uYjzlx0_5vgzXM599vArQb-ReuYME7f5d78byER-Ty0m-4siuogifjRqLsX-" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="360" data-original-width="720" height="118" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgzmpTlJuROZAUMppeAQ-UCVq0Ic4HwSlbO3V1OC-lQQbepGMnV7pT6_Kghnw7BDyVCGX0SAT8TZ3HLCgKpryZm3ZZA0T6l09IE-XKpFQVEz-U_QJJY4XJC6XDZb4XyL-M_uYjzlx0_5vgzXM599vArQb-ReuYME7f5d78byER-Ty0m-4siuogifjRqLsX-=w184-h118" width="184" /></a></div><div><br /></div>4. Díl - <b><a href="https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/izrael-palestina-gaza-hamas-marek-cejka-podcast-kontext.A240110_125033_zahranicni_aha?" target="_blank">Vznik a současnost izraelského osadnického hnutí a scénáře vývoje v Gaze</a></b> - 10. ledna 2024</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEg6i6jlnNbQ1J7jR7Xi96jwYUS6m7BUejQ9g7AbIdp6-O1RzcrQoMq90lZHsAbIkgDK2f7SAeSPseU1XUGgM5zsNJkh8bHCOKV6QJhCYtmtnpMHimLK6C-W76TFbOhDA-_Fw1hglGtNtETBMQNOKxs3lmfGJpUe-9C9RVb5nmh0BQchrw4eN3eSQ8v1w0Zi" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="683" data-original-width="1024" height="133" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEg6i6jlnNbQ1J7jR7Xi96jwYUS6m7BUejQ9g7AbIdp6-O1RzcrQoMq90lZHsAbIkgDK2f7SAeSPseU1XUGgM5zsNJkh8bHCOKV6QJhCYtmtnpMHimLK6C-W76TFbOhDA-_Fw1hglGtNtETBMQNOKxs3lmfGJpUe-9C9RVb5nmh0BQchrw4eN3eSQ8v1w0Zi=w200-h133" width="200" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>5. Díl - <u><b><a href="https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/podcast-kontext-marek-cejka-izrael-ceska-republika-vztahy.A240125_090853_zahranicni_aha?" target="_blank">Česko-izraelské vztahy, česká islamofobie, romantizace, média</a></b></u> - 25. ledna 2024</div></div></div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjAdBj4ulfPOp06xG8Iyvw6ctl5ruB7j6hVLBLyB-_rVdZp2Dss9N0Z2JXUYXigmc9ji2SVdn5gOK0fL_tG67OYGsqYe-jpW4-_Q16Zt6QVkEWuEwvsXWLqTkVcKhCEGjzwv8gv_oWji_M0L-3ldMd18TbL8WI4JAdNW0L9Zvjy03By6XGxvGHHtnxPLh6g" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="383" data-original-width="680" height="110" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjAdBj4ulfPOp06xG8Iyvw6ctl5ruB7j6hVLBLyB-_rVdZp2Dss9N0Z2JXUYXigmc9ji2SVdn5gOK0fL_tG67OYGsqYe-jpW4-_Q16Zt6QVkEWuEwvsXWLqTkVcKhCEGjzwv8gv_oWji_M0L-3ldMd18TbL8WI4JAdNW0L9Zvjy03By6XGxvGHHtnxPLh6g=w192-h110" width="192" /></a></div></div>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-27164071666955048892023-11-22T11:55:00.008+01:002023-11-25T17:10:13.882+01:00Bí maj hírou! Áj vil bí jórs! <p style="text-align: center;">Vážení přátelé, soukmenovci, duchovně spříznění a jiní výtečníci a výtečnice! </p><p style="text-align: center;">Nabízí se vám nyní netušené - můžete podpořit bohulibou činnost a kreativní tvorbu potulného politologického turisty. A to navíc nikoliv zadarmo! Ale ani odměnou za to nebude pro Vás jen krásný pocit z dobrého skutku, ale i zcela konkrétní exklusivní produkce pouze pro Vás! </p><p style="text-align: center;">Svůj support směřujte tudíž na:</p><p style="text-align: center;"><a href="https://herohero.co/marekcejka" target="_blank"><b><span style="font-size: medium;">https://herohero.co/marekcejka</span></b></a></p><p style="text-align: center;">👉 Na herohero budete mít možnost přednostně shlédnout <a href="https://blizky-vychod.blogspot.com/2023/03/blizkovychodnarske-vokno-je-tu.html" target="_blank">Blízkovychodňárská vokna</a>!</p><p style="text-align: center;">👉 Na herohero se navíc občas zjeví i exklusivní <a href="https://blizky-vychod.blogspot.com/2023/03/blizkovychodnarske-vokno-je-tu.html" target="_blank">Blízkovychodňárská vokna</a>, která jinde nebudou!</p><p style="text-align: center;">👉 Na herohero budou kompletní verze některých videjek, podkástů etc!</p><p style="text-align: center;">👉 Na herohero budu pro vás nahrávat některé moje presentace!</p><p style="text-align: center;">👉 Naherohero fláknu občas politologicky-tůristické fotice doposud nepublikované!</p><p style="text-align: center;">👉 Na herohero budete nacházet různé další zaujímavosti které vyrobím či na které narazím a shledám je pro vás obzvláště pozorů-hodnými! </p><p style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiU8PvNneT0O6zYp6yZndA4HOuuGqFnaeE36TB4ekoD2faWCF_-qU0c8PTw7Rugm-e3JmHu5z4FnI9FsQA0MNw-L_2ohjTTkbmdHqCBKV5Y5MFtjhv3mHSI-ORABmQOLifXoyCiGEqmF7v1BovxM_UKfBt4q6lGN1haKGG1i7xiPMJe2O-4Ike9qSXF8e5a" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"></a></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjI3ZW5eDkTMJKCDyoCiKOjEb7QC0G6-v1nqG1N-Lwy5Ikdqvw1ZQf-2kj_3doht4OnCKWlGuejBBEE2bL9o-MN2lpWbMoEmS6eh55CewBaRWBxC6JMVZkWeCbtqNSIi74B4S0_CwLtxGTzRejkZEH5o6ep10Ql4ekayXpLtNOUPlmFPTN2DjKYOHB9ORfa" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="900" data-original-width="499" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjI3ZW5eDkTMJKCDyoCiKOjEb7QC0G6-v1nqG1N-Lwy5Ikdqvw1ZQf-2kj_3doht4OnCKWlGuejBBEE2bL9o-MN2lpWbMoEmS6eh55CewBaRWBxC6JMVZkWeCbtqNSIi74B4S0_CwLtxGTzRejkZEH5o6ep10Ql4ekayXpLtNOUPlmFPTN2DjKYOHB9ORfa=w177-h320" width="177" /></a></div><br /><img alt="" data-original-height="1000" data-original-width="800" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiU8PvNneT0O6zYp6yZndA4HOuuGqFnaeE36TB4ekoD2faWCF_-qU0c8PTw7Rugm-e3JmHu5z4FnI9FsQA0MNw-L_2ohjTTkbmdHqCBKV5Y5MFtjhv3mHSI-ORABmQOLifXoyCiGEqmF7v1BovxM_UKfBt4q6lGN1haKGG1i7xiPMJe2O-4Ike9qSXF8e5a=w160-h200" width="160" /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEigmg5-eRD_u6aBYJ72FEIqFGCYAyB9muSz-_LMla-A5sjQYYwRCMTVX8xMXkK0XoPDkUz53De-Zp-v_7CBhDHZXJA5x5FzAf0HttlLP-oQ2TzpeaudcbBkqfg_ov904OCFdsueqsKkZKql_nJM5RolcbT8O5H3ZTSl1rnIrDPPyp2V-pmBTIRPBR1Dhm-X" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1659" data-original-width="1200" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEigmg5-eRD_u6aBYJ72FEIqFGCYAyB9muSz-_LMla-A5sjQYYwRCMTVX8xMXkK0XoPDkUz53De-Zp-v_7CBhDHZXJA5x5FzAf0HttlLP-oQ2TzpeaudcbBkqfg_ov904OCFdsueqsKkZKql_nJM5RolcbT8O5H3ZTSl1rnIrDPPyp2V-pmBTIRPBR1Dhm-X" width="174" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhPJhFAgGElxIcNpHSVHv0fqTa_wP4kjSIeVsa1soiq25urDKc1RtHhqpP1nXqRP4_6hwJM1euyPN-hHadm1e9BtCv7ApdyP2oKg6AtAIC-lELesM-hAwHKmBKU5ZrGPtFFFyPr9QN_SeCM2l8pR5J_H8_l6Cig7kAIpdzLF7Z1J-o7XVYEAlUo10S7CNDe" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="960" data-original-width="717" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhPJhFAgGElxIcNpHSVHv0fqTa_wP4kjSIeVsa1soiq25urDKc1RtHhqpP1nXqRP4_6hwJM1euyPN-hHadm1e9BtCv7ApdyP2oKg6AtAIC-lELesM-hAwHKmBKU5ZrGPtFFFyPr9QN_SeCM2l8pR5J_H8_l6Cig7kAIpdzLF7Z1J-o7XVYEAlUo10S7CNDe=w149-h200" width="149" /></a><p></p><p></p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-85650624894580851872023-11-04T23:05:00.004+01:002023-11-28T11:31:16.262+01:00O izraelsko-palestinském konfliktu pro podkást Masaryčky <p>Na pozvání Jiřího Hanuše v podkástu "MUsíme to vědět".</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="412" src="https://www.youtube.com/embed/sNNUwdgyUEg" width="497" youtube-src-id="sNNUwdgyUEg"></iframe></div><br /><p style="text-align: justify;">----------------</p><p style="text-align: justify;"><i>Ještě více k dění na Blízkém východě od autora se můžete dozvědět na portálu <a href="https://herohero.co/marekcejka" target="_blank">Herohero</a>!</i></p><p></p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-11991652528090647152023-11-02T14:09:00.006+01:002023-11-28T11:31:32.478+01:00Kořeny izraelsko-palestinského konfliktu: Britský mandát Palestina <p style="text-align: justify;">Jedna z přednášek o kořenech izraelsko-palestinského konfliktu. Tato konkrétně je o nejzásadnějším období vedoucím k jeho vzniku:<b> Britskému mandátu Palestina</b>. Během něj se setkáváme prakticky se všemi aspekty konfliktu, které v něm vidíme v modernizovanějších podobách dodnes. Jsou to mj. extremismus, radikální nacionalismus, intifády, nábožensky motivovaný teror i brutální vojenský útlak. Britové během své mandátní (a <i>de facto</i> koloniální) vlády dokázali umně využívat ve svůj prospěch napětí v lokálních komunitách, a to i v duchu strategie „rozděluj a panuj“. Dělali to tak hlavně v meziválečné Palestině. A to až do momentu, kdy se jim celá situace vymkla zpod kontroly a znepřátelili si nejen palestinské Araby, ale i sionistické Židy. Nakonec byli rádi, že se z oblasti "po anglicku" vypařili. Ale oheň sváru, který tam Britové založili a pak rozdmýchali, můžeme vidět i dnes.</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="364" src="https://www.youtube.com/embed/ZTklwct0IlU" width="438" youtube-src-id="ZTklwct0IlU"></iframe></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><p></p><p style="text-align: justify;">Tato přednáška je z doby covidové výuky v r. 2021. Pořád se je snažím zdokonalovat, takže už dnes mám tuto prezentaci hodně updatovanou a podrobnější. </p><p style="text-align: justify;">----------------</p><p style="text-align: justify;"><i>Ještě více k dění na Blízkém východě od autora se můžete dozvědět na portálu <a href="https://herohero.co/marekcejka" target="_blank">Herohero</a>!</i></p><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-73991806126015359522023-10-31T17:27:00.010+01:002023-11-28T11:32:16.040+01:00Oheň sváru medzi Izraelčanmi a Palestínčanmi založili Briti <p style="text-align: justify;">Vyšlo 26. 10. 2018 ve <a href="https://svet.sme.sk/c/23236763/politolog-cejka-ohen-svaru-medzi-izraelcanmi-a-palestincanmi-zalozili-briti.html" target="_blank">SME</a>, Dotazovala se Katarína Kozinková</p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgXZ64csc9GvQj662yJZN3-HnpxR5sk89ZKtAj7YSDSRFKtQmnSvI3bLxi726sDdgMqIEESq3EuAW9yfsjeKDAzDtoa4JaKtu4IxyAb6pTD4P21oTi8bt2UWKXcpB8mlYmNK4-g9vx4EeqO0IfjPFDTeB5vJzCLKtfCOANkbE7O6yO8EUhCNboPmwBCJAq2" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="" data-original-height="362" data-original-width="638" height="365" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgXZ64csc9GvQj662yJZN3-HnpxR5sk89ZKtAj7YSDSRFKtQmnSvI3bLxi726sDdgMqIEESq3EuAW9yfsjeKDAzDtoa4JaKtu4IxyAb6pTD4P21oTi8bt2UWKXcpB8mlYmNK4-g9vx4EeqO0IfjPFDTeB5vJzCLKtfCOANkbE7O6yO8EUhCNboPmwBCJAq2=w640-h365" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Britští vojáci prohledávají palestinského Araba <br />v době arabské revolty</td></tr></tbody></table><br /><b>Dá sa vojna Izrael - Hamas pripodobniť k nejakému inému historickému či súčasnému konfliktu? Napríklad k vojne na Ukrajine, 11. septembru alebo konfliktu v Severnom Írsku?</b><p></p><p style="text-align: justify;">Izraelsko-palestínsky konflikt je veľmi špecifický. Hoci, ponúkajú sa tu isté jeho analógie. Niektoré naznačujete. Experti často spomínajú práve konflikt v Severnom Írsku. Oba spory sú totiž svojím pôvodom kolonizačné či osadnícke, teritoriálne. Domorodé obyvateľstvo sa stretáva s technologickejšie vyspelými osadníkmi, pričom v priebehu konfliktu hrá veľmi dôležitú úlohu kultúrne-náboženská identita. Častá je však aj analógia s alžírskou vojnou o nezávislosť. Vzdialenejšie potom s kolonizáciou Ameriky či Tibetu. Každý konflikt je však špecifický. To, že niektoré dva spory sú v niečom rovnaké, ešte neznamená, že je rovnaká aj ich podstata. Porovnávanie konfliktov a skúsenosť, ktorá z toho vyplýva, je však veľmi dôležitá. Pre snahy o ich riešenie.</p><p style="text-align: justify;"><b>Spomenuli ste kolonizačný pôvod konfliktu, ako to teda historicky v území dnešnej vojny vyzeralo?</b></p><p style="text-align: justify;">Pôvodní palestínski, teda arabskí obyvatelia boli najmä poľnohospodári. Ešte na prelome 19. a 20. storočia predstavovali asi 95 percent obyvateľstva regiónu. Do územia, kde žijú, prichádzajú s podporou Veľkej Británie Európania, najmä sionistickí Židia zo západnej Európy. Ľudia z najvyspelejšej časti sveta. Tieto dve skupiny sa nedostávajú ihneď do konfliktu, ale ich príchod má prvky kolonializmu.</p><p style="text-align: justify;"><b>Je nejaká analógia aj medzi vojnou medzi Izraelom a Hamasom a útokmi z 11. septembra či s vojnou na Ukrajine?</b></p><p style="text-align: justify;">Z pohľadu stratégie a teórie konfliktov je vojna na Ukrajine konvenčným konfliktom dvoch armád porovnateľná skôr so skoršími konfliktmi Izraela so susednými arabskými štátmi. Vojna Hamas a Izrael je vojna teroristickej organizácie proti vojensky veľmi silnému štátu. Symetria je tu postavená inak. Vo vojne na Ukrajine síce platí, že ruská armáda bola spočiatku silnejšia. Ukrajina však začala dostávať dodávky západnej techniky z celého sveta a to sily viac vyvážilo. Hamas využil tiež moment prekvapenia, ale nemá napríklad letectvo či obrnené jednotky. Je to, jednoducho povedané, teroristická taktika použitá proti armáde a civilistom. Jedenásty september bol jeden sofistikovane vykonaný teroristický útok na civilné objekty s politickými cieľmi. Spoločné majú všetky tri udalosti práve utrpenie civilistov.</p><p style="text-align: justify;"><b>Keby ste mali označiť zásadné chyby, ktoré sa vo vzťahoch Izraela a Palestíny historicky stali, našli by ste také?