Benjamin „Bibi“ Netanjahu to opět dokázal, po napínavých volbách se mu patrně otevírá brána k dalším rokům v premiérském křesle. Vše sice definitivně rozhodnou až koaliční jednání, jeho šance jsou však slušné. Volební průzkumy přitom favorizovaly levicově-liberální opozici vedenou Izákem Herzogem a Cipi Livniovou.
Netanjahuovo vítězství souvisí nejspíš s jeho schopností na poslední chvíli zmobilizovat potřebné voliče, kteří slyšeli na to, že bude více vnímat sociální problémy, které byly pro elektorát jeho největší slabinou. Bibimu zřejmě pomohla i výstražná rétorika, která mohla souviset s předpokladem, že sjednocená arabská kandidátka dosáhne relativně vysokého zisku. A populistickým prohlášením, že za jeho vlády nevznikne žádný Palestinský stát, na poslední chvíli přebral zřejmě pár křesel i radikální pravici.
Netanjahuovi nešlo nikdy upřít charisma a přesvědčivé řečnické schopnosti, které většinou jeho oponenti postrádají. Právě v izraelské politice, která je vzhledem k výrazně proporčnímu systému předurčena k složitému koaličnímu počítání a handlování, je každý hlas získaný za pomoci populistického šarmu – méně už racionálních argumentů – velkou devízou. V bezpečnostních věcech je Netanjahu mistrem strategie, kdy problém, který často napomohl vytvořit – jako třeba klinickou smrt mírového procesu – označí za bezpečnostní riziko, na které jedině on sám umí správně odpovědět.
Pro levicově-liberální opozici by zdánlivě bylo nejlepší, kdyby byla přizvána prezidentem do velké koalice. Popravdě by však tento politický kočkopes nic nevyřešil, neboť současná opozice by beztak nebyla schopná základní izraelskou chybu posledních desetiletí, tedy prohlubující se okupaci spojenou s anexí ve formě židovských osad, vyřešit, ani kdyby se stala jednoznačným vítězem voleb. Svým způsobem bude pod Netanjahuovým vedením izraelská politika daleko transparentnější.
Je ovšem možné, že Bibiho impozantní politická dráha povede dlouhodobě k modelu Izraele jako státu, který se stále více bude uzavírat do sebe, v jehož čele bude stát silný a dlouhodobý vůdce s nacionální rétorikou a jehož ekonomika a politika bude stále pevněji napojena na nekončící konflikt a s ním související obří výdaje na bezpečnost a osadníky. Možná si to větší část Izraelců v příštích volbách uvědomí. Stejně tak ale není vyloučeno, že bude stále většímu počtu (nebo přinejmenším dostačujícímu pro vítězství tohoto trendu ve volbách) izraelských obyvatel tento model státu – už značně vzdálený od ideálů, na kterých se zrodil – nadále vyhovovat.
Vyšlo v HN 19. 3. 2015 a na iHNed
Žádné komentáře:
Okomentovat