Ajatolláh, kterému leze Ahmadínežád krkem

Nedávné volební nepokoje v Íránu sice zatím nepřínesly žádný větší pokrok přímo uvnitř země, navenek však zřejmě pozměnily pohled mnohých Zápaďanů na Írán. Lidé, kteří byli přesvědčeni, že země je jen ("bohapustý" říci v tomto případě nelze..) totáč, museli být překvapeni sílou nespokojenosti lidí i délkou a intenzitou protestů. Co je však rovněž důležité, že se na Západě častěji oběvují zprávy i o kriticích režimu přímo z řad ší´itského duchovenstva. Tady je jedním z nejtěžších kalibrů jedna z hlavních autorit ší´itského islámu velký ajatolláh Hosajn Alí Montazerí. Původně měl být tento muž dokonce nejvyšším duchovním vůdcem země, avšak ajatolláh Chomejní ho za jeho kritické postoje na poslední chvíli nástupnictví zbavil. Montazerí tak už kritizuje režim dlouhodobě a o jeho nelehkém osudu se dočtete například ve knize Břetislava Turečka "Světla a stíny islámu". Teď přinesla o ajjatoláhu Montazerím velkou zprávu BBC.

Několik zajímavých článků z Haarecu

• Gideon Levy: Obama has betrayed mission to forge Mideast peace
• Carlo Strenger: Ahmadinejad, Netanyahu and the Holocaust: The ethics of memory
• Study: Muslims make up 25 percent of world population

Obamova Nobelovka a blízkovýchodní politika

Vůbec první hlasování na blízkovýchodních stránkách bylo ukončeno. Z celkem 36 lidí, kteří se ho zúčastnili, je 28 (77%) vcelku optimistických ohledně Obamovy blízkovýchodní politiky a oceňují jeho větší vyváženost na Blízkém východě oproti předešlému prezidentovi, avšak zároveň se nedomnívají, že by zatím dosáhl v oblasti nějakého zásadního průlomu. Pesimistů hlasovalo podstatně méně a za výrazně horší než Bushovu blízkovýchodní politiku považovali tu Obamovu jen 3 hlasující (8%). 4 hlasující (11%) neviděli velkého rozdílu mezi Bushovou a Obamovou politikou.

Osobně se domnívám, že přes otevřenější přístup, který dal Obama najevo v několika projevech, je potřeba na případné úspěchy jeho diplomacie stále čekat. Dosud nedošlo k ze strany americké zahraniční politiky k výraznějším průlomům v Iráku, Afghánistánu ani v jednání mezi Izraelci a Palestinci. Je jasné, že to jsou běhy na dlouhou trať, ale nějaký mediálně výraznější dílčí úspěch by Obamovi určitě pomohl.

Nemyslím si, že by si Obama nyní zasluhoval Nobelovku míru. Vždyť zde chybí právě nějaký výraznější konkrétní úspěch v mírovém úsilí. Nedomnívám se ani, že by udělení Nobelovy ceny Obamovi mělo v tomto případě plnit roli důežitého stimulantu mírových usilí, jako tomu bylo třeba při na první pohled kontroverzních udělování Nobelovek bývalým teroristickým vůdcům Jásiru Arafatovi (společně s Jichakem Rabinem a Šimonem Peresem) a Menachemu Beginovi (společně s Anwarem Sadatem). Tato jednání byla opravdu složitá a nejistá a sabotovali je nejen extremisté z obou vyjednávajích stran. Za současné situace mě udělení Nobelovy ceny Obamovi přijde jako medvědí služba pro něj i pro samotné ocenění. Za této situace měl současný U.S. prezident ukázat více sebekritiky a střízlivosti a cenu odmítnout. Pokud ale bude Nobelův výbor i nadále pokračovat ve své politice udělování cen osobám, které mají úsilí o mír v popisu své práce (což sice u Obamy platí jen částečně, ale zcela zjevné to bylo u Koffiho Anana i přes fiasko OSN ve Rwandě a u Maarti Ahtisaariho), bude se čím dál tím víc z prestižní ceny stávat plíšek vhodný do sběrných surovin.

Nejsledovanější voják světa

Málokdy byl pohled tolika lidí po celém světě zaměřen tak dlouho na osud jednoho vojáka, u kterého navíc nebylo úplně jasné, jestli je naživu. Jde samozřejmě o izraelského vojáka (který má i francouzské občanství) Gilada Šalita, který byl unesen Brigádami Izz ad-Dína Kassáma (militantní křídlo Hamásu) před třemi lety. Letos 6. října Hamás zveřejnil jeho videozprávu lidem a hlavně jeho blízkým do Izraele. (Celou videonahrávku s anglickým překladem uvidíte tady). Izraelské nabídky za jeho propuštění mohou vypadat v médiích až absurdně velkoryse (v duchu: "Vidíte, my si tak ceníme života jednoho vojáka, že raději propustíme x teroristů..."). Méně se mluví o tom, že vedle skutečných teroristů sedí v izraelských věznicích řada vězňů bez soudního rozhodnutí (někdy i celá léta) a že rozhodně nelze všechny vězněné kolektivně označit za teroristy. Pro uši veřejnosti však zní daleko rozhodněji (a nenastoluje navíc žádné pochybující dotazy), když se řekne "terorista" a nikoliv "administrativně zadržený vězněný bez soudu x let". A to nemluvím vůbec o případech, kdy izraelské soudy vyměřují podle dvojího metru, a tak zatímco Palestinec jde za stejný delikt sedět x let, židovský osadník dostane za to identický delikt symbolický trest, případně je mu trest velmi brzy prominut (to jsou třeba případy rabína Levingera nebo teroristů z organizace Židovské podzemí). Budiž ve prospěch izraelské demokracie a koncepce právního státu, že těmito věcmi se intenzivně zabývá řada izraelských nevládních organizací, nejsofistikovaněji zřejmě B´Tselem, která se snaží všechny tyto případy evidovat a zveřejňovat. Sečteno a podtrženo, spravedlnosti by mělo být učiněno za dost a Šalit by měl být co nejdříve propuštěn, stejně tak nespravedlivě věznění Palestinci. Howgh.