</b></p><p style="text-align: justify;">Na toto je veľmi ťažké odpovedať. Celá história ľudstva je lemovaná chybami s katastrofálnymi následkami. Ak by som mal vybrať nejaký osudový moment pri Izraelčanoch a Palestínčanoch, nie je veľmi známy, ale podľa mňa má zásadný dosah na priebeh celého konfliktu. Bola by to britská politika, ktorá sa uplatňovala voči palestínskym Arabom a Židom v čase Britského mandátu v Palestíne. Ten existoval v rokoch 1920 až 1948. Po prvý raz sa tu prakticky stretávame so všetkými aspektmi konfliktu, ktoré v ňom vidíme v modernizovanejších podobách podnes. Sú to extrémizmus, radikálny nacionalizmus, intifády, nábožensky motivovaný teror aj brutálny vojenský útlak. Briti počas svojho koloniálneho vládnutia dokázali umne využívať vo svoj prospech v duchu stratégie "rozdeľuj a panuj" napätie v lokálnych komunitách. Robili to tak aj v medzivojnovej Palestíne. A to až do momentu, keď sa im celá situácia vymkla spod kontroly a znepriatelili si nielen palestínskych Arabov, ale aj sionistických Židov. Napokon boli radi, že sa z oblasti "po anglicky" vyparili. Ale oheň sváru, ktorý tam Briti založili a potom rozdúchali, tam už zostal.</p><p style="text-align: justify;"><b>Viete nájsť najviac negatívnu a najviac pozitívnu postavu histórie izraelsko-palestínského konfliktu?</b></p><p style="text-align: justify;">Pri Izraeli je tou najviac negatívnou jednoznačne Benjamin Netanjahu. A nejde iba o konflikt s Palestínčanmi, ktorý práve teraz nadobudol bezprecedentné rozmery, ale aj rozštiepenie izraelskej spoločnosti. Jeho zodpovednosť za súčasnú situáciu je vzhľadom na dĺžku jeho vlády a chorobnú túžbu napriek tomu vládnuť zrejmá. Jednoznačne najpozitívnejšou osobnosťou na izraelskej strane bol Jicchak Rabin. A to nielen preto, že sa stal hlavnou izraelskou postavou mierového procesu 90. rokov. Za čo, mimochodom, zaplatil životom. Ale tiež pre svoj osobnostný obrat. Zo zatvrdnutého generála sa stal štátnikom, ktorý bol na konci dňa ochotný sadnúť si za rokovací stôl aj so svojím odvekým nepriateľom.</p><p style="text-align: justify;"><b>A v palestínskej histórii?</b></p><p style="text-align: justify;">Tam je pre mňa jednoznačne najdeštruktívnejšia osoba moslimského vodcu, veľkého jeruzalemského muftího Amína Al-Husejního z obdobia Britského mandátu v Palestíne. Bol nemilosrdným radikálom, ktorý sa napokon skompromitoval s nacizmom. Najlepší mi pripadá dnes už nie veľmi známy Fajsal Al-Husejní. Bol to veľmi charizmatický a, zdá sa, i konštruktívny politik z obdobia mierového procesu 90. rokov. Bol schopný zatieniť aj rozporuplného Jásira Arafata. Žiaľ, predčasne zomrel. Stojí za pozornosť, že obaja boli z rovnako veľkej jeruzalemsko-arabskej rodiny.</p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgBOehxv4nEa7V4TTofjfHVCNQwX3Z0NkbwOzxbetb7EeGJIPFoNZ63YHOd3G_x1yymDz9xJe_C_4m1yZd9jEPiGAVpQAV5dyQ3Zt5WjVLE5KPhhjVNjtuclM8mHKDdBzvV3FlB-7bifBjPxZK1SZMrVYcaMKlWLBzYRbUAEa3RZyIcQov0hl4oOwFbkr11" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="" data-original-height="450" data-original-width="692" height="416" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgBOehxv4nEa7V4TTofjfHVCNQwX3Z0NkbwOzxbetb7EeGJIPFoNZ63YHOd3G_x1yymDz9xJe_C_4m1yZd9jEPiGAVpQAV5dyQ3Zt5WjVLE5KPhhjVNjtuclM8mHKDdBzvV3FlB-7bifBjPxZK1SZMrVYcaMKlWLBzYRbUAEa3RZyIcQov0hl4oOwFbkr11=w640-h416" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Karikatura britské politiky v Palestině z deníku Daily Mail z r. 1947<br />Všimněte si i stereotypizujících zobrazení Araba a Žida</td></tr></tbody></table><br /><b>Existuje moment, v ktorom keby sa niečo udialo inak, konflikt, ktorí vidíme dnes, by nemal taký katastrofálny rozsah? </b><p></p><p style="text-align: justify;">Je ním určite charakter okupácie, ktorú naštartovala šesťdňová vojna v roku 1967. Účel samotného preemptívneho útoku z roku 1967 bol z izraelského pohľadu pochopiteľný, nie však už potom podoba následnej okupácie palestínskych území. Mám na mysli hlavne výstavbu izraelských civilných osád na okupovaných územiach. Tá prispela nielen k výraznému zvýšeniu napätia medzi Izraelčanmi a Palestínčanmi, ale začala vnútorne negatívne ovplyvňovať aj izraelskú spoločnosť a demokraciu. A prinášať do vrcholovej politiky extrémistov, akým je napríklad aj súčasný minister národnej bezpečnosti Itamar Ben Gvir. Myslím si, že keby Izrael nezačal s výstavbou osád, a to najmä na rozsiahlom území Západného brehu, a ponechal by si na okupovaných územiach iba svoje vojenské základne, mohli už v 90. rokoch existovať vedľa seba dva štáty.</p><p style="text-align: justify;"><b>Čo bolo na začiatku šesťdňovej vojny? Keď hovoríte, že účel útoku Izraela bol pochopiteľný.</b></p><p style="text-align: justify;">Pre Izrael existovala výrazná a reálna hrozba útoku zo susedných krajín, najmä z Egypta a zo Sýrie.</p><p style="text-align: justify;"><b>Ste zástancom toho, že pre trvalý mier musia teraz vzniknúť dva štáty, izraelský a palestínsky? A čo zároveň hovoríte na argument, že pre to nie je v území konfliktu dosť fyzického priestoru?</b></p><p style="text-align: justify;">O riešení mať dva štáty sa v posledných rokoch hovorilo skôr už len ako o klišé, ktorému nikto veľmi neveril. Viac sa začalo hovoriť o izraelskom "manažmente konfliktu", ktorý by hádam raz mohol dospieť do nejakej podoby jednoštátneho riešenia. Potom sa však objavili aj hypotézy o trojštátnom riešení, teda že by Izrael, Západný breh a Gaza existovali ako politicky oddelené entity. Napokon, ešte výraznejšej izolácii Gazy do budúcna nahráva aj súčasná dramatická situácia. To je však veľmi neisté prorokovanie. Každopádne sú tu minimálne tieto tri scenáre.</p><p style="text-align: justify;"><b>Útok na nemocnicu al-Ahlí v Gaze, ktorý bol ihneď pripísaný Izraelu a až neskôr chybnej palestínskej rakete, mal aj politický dosah. Zástupcovia arabských krajín sa odmietli stretnúť s americkým prezidentom Joeom Bidenom, ktorý bol na návšteve Izraela. Palestínsky prezident Mahmúd Abbás, jordánsky kráľ aj egyptský prezident zrušili plánovanú schôdzku. Škodí rýchle neoverené informovanie potenciálnemu hľadaniu mieru?</b></p><p style="text-align: justify;">Vplyv sociálnych médií stále narastá a každá strana konfliktu, prípadne jej priaznivci, dávajú do obehu obrovské množstvo informácií a propagandy, kde si každý môže nájsť, čo chce. V dnešnej situácii, žiaľ, reálny obraz zostáva kdesi bokom a pravdu si môže každý vykonštruovať a oprieť sa o množstvo "argumentov". Ale to, že sa arabskí lídri nestretli s Bidenom, môže mať aj iné súvislosti, než že by to bola iba reakcia na rôzne interpretovanú konkrétnu udalosť. Veľa "svojich" lídrov totiž považujú obyvatelia arabských krajín za mimoriadne skorumpovaných Američanmi a Izraelom. Takže stretnutie s americkým prezidentom v takej dramatickej a emotívnej chvíli im, aj napriek pravde, mohlo v očiach vlastných ľudí ešte viac uškodiť.</p><p style="text-align: justify;"><b>Biden sa pri návšteve Izraela postavil otvorene na jeho stranu. Spomenul však aj civilistov z Gazy. Aké argumenty podľa vás používa za zatvorenými dverami, pri rokovaní s Netanjahuom, aby dosiahol napríklad vpustenie mierových konvojov cez hranice s Egyptom?</b></p><p style="text-align: justify;">Biden deklaruje, a úplne autenticky, veľmi silnú americkú podporu Izraelu. Ale zároveň si je vedomý toho, aká nebezpečná celá situácia je. Američania za ostatných desať rokov v izraelsko-palestínskom konflikte značne "vypratali pole" a zaradili ho vo svojich prioritách pomerne hlboko pod vojnu na Ukrajine, zhoršovanie vzťahov s Čínou či ťažkú situáciu v Afganistane. Teraz sa Američania snažia vrátiť do tejto roly veľmi dôležitého aktéra vzťahov medzi Izraelčanmi a Palestínčanmi. Biden tak k jasne deklarovanej podpore Izraela položil na stôl aj celkom jasnú otázku: Čo chce Izrael plánovanou pozemnou operáciu dosiahnuť a aké má hlbšie systémové riešenie ohľadom svojho prístupu ku Gaze a k humanitárnej situácii Palestínčanov v Gaze.</p><p style="text-align: justify;"><b>Vie na toto Netanjahu Bidenovi odpovedať, má nejakú predstavu o situácii v povojnovej Gaze? Vie na to vôbec niekto odpovedať?</b></p><p style="text-align: justify;">To je celé nejasné. Sú scenáre, ale jedno jasné riešenie nie je. Celá situácia je príliš komplikovaná.</p><p style="text-align: justify;"><b>Je uskutočniteľné, ako to deklaruje denne ako svoj cieľ Izrael, zničiť Hamas?</b></p><p style="text-align: justify;">Musíme sa na to pozrieť v kontexte. Izrael sa už v minulosti snažil zlikvidovať hnutie Hamas. Rozsah ako dnes tie operácie nemali, ale zničil jeho zakladajúcu elitu, dôležitých veliteľov aj duchovného vodcu. Zlikvidoval mnoho konštruktérov rakiet či výbušnín. A napriek tomu nastal útok zo 7. októbra. Hamas je veľmi komplexné hnutie a má aj civilnú zložku. Substituuje štát. Má teda aj širší presah, ako sú teroristické operácie. Má tiež exilovú zložku. Veľa dôležitých osobností Hamasu je v zahraničí. Rozhodne je ťažké niečo takéto zlikvidovať. Môže sa to podariť na nejaký čas, ale Hamas sa môže začať regenerovať. Prosperuje z nenávisti a chudoby, a tá keď bude pokračovať, Izraelčania nad tým celým nebudú vedieť držať celý čas železnú päsť.</p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjk6rgV_wFL5EK3cqijNH7515PfNfbmmzjoYzmdPlPElE178skDQSRRHmukESIWmg34CpmXYGptY0D7aJ2qsJa86Fqm6MinQNk_SgFMtqAt_IBiR1dL7N7z8pytWfl8z6Dua-nHo4-P2KOOJRobmVshmxncg4Vx_FcDQKrcZJIPAyhXa3AGxdS5ZzNc9UOt" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="" data-original-height="404" data-original-width="883" height="292" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjk6rgV_wFL5EK3cqijNH7515PfNfbmmzjoYzmdPlPElE178skDQSRRHmukESIWmg34CpmXYGptY0D7aJ2qsJa86Fqm6MinQNk_SgFMtqAt_IBiR1dL7N7z8pytWfl8z6Dua-nHo4-P2KOOJRobmVshmxncg4Vx_FcDQKrcZJIPAyhXa3AGxdS5ZzNc9UOt=w640-h292" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Řadu britských protipovstaleckých strategií z doby Mandátu Palestina <br />převzal posléze Izrael. <br /> </td></tr></tbody></table><b>Dnes proti sebe stoja argumenty kolaterálnych škôd a kolektívneho trestania (angl. collective punishment), ktoré je zakázané z hľadiska humanitárneho medzinárodného práva. Máme to s čím historicky porovnať, čo sa týka rozsahu?</b><p></p><p style="text-align: justify;">Najviac sa tomu približuje situácia spojená s krvavými udalosťami medzi Izraelom a Gazou na prelome rokov 2008 a 2009. Čo bola trojtýždňová vojenská invázia namierená proti Hamasu, s obrovským počtom obetí hlavne na palestínskej strane. Ale brutálny útok Hamasu zo 7. októbra a následné izraelské vojenské akcie proti Gaze ju, pokiaľ ide o počty obetí, a to tak na izraelskej, ako i na palestínskej strane, aj ďalšie faktory, výrazne prekonali.</p><p style="text-align: justify;"><b>Museli o brutálnom teroristickom útoku Hamasu na Izrael vedieť Irán a Libanon, prípadne ich aj nejako odobriť? Mohlo o nich vedieť Rusko?</b></p><p style="text-align: justify;">Libanonský Hizballáh a iránsky režim o nich vedieť mohli, ale nemuseli. Že by ich dokonca priamo naplánovali a odsúhlasili, to je ešte menej pravdepodobné. Hamas je v mnohých ohľadoch veľmi autonómna organizácia a samotný fakt, že má s Iránom a Hizballáhom dobre vzťahy, ešte neznamená, že by im dovolil, aby im niečo plánovali. Putinovské Rusko má celkom určite na rukách veľa krvi, ale hlavne v iných konfliktoch.</p><p style="text-align: justify;"><b>Situácia sa dramatizuje aj na severe Izraela, na hranici s Libanonom. Ako vidíte prípadné zapojenie sa Hizballáhu do prebiehajúcej vojny, čo by sa muselo stať, aby sa tak stalo?</b></p><p style="text-align: justify;">Ak by sa konflikt priniesol aj na územie Libanonu, zapojiť by sa mohli následne aj Sýria a Irán. Bol by to výrazne komplikovanejší konflikt. Aby sa Hizballáh zapojil, musela by sa podľa mňa opakovať situácia z roku 2006. Vtedy mal pripravenú veľkú operáciu. To, čo vidíme dnes, sú zatiaľ skôr prestrelky.</p><p style="text-align: justify;"><b>Izrael tento konflikt vníma ako novú vojnu, Hamas verzus Izrael, ktorá sa začala teroristickým útokom Hamasu 7. októbra a Izrael reaguje. Palestínčania hovoria, že táto vojna trvá už vyše sto rokov a toto je len jedna epizóda v nej. Ako to je?</b></p><p style="text-align: justify;">Sú to extrémne brutálne momenty konfliktu, ktorý sa začal nie dlho po prvej svetovej vojne v období Britského mandátu v Palestíne a potom v priebehu 20. a 21. storočia v nepravidelných sínusoidách gradoval alebo naopak slabol.</p><p style="text-align: justify;"><b>Existuje krajina, aj keď táto otázka neznie dobre, ktorá má z aktuálnej brutálnej situácie radosť? Ak áno, ktorá a prečo?