Jak se také na Blízkém východě rodil odpor proti útlaku

Obrázek z egyptského tisku z roku 1908. Nezobrazuje jen holubníky v Denshawai
a Zahránovu popravu, ale i francouzské bombardování Casablancy z roku 1907, při kterém
zahynuly tisíce marockých civilistů. 

O bizarním incidentu v Denshawai (čti Denšuwáj) jste možná nikdy neslyšeli. Odehrál se 13. června 1906, kdy pět britských důstojníků – kapitán Bull, poručík Smithwick, kapitán Bostock, poručík Porter a major Pine-Coffin – přijelo do egyptské vesnice Denshawai v deltě Nilu lovit holuby. Vesničané je varovali, aby nelovili ptáky, které chovali jako potravu, avšak důstojníci jejich prosby ignorovali. Když britská střelba způsobila požár, situace se rychle vyhrotila. V potyčce byli zraněni čtyři Egypťané. Jeden z britských důstojníků, který se snažil uprchnout v nesnesitelném horku, zemřel po návratu do tábora na úpal. Vesničan, jenž se mu pokoušel pomoci, byl následně britskými vojáky omylem zabit – událost tak přerostla v tragédii s dalekosáhlými následky.

Jakmile se o incidentu dozvěděl britský generální kontrolor Egypta lord Cromer, rozhodl se z něj učinit exemplární trest, aby podle svých slov „naučil feláhy respektovat britskou autoritu“. Na jeho rozkaz byli zadržení vesničané souzeni podle mimořádného dekretu z roku 1895, který umožňoval rychlé a kruté rozsudky. Čtrnáctého června 1906 bylo zatčeno 52 mužů, o jejichž osudu rozhodovalo pět soudců – mezi nimi egyptský ministr spravedlnosti Bútrus Ghálí, děd pozdějšího generálního tajemníka OSN, spolu s jedním dalším Egypťanem a třemi Brity. Proces trval pouhých 34 minut a čtyři muži – Hassan Alí Mahfúz, Júsuf Husejn Selím, El-Sajed Isá Sálim a Muhammad Darwíš Zahrán – byli odsouzeni k smrti za údajnou vraždu důstojníka, který ve skutečnosti zemřel na úpal. Hassan byl oběšen před vlastním domem a rodinou, což vyvolalo všeobecné pohoršení. Zahránova poslední slova – „Kéž nám Bůh vynahradí tento svět podlosti, nespravedlnosti a krutosti“ – se stala symbolem odporu.

Brutální tresty a veřejné popravy vyvolaly v Egyptě vlnu rozhořčení a staly se klíčovým impulsem pro zrod moderního egyptského nacionalismu. Incident v Denshawai se navždy zapsal do dějin jako okamžik, kdy se odpor proti britské okupaci proměnil v široké národní hnutí. Následné napětí vyústilo mimo jiné v atentát na Bútruse Ghálího, který se mezitím stal premiérem. V roce 1910 ho zastřelil mladý nacionalista Ibráhím Nássif al-Wardání, jenž ho obvinil z kolaborace s Brity – čin, který odstartoval sérii politických vražd a dále posílil odpor proti okupaci. Touha po nezávislosti pak vyvrcholila povstáním z roku 1919, které následovalo po té, co byla egyptské delegaci liberálně-nacionalistické strany Wafd odepřena účast na Versailleské konferenci.

Incident v Denshawai se stal nejen symbolem britské brutality, ale i inspirací pro umělce a intelektuály. V egyptské kultuře jej připomínají básníci a filmaři, zatímco na Západě jej ostře odsoudil například George Bernard Shaw, který ve své hře John Bull’s Other Island vykreslil britské impérium jako zosobnění nespravedlnosti a krutosti.