Izrael a Írán

V aktuální blízkovychodňárské illuminační přednášce si trošku posvítíme nejen na napjatou současnost, ale i vývoj vztahů mezi zeměmi, jejichž vlajky vlají v sídle OSN proklatě blízko vedle sebe. 

Do přednášky jsem se pokusil citlivě inkorporovati i pár osobních vzpomínek na setkání s íránskými židy a několik zajímavých fotic z cest, které se týkají právě íránsko-izraelských vztahů a íránské židovské komunity.   

Izrael vs. Írán (rozhovor)

Izrael začátkem dubna zaútočil na íránské velvyslanectví v Damašku, o víkendu Teherán útok opětoval vypálením stovky raket a dronů na Izrael, kam nakonec díky protivzdušné obraně a pomoci spojenců dopadlo jen procento z nich. Jak události hodnotíte?  

Celé to s nadsázkou působí jako taková dost brutální pokerová partie dvou na smrt znepřátelených blízkovýchodních kovbojů. Na první pohled mohou vypadat srovnatelně silní, ten v modrobílém klobouku má však poslední model amerických koltů. Ten s turbanem na hlavě naopak jen jejich značně zastaralé verze..

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu vždy když mu teklo do bot, což se dělo v uplynulých letech často, tak vytáhl svoji oblíbenou íránskou kartu. Ještě před pár dny průběh Netanjahuovy operace v Gaze, kde Izrael bojuje s palestinským hnutím Hamás, postupně obracel velkou část světa proti němu a dostával Izrael do izolace. Íránská karta mu však pomohla změnit situaci, protože íránský režim je nejn Západem mnohem déle a důsledněji považován za „křiváka“. Netanjahu přezdívaný Bibi v tomto případě vytasil poměrně silnou pokerovou postupku, protože nezaútočil jen na nějakého íránského spojence, ale přímo na íránskou suverenitu, když vojensky napadl íránskou diplomatickou misi v Damašku. Na druhou stranu, ani Írán v minulosti zdaleka ne vždy ctil diplomatická pravidla (viz útok na izraelskou ambasádu v Buenos Aires v r. 1992 či na americkou ambasádu v Teheránu v roce 1979). Rovněž ze syrského území systematicky podporuje Hizballáh – ostře protiizraelské libanonské hnutí a zároveň klíčového íránského spojence v oblasti.  

Bibi rovněž otestoval, kam může v očích mezinárodního společenství – a hlavně pak USA – zajít. Vidí, že mu Bidenova slabost zatím umožňuje dělat si téměř cokoliv. Pokud by vládl Donald Trump, slovo „téměř“ by nejspíš úplně vypadlo. 

Vymykal se něčím nynější střet z historického hlediska vztahů mezi oběma státy? 

Ano. V minulosti Izrael likvidoval některé „menší ryby“, ale nikdy nezabíjel tak vysoké íránské představitele, navíc na íránském výsostném území. A naopak Írán nikdy Izrael nenapadl přímo, navíc tak demonstrativní silou, jako byly stovky dronů a raket. Je asi pravda, že íránský režim měl při zahájení útoku na Izrael zřejmě vyšší ambice. Zároveň však tušil, že jej nějak zásadně neohrozí. Celá odvetná vojenská akce tak měla nakonec spíš charakter obřího a hrozivého, ale v konečném důsledku vcelku neškodného, demonstrativního ohňostroje. 

Íránský odvetný vzdušný útok ale přinesl řadu poznatků. Vždyť třeba o Jordánsku, které íránské drony vehementně sestřelovalo, se už delší dobu jako o spojenci Izraele nemluvilo. V minulosti byly vztahy mezi oběma vládami někdy intenzivní, avšak zdálo se, že tyto časy jsou pryč. Zároveň mají teď Izrael i Írán lepší představu, jak je vzájemný přímý konflikt obtížný. Izrael také může využít nových zkušeností i k případné vojenské odpovědi proti Íránu. Jeho útok na íránské území by byl nejspíš úspěšnější. Už třeba jen s ohledem na to, že Íránu by zřejmě – na rozdíl od Izraele – žádné zahraniční vzdušné síly nepomohly. Útok rovněž otestoval izraelskou obranu a americkou reakci. Ta jednoznačně podpořila izraelskou defenzivu, ale do další konfrontace s Íránem jít nechce. To je pro Bibiho důležité zjištění a pokud bude případná izraelská odpověď Íránu jen omezená, nebo k ní vůbec nedojde, bude to právě intenzivním americkým tlakem.   

Jak události hodnotí izraelská veřejnost a jak ovlivňují pozici premiéra Netanjahua? 

Málokdo se raduje, pokud mu na hlavu směřují stovky dronů a raket. Netanjahuovi může úspěšná obrana na domácím poli nakrátko pomoci, ale zároveň mnoho Izraelců tuší, že íránská karta se dnes hraje do značné míry i pro prodloužení premiérova politického přežití.    

Jak už jsem ale uvedl, eskalace izraelsko-íránského napětí v současné situaci rozhodně daleko více vyhovuje Netanjahuovi, než Íráncům. V asymetrické konfrontaci s Palestinci si při současném vývoji situace v Gaze přízeň světa věru nezískal. V daleko symetričtější konfrontaci s Íránem, což je hráč úplně jiného kalibru než hnutí Hamás, však může své image mírně zlepšit – a hlavně pak odvrátit tvář světa od dění v Gaze.    

Co události znamenají právě pro válku mezi Izraelem a hnutím Hamás v Pásmu Gazy? 

Již zmiňovaný odklon od světové pozornosti na humanitární situace v pásmu Gazy. A ten Netanjahu potřebuje, pokud chce nadále pokračovat v mimořádně brutální vojenské taktice v Gaze uplatňované. Íránská karta mu také pomůže získat určitý další čas. Dlouhodobější otevřená konfrontace s Íránem mu totiž může pomoci přečkat v premiérském úřadu do doby, kdy do amerického prezidentského křesla může znovu zasednout Donald Trump. A ten by mu nejen že povolil – dnes ne až tak utažené – uzdy, ale možná by mu je zcela sňal. 

Rozhovor s Markem Čejko vedl Luboš Jirsa. 

Rozhovor vyšel ve zkrácené verzi v Lidových novinách 17. 3. 2024 a též s redakčním názvem.