</b></p><p style="text-align: justify;">Sú režimy, ktorým môže daná situácia vyhovovať. Ale aj tým, ktorým vyhovuje, napríklad tomu iránskemu, môže priniesť terajšia situácia zároveň aj veľké komplikácie. Irán sa môže napríklad začať v oveľa väčšej miere obávať priamej konfrontácie s Izraelom. To si však v skutočnosti určite neželá. Pretože dobre vie, že v potenciálnom iránsko-izraelskom konflikte by išlo o veľmi odlišné vojnové "ihrisko" s výrazne inými pravidlami, než aké vidíme teraz, v ich doterajšom skrytom súperení. Takže by som radšej odporúčal "radosti" aj "starosti" jednotlivých krajín sledovať vždy zo širšej perspektívy. </p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgcAeOkiQksmf85J3PecxkxTa_uuvIbNG08BBPtB9gAvLIOpPXuPMzvV7BZnzhaDI5CaMKlNAZNfy533qMCpprVqSbBn8GKJkSSwB22EDgwxE_rWBFwb8SmZyN-B4Rs2mlYWSctJ-zO-ldxmaGc_X7CtifAResV0WI9pN5YDm7b1GefpNVWRQwA8U668V9G" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="" data-original-height="1066" data-original-width="1600" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgcAeOkiQksmf85J3PecxkxTa_uuvIbNG08BBPtB9gAvLIOpPXuPMzvV7BZnzhaDI5CaMKlNAZNfy533qMCpprVqSbBn8GKJkSSwB22EDgwxE_rWBFwb8SmZyN-B4Rs2mlYWSctJ-zO-ldxmaGc_X7CtifAResV0WI9pN5YDm7b1GefpNVWRQwA8U668V9G=w400-h266" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">V podstatě první světový politik, který navštívil Izrael po útocích v Gaze, byl britský premiér. Palestinský Západní břeh nenavštívil. </td></tr></tbody></table><br /><p style="text-align: justify;">----------------</p><p style="text-align: justify;"><i>Ještě více k dění na Blízkém východě od autora se můžete dozvědět na portálu <a href="https://herohero.co/marekcejka" target="_blank">Herohero</a>!</i></p><p></p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-40528230613681013932023-10-31T00:38:00.002+01:002023-11-28T11:31:47.589+01:00V podkástu Světoví na téma izraelsko-palestinského konfliktu a jeho kontextů<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="375" src="https://www.youtube.com/embed/y8u6eIE0z2M" width="451" youtube-src-id="y8u6eIE0z2M"></iframe></div><br /><p></p><div><p style="text-align: justify;">----------------</p><p style="text-align: justify;"><i>Ještě více k dění na Blízkém východě od autora se můžete dozvědět na portálu <a href="https://herohero.co/marekcejka" target="_blank">Herohero</a>!</i></p></div>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-10189478957199258602023-10-29T22:19:00.001+01:002023-10-29T22:19:22.742+01:00Izrael vs. Hamás - Debata Marka Čejky a Josef Krause (24. 10. 2023) <p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="395" src="https://www.youtube.com/embed/XVpLvDVd2Qw" width="475" youtube-src-id="XVpLvDVd2Qw"></iframe></div><br /><p></p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-7707620567019264722023-10-13T09:33:00.008+02:002024-02-04T15:44:54.172+01:00O kontextu izraelsko-palestinského konfliktu na vlnách ČRo ("Vinohradská 12" a "Jak to vidí...") <p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhV_-fWqqRbPQaFy6ZcEfoR8DWQfVgN46rEP6c8tDv-8GzjUlxyFmOTw3KdUkJe-HtGAzixyXICajm6SjBzzkAmlIrIOlL8QrdftXtpbuIqxDtCQj2zuMemV9eZRAk6hbph1qo0UK5Xlv2WAkyAppoYT9p_8v985Jgyfy-m6MCzZEm-PFniuunZ2PgUbXmq" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="680" data-original-width="680" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhV_-fWqqRbPQaFy6ZcEfoR8DWQfVgN46rEP6c8tDv-8GzjUlxyFmOTw3KdUkJe-HtGAzixyXICajm6SjBzzkAmlIrIOlL8QrdftXtpbuIqxDtCQj2zuMemV9eZRAk6hbph1qo0UK5Xlv2WAkyAppoYT9p_8v985Jgyfy-m6MCzZEm-PFniuunZ2PgUbXmq=w400-h400" width="400" /></a></div><p>Link na podcast: <a href="https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/vinohradska-12-izrael-palestina-marek-cejka-podcast_2310130600_pj" target="_blank">https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/vinohradska-12-izrael-palestina-marek-cejka-podcast_2310130600_pj</a></p><p>(13. 10. 2023)</p><p>Link na rozhovor v pořadu ČRo 2 "Jak to vidí...": <a href="https://www.mujrozhlas.cz/jak-vidi/politolog-cejka-zbidacovani-arabskeho-obyvatelstva-v-pasmu-gazy-povede-k-dalsi?fbclid=IwAR3K25P7xkPW-HHbW_IooCcuXcQ3xOED-L2hfw6swUHscXQI8xvtzZ5vx5U">https://www.mujrozhlas.cz/jak-vidi/politolog-cejka-zbidacovani-arabskeho-obyvatelstva-v-pasmu-gazy-povede-k-dalsi?fbclid=IwAR3K25P7xkPW-HHbW_IooCcuXcQ3xOED-L2hfw6swUHscXQI8xvtzZ5vx5U</a></p><p>(25. 10. 2023)</p><p style="text-align: justify;">----------------</p><p style="text-align: justify;"><i>Ještě více k dění na Blízkém východě od autora se můžete dozvědět na portálu <a href="https://herohero.co/marekcejka" target="_blank">Herohero</a>!</i></p><p></p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-17443006681292102302023-10-10T19:42:00.004+02:002023-11-28T11:32:51.361+01:00Hamás je spíše než něčí šachová figurka bájná Hydra.. (rozhovor pro Respekt)<p style="text-align: justify;"><i>Se znalcem izraelsko-palestinského konfliktu Markem Čejkou o proměnách Hamásu, jeho mnohovrstevnatých cílech i tom, proč nejde fyzicky zničit a oslabí ho jen dlouhodobě jiná politika vůči Gaze. Pro <a href="https://www.respekt.cz/rozhovor/hamas-neni-sachova-figurka-iranu" target="_blank">elektronické vydání Respektu</a> se ptal Tomáš Lindner.</i> </p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi6vhi37havWXUjEsXfLN4J7m7fCuEEToDcaqVjdDp99IV0ja-xZ8ard-7n8BRimbKh4fqFPF4OerbLsBfm4d5OPtxXJ9VE6DoorylKlLC73TciFMZ-c4JjLVyWBms5s4NoINQCQ-8iWK_cO-ARnNavXB1uF7fv9IQsDi0liQ8ovL9eAf3RqXKT7lcS8aX3" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="580" data-original-width="616" height="376" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi6vhi37havWXUjEsXfLN4J7m7fCuEEToDcaqVjdDp99IV0ja-xZ8ard-7n8BRimbKh4fqFPF4OerbLsBfm4d5OPtxXJ9VE6DoorylKlLC73TciFMZ-c4JjLVyWBms5s4NoINQCQ-8iWK_cO-ARnNavXB1uF7fv9IQsDi0liQ8ovL9eAf3RqXKT7lcS8aX3=w400-h376" width="400" /></a></div><br /><b>Co je podle vás cílem útoku Hamásu? </b><p></p><p style="text-align: justify;">Hamás oficiálně nazval teroristickou operaci „Záplava Al-Aksá“ a zdůvodnil ji právě ochranou této jeruzalémské mešity, která má pro muslimy i Palestince hluboce symbolický význam. Přestože je Hamás v Gaze geograficky od Jeruzaléma a tamních islámských posvátných míst odtržený, rád demonstruje, že je jejich „ochráncem“. Tímto způsobem chtěl nepochybně dodat operaci i náboženský rozměr. Ve skutečnosti jsou však jeho cíle mnohem komplexnější.</p><p style="text-align: justify;"><b>Jakým způsobem?</b></p><p style="text-align: justify;">Operace je nepochybně dlouhodobě a pečlivě plánovaná. Jednoznačně v sobě nese výrazné prvky pomsty za smrt a útlak Palestinců v průběhu konfliktu, zvláště pak v Gaze. Je ale také posilováním vlastního hamásovského PR, které samo sebe vidí jako „jednoho z mála bojovníků”, který je schopen zasadit izraelskému nepříteli těžkou ránu. Určitě Hamás má v tomto ohledu respekt k Hizballáhu a Íránu, ale sám sebe vidí jako hlavní sílu v boji proti Izraeli. A to navíc v době, kdy Hamás opouští arabské státy - zde je akce nepochybně i reakcí na izraelsko-saúdské mírové/diplomatické rozhovory. Je také gesto vůči vnitřnímu politickému soupeři Fatahu, který je už dle Hamásu „zkorumpovaný Izraelem a Západem a je neschopný hájit palestinskou věc“. Načasování teroristické operace mohlo symbolicky ovlivnit i 50. výročí útoku Sýrie a Egypta na Jom Kippur v roce 1973, která také zastihla izraelské politiky a bezpečnostní složky ukolébané vidinou vlastní síly a neporazitelnosti nedlouho po drtivém vítězství v šestidenní válce v roce 1967. </p><p style="text-align: justify;"><b>Proč s tak masivním útokem Izrael nepočítal? Podcenil schopnosti Hamásu? Anebo převládl názor, že se Hamás soustředí na kontrolu Gazy a nebude riskovat akci, která by způsobila obří izraelskou odvetu? </b></p><p style="text-align: justify;">To zůstává (nejen) mě záhadou. Mám za to, že jde o kombinaci několika faktorů, za které nese primárně zodpovědnost Netanjahuův establishment. A v jeho rámci kromě premiéra například i jeden ze dvou nejkontroverznějších ministrů jeho vlády Ben Gvir, který má pod palcem národní bezpečnost. Roli mohlo sehrát i zahlcení zpravodajských služeb informacemi z Gazy a jejich následné špatné vyhodnocení. Podobně tak mohl Izrael ztratit své zpravodajské kontakty a konfidenty v Gaze, kterých tam minimálně v nedávné minulosti měl celou řadu a za jejichž pomoci zlikvidoval v minulosti velký počet radikálů. Je možné, že se dnes až příliš spoléhal na elektroniku, drony atd. a ztratil reálný kontakt s děním v Gaze. Tohle byl ostatně i americký problém od 90. let, za který pak Amerika těžce platila útoky Al-Káidy a některých dalších skupin. </p><p style="text-align: justify;">A pak je tu ona zmiňovaná arogance a ukolébání vlastní převahou, tedy obdoba toho, co se stalo Izraeli před útokem na Jom Kippur v říjnu 1973. Jenže za ten tehdy zaplatili převážně „pouze“ vojáci na frontách. Za dnešní bezpečnostní šlendrián izraelské vlády platí životy stovky izraelských civilistů. Z tohoto pohledu jsou současné tragické události z izraelské perspektivy nejbrutálnějším momentem izraelsko-palestinského konfliktu. </p><p style="text-align: justify;"><b>Souvisí útok Hamásu a nepřipravenost Izraele s děním na Západním břehu, kde poslední rok stoupá napětí i násilí mezi Izraelci a Palestinci? A kde je prezident palestinské samosprávy a hnutí Fatah Mahmúd Abbás mimořádně neoblíbený?</b></p><p style="text-align: justify;">Souvislost zde být může. Eskalace násilí v okolí Nábulusu, kde hordy osadníků páchají pogromy na Palestincích, uprchlický tábor v Džanínu, kde často dochází ke střetům s izraelskou armádou či dění v Hebronu, jehož centrum je prošpikováno extremistickými izraelskými osadami. Ve všech těchto místech má Hamás silné pozice a jistě by rád Fatah na těchto místech ještě více oslabil a nakonec i ovládl Západní břeh. Jak jsem naznačil, celá akce má i dimenzi oslabení Fatahu a Abbáse, který je opravdu v posledních letech mimořádně neoblíbený, autokratický a nediplomatický.</p><p style="text-align: justify;"><b>Mohl byste - pro kontext - stručně shrnout kořeny Hamásu, tedy jak hnutí vzniklo?</b></p><p style="text-align: justify;">Má kořeny v 70. letech minulého století. Tehdy její zárodečné aktivity, hlavně sociální, inspirované idejemi egyptského Muslimského bratrstva, dokonce podporoval Izrael. V předchůdci Hamásu totiž viděl konkurenci, která mohla oslabit tehdy tolik obávaného Jásira Arafata. Západ tehdy obecně podporoval radikální islamisty, protože mu často pomáhali omezovat sovětský vliv, známé je to zvláště v případě afghánských mudžáhídů. Jenže západní politici, včetně izraelských, nedomysleli, do jaké podoby jejich chráněnci po konci studené války zmutují… (viz také link na <a href="http://blizky-vychod.blogspot.com/2009/12/zahanet-certa-luciferem-usa-izrael.html" target="_blank">související článek</a>)</p><p style="text-align: justify;"><b>Kdy a jak Hamás “zmutoval”?</b></p><p style="text-align: justify;">Na konci 80. let vytvořil vedle sociálního i radikální křídlo – takzvané brigády Kasám – a začal bojovat proti Izraeli. V 90. let pak Hamás zcela zastínil Arafat a Fatah, kteří se stali hlavními palestinskými aktéry mírového procesu. Hamás posílil svůj radikalismus a začal krvavými útoky sabotovat mírový proces. Další vlna radikalizace Hamásu přišla po roce 2000 během druhé intifády, kdy zintenzivnil sebevražedné útoky na izraelské civilní cíle. V tuto dobu jsem pobýval v Jeruzalémě, takže si ji dobře pamatuji. Mimo jiné i proto, že mě jen těsně minul útok Hamásu na Hebrejské univerzitě. </p><p style="text-align: justify;"><b>Jak se dostal k moci v Gaze?</b></p><p style="text-align: justify;">Okolo roku 2006 se pokusil prudce změnit své image. Založil politické křídlo a zvítězil v druhých palestinských volbách. To byla studená sprcha pro Fatah, Izrael i tehdejšího amerického prezidenta George W. Bushe, který velmi spoléhal na demokratizaci Blízkého východu za pomoci voleb. Vzápětí došlo k menší občanské válce mezi Hamásem a Fatahem, který nechtěl hamásníkům postoupit svá křesla v administrativě. Vyústilo to nakonec v politické oddělení Západního břehu a pásma Gazy, kde se stal Hamás hlavní politickou silou. Začal vládnout železnou rukou, což část místních respektuje a podporuje, ale ve stejné chvíli to i mnohé Gazany irituje, neboť nechtějí být rukojmími autoritářského hnutí. Z Gazy pak Hamás v průběhu následujících let vyvíjí taktiku raketových útoků na okolní izraelské cíle. To je pak záminkou častých a krvavých izraelských bombardování Gazy. Při tom největším zvaném „Lité olovo“ na přelomu let 2008 a 2009 zahynulo přes tisíc Palestinců, zdaleka nejen členů Hamásu. </p><p style="text-align: justify;"><b>Došlo v minulých letech k nějakým změnám vedení nebo strategie? </b></p><p style="text-align: justify;">Hamás má dnes několik křídel a supluje velkou část úkolů správy Gazy. Radikální křídlo je velmi autonomní a jedná v podstatě nezávisle na křídlech ostatních. I vedení Hamásu je poměrně decentralizované, což mu pomohlo přežít i v dobách, kdy Izraelci zlikvidovali celé generace jeho duchovních, polních vůdců i nespočet militantů. A jeho část v Brigádách Kasám také naplánovala poslední operaci. Jako jeho vůdce je uváděna přízračná postava Mohammed Dajfa, jehož podoba je známá jen z několika snímků. Ale jak už jsem zmiňoval, roli jednotlivců bych u Hamásu nepřeceňoval. Hnutí vykazuje mimořádnou životnost i pokud jsou jeho vůdci systematicky likvidováni. Hamás, hlavně pak Brigády Kasám, tak působí jako bájná Hydra, které namísto useknuté hlavy vyroste několik dalších… </p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEidLFNoLed3CHOt_ObsWm5eIHInkPs3WOyYkPmtWyZO5PPcqTxcatM5VHampZJOh1MOHa_8wrtFjAYsX05wclNjXc3hCkzahEkYGxaJeSEz-62xLIUhbQij2lkxXtJJ-5KVsk09Qc_p_WdVIhYqxVGPbYJmbbGc6inC3_QJdfr_6pAjaEoV3t0QvG6mGjs8" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="" data-original-height="981" data-original-width="980" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEidLFNoLed3CHOt_ObsWm5eIHInkPs3WOyYkPmtWyZO5PPcqTxcatM5VHampZJOh1MOHa_8wrtFjAYsX05wclNjXc3hCkzahEkYGxaJeSEz-62xLIUhbQij2lkxXtJJ-5KVsk09Qc_p_WdVIhYqxVGPbYJmbbGc6inC3_QJdfr_6pAjaEoV3t0QvG6mGjs8" width="240" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mohammad Dajf, v současnosti klíčová postava Brigád Al-Kasám <br />a zřejmě architekt teroristického úderu proti Izraeli ze dne 7. 