Symboly, vlajky, loga a barvy
spojované se státními znaky hrají na Blízkém východě velmi důležitou a emocionální úlohu.
A snad ještě více toto pravidlo platí v izraelsko-palestinském konfliktu,
kde boj o symboly mezi sionistickým hnutím a palestinskými nacionalisty probíhá
už od dob počátků britského mandátu v Palestině (20. léta XX. století). Palestinské
hnutí Fatah, které vládne na Západním břehu, zveřejnilo k 48. výročí svých
aktivit (1. ledna 1965 zaútočil Fatah na transizraelský vodovod) nové logo. To
je však „nové“ jen jistou modernizací pojetí grafiky, jinak ale recykluje snad
všechny palestinské symboly nejen do kýčovitého a přeplácaného mixu, ale i do značně
podivného politického poselství. Nejkontroverznější na celé věci je, že vlastně
vůbec neopouští model symboliky log radikálních palestinských hnutí z doby
před mírovým procesem. Logo z roku 2013 si tak nemohlo odpustit vyobrazení ústí samopalu a také mapy Palestiny v hranicích Britského mandátu - tedy
zahrnující nejen Západní břeh a pásmo Gazy, ale celé izraelské území. To může
být chápáno sice i symbolicky jako připomínka Palestiny před rokem 1948, ale
zároveň může být radikály vykládáno i jako neuznání existence Izraele
v hranicích z let 1948-1967. Taková symbolika není zase až tak překvapivá u
Hamásu - avšak u hnutí, které se oficiálně stále hlásí k respektování
mírového procesu a principu dvou států, je přinejmenším velmi podivná.
Vyobrazení Skalního dómu v centru loga je novinkou. Přináší tak
náboženskou symboliku do znaku sekulárně-nacionalistického hnutí. To ale nemusí
nutně znamenat větší teologizaci Fatahu, jako spíš pragmatickou snahu více
konkurovat bojovné a náboženské symbolice Hamásu. Na novém logu jinak najdeme –
kromě samopalu, mapy a Skalního dómu – snad všechny ostatní palestinské
symboly:
- Palestinskou vlajku i čtyři palestinské barvy (červenou, zelenou, bílou a černou, které jsou odvozeny od původních barev vlajky arabského nacionalismu z roku 1916).
- Černobílou kufíju – arabský šátek, ze kterého udělal palestinský symbol Jásir Arafat.
- Klíč (symbol palestinských
uprchlíků).
- Mírovou holubici rozbíjející řetěz, která může být jak symbolem mírového procesu, tak i palestinských vězňů v Izraeli.
- Číslo „48“ je nejen výročním číslem Fatahu, ale i symbolem roku 1948 (vznik Izraele a zároveň exodus palestinských uprchlíků), který mnoho Palestinců označuje za An-Nakba (arab. Katastrofa).
- Nápis na logu znamená v překladu „stát a vítězství“ (الدولة والانتصار).
V každém případě loga podobná
tomu novému poškozují pozitivní snahy na palestinské straně, a to i proto, že se neustále snaží
vyzdvihovat národní identitu na základě křivdy a připomínání legitimity násilného boje.
Přitom prozřetelný grafik - i ti kdož logo schvalují - by jistě byli schopní vytvořit
silný a zároveň pozitivní symbol. Kýč a recyklace donekonečna opakovaných motivů ve
skutečnosti palestinské otázce příliš neprospějí, ba naopak - poskytnou laciný argument odpůrcům palestinské státnosti.
Pokud vás zajímá více symbolika blízkovýchodních hnutí - v tomto případě hlavně islamistických - doporučuji knížku slovenského religionisty Attily Kovácse:"Alláhovi bojovníci. Vizuálna kultúra radikálnych islámskych hnutí"
Žádné komentáře:
Okomentovat