středa 29. února 2012

Tom Segev exkluzivně na Blízkovýchodních stránkách!

Tom Segev exclusively for the Middle Eastern Pages! - English version will follow soon. 

Tom Segev (*1945) patří mezi nejznámější izraelské historiky. Přestože je to už starší pán, stále je považován za tzv. "nového historika". To byli analytici, kteří v 80. letech začali zkoumat právě otevřené izraelské archivy a svým způsobem začali přepisovat dosavadní izraelské dějiny. Ty byly do té doby postaveny hodně na národní mytologii a patosu. Když o svých výsledcích začali "noví historici" psát, čtenáři se začali dozvídat o různých detailních souvislostech politického dění v oblasti, které dost často nekorespondovaly s oficiálním obrazem. Na jejich hlavu se tak snesla řada chvály i kritiky. Tom Segev patří mezi ty nejuznávanější z nich - jeho knihy "Sedmý milión: Izraelci a holocaust" (2000), "Jedna Palestina, kompletní: Židé a Arabové pod britským mandátem" (2000) se staly světovými bestsellery. Letos vyjde Tomu Segevovi překlad jeho knížky o Šimonu Wiesenthalovi i v češtině. Níže uvidíte malou část rozhovoru s ním, který jsem pořídil během nedávného pobytu v Jeruzalémě. Celý rozhovor vyjde v souvislosti s publikací jeho knihy v češtině a upozorním na něj na Blízkovýchodních stránkách.    
...

Jak hodnotíte postoj izraelské vlády vůči arabskému jaru? Myslíte si, že se zachovala prozřetelně, když změny v arabském světě nepodpořila a spoléhala až příliš na zavedený status quo v oblasti? Nemohla si svou podporou změnám více naklonit případné nové režimy a také prosté lidi v arabských zemích?

Nevím jestli je to otázka diplomacie. Myslím si, že nejlepší bylo dění nekomentovat a čekat na to, co bude. A je pravda, že izraelští politici obecně mluví až příliš často, ke všemu mají potřebu se vyjadřovat a to stejné platí i pro izraelské diplomaty. Myslím si, že pro izraelskou diplomacii bylo arabské jaro velmi těžká zkouška – nešlo prostě ukázat Mubarakovi záda co nejdříve jak to šlo, protože nebylo dlouho jasné, jestli bude zbaven moci. V arabském jaru je velmi těžké vystopovat hlavního vítěze a v blízkovýchodní politice platí, že byste měli podporovat vítěze. ...
...
Co říkáte tomu zvláštnímu jevu, že někteří radikálně pravicoví evropští politici a dřívější antisemité – např. z Rakouska, Belgie i odjinud – dnes přijíždějí do Izraele, setkávají se zde dokonce s některými politiky a vojáky a mluví o Izraeli velmi obdivně?

Slyšel jsem o tom, určitě se ale nedá říci, že by to byli typičtí přátelé Izraele. Je to ale každopádně dost podivné. Na druhou stranu Izrael má víc přátel, než si mnozí lidí myslí. A tito izraelští přátele jsou velmi rozmanití: od fundamentalistických křesťanů v USA až po jednu skupinu v Japonsku, která miluje Izrael. Izrael má zkrátka dobré vztahy s mnoha zeměmi a já rozhodně necítím, že by Izrael byl izolovaný, jak se někdy říká a ani nemám pocit, že by nás všichni nenáviděli. Dokonce i řada kritiky ze Západu, která na Izrael přichází, není ve skutečnosti protiizraelská, ale je míněna dobře. Například velmi často je kritizována politika izraelské vlády, ale to přece neznamená, že to je kritika existence Izraele jako takového! Ba naopak, někdy může být taková kritika i výrazem proizraelských postojů.  

V České republice je to stále s kritickým informováním o Izraeli trochu problematické. Prakticky každá kritika Izraele je přinejmenším podezřelá, zda-li nejde o nějakou jinou skrytou agendu...