10. 2023<br />Jeho reálná vizáž je ale dnes výrazně jiná, protože v r. 2004 přišel při izraelské vojenské akci o oko, ruku a nohu. Jeho jméno je jen pseudonym. V arabštine znamená slovo "dajf" host, což je narážkou na to, že nikdy nežije na jednom místě, ale skrývá se u jiných lidí. </td></tr></tbody></table><br /><b>Kdo a jak v regionu Hamás nejvýrazněji podporuje? </b><p></p><p style="text-align: justify;">Jeho nejbližším nestátním spojencem je libanonské hnutí Hizballáh, se kterým udržuje čilé kontakty. Ale například nedávná válka v Sýrii vrazila mezi obě hnutí i klín, neboť Hamás podporoval revoluce arabského jara, zatímco Hizballáh pevně stál za Asadovým diktátorským režimem. U státních aktérů je to podobné i v případě Íránu, který Hamás na dálku podporuje, ale jeho možnosti jsou skrze geografickou vzdálenost omezené a i zde bylo jisté ochlazení ohledně íránské podpory syrského režimu. </p><p style="text-align: justify;"><b>Kdo všechno musel takto masivní akci Hamásu schválit? Může organizace jednat samostatně nebo musel dát zelenou Írán nebo jiný vnější aktér?</b></p><p style="text-align: justify;">Mám za to, že to je převážně vlastní akce Brigád Kasám, tedy radikálního vojenského křídla Hamásu, v koordinaci s v podstatě čistě teroristickou organizací Islámský džihád. Ta je v Gaze - ale i některých částech Západního břehu - rovněž velmi silným radikálním aktérem, ale nemusí vždycky vystupovat jako spojenec Hamásu. Role Íránu může být často pro Hamás významná materiální i zpravodajskou podporou, ale rozhodně bych jeho význam nepřeceňoval. Hamás je pragmatický spojenec Íránu, ale rozhodně není jeho šachová figurka. </p><p style="text-align: justify;"><b>Jake jsou dnes vazby Hamásu s Tureckem a Katarem? </b></p><p style="text-align: justify;">Turecko i Katar mají na Hamás a jiné radikální organizace kontakty, ale ty jsou koneckonců často využívány i Západem pro roli komunikačního prostředníka právě s nimi. Dovedu si představit, že například aktuální výměna rukojmích může probíhat právě za pomoci Kataru či Turecka. </p><p style="text-align: justify;"><b>Co by se muselo stát, kdyby chtěl Izrael zbavit Hamás vlády nad Gazou? Jak je to realné?</b></p><p style="text-align: justify;">Mám za to, že vzhledem k charakteru Hamásu, který jsem nastínil, je „fyzické zničení“ tohoto hnutí de facto nereálné. Hlavně na úrovni civilního křídla, které je vysoce propojené s mnoha strukturami civilní správy v Gaze i s nezanedbatelnou částí tamní společnosti. Když to trochu přeženu: Izrael nemůže Gazu prostě srovnat se zemí. Nejen proto, že by to vedlo k otevřené genocidě, ale Hamás má v rukou i silnou kartu v podobě množství izraelských rukojmích. Hamás je dle mě možné oslabit pouze dlouhodobě, a to změnou politiky vůči Gaze. Právě brutalita izraelských vojenských akcí, dlouhodobá blokáda a chudnutí lokální populace nahání Gazany do jeho náruče… </p><p style="text-align: justify;"><b>Co se momentálně děje na Západním břehu? Jak tamní obyvatelé a politici na útok Hamásu reagují?</b></p><p style="text-align: justify;">Nepochybuji, že řada Palestinců na Západním břehu cítí ve světle dřívějších brutalit ze strany izraelských osadníků a vojáků jisté symbolické zadostiučinění, že jejich nepřítel trpí. V lidské rovině ale stejně tak i mnoho Palestinců na Západním břehu i v Gaze zabíjení civilistů neschvaluje - z lidské stránky, i z té pragmatické, neboť se obávají velkých represí z izraelské strany. Prezident Abbás na setkání palestinské vlády hovořil o „právu na boj proti osadníkům a okupačním oddílům“, nepodpořil však útoky na civilisty. Každopádně jeho diplomatické schopnosti ani řada jeho projevů neoplývá konstruktivností. </p><p style="text-align: justify;"><b>Jak na situaci reagují arabští občané Izraele? Během předloňské války s Hamásem došlo k bitkám mezi Araby a Židy v několika izraelských městech.</b></p><p style="text-align: justify;">Zatím nemám informace, že by se tak dělo. Ale dovedu si představit, že k tomu může brzy dojít. </p><p style="text-align: justify;"><b>Je po sobotním útoku vznik nezávislého palestinského státu pasé?</b></p><p style="text-align: justify;">Dvoustátní řešení a mírový proces začaly být považováno za politické klišé dávno před současným děním. A to, co se děje dnes mírové řešení a s ním spojené principy jednoznačně oddaluje. </p><p style="text-align: justify;">----------------</p><p style="text-align: justify;"><i>Ještě více k dění na Blízkém východě od autora se můžete dozvědět na portálu <a href="https://herohero.co/marekcejka" target="_blank">Herohero</a>!</i></p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-20799110605416336242023-10-10T10:21:00.001+02:002023-10-10T10:21:23.530+02:00Rozhovor k aktuálnímu vývoji izraelsko-palestinského konfliktu (Lidovky)<p style="text-align: justify;"><i>Izrael nadále bombarduje cíle Hamásu v Pásmu Gazy a snaží se ze svého území vyhnat infiltrované ozbrojence. Ti ale již podle Marka Čejky, odborníka na problematiku Blízkého východu, svého symbolického vítězství dosáhli. „Tolik mrtvých civilistů je pro Izrael jednou z nejhorších tragédií moderních dějin,“ říká v rozhovoru pro Luboše Jirsu z LN. </i></p><p style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjk0QH3_cCtPOYVe7CFiXBU52l1VVgtnBgMXW7x4eskkIzVPFULB0oocZdQcr-7UU2f0KKqWs4ZK8SU9XHcM_c5D9kGg5wBrUljpQotuETaKIuN_9EkNgFd_1eImgsbCx4bnO-hCuGqHV26Zw2f7wpJ_TgGsf_LePVvZwG7w5hLtnPSXxJMvIuME70JT6oT" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="" data-original-height="315" data-original-width="316" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjk0QH3_cCtPOYVe7CFiXBU52l1VVgtnBgMXW7x4eskkIzVPFULB0oocZdQcr-7UU2f0KKqWs4ZK8SU9XHcM_c5D9kGg5wBrUljpQotuETaKIuN_9EkNgFd_1eImgsbCx4bnO-hCuGqHV26Zw2f7wpJ_TgGsf_LePVvZwG7w5hLtnPSXxJMvIuME70JT6oT" width="241" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Logo Brigád Al-Kasám, militantního křídla Hamásu, <br />které je zodpovědné za teroristickou operaci z 9.10. 2023 </td></tr></tbody></table><br /><b>Hamás Izraelce zaskočil nejvíce a jak se to vůbec mohlo stát? </b></p><p style="text-align: justify;">Hamás je komplexní organizace, která má své sociální a zároveň ozbrojené alias teroristické křídlo – Brigády Al-Kasám. Izraelci s nimi mají velké zkušenosti z minulosti. Přesto je najednou překvapí jejich útok podobně, jako tomu bylo před 50 lety, když Izrael napadly syrské a egyptské jednotky při jomkipurské válce. Podle mě je to obrovské selhání vedení země v čele s Netanjahuem a zpravodajských služeb. Vždyť Izraelci u Gazy dlouhodobě budovali svou síť základen, sledovacích stanovišť, měly drony a nejmodernější technologie... </p><p style="text-align: justify;">Roli v tomto selhání mohly sehrát hlavně tyto faktory. Podcenění Hamásu nekompetentními politiky (například tolik kritizovaný extremista Ben Gvir je ministrem národní bezpečnosti) a zpravodajci, přílišné spoléhání se na moderní technologie, avšak zároveň absence vlastních agentů v Gaze. Ve stejné chvíli mohlo dojít k zahlcení zpravodajských služeb informacemi, jelikož v oblasti je stále dynamický vývoj, takže zpravodajci situaci špatně interpretovali a nedokázali je zasadit do celkového kontextu. </p><p style="text-align: justify;"><b>Jaké cíle nyní obě strany konfliktu mají? </b></p><p style="text-align: justify;">V případě Izraele jde samozřejmě hlavně o zastavení infiltrace svého území, což se nyní již daří. Cílem bude také likvidace členů Hamásu, hlavně jeho militantního křídla Brigády Al-Kasám. Zde je na místě připomenout, že zdaleka ne všichni Palestinci Hamás v tomto podporují. A řada lidí v pásmu Gazy se cítí být jako mezi mlýnskými kameny: Jedním je Izrael s nespočtem brutálních vojenských akcí proti Gaze za uplynulá dvě desetiletí a druhým autokratický a extremistický Hamás. </p><p style="text-align: justify;">Hamás nemá kapacity, aby Izrael vojensky porazil či okupoval, Izrael má jednu z nejsilnějších armád světa. Hamásu však šlo spíše o symbolické – třeba i jen krátkodobé – vítězství a zasazení bolestivé rány nepříteli. To se mu povedlo v monstrózních rozměrech. Tolik mrtvých civilistů během jednoho dne Izrael neměl v žádném izraelsko-arabském konfliktu. Z tohoto pohledu jde pro ně o jednu z nejhorších tragédií moderních izraelských dějin. </p><p style="text-align: justify;"><b>Kdy by nynější konflikt mohl skončit? Izraelský premiér Benjamin Netanjahu předjímal dlouhou a těžkou válku… </b></p><p style="text-align: justify;">Pro Izraelce byla nejvíce zničující částí konfliktu zřejmě sobota, kdy vše vypuklo. Nyní záleží, jak se budou vyvíjet jejich vojenské operace proti Hamásu, které jsou už teď opět doprovázené mohutným bombardováním a velkými palestinskými ztrátami, včetně mnoha civilistů. Obvykle trvají podobné izraelské odvety dny či týdny, ale tentokráte to může být výrazně komplikovanější. Hamás nyní zadržuje celou řadu rukojmích a bude toho využívat k vyjednávání a to bude Izraelce vážně limitovat. Vzpomeňme si na případ vojáka Gilata Šalita. Toho Izrael v roce 2011 vyměnil po pětiletém vyjednávání za více než tisíc vězněných Palestinců. Hamás o této zkušenosti dobře ví a jistě s ní bude kalkulovat. </p><p style="text-align: justify;"><b>Co podle vás bude s Pásmem Gazy, až konflikt skončí? </b></p><p style="text-align: justify;">Nyní se celkově nabízí otázka, zda má ještě vůbec nějakou budoucnost dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu předpokládající vznik nezávislé Palestiny vedle Izraele na západ od řeky Jordán. Izraelská armáda samozřejmě nemůže z mnoha důvodů Gazu prostě srovnat se zemí. Gaza a její obyvatelé tam budou nadále a dokud bude Izrael pokračovat v jejích blokádách a destrukci, bude to přesně to, co Hamás a další podobné organizace jako Palestinský islámský džihád posiluje. Tito radikální aktéři ukázali mimořádnou životnost i ve chvílích, kdy byly třeba celé generace jejích vůdců a radikálů Izraelem zlikvidovány. Situace je teď ale velmi nebezpečná nejen s ohledem na dění kolem Gazy. Je více regionálních aktérů – jako je například Hizballáh, Írán a možná i Sýrie – které by si přály zasadit Izraeli podobné údery. Izrael by ale také potřeboval prozíravější politické vedení. To v čele s Netanjahuem nese zodpovědnost jak za aktuální bezpečnostní selhání, tak i za mnohá další z minulosti. </p><p style="text-align: justify;">Vyšlo <a href="https://www.lidovky.cz/svet/izrael-palestina-gaza-hamas-terorismus.A231009_121447_ln_zahranici_hud" target="_blank">9. 10. 2023 na lidovky.cz</a></p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-27851006177100388422023-08-04T11:47:00.003+02:002023-08-04T11:57:10.495+02:00Netanjahu - mistr vabanku (rozhovor pro Lidovky)<p style="text-align: left;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmSvNAPNe-PWzo0PjH3gJgnKFQgcxzCjt5g9YhRMZqC9v6TGW8U74e30kjhpixtq2FDe_SDw_-YQpJgzHvcvtmPlLDrZcvGZBqsR5oDKL1HaSuNB3lCo1J3vffFtLZAxK-eKwd1vMyceti-zgx28E3iL-mp8rHbwLC-L7OQOfIEtR6s9lb7VLs1IgxPF7S/s1020/Bibi23.