Nové vydání Izraele a Palestiny

Po delší odmlce se mi podařilo dotáhnout ke zdárnému konci přepracovanou reedici mojí druhé knížky, která poprvé zamířila do knihkupectví v roce 2005. Je to tak už páté vydání + vyšla minimálně ještě jeden dotisk, tak jestli dobře počítám, dorazilo za těch 17 let k čtenářům asi 6-7 tisíc knížek a já všem moc děkuji za zájem! Sice jsem na vás nezbohatl, ale vědecké a popularizační potěšení nevyčíslí žádné ojro, kačka, šekel ani dirham:D 

Nové vydání má i nového nakladatele (jednoho z nástupníků toho původního) a moc děkuju všem v nakladatelství za vstřícnost. Hlavně typograf Česťa Kučera si se mnou za ty necelé dvě dekády užil a i díky němu vypadala knížka vždy k světu. Aktuální vydání má nejen novou obálku a podtitul, ale také uvnitř spoustu aktualizací a lehčích restrukturalizací. Asi to nebude na první pohled vidět, ale malinkých detailů je tam aktualizovaných spousta (mmch. řada aktérů umřela - tak jsem uzavřel jejich letokruhy, konalo se několik voleb, letos v létě jsem si definitivně ověřil, že osadnické hnutí Guš Emunim definitivně zaniklo a jiné větší či menší prkotiny). Ale hlavně jsem zcela předělal závěr, kde jsem řadu detailů konzultoval mj. s Pavlem Baršou či Břetislavem Turečkem či mnohými účastníky - odborníky na Blízký východ od Kolumbie až po Jižní Koreu - na letošním letním workshopu pořádaným telavivskou univerzitou. Všem moc děkuji za ochotu!       

Nové vydání knížky také vychází shodou okolností v podobný okamžik, jako v tomto semestru učím již po dvacáté za sebou v řadě kurz Izrael a Palestina na FSS MU.  

Pár částí závěru dávám k nahlédnutí níže. Knížka samotná by měla být dostupná normálně v knihkupectvích a v internetových obchodech. Pokud si ji ale objednáte přímo ode mě (já ji samo též musím nakupovat, ale o něco levněji), střelím vám ji též za lepší cenu a případně zaopatřím věnováním. Takže klidně si o ni napište na můj mail marekcejkayahoo.com Ideálně pak předám osobně v Brně nebo můžu někde nechat. Vždyť Vánoce, Chanuka, Ramadán a možná i Armageddon se blíží, takže čtěte rychle;) 

Výběr z aktualizovaného závěru:

Trumpovo vypovězení jaderné dohody s Íránem i Abrahamovské dohody byly velmi pozitivně reflektovány izraelskou mainstreamovou politikou i společností. Naopak pro Palestince se posílení izraelského spojenectví s některými arabskými státy stalo jen dalším symbolem toho, co nazývají „normalizace okupace“. To v praxi znamená, že už přinejmenším významná část arabského světa nemusí přikládat jejich osudu takovou váhu jako v uplynulých dekádách. Jinými slovy: Mír arabského světa s Izraelem už nemusí být nutně podmíněn spravedlivým vyřešením izraelsko-palestinského sporu.

...

Stávající situace izraelsko-palestinského konfliktu tak nedává příliš optimismu do budoucna a nutně vyvolává otázku, jestli vůbec existuje ještě nějaká reálná vůle ke smíření. Pokud se zeptáme běžných lidí na obou stranách konfliktu, zřejmě vám odpoví kladně. Koneckonců i v atmosféře současného napětí stále narazíme mezi Izraelci a Palestinci na řadu mírových iniciativ a dalších aktivit, i když oproti podobným aktivitám v 80. a 90. letech se jedná o útlum. Stále ale platí, že problém nespočívá v rovině nenávisti na úrovni obyčejných lidí. Jistou výjimkou může být radikální mladá generace palestinských a izraelských nacionalistů. Ta dospívá jak v uprchlických táborech Západního břehu, tak v provizorních židovských osadách – „outpostech“ – na vrcholcích strategických pahorků v témže regionu.

...

V dravé izraelské ekonomice se stal z otázek bezpečnosti a výstavby židovských osad velmi lukrativní byznys. Do něho je v destruktivní logice konfliktu paradoxně zapojena i palestinská ekonomika. Na výstavbě osad se totiž podílejí také některé palestinské firmy a dělníci. Otázky kolaborace v palestinské společnosti jsou tak jevem, který naznačuje, že v prostředí nedořešeného sporu je mnoho Palestinců už přinejmenším apatických, ne-li zlomených. Dochází také k jistým generačním konfliktům. Část starších generací Palestinců pociťuje nad vývojem konfliktu vzdor spojený se zahořklostí a cítí se jako oběti, zatímco minimálně část mladší generace ztrácí o konflikt zájem a pokouší se „normálně žít“. Tato tendence je patrná ještě více na izraelské straně, kde je podobná snaha výrazně snáze uskutečnitelná, neboť není komplikována dlouhodobou okupační politikou a obstrukcemi s ní spojenými. Nemalá část Izraelců, z nichž mnoho obývá telavivskou aglomeraci, tak žije ve svých společenských „bublinách“, ve kterých jim realitu konfliktu citelněji připomene snad jen vojenská a záložní služba či občasné salvy raket Al-Kasám z pásma Gazy.

Všechna vydání 2005-2022