I v tomto případě by mělo platit to, co jsem zmiňoval. Opravdu si nemyslím, že by byl Izrael izolovaný a to ani skrz kritiku, která se na Izrael často snáší. Myslím si, že by situace v Izraeli byla ve skutečnosti mnohem horší, kdyby na nás nedohlížel svět. A to neplatí jen pro Izrael, ale i pro další země. Vždyť třeba právě lidská práva jsou něčím, co může být chráněno spíš zvenčí než zevnitř.    
...
Když se zamyslíte nad tím, jak by mohl Izrael vypadat za dvacet let...

Já se vždycky spletu když se snažím něco předpovědět! (směje se) Kdyby se mě například před čtyřiceti lety někdo zeptal, jestli bude dnes mír na Blízkém východě, tak bych řekl: „No samozřejmě!“. Opravdu nevím co tu bude za dvacet let a radši se nebudu pokoušet o žádné proroctví. Vždycky mě překvapí, co se tu vlastně semele.
...

neděle 26. února 2012

Růže z Jericha - Rose of Jericho

Tak trochu jiný blízkovýchodní výbuch, aneb fotky rozkvětu jedné zajímavé orientální kytky (mělo by se to hýbat - pokud se obrázek nehýbe, máte pomalý kompl, net nebo oboje - počkejte si teda chvilku:)

pátek 17. února 2012

Arabské nebe a dudy

Arab and Palestinian Bagpipes

Když si s lidmi povídám o Blízkém východě a Arabech, poměrně velké překvapení vyvolává skutečnost, že mezi Araby, a Palestinci zvláště, je velmi populární skauting. K tomu tématu se doufám ještě vrátím v nějakém samostatném článku. Teď bych se chtěl jen v krátkosti věnovat jednomu ještě zajímavějšímu atributu spojenému v arabském světě často se skautingem. Je jim hra na dudy. A to hlavně dudy skotského typu, nikoliv teda na ty naše "chodské" gajdy. Jak se dudy na Blízký východ dostaly? Mám za to, že se tam spíš vrátily. Dudy údajně pocházejí jako pastýřský nástroj právě z Blízkého východu a mají tisíciletou historii. Ty o kterých píšu jsou však asi hlavně dědictvím britské nadvlády na Blízkém východě v první polovině 20. století. S tím také souvisí popularita skautingu, který má svůj původ právě v Albionu. Já osobně jsem slyšel dudy v Palestině a v Jordánsku. Hráli na ně jordánští vojáci a palestinští skauti - tedy dvě skupiny, které byly hodně ovlivněny právě Brity. Níže si můžete poslechnout, jak vyhrávali loni při tréningu arabští katoličtí skauti z Jeruzaléma.



čtvrtek 9. února 2012

Mossad v Íránu - kontroverzní a zároveň vtipné...

Iran banning Samsung products over an Israeli Ad 

...V Izraeli frčí v telce tato teklama na tablet Samsung. Popravdě, je to docela vtipné - a nejvíc asi pro toho, kdo nemá s blízkovýchodním napětím až zase tak moc společného. Docela by mě zajímal váš názor: 
...jestli je správné v takové době, jaká je na Blízkém východě - a mezi Izraelem a Íránem zvláště - vypouštět do étheru podobné klípky? 
Je to zcela v rámci demokracie a svobody projevu, nebo by bylo lepší aby zasáhla nějaká izraelská reklamní etická komise? 
Nesnižuje se Izrael na úroveň íránské propagandy (která je však podstatně méně vtipná)...?
A co na to Jan Tleskač?

..jo a děkuju Lindě do Kanady za zaslání!

středa 8. února 2012

Rozhovor s Lukášem Lhoťanem

O českých muslimech, Eurábii a pouti do Mekky

Kdo se aspoň trochu zajímá o islám v Českých zemích, tomu určitě neuniklo jméno Lukáš Lhoťan. Tento mladý aktivista na sebe už dlouhou dobu upozorňuje různými mediálními výstupy v souvislosti nejdříve s podporou a později s kritikou českých muslimů. Lidé, kteří dráhu Lukáše Lhoťana sledují delší dobu kriticky, říkají, že „prodělal velký myšlenkový posun od muslimského aktivisty až k velkému kritikovi islámu, který není názorově příliš konzistentní a jehož aktivity dnes mají patrný osobní podtext“. Co si o tom všem myslí sám Lukáš Lhoťan, přiblíží rozhovor, který jsem s ním uskutečnil na začátku února 2012.   
  