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1020" data-original-width="885" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmSvNAPNe-PWzo0PjH3gJgnKFQgcxzCjt5g9YhRMZqC9v6TGW8U74e30kjhpixtq2FDe_SDw_-YQpJgzHvcvtmPlLDrZcvGZBqsR5oDKL1HaSuNB3lCo1J3vffFtLZAxK-eKwd1vMyceti-zgx28E3iL-mp8rHbwLC-L7OQOfIEtR6s9lb7VLs1IgxPF7S/w557-h640/Bibi23.jpg" width="557" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><b><div style="text-align: justify;"><b>Izraelský parlament minulý týden schválil kontroverzní zákon, který omezuje pravomoci nejvyššího soudu ve prospěch vlády. Jaká konkrétní úskalí v sobě skrývá? </b></div></b><p></p><p style="text-align: justify;">Současná krize a role nejvyšších státních institucí v ní včetně nejvyššího soudu je do jisté míry zrcadlem nedokonalosti izraelského politického systému. Když chybí funkční struktura institucí, kdy Izrael například nemá psanou ústavu, ústavní soud a ani poslanecká sněmovna nemá nad sebou kontrolní komoru podobnou senátu, může dojít k souboji mezi institucemi s nabobtnalými pravomocemi jako je tomu nyní. Je zde koalice premiéra Benjamina Netanjahua, přezdívaného Bibi. plná politických a náboženských radikálů se svou značně extrémní politickou agendu, která neprošla celospolečenskou diskusí. A je tam i jednokomorový Kneset, kde má Bibiho koalice na izraelské poměry pohodlnou většinu – 64 křesel ze 120. Nejvyšší soud tak za této situace zůstal vzhledem k vládě a parlamentu jedinou rovnocennou státní institucí, která může politické plány Bibiho a spol. komplikovat. </p><p style="text-align: justify;"><b>A proto se Netanjahu rozhodl zasáhnout…</b> </p><p style="text-align: justify;">Přesně tak, proto reformu s takovou vervou prosazuje. Koalice ale zašla příliš daleko a nečekala zřejmě tak velký odpor tak velké části izraelské společnosti i některých důležitých segmentů státu jako části armády, záložníků či hi-tech firem, kteří se semkli proti reformě jako proti něčemu zásadnímu, co demontuje už tak nedokonalý izraelský demokratický systém. </p><p style="text-align: justify;">Bibi se nakonec rozhodl reformu neprosazovat jako jediný zákon, ale rozdělil ji na více částí. Všechny metodicky „osekávají“ právě pravomoci nejvyššího soudu, jež mohou vládě nejvíce křížit její ambice. V první části prošla změna, která zabrání soudu posuzovat „přiměřenost“ vládních rozhodnutí. V praxi to například znamená, že jmenování ministra s kriminální minulostí do Netanjahuovy vlády už nemusí být shledáno jako „nepřiměřené“. </p><p style="text-align: justify;"><b>Jaké další části stojí za zmínku?</b></p><p style="text-align: justify;">Další změny mají například ještě více zpolitizovat soudnictví a posílit svévoli vlády. Například doteď jsou názory právních poradců ministerstev, kteří spadají pod nejvyššího státního zástupce, pro vládu závazná. Reforma je chce nahradit politicky vybranými právníky a jejich názory učinit pouze doporučující. Kneset by měl taky podle další části navrhované reformy mít možnost odmítnout některá rozhodnutí nejvyššího soudu o zrušení zákonů. Dojde tak z hlediska právního státu ke zcela absurdní situaci, kdy bude rozhodnutí nezávislého soudu přehlasováno politickým rozhodnutím. </p><p style="text-align: justify;"><b>Lidé proti schválení protestují prakticky už od začátku roku, proč ani to Netanjahua „neobměkčilo“? </b></p><p style="text-align: justify;">Protože jednoduše má výběr mezi pokračováním současné koalice s ultrapravicovými extremisty a ultraortodoxních fundamentalisty, kteří sice na něho budou klást silné politické požadavky a jejichž rukojmím je, nebo může přijít rozpad jeho koalice a tentokrát už zřejmě i Netanjahuova politická smrt. On se však chce udržet u moci za každou cenu. Hraje tedy svým způsobem vabank o své politické přežití. </p><p style="text-align: justify;">Navíc izraelská společnost je hluboce rozdělená, a i v této situaci její poměrně velká část premiéra i jeho koaliční partnery podporuje. I tito lidé organizují své demonstrace (byť disproporčně méně, než protivládní segment společnosti) – na podporu premiéra, jeho koaličních partnerů i jejich politických plánů. Odpůrců vlády je určitě více, ale i Netanjahuova podpora je do značné míry autentická. To je z hlediska budoucnosti Izraele asi ten nejpalčivější a zároveň prakticky neřešitelný problém. S trochou nadsázky by musely asi vzniknout Izraele dva – jeden liberální s centrem v Tel-Avivu a druhý teokraticko-nacionalistický s centrem v Jeruzalémě, aby se vnitrospolečenský konflikt vyřešil. Spíš mám však za to, že jakmile projdou i další části reformy a jiné pravicově-náboženské politiky, tak začne řada liberálních Izraelců postupně balit kufry. Pokud k tomu dojde, z Izraele dříve či později zbyde autoritativní stát s fragmenty demokracie, přičemž většina jeho obyvatelstva bude silně antiliberální a šovinistická. </p><p style="text-align: justify;"><b>Jaké další kroky od Netanjahua očekáváte nyní?</b> </p><p style="text-align: justify;">Mám za to, že projdou i další justiční části reformy. Rád bych se ale mýlil. Uvidíme ještě, jak dopadne reforma po soudním přezkumu a k čemu následné dění povede.</p><p style="text-align: justify;"><b>Izraelská opozice se proti zákonu rozhodla podat žalobu, jakou má šanci uspět?</b> </p><p style="text-align: justify;">Připomínám, že krátce po schválení první části soudní reformy Knesetem napadlo rozhodnutí i několik organizací a podalo k nejvyššímu soudu žalobu na jeho zrušení. Na to, jak může vypadat rozhodnutí nejvyššího soudu, však izraelští právní experti dnes jednotný názor nemají. </p><p style="text-align: justify;"><b>A kdy by to rozhodnutí mohlo zhruba padnout? </b></p><p style="text-align: justify;">Nejvyšší soud uvedl, že zákon projedná v září a nevydá do té doby soudní příkaz k jeho zablokování.</p><p style="text-align: justify;"><b>Kdo je nyní nejvýraznější tváří opozice? </b></p><p style="text-align: justify;">Je potřeba říct, že protesty vycházejí zejména ze společnosti, nikoliv od politických lídrů. Ti existující – jako například bývalí premiéři Ehud Barak, Ehud Olmert či liberální stranický lídr Ja´ir Lapid nebo šéfová Strany práce Merav Michaeli – se snaží protesty podpořit. Zatčeni byli při protestech i někteří opoziční poslanci Knesetu, např. poslankyně Naama Lazimi. Nejsou ale rozhodně jejich autentickými tvářemi či snad vůdci. Pokud bychom nějakou osobnost hledali, určitě je třeba zmínit jméno významné izraelské fyzičky Šikmy Bressler. Ta je velmi aktivní proti Netanjahuově vládě už od roku 2020 a při aktuálních protestech byla v březnu zadržena policií. Následně se stala jednou z hlavních organizátorek protestních pochodů a je mezi protestujícími velmi populární osobností. </p><p style="text-align: left;"></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8LPrY2wPCANN6rFvaUiFq7sycHnImBmts_M6fQFozq3AAS5Wnhdmb10AHs6J7M1azaW4v49UaC3Eliqvfazo5fggUBid5bBCWXw5Lt0xkU_EKiquoKcTjVMwH2sFX0CBgGlmBM3uVh1WLWUknjK1h5qTBiaWxZ_Rsb0J30WuGXGfultaZSzakORwVzWLo/s1603/shikma%20bressler.webp" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1603" data-original-width="1603" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8LPrY2wPCANN6rFvaUiFq7sycHnImBmts_M6fQFozq3AAS5Wnhdmb10AHs6J7M1azaW4v49UaC3Eliqvfazo5fggUBid5bBCWXw5Lt0xkU_EKiquoKcTjVMwH2sFX0CBgGlmBM3uVh1WLWUknjK1h5qTBiaWxZ_Rsb0J30WuGXGfultaZSzakORwVzWLo/w400-h400/shikma%20bressler.webp" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Izraelská fyzička z Weizmannova institutu a švýcarského CERNu <br />a jedna z neformálních vůdkyň izraelských protivládních protestů <br />Šikma Bressler po zadržení izraelskou policií </td></tr></tbody></table><p></p><div style="text-align: justify;"><b>Čekáte v nejbližších dnech další vlny demonstrací? </b></div><p></p><p style="text-align: justify;">Určitě. Neznamená to ale, že musí být stále stejně bouřlivé. Roli sehrají třeba svátky či rozmary horkého letního počasí. </p><p style="text-align: justify;"><b>Dle průzkumů zhruba čtvrtina Izraelců po schválení zákona zvažuje odchod ze země. Jak velká část podle vás skutečně odejde? </b></p><p style="text-align: justify;">I doteď byla izraelská společnost hodně fluktuující. Izraelci mají nezřídka více pasů – časté jsou americké, německé, španělské. Je možné, že řada obyvatel odejde, ale nikoliv natrvalo. Nechají si v záloze možnost návratu do vlasti, ale budou se v ní zdržovat méně než kdy dříve. </p><p style="text-align: justify;"><b>Co by to pro Izrael znamenalo? </b></p><p style="text-align: justify;">Odliv mozků a těch nejproduktivnějších částí izraelské společnosti. Naopak přibývat bude nacionálních šovinistů, ultraortodoxních židů a dalších antiliberálních složek společnosti. Izraelské osadnictví bude expandovat a kolonizovat Palestinská území, kde bude permanentně pokračovat v podstatě nekončící konflikt s převahou Izraele. </p><p style="text-align: justify;"><b>Jaká je v takové situaci pozice Izraele na mezinárodní scéně? </b></p><p style="text-align: justify;">Dnešní vláda je hojně kritizována těmi nejvýraznějšími izraelskými spojenci, včetně poměrně jasných vyjádření amerického prezidenta Joe Bidena. Vlna kritiky přichází i od množství židovských organizací. V českém kontextu znepokojení nad situací v Izraeli vyslovila třeba i Federace židovských obcí v ČR, která v minulosti k izraelské politice nijak zvlášť kritická nebyla. </p><p style="text-align: justify;">Česká vláda a ministerstvo zahraničí k celé věci mlčí. Přitom nepochybuji, že dobře ví, co se v Izraeli dnes děje, kam jeho politika postupuje a jaké následky to může pro našeho spojence – i pro nás – mít. Proto je určitě důležité vědět, jaké mají čeští lídři u dnešní izraelské vlády nastavené mantinely a co se ještě bude muset v Izraeli stát, aby dali najevo, že nám jde více než o autoritativní Bibiho vládu o osud demokracie našeho nejvýznamnějšího blízkovýchodního spojence. </p><p style="text-align: justify;">Tázal se Luboš Jirsa. Vyšlo 3. 8. 2023 v Lidových novinách <i>(rozhovor je oproti novinové verzi nepatrně updatován)</i></p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-40451527121682561402023-07-27T00:24:00.001+02:002023-07-27T00:24:06.586+02:00Dvě inter-vyjů k situaci v Izraeli v souvislosti s justiční reformou (26. 7. 2023)<p><b><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiq0Gk56iDpxIA9lQvYiSebPFB7U2ru7hbYW-uSUG9-tE3WAfu_iRO8fX7zYhyrravDgnwVVRGpOa4BEhCLV7kIfNcLkDHuq4ZQU3XOXfXV1S5XbAW0aXgKq57ctnIejwXlIp87sn34iKtCrTG4AwZJfnuJNZW-o8ezZRgkjnqEVFYcjXu9DRQZcga8U80z" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="" data-original-height="429" data-original-width="576" height="475" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiq0Gk56iDpxIA9lQvYiSebPFB7U2ru7hbYW-uSUG9-tE3WAfu_iRO8fX7zYhyrravDgnwVVRGpOa4BEhCLV7kIfNcLkDHuq4ZQU3XOXfXV1S5XbAW0aXgKq57ctnIejwXlIp87sn34iKtCrTG4AwZJfnuJNZW-o8ezZRgkjnqEVFYcjXu9DRQZcga8U80z=w640-h475" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Telavivští demonstranti a poslankyně Knesetu Naama Lazimi během zásahu izraelské policie <br />(foto: Oren Ziv) </td></tr></tbody></table><br /></b></p><p><b>Rozhovor 1 </b>(<a href="https://denikn.cz/1199948/hrozi-izraeli-vojensky-prevrat-minimalne-je-to-pravdepodobnejsi-nez-kdy-jindy-rika-politolog/?ref=tit1" target="_blank">Deník N</a>, 26. 7. 2023)</p><p><b>Proč se nově schválená soudní reforma setkala s takovým odporem?</b></p><p>Jde o celou sérii různých prvků reformy a předevčírem prošla teprve první z jejích částí, nicméně velmi důležitá část. Novelizuje základní zákon soudnictví, což v praxi izraelským soudcům omezí hodnocení „přiměřenosti“ rozhodnutí kabinetu, ministrů či ministerstev.</p><p>„Přiměřenost“ až dosud definovaly izraelské soudy. Mohlo jít například o neuváženost nebo neetičnost některých rozhodnutí, jmenování apod.. Nyní bude tato pravomoc soudů zrušena a vláda už nebude omezována, což je významným prvkem v narušení systému „brzd a rovnováh“.</p><p>Izraelský politický systém je velmi nedokonalý. Izraelský parlament Kneset nemá druhou komoru, která by kontrolovala zákonodárné shromáždění. Novela povede k neúměrnému posílení moci parlamentu, vlády, ministerstev a premiéra. Představuje významné omezení kontroly exekutivy ze strany soudní moci.</p><p><b>Jaké pravomoci má v rámci procesu schvalování zákonů v Izraeli prezident? Nebo je jeho funkce spíše reprezentativní?</b></p><p>Prezident je v pojetí izraelského politického systému reprezentativní osobnost. V politologické hantýrce se tomu říká „kladač věnců“. To znamená, že prezident se účastní mezinárodních setkání, reprezentuje stát, ale nemá žádné zásadní výkonné pravomoci. Jeho pravomoci jsou symbolické. Možná silou své osobnosti může něco změnit, ale to není případ současného prezidenta (Jicchaka Herzoga).</p><p><b>Co bude následovat? Jaké jsou možné scénáře? Existuje nějaká šance justiční reformu zvrátit?</b></p><p>V parlamentu asi ne. Tam mohou pohodlně schvalovat další (části reformy). Záleží na tom, co se bude dít mimo parlament. Větší část izraelské společnosti je naštvaná. Je naštvaná na vládu a nejvíc na Netanjahua. On je mozkem těch změn a je za ně nejvíce zodpovědný.</p><p>Na druhou stranu, izraelská společnost je velmi polarizovaná. Významná část Izraelců Netanjahua i jeho koaliční partnery, ať už to jsou ultraortodoxní, nacionalistické nebo nacionalisticko-náboženské strany, také podporuje. I když je tento segment oproti sekulárním Izraelcům stále v menšině, přesto posiluje.</p><p>Obecně proti Netanjahuovým krokům nemusí vystupovat jen liberálové. Proti mohou být i tradičněji i nábožensky založení lidé, kteří ale nechtějí, aby Netanjahuova politická garnitura izraelské politice dominovala, a proměňovala tak celou zemi.</p><p><b>Směřuje Izrael těmito změnami k autokracii?</b></p><p>Směřuje. V současném světě to ostatně má i určité srovnání. Když se podíváme na svět dnes a na svět před dvaceti lety, kdy se začaly objevovat osobnosti typu Trumpa, Erdogana, indického premiéra Módího, je to jasně patrný trend.</p><p>Netanjahu patří do skupiny politiků, kteří prosazují silnou exekutivu, pozici silného premiéra či prezidenta, a naopak oslabují prvky více či méně demokratické politiky, která v daných státech funguje. Je to globální trend a Netanjahu do něj jednoznačně spadá.</p><p><b>Navíc je i pro něj osobně výhodné omezit moc soudů, vzhledem k jeho korupčním kauzám.</b></p><p>Ano, přesně tak. Je to taky jeden z argumentů, který se zmiňuje, proč netanjahu tak vehementně prosazuje justiční reformu. Chce tím „zahrát do outu“ ta poměrně závažná obvinění, která proti němu jsou.</p><p><b>Protivládní protesty trvají už půl roku a po včerejšku ještě nabraly na intenzitě. Policie proti demonstrantům zasahuje i vodními děly, některé protestující už zadržela. Jak se podle vás situace vyvine?</b></p><p>Protesty budou s velkou pravděpodobností pokračovat a budou i nadále intenzivní. Prokázaly, že lidé se dlouhodobě o tuto problematiku zajímají a neberou ji na lehkou váhu.</p><p>Neznamená to, že se celého půl roku protestovalo stejně intenzivně, ty protesty se různě vyvíjely. Každopádně teď ale demonstrace opět velmi sílí. Myslím si, že ta dynamika se výhledově jen tak nezmění.</p><p>Je důležité zmínit, že proti reformě vystupují i členové armádních složek, kteří jsou pro izraelsko-palestinský konflikt a napjatou situaci v regionu klíčoví.</p><p>Nejde jen o lidi z armádních špiček, ale i o rezervisty, některé důstojníky nebo piloty. Důležité segmenty armády se patrně začnou bouřit a vypovídat poslušnost. Nechtějí sloužit autokratickému státu a jeho premiérovi. To může být velmi důležitý faktor.</p><p>Jejich odpor může mít různé podoby. Nejsem schopen určit pravděpodobnost, ale ve hře je také scénář vojenského převratu. Nebo armáda premiérovi může naznačit různé mantinely, a pokud je nedodrží, může to znamenat jeho konec. Výsledkem teoreticky může být i přechodná vojenská vláda a následně nové volby. Neříkám, že je to úplně pravděpodobné. Ale je to pravděpodobnější než kdy předtím.</p><p><b>Teoreticky tedy Izrael může čelit vojenskému převratu?</b></p><p>Teoreticky to může být jeden ze scénářů. Nejsem schopen říct, jak pravděpodobný, ale minimálně pravděpodobnější než kdy jindy.</p><p><b>Patří protestující proti soudní reformě a Netanjahuově vládě spíše do sekulární části společnosti?</b></p><p>Dá se to tak říct. Je to spíše sekulárnější, liberálnější část společnosti. Někdy to trošku zjednodušuji na „Tel Aviv versus Jeruzalém“. Což je samozřejmě trošku zavádějící. Existují i religiózní Židé, kteří Netanjahua kritizují. Je to ale malé procento. Většinou to jsou liberálně smýšlející lidé, kteří se názorově hodně podobají běžnému liberálnímu Evropanovi.</p><p><b>V Knesetu se proti novele postavili opoziční poslanci. Dá se říct, že rozpolcenost parlamentu odráží rozpolcenost společnosti jako celku? Tedy konflikt mezi liberální částí společnosti a tou nacionalistickou, pravicovou a ortodoxní?</b></p><p>Jsou to různé segmenty společnosti. Jeden segment společnosti jsou ultraortodoxní Židé neboli charedim (kteří mají mj. vysokou míru porodnosti a rychle jich přibývá) a Netanjahua podporují, jelikož vyhovuje jejich politickým požadavkům. Netanjahu sám o sobě není religiózní politik, je to sekulární nacionalista. Mimo sekulárně-nacionalistický Likud jsou ve vládě ještě další, jako například religiózní nacionalisté z komunity osadníků, politici typu Ben-Gvira, další výrazný a poměrně rychle rostoucí segment společnosti. V náboženských komunitách je obecně vysoká porodnost.</p><p>Mezi sekulární částí společnosti je nižší porodnost. Liberální tábor se tak na rozdíl od toho podporujícího Netanjahuovu politiku má tendenci spíše zmenšovat. Ale pořád je liberálů, o dost více než religiózních a nacionalistických Izraelců. </p><p><b>Kam to povede? Co bude se sekulární částí společnosti, pokud ta ortodoxní bude narůstat? Odejdou liberálové?</b></p><p>Je to možné. Moc se o tom nemluví, ale už nyní poměrně hodně lidí Izrael na delší dobu opouští nebo dokonce natrvalo. Mnozí Izraelci mají víc pasů nebo občanství, velmi často americké nebo nějaké z evropských zemí. Myslím si, že za této situace už hodně Izraelců nebude chtít v zemi zůstat. Liberální sekulární tábor to tak opět oslabí.</p><p><b>Může to nějak ovlivnit i izraelskou ekonomiku?</b></p><p>Ano, má to dopad na stabilitu izraelského hospodářství. Velmi se toho obávají šéfové izraelského průmyslu nebo high-tech firem. Kritizují to a vystupují proti. Pro Izrael to samozřejmě může znamenat ekonomické problémy a pokles dynamiky high-tech startupů apod.</p><p><b>Ekonomicky produktivnější je navíc spíše sekulární část společnosti než ta ortodoxní.</b></p><p>Ano, určitě je to tak možné říct. V religiózní části společnosti je část ultraortodoxních, kteří v podstatě celý život jenom studují náboženské texty. Nepodávají nějaký velký výkon v materiálním slova smyslu. Ale také to neplatí stoprocentně.</p><p><b>Tedy ani své děti nevedou k vyššímu vzdělání?</b></p><p>Ne. Spíše se zaměřují čistě na studium náboženství, případně na nějaké praktické činnosti. Hodně z nich pracuje, ale ne v těch odvětvích, kde by se protínali se sekulárním sektorem společnosti. Izraelská společnost je vnitřně skutečně dost segregovaná.</p><p><b>Ovlivní nynější dění – ať už justiční reforma, protesty nebo rozpolcení izraelské společnosti – izraelsko-palestinský konflikt?</b></p><p>Izraelsko-palestinský konflikt to může vyostřit. Hrozí posílení represí ze strany Izraele vůči Palestincům a větší expanzi osad, což s tím přímo souvisí. Palestinci osadnickou expanzi považují za krádež svého území. Palestinské – jak nacionalistické, tak islamistické skupiny – tím mohou získat větší legitimitu.</p><p>Co se Izraele týče, ten může postupovat ještě brutálněji. Vládní politici se už za lidská práva neskrývají. Palestince potlačují skutečně velmi tvrdě a podobně tvrdě prosazují své expanzivní požadavky. V rámci vnitřní politiky to může vést k nedemokratickým praktikám, které izraelský politický systém mohou velmi degradovat.</p><p><b>A dá se o Izraeli vůbec ještě mluvit jako o demokratické zemi, když pohlédneme na dění v okupovaném Pásmu Gazy a Západním břehu Jordánu?</b></p><p>Kolem dosavadní izraelské demokracie panují velké kontroverze. Základní otázkou je, zdali může demokracie koexistovat spolu s okupací. Na jednu stranu je v samotném Izraeli relativně demokratické prostředí a atmosféra, ale v těsném sousedství provádí dost brutální koloniální politiku. Vyvstává pak otázka, jestli toto je skutečná demokracie se vším všudy... </p><p><b>Izrael je přitom často citován jako příklad blízkovýchodní demokracie…</b></p><p>Přesně tak. Na jednu stranu je demokratický, na stranu druhou ale vykonává tvrdou koloniální politiku. Lze to historicky trochu porovnat s tím, jak si Velká Británie nebo Francie budovaly liberální politické systémy, ale zároveň ve svých koloniích zacházely nesmírně tvrdě s kolonizovanými domorodci. Izrael samozřejmě není takové impérium, ale princip je do určité míry podobný. Izrael tak na jednu stranu doteď vnitřně fungoval poměrně dobře, byť i přímo uvnitř země narůstala řada etnických a sociálních problémů. V Izraeli je také velká svoboda tisku a velmi inspirativní občanský aktivismus. Jestli to Izrael zachrání, to je nyní velká otázka…</p><p><b>---------------------------------------------</b></p><p><b>Rozhovor 2</b> (<a href="https://www.forum24.cz/politolog-netanjahu-vykrocil-k-nedemokratickemu-systemu-protesty-jsou-pro-izrael-nadeji" target="_blank">Forum24</a>, 26. 7. 2023)</p><p><b>Proč se izraelský parlament rozhodl přijmout návrh zákona, který omezuje pravomoci nejvyššího soudu ve prospěch vlády?</b></p><p>Benjamin Netanjahu to plánoval už dlouho. Posiluje to jeho moc a moc celého politického tábora, který ho podporuje. Rozhodně to nejsou žádní velcí demokrati. Patří mezi ně strany ultraortodoxních židů a sekulární pravice, což je Netanjahuova strana Likud, a náboženští nacionalisté – osadníci. O prohlubování demokratického charakteru státu rozhodně nemají zájem. Sice to za něj maskují, ale ve skutečnosti rozebírají nedokonalý izraelský politický systém, kdy nejvyšší soud i ty nižší tvořily protiváhu výkonné moci a parlamentu. Jde jim o ovládnutí politického systému, aby již neměli vážného oponenta. Soudy tvoří přirozenou pojistku proti autoritativním tendencím a politici tohoto typu mají zájem se toho zbavit a vládnout co nejméně omezeně. Známe to i od nás. O tom, že tu rozhodují nevolení soudci, hovořili i Klaus či Zeman...</p><p><b>A o co se tedy konkrétně v tomto přijatém návrhu jedná?</b></p><p>Je to první část z justiční reformy. Netanjahu to z taktických důvodů rozdělil. Je to novelizace základního zákona o soudnictví. Základní zákony do určité míry představují části ústavy, ale není to úplně totéž jako u nás. V izraelském právním systému sice mají své specifické postavení, ale na změnu ústavního zákona je potřeba ústavní většina, ale základní zákony ústavní většinu nepotřebují. Pro tuto změnu rámce soudní moci tedy Netanjahuovi stačilo 64 hlasů ze 120. U aktuálně přijaté novely zákona šlo o zásadu přiměřenosti. Pokud výkonná moc vydá rozhodnutí, které je z pohledu soudů vadné, soudy ho mohou zrušit. Této věci se chtěli Netanjahu a jeho spojenci zbavit.</p><p><b>Soudy tedy přišly o zásadní pravomoc...</b></p><p>Ano, izraelské soudy včetně nejvyššího soudu o toto posuzování přiměřenosti a o možnost zrušení rozhodnutí přijdou a zůstanou soudům pouze na nižší státní úrovni. Jde o jeden z klíčových prvků prosazované soudní reformy. </p><p><b>Víte, čeho by se měly ty další části týkat?</b></p><p>Je tam například vládní kontrola nad jmenováním soudců, tedy ovlivnit výběr soudců tak, aby nešli proti vládě. Další antidemokratická záležitost. Soudnictví v demokratickém státě má být nezávislé a má být jmenováno tak, aby byla zaručena jeho nezávislost. Součástí reformy je také omezení pravomoci vládních právních poradců a další.</p><p><b>V Izraeli vyšly deníky s černými titulními stranami s textem „černý den pro izraelskou demokracii“. Jak zásadně je tímto krokem demokracie v Izraeli ohrožena?</b></p><p>Jde o vážné narušení. Demokratická moc je založena na rovnováze moci výkonné, zákonodárné a soudní a v okamžiku, kdy dojde k omezení jedné z nich, dostáváme se na scestí. Samozřejmě to ještě není konec politického systému tak, jak ho známe, ale jde opravdu o první vykročení k jeho zásadní proměně k nedemokratickému systému. A záleží také na tom, jak izraelskou demokracii posuzujeme. Vevnitř – vůči Izraelcům – fungovala poměrně dobře, ale stejně tak umožnila okupaci Palestinců. Pak je otázka, jestli je to možné považovat za demokracii. To jsou různé pohledy a já se nyní v odpovědích soustředím na fungování uvnitř Izraele.</p><p><b>A co je tedy cílem Netanjahuovy vlády?</b></p><p>Obhajují se tím, že soudy měly nepřiměřeně velké pravomoci, jsou nevolené, že právě volený parlament je pravý reprezentant demokracie. To je přesně, co slyšíme i jinde ve světě. Netanjahu není religiózní nacionalista, je spíše sekulární žid, avšak jeho podporovatelé jsou často vyloženě antidemokratičtí. Netanjahuovi jde o jeho osobní moc, zastavení soudních řízení, která proti němu jsou vedena za obvinění z trestných činů, kterých se měl dopustit jako premiér. Minimálně navenek nechce působit, že likviduje demokracii, ale že ji reformuje. Ve skutečnosti ale mění ducha demokracie ke svému obrazu, jak se mu to hodí a jak na něj jeho političtí partneři tlačí.</p><p><b>A jak je na tom opozice?</b></p><p>Ta má více rovin. Politická opozice je rozdrobená a naopak to, co nyní vidíme jako reakci Izraelců na dění, je občanský aktivismus. Opozice je nejednotná. Strana práce, která vždy byla největší opozicí pravici, Likudu, je nejvíce oslabená. Z hlavní strany se stala marginální a další partneři jsou ideologicky nesjednocení.</p><p><b>A ten občanský aktivismus?</b></p><p>Občanský aktivismus má v Izraeli poměrně dlouhou tradici zhruba od 80. let, kdy občanské aktivity velice podpořily mírový proces. Pak se to na zhruba 20 let uklidnilo a teď se to znovu probudilo. Právě ten a přímo protesty a aktivity izraelských obyvatel dávají nyní naději na změnu. Jde například o vojenské záložníky, kteří deklarují, že pokud reforma projde, nechtějí sloužit diktatuře nebo autoritativnímu vůdci.</p><p><b>Jaká skupina obyvatel tedy nyní protestuje a o kolik se jedná lidí?</b></p><p>Včera jsem slyšel, že se včerejších demonstrací mělo zúčastnit asi pět procent Izraelců. Ti byli přímo v ulicích, ale lidí, kteří to podporují, je daleko více. Ne všichni chodí na demonstrace, je to ale i tak obrovský počet. Uvádí se, že víc než polovina Izraelců je sekulárně k liberalismu tendující společnost západního typu, a naopak 35 procent, to jsou právě ultraortodoxní židé, příznivci osadníků, sekulární ultranacionalisté a podobně. To je sice také velká část společnosti, ale ne tolik jako ta sekulární, která nyní protestuje. Dalo by se to vyjádřit i geograficky: sekulární metropole Tel Aviv versus religiózní Jeruzalém. Jeruzalém je velký (ale je výrazně menší než Tel-Aviv) a většina tamních obyvatel podporuje vládu, žije tam mj. spousta religiózních židů a přívrženců náboženské pravice.</p><p><b>Kam to může eskalovat?</b></p><p>Lidé jsou naštvaní a zneklidnění, že ta první část reformy skutečně prošla. Pravděpodobně to povede k dalšímu posílení protivládních demonstrací. Může hrát roli, jak se například zachová armáda. Když záložníci přestanou nastupovat do armády ve velkém, pro stát to bude obrovský problém. Jsou různé scénáře, nevím nakolik reálné. Bezpečnostní špičky, generálové, jsou také často proti a dovedu si představit, že by mohli dát Netanjahuovi ultimátum, které pokud nesplní, bude donucen odstoupit. Nevím, jaká je pravděpodobnost, ale dovedl bych si to představit více než kdy dřív.</p><p><b>Schyluje se v Izraeli k „občanské válce“, jak řekl bývalý izraelský premiér Ehud Olmert?</b></p><p>Všechno je možné, protože izraelská společnost je silně militarizovaná, je v ní hodně zbraní, takřka všichni mají vojenský výcvik a izraelští odborníci o tom mluví už desetiletí, že potenciál tam je. Myslím, že tato situace scénář možné občanské války přibližuje o něco víc než kdy jindy. Těžko se dá odhadnout na kolik procent.</p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-32946044584495291442023-07-12T16:32:00.000+02:002023-07-12T16:32:44.294+02:00Půlrok izraelských protivládních demonstrací a co (ne)přinesly<p><b>Proč se nyní Izrael nachází v jedné z nejhorších domácích krizí ve své historii?</b></p><p>Krize nepřišla do Izraele ze dne na den, ale kořeny zapustila už před dekádami. Přispěl k ní dlouhodobý proces, který započala především izraelská okupace po šestidenní válce z roku 1967. Ta vedla k brutální koloniální politice a vzestupu velmi agresivního a protidemokratického segmentu izraelské společnosti – izraelských osadníků a na nich stále více navázaných dalších částí Izraelců. Patří mezi ně například část sekulární pravice i různé skupiny religiózních židů. </p><p>Občasně tento vzestup radikálních sil přerušily některé fenomény typu mírového procesu z 90. let. I ten ale pradoxně přispěl k současné situaci, protože právě během něj se polarizovalo napětí mezi izraelskými podporovateli a odpůrci mírového procesu. A zformovala se také současná generace těch nejtvrdších izraelských radikálů, což už tehdy vyvrcholilo atentátem na premiéra Rabina ze strany židovského extrémisty. Nejvýraznějšími reprezentanty té generace jsou dnešní ministři Ben-Gvir a Smotrič zastávající důležité ministerské posty v aktuální izraelské vládě.</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiTd_t1tTxtUskBh7WtV3vgHUiyDP0y01tFuRyShhM-2w4SnCDTni6vBzrQAcikgDgEqR50nsKQY1XMDEO4f9O2MZDNGKVtCTAoxgBE7D5baiW4xyIeKg3PTWs9T-0FnSfczNmpd7RVVdBJ6LRVmDp7OZIQW521xc2Icjl54KsGnLMPFq0oCTxI4J7KlE6P" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="512" data-original-width="768" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiTd_t1tTxtUskBh7WtV3vgHUiyDP0y01tFuRyShhM-2w4SnCDTni6vBzrQAcikgDgEqR50nsKQY1XMDEO4f9O2MZDNGKVtCTAoxgBE7D5baiW4xyIeKg3PTWs9T-0FnSfczNmpd7RVVdBJ6LRVmDp7OZIQW521xc2Icjl54KsGnLMPFq0oCTxI4J7KlE6P=w400-h266" width="400" /></a></div><br /><b>A tito lidé radikálnějšího smýšlení jsou nyní vnímáni jako hrozba?</b><p></p><p>Donedávna ohrožovali osadníci a jejich spojenci především Palestince. Liberálně smýšlející Izraelce děsily spíše jen autoritářské tendence premiéra Netanjahua, kterého však stále oddělovali od osadníků, kteří pro většinu Izraelců představovali jen jakýsi vzdálený problém, který se jich v jejich sociálních bublinách v podstatě netýkal. </p><p>V podstatě ale až s jeho dnešní vládou – která je v kontextu krajní pravice a náboženství zcela jednoznačně ideologicky nejradikálnější v izraelské historii – si izraelští liberálové uvědomili, že stejní lidé, kteří doteď prakticky beztrestně sužovali Palestince, si začínají došlapávat i na ně. Nejviditelněji pak prostřednictvím různých demokracii oklešťujících záměrů, jako je především reforma soudnictví, která účelově oslabuje celý pilíř demokratické moci. A také vytvářením paralelních kontroverzních bezpečnostních složek, prosazováním teokratických principů v politice atd.</p><p><b>Okupace, která začala v roce 1967, nikdy neskončila. Ba naopak – změnila se v agresivní koloniální projekt – který se ukázal dlouhodobě nesmírně destruktivní nejen pro Palestince, ale i pro izraelskou společnost a politiku. </b> </p><p>Opoziční vůdce Ja'ir Lapid řekl, že tento jednostranný postup vlády „kriticky poškodí ekonomiku, ohrozí bezpečnost a roztrhá izraelský lid na kusy“. Je takové tvrzení opodstatněné? A jak se k tomu staví opozice? </p><p>Jsou to více než opodstatněná slova. Lapid se se svou stranou „Ješ Atid“ nikdy příliš na kritice izraelské okupace a osadnictví neprofiloval. Byl spíše kritikem vlivu ultraortodoxních židů a zastáncem neoliberální ekonomiky. Je právě tím izraelským městským liberálem, který obrazně právě tak trochu „objevil Ameriku“ a dnes upozorňuje na nebezpečí osadníků a jejich spojenců. S některými z nich přitom nedávno zasedal ve vládě. </p><p><b>Jak velké jsou nynější protesty v Izraeli v porovnání s dřívějšími? Kdo dnes protestuje?</b></p><p>Protesty trvají v podstatě od letošního ledna a procházejí různými fázemi. Někdy posilují, jindy slábnou. Dnes, půl roku po jejich zahájení, už nemají tu energii počátečních měsíců – vždyť protestovat každý týden několikrát během řady měsíců je velmi únavné. A v Izraeli je také v těchto měsících už daleko víc horké podnebí než na jaře a roli hrají i další faktory. </p><p>Ale i tak se demonstrací týden co týden účastní až desetitisíce lidí po celé zemi. Pocházejí z různých segmentů izraelské společnosti a nejde zdaleka jen o aktivisty. Je jich ale celkově méně než před pár měsíci. </p><p><b>Přerůstají demonstrace i v násilí? </b></p><p>Ze strany demonstrujících už někdy docházelo k projevům pasivní rezistence, blokád komunikací a podobně, ale nikoliv k vandalismu nebo útokům na oponenty. Spíše naopak: v násilí občas zbytečně přerostly některé policejní represe a na demonstrující útočily různé skupinky a jednotlivci podporující současný politický establishment. </p><p><b>Znepokojení vyjadřují i spojenci Izraele, například americký prezident Joe Biden. Jak velký vliv mohou USA a další na rozhodování Netanjahuovy vlády mít?</b></p><p>USA mají sice stále důležitý vliv na Izrael, dnes je však už o dost slabší než třeba před 15 či 20 lety. Souvisí to obecně se stahováním USA z Blízkého východu. Izraelští politici navíc už delší dobu vědí, že i když nereflektují americkou kritiku, tak v podstatě žádná reálná negativní odezva – například ekonomická – z americké strany beztak nepřijde. V symbolické rovině ale Netanjahua velmi irituje, že ho Biden zatím stále nepozval do Bílého domu, což není samozřejmě náhoda. </p><p><b>Mění se v závislosti na tom nějak obraz Izraele u spojenců?</b></p><p>K tomu by bylo třeba zkoumat přístupy všech jednotlivých zemí, které mají hlubší diplomatické vazby na Izrael. Většina zemí EU na izraelskou vládu reagují velmi kriticky, ale třeba u současných českých vládních politiků nebo u dobrého Netanjahuova spojence Orbána se ani dnes nic moc nemění. </p><p>Daleko zajímavější je to ale například se Saúdskou Arábií. U té si Netanjahu mimořádně přál, aby navázala s Izraelem diplomatické styky. V uplynulých letech se tomu pomalu schylovalo, ale dnes je zase situace dost odlišná a Saúdi nechtějí o normalizaci moc slyšet. Jedním z důvodů je právě izraelská politika vůči Palestincům. </p><p><b>Vláda také nedávno prosadila změny usnadňující rozšiřování nových osad na Západním břehu. Jak je toto vnímáno izraelskou populací? </b></p><p>Většina Izraelců nebere ani dnes na osudy Palestinců příliš velké ohledy. Pokud si osadníků všímají, je to dáno právě aktivitami jejich politické reprezentace v současné izraelské vládě, která začíná ohrožovat i je. Přesto snad počet lidí, kteří si uvědomují, do jaké míry jsou okupace a izraelská politika propojené nádoby, mírně narostl. Jestli to ale bude stačit k vyvinutí tlaku na změnu, zůstává otázkou.</p><p><b>Co nám toto všechno říká o stavu Izraele a jeho vládě?</b></p><p>Nic dobrého. Já osobně jsem byl v jarních měsících optimista a věřil, že masové protesty, kterých jsem byl i sám svědkem, povedou k razantním změnám v Netanjahuově politice. Třeba k zastavení soudní reformy a vyloučení těch nejkontroverznějších koaličních partnerů z jeho vlády, případně k nějaké nové vládě bez Netanjahua a největších extrémistů. </p><p>Co nelze dosavadním protestům upřít je, že měly určitě vliv na odložení či zpomalení soudní reformy. Celá izraelská společnost se také více probudila a došlo k několika dalším dílčím úspěchům, které můžou Netanjahuovi nadále komplikovat situaci. Mezi ně například patří současná situace v izraelské soudcovské komoře, která ostře kritizuje pokus o soudní reformu. </p><p>Na stranu druhou Netanjahu změnil strategii a posunul se k salámové metodě, kdy sporné politické změny prosazuje nikoliv obřími politickými kroky, ale plíživým „ukrajováním“. Demonstrace tedy nebyly rozhodně bez výsledku, ale já osobně jsem od nich čekal mnohem více. </p><p><b>Jaká je z toho možná cesta ven? A nehrozí, že se Izrael posune daleko od demokracie?</b></p><p>Měl jsem za to, že jediná možná cesta změny je právě ona neobvykle silná vlna občanských protestů, která následně přinese zásadní posuny. To se ale stalo jen částečně a moje pochybnosti o dalších výrazných změnách k lepšímu jsou stále velmi na vážkách. Rád bych se pletl, ale budoucnost Izraele je z hlediska demokracie a uspořádání vztahů s Palestinci – což jde ruku v ruce – i po několika měsících probuzení izraelské společnosti velice nejistá. </p><p>Vyšlo na <a href="https://www.voxpot.cz/izraelci-protestuji-proti-netanjahuove-vlade-budoucnost-jejich-demokracie-je-podle-experta-nejista/" target="_blank">Voxpot.cz, 29. 6. 2023</a></p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8329811095221629528.post-74796425438403868262023-05-24T22:00:00.005+02:002023-05-24T22:00:56.558+02:00Historie neklidu: Izrael jako start-up společenské revolty<p style="text-align: justify;">Izraelské protesty proti Netanjahuově radikálně-pravicové vládě a soudní reformě, která se stala jejím prvním politickým krokem (tady bych dal link na dřívější článek, kde jsem to popisoval, aby se to neopakovalo + o tom psalo u vás i víc lidí), sílí už třetí měsíc. Izraelci překvapili nejen svět, ale i sami sebe. Mají sice daleko více než Češi tradici autenticky a masově se bouřit proti svým elitám, přesto však stav izraelské společnosti v posledních dekádách spíše připomínal nehybnou středoevropskou bažinku. </p><p style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgo1O57S0i5u16AgX3h2lM753UJuIIorRz68CZqKwfvPy1pU5FZKy5zrb5VyVUTsQ4M1Ya8h4oiLpcaXFKzcD5FRLte1Z-UYFN3vhwhBbfO7m_edn5fooz0MSLla-p33eww-7GxNnBWizqqlLB77gvt2SvJDx8587z8QQLr_l9p522U6WZz-eywaKNgfQ" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="" data-original-height="430" data-original-width="750" height="366" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgo1O57S0i5u16AgX3h2lM753UJuIIorRz68CZqKwfvPy1pU5FZKy5zrb5VyVUTsQ4M1Ya8h4oiLpcaXFKzcD5FRLte1Z-UYFN3vhwhBbfO7m_edn5fooz0MSLla-p33eww-7GxNnBWizqqlLB77gvt2SvJDx8587z8QQLr_l9p522U6WZz-eywaKNgfQ=w640-h366" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Izraelská demonstranka drží nápis: "Ben Gvire, nezapomeň odkud jsi přišel"<br />foto: Nataša Dudinski</i></td></tr></tbody></table><br />Navzdory sjednocujícímu pocitu ohrožení v sobě izraelská politika i společnost nesly od svých prvopočátků hluboké polarizační rysy, doprovázené od prvních dekád izraelské existence občanskými protesty. Nejlegendárnější v tomto ohledu byla nenávist mezi táborem Davida Ben Guriona a Menachema Begina, která šla hluboko do předstátního období. Jejich stoupenci se obviňovali ze zrádcovství, fašismu a mnohého dalšího a dlouhodobě rozkližovaly jednotu už tak velmi komplikované společnosti, která se skrze to někdy dokonce ocitla na prahu občanské války. Například násilné protesty Beginových stoupenců proti smlouvě o reparacích s Německem z roku 1952, byly vlastně prvním domácím útokem na izraelské demokratické instituce. Kameny demonstrantů tehdy dolétly až do jednacího sálu Knesetu a několik poslanců bylo běsnícím davem zraněno. </p><p style="text-align: justify;">Až do 11. března 2023 bylo za největší protest izraelské historie označováno telavivské „Shromážděním čtyř set tisíc“ z 25. září 1982. Neslo se tehdy v duchu občanských protestů proti izraelskému válečnému angažmá v Libanonu a podílu na masakru v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla. I tehdy šlo o protesty liberálních Izraelců, přičemž hlavním terčem odporu byl tehdejší ministr obrany Ariel „Arik“ Šaron z Likudu, tedy ze stejné strany, jako jeho pozdější vnitropartajní sok a bad-guy dneška, Benjamin „Bibi“ Netanjahu. </p><p style="text-align: justify;">Další velká vlna autentických manifestací a protestů – jak liberálních, tak pravicových – zastihla Izrael v 90. letech minulého století, kdy probíhal mírový proces. Nešlo tehdy zdaleka jen o jeho podporu, ale i odpor proti němu ze strany nacionalistické pravice vedené Likudem. Tyto manifestace byly pod patronátem osobní účasti „Bibiho“ i „Arika“ velmi agresivní a bylo na nich možné spatřit stylizované rakve a šibenice pro premiéra Rabina, či jeho vyobrazení v nacistické uniformě. Právě na těchto demonstracích si ostatně tehdy zařádil i jistý náctiletý chuligán Itamar Ben-Gvir, dnešní ministr národní bezpečnosti… A právě toto byla rovněž shromáždění, která vyvolala atmosféru, jež vedla k jednomu z nejúspěšnějších politických atentátů moderní historie lidstva: Dvě rány z pistole mladého ultrapravicového aktivisty, které smrtelně zranily Rabina, se totiž v kontextu následného vývoje ukázaly jako fatální pro izraelsko-palestinský mírový proces. Obří demonstrace za jeho pokračování i proti pravicovému extrémismu už nic nezměnily a od roku 2000 se postupně rozplynuly v explozích druhé intifády. Od té doby až do ledna 2023 se izraelská společnost posouvala napravo, kdysi tak silná levice ztratila úplně svou energii a liberálové se uzamkli do svých společenských bublin. Zdálo se, že kdysi tak vitální energie izraelské občanské mobilizace zmizela v nenávratnu. Toho navíc metodicky využívala stále radikálnější nacionalistická pravice v čele s „Bibim“, který se pár let po konci druhé intifády stal zdánlivě neotřesitelným králem izraelské politiky. Jistým krátkodobým procitnutím byly „stanové“ protesty mladých Izraelců v roce 2011. Šlo však spíše o sociální než politické demonstrace, které postupem času vyšuměly a nic zásadního nezměnily. Izraelci se tak stále více zamotávali do Netanjahuovy politické ekvilibristiky, ze které se začalo zdát, že není úniku. Podobně jako ještě před pár lety opěvovaní politici typu Erdogana či Orbána, kteří vstoupili do politiky s pověstí neo-liberálních reformátorů, se i „start-upový Bibi“ stále více nořil do bažiny, kterou si posilující dravostí po moci postupně sám napouštěl. Nedílnými složkami její stále zakalenější vody byla jak přímo jeho osobní korupce, tak v rovině politické i stále větší kompromisy s těmi nejméně demokratickými strukturami izraelské společnosti: radikálními osadníky a ultraortodoxními charedim. Několikanásobné opakování voleb po roce 2019 přesvědčily většinu Izraelců, že Bibi definitivně dospěl do pozice autokrata posedlého vlastní mocí. Jenže problematický izraelský volební systém ho po sérii volebních patů stále udržoval u moci. „Bibiho“ návratu nezabránila ani krátkodobá a politicky nesourodá „proti-bibiovská“ koalice v mezidobí 2021-22. Pohár společenské trpělivosti tak definitivně přetekl na počátku roku 2023, kdy po volbách z 1. listopadu 2022 Netanjahu sestavil vůbec nejradikálněji-pravicovou vládu izraelské historie. Nešlo jen o samotné složení vlády, kde klíčové pozice získali osadničtí extrémisté a zkorumpovaní náboženští politici, ale i o deklarovaný plán rozsáhlé soudní reformy demontující systém „brzd a rovnováh“ v politickém systému země. </p><p style="text-align: justify;"><b>Co zatím protesty dosáhly</b></p><p style="text-align: justify;">První protesty proti vládě a reformě jsou datované 7. lednem letošního roku a jejich středobodem se stal metropolitní Tel-Aviv, jehož převážně liberální obyvatelstvo „Bibiho“ vidí už dlouhodobě velmi skepticky. Demonstrace, které se konaly pravidelně v sobotu večer po konci šabatu začaly postupně aktivizovat i část obyvatel Jeruzaléma. Ten je na rozdíl od Tel-Avivu baštou pravice, ultrapravice i náboženských stran. Zatím snad žádnou ze zdejších demonstrací letos nepromeškala Nataša Dudinski, dlouholetá aktivistka a novinářka, která tak velmi dobře zná zdejší politickou dynamiku. „Demonstrace v Jeruzalémě sice nejsou tak početné, jako ty v Tel-Avivu, ale zároveň jsou zřejmě ještě důležitější, neboť Jeruzalém je zároveň i sídlem většiny státních institucí.“ Z jejího pohledu je možné sledovat nejen narůstající počet demonstrantů, ale i zároveň i stupňující se tlak ministra Ben Gvira, aby policie ostřeji proti „anarchistům“, jak demonstranty on a řada pravicových politiků označuje, zasahovala. Například chtěl odvolat šéfa telavivské policie, že není dostatečně tvrdý na demonstranty, ale generální prokurátorka mu v tom zabránila. „Vodní děla a se tak vrátila do Tel-Avivu asi až po měsíci a rovněž v Jeruzalémě jsme se setkali se sprchou, když se demonstranti dostali přes policejní bariéry až před Netanjahuovo sídlo v ulici Gaza.“ Celkově je ale policie o poznání mírnější, než pokud by se jednalo o palestinské či izraelsko-arabské demonstranty. </p><p style="text-align: justify;">Demonstrace už ale zdaleka neprobíhají jen v Tel-Avivu a Jeruzalémě, ale také v Haifě a řadě menších měst jako Beer Ševa, Kirjat Šmona, Kfar Sava i jinde. Omezené protesty se konaly dokonce i v některých izraelských osadách, které jsou jinak bašty sekulární i náboženské pravice. Největší demonstrace se zatím odehrály 11. a 25. března, kdy do ulic v různých městech vyrazilo přes půl miliónu demonstrantů. Protesty se nekonají už také zdaleka jen v sobotu večer, ale i v jiné dny, hlavně ve středy. Několikrát také proběhly stávky i demonstrativní blokády silnic, dálnic, letiště a přístavů. </p><p style="text-align: justify;">Co se stávalo na demonstracích stále zřetelnější, že nepřitáhly jen největší kritiky izraelské politiky z řad aktivistické levice, ale na demonstracích se začalo objevovat i stále více středových Izraelců, a dokonce i tradicionalistů a religiózních. Lidé, kteří byli donedávna letargičtí a uzavření v mentálních bublinách, se tak aktivizují a uvědomují si, v jak nebezpečném bodě se izraelská společnost i politika ocitly. „Levicoví aktivisté najednou stojí po boku městských liberálů, programatorů z hi-tech, byznysmenů, vojáků v záloze a bankéřů, učitelů, penzistů, studentů, kibucníků a vlastně velmi široké společnosti“, říká Nataša Dudinski. „Tisíce žen protestuje v červených kostýmech ze seriálu Příběh služebnice, babičky měly též své protesty (to se fakt jmenovalo „protest babiček“). Ministři ale stále následují Netanjahua, protože dobře ví, že pokud by se nyní konaly předčasné volby, už by koalici nesestavil.“ Jednotu koalice narušil jedině ministr obrany, ex-generálmajor Joav Gallant z Likudu, který 25. března otevřeně vystoupil proti justiční reformě. „Bibi“ si ho vzápětí povolal na kobereček a odvolal ho. Na jeho podporu pak vyšly do ulic opět statisíce Izraelců. Armáda se tak ukazuje že může být klíčovým faktorem budoucího směřování země. Starší generace důstojníků – to znamená těch, kteří donedávna zastávali či stále zastávají nejdůležitější posty – jsou často sekulární a poměrně liberální Izraelci, kteří navíc z vlastní zkušenosti dobře znají i prostředí izraelsko-arabského konfliktu. Stoupá také počet rezervistů a vojenských specialistů, kteří odmítají loajalitu současné vládě. Když ne demonstrace, tak tato tendence může „Bibimu“ velmi rychle začít působit opravdu vážné problémy. Osobně zcela nevylučuji ani scénář, že pokud současný premiér bude nadále pokračovat ve své politice a země se stále více bude potácet na hraně občanské války, může armáda v určité situaci převzít vedení země, premiéra odstavit a posléze ho předat civilní správě. </p><p style="text-align: justify;">V každém případě Netanjahu zatím z ničeho podstatného neustoupil. Pod tlakem stupňujících se protestů ale už nemohl situaci otevřeně ignorovat, a tak se od přímých politických plánů přesunul opět k taktizování. Soudní reformu totiž do odložil do letošního června. Nepochybně u toho počítá s tím, že to pomůže oslabit posilující dynamiku protestů. Ve dnech 5. – 13. dubna totiž proběhne židovský svátek pesach, kdy obvykle ruch v zemi utichá a řada Izraelců také odcestuje do zahraničí. „Není tak možné jednoznačně předpovědět co odklad s protesty udělá“, konstatuje Nataša Dudinski, která neskrývá, že protesty jsou sice velmi nadějeplná, ale zároveň též fyzicky velmi vyčerpávající aktivita. </p><p style="text-align: justify;">Netanjahův odklad reformy tak z pohledu mnoha Izraelců nic neřeší. Netanjahu navíc „za odklad“ přislíbil ministru národní bezpečnosti Ben Gvirovi vytvoření takzvané Národní gardy. Jednalo by se de facto o paralelní policejní sbor, který by byl – na rozdíl od už existující policie – Ben Gvirovi přímo podřízen. Z toho má mnoho Izraelců oprávněné obavy, neboť vznik podobné síly nasvědčuje tomu, že by se mohl pod Ben Gvirovým vedením stát jeho „soukromou armádou“ k perzekuci Palestinců a neposlušných Izraelců. </p><p style="text-align: justify;">Co se týká samotného přesahu současných protestů na Palestince a izraelské Araby, není zde možné hovořit o jednoznačném propojení. Arabové jak přímo v Izraeli, tak i na Západním břehu a v Gaze vnímají stále protesty jako převážně vnitro-židovskou záležitost, u které předpokládají, že i kdyby byl Netanjahu sesazen, tak se jich to nemusí nijak zvlášť pozitivně dotknout. Neplatí to samozřejmě absolutně, a tak se i na dnešních demonstracích se objevují mezi protestujícími izraelští Arabové či z tribun občas řeční arabští politici a aktivisté. A naopak narůstající řada Izraelců dává najevo že současná politická situace v Izraeli a okupace Palestinců jsou propojené nádoby. </p><p style="text-align: justify;">Podobně tak nelze zapomínat ani na to, že Netanjahu i řada jeho ministrů – včetně těch nejextrémnějších jako je Ben Gvir a Smotrič – mají v části izraelské populace stále velmi autentickou podporu. Ostatně vedle demonstrací protivládních proběhlo i několik, třeba zdaleka ne tolik početných, manifestací na podporu vlády. Jedná se přitom nejen o osadníky a charedim, kteří vládu často podporují, ale i o množství sefardských a orientálních židů, kteří už delší dobu tvoří silný elektorát sekulární a náboženské pravice. Naopak izraelská levice a liberálové mají – byť už ne tak silně jako v minulosti – stále nejsilnější podporu mezi aškenázskými, tedy „západními“ židy. </p><p style="text-align: justify;"><b>Co na to Češi? </b></p><p style="text-align: justify;">V České republice je vedle Ukrajiny, Ruska, Tibetu, Číny a Taiwanu dění v Izraeli jedno z mála témat, které dokáže vyvolat emoce a motivovat naše politiky k silným výrokům. Jako pedagog i přednášející pro širokou veřejnost na dané téma, můžu vidět, že je u nás o současné dění v Izraeli zájem. Češi jeví také poměrně silné překvapení, když si nedokážou jednoznačně vysvětlit, kde se najednou vzal tak silný odpor k vládě u tolik vychvalovaného státu i jeho politiků... Není tak těžké odpovědět na to proč: Obraz Izraele, který se u nás dlouhodobě prezentuje, v sobě totiž snoubí jak specificky český stereotypizující kýč, tak i účelové ideologické zkreslování. Bohužel obraz Izraele jako super-státu se silnou armádou, nejlepší demokracií na Blízkém východě, neuvěřitelnými start-upy, který se chová k Palestincům, jak nejlépe to jde (jen oni to stále nechápou), je u nás velmi silně zakořeněn. Ne že by něco z výše řečeného nebylo pravda, ale tento výběr je hrubě selektivní a je konstruovaný jak některými českými žurnalisty, tak i řadou politiků, hlavně pak těch v řadách české liberální pravice. Ta si přitom vytvořila z Izraele účelovou fatamorgánu, která zcela pomíjí daleko větší komplexitu reálného obrazu země. Izrael je tak ve skutečnosti stát s četnými problémy, jeho demokracie má k dokonalosti velmi daleko, neo-liberální ekonomika se start-upy není samospásná, neboť řada Izraelců se potýká s hlubokými ekonomickými problémy a chudobou a vůči Palestincům izraelští politici vytvořili systémový represivní aparát. Ale pojmenovat problémy neznamená, že pro Čechy nemusí zůstat Izrael vysoce inspirativní zemí – ale to zdaleka ani ne tak pro výše uvedený start-upově vojenský mačismus, ale proto, že se tamní lidé třeba dokážou daleko více projevit jako solidární a nezávislá komunita, která je schopná bojovat za svá práva, pokud jsou reálně ze strany jejich politiků ohrožena. </p><p style="text-align: justify;">Zkrácená verze vyšla <a href="https://a2larm.cz/2023/04/historie-neklidu-izrael-jako-start-up-spolecenske-revolty/" target="_blank">na stránkách A2arm</a> 1. 4. 2023.</p>Marek Čejkahttp://www.blogger.com/profile/07466410344030856565noreply@blogger.com0