Jak bys dnes charakterizoval své současné náboženské a politické postoje a kdo jsou tvé největší vzory v těchto ohledech?

Současné? Já mám trvalé a ty mi pomohly překonat nástrahy dnešního světa plného idejí a ideologii. Věřím v boha a to Boha, který jako správný stvořitel nepotřebuje vnucovat svou existenci nebo nutnost v něho věřit. Mým vzorem? To je těžké, protože některé vlastnosti se libí a jiné ne, takže vyhraněné vzory nemám, ale líbí se mi jak ideální vzor Ježíš pohledem Tomášova evangelia a líbí se mi i to, jak je jako člověk popsán v jiných textech ...

Z toho co jsi teď odpověděl vyplývá, že už nejspíš nejsi muslim...

Takhle bych to neřekl, protože problém naších odborníků na islám je, že berou mnohdy za zdroj jen to, co se jim hodí a co bylo vytvořené staletími jednou z části muslimů ... nádherně to popsal Ignác Goldziher. No a kdo je to vlastně muslim? Je jím třeba Irshad Manji muslimka? Podle ortodoxních muslimů ne, protože chce reformovat islám.

No ale přesto tu jsou některé základní věci, na kterých se všichni muslimové shodnou. Kromě základní víry v jednoho Boha-Alláha a Mohameda jako jeho proroka tu je také víra v anděly, posly, knihy, soudný den a předurčení...

To je velký omyl. Například do středověku část muslimů sice věřila v Mohameda jako proroka, ale považovala ho za menšího než Ježíše a byl pro ně důležitější Ježíš. Teprve muslimská inkvizice ortodoxního islámu je vyvraždila... Je to jen příklad. Pak tu máš alawity (Turecko 10 procent, Sýrie ...).

To ale jsou spíš různé větve, někdo říká sekty, islámu. Muslimové je za muslimy už nepovažují a oni sami sebe už také příliš ne. Jsou to osobité víry, které mají své kořeny v islámu, hlavně ší´itském...

Jenže tak se to nedá dělat a vysvětlovat. Mnohdy je zavrhnutý kámen kamenem původním. Pokud odborník začne argumentovat tím, že část označuje jinou část za herezi a přikloní se k té jedné části, je pak na cestě nebýt odborník. Ti muslimové také měli své texty a důkazy, že jsou na správné cestě. Tím, že je muslimská inkvizice zničila, odstranila nepohodlné důkazy a může tvrdit, že je původní. Ale co když ty jejich texty byly původní?

Obávám se, že to jsou spekulace, které asi v tomto rozhovoru nevyřešíme. Věnujme se raději současnému dění a tvým názorům. Koho si považuješ jako své současné osobní vzory a jakých politiků si vážíš, cizích i českých...

To je těžké jednoznačně říci... Člověk, který sice není to můj vzor, ale cením si ho za jeho postoj je Christopher Hitchens. To jak se dokázal, byť levičák, postavit levicovému appeasementu vůči ortodoxnímu islámu a islamismu.

Co český konzervativní komentátor Roman Joch, na kterého často odkazuješ?  

Roman Joch je velmi vzdělaný člověk, který občas píše stylem, že lidé nemající dostatečné znalosti ho správně nepochopí. Je smutné, že například jeho snahu o dialog s českými muslimy společenství českých muslimů ignorovalo a přiklonilo se k levici ...

No ale možná, že ti muslimové (a případně i nemuslimové) četli některé jeho názory na serveru Eurabia a asi s ním necítili moc společného... Mimo jiné, Ty jsi dřív Eurábii velmi kritizoval a dnes naopak Eurabia ráda používá tvé myšlenky. Jak to vnímáš?

No nežijeme v totalitním státě. Je logické, že s některými názory jiných lidi souhlasíme a s jinými ne, ale pokud někdo buduje muslimskou komunitu směrem do jedné strany, jednoho proudu apod., nemůže se divit, že pak se mu rozpadla a je vnímám jako kryptozákladnu pro jeden politický proud. To se stalo v ČR. Jinak Eurabia je dnes spíše takový diskusní informační zdroj. A ano kdysi jsem ji kritizoval a některé příspěvky se mi stále nelíbí, ale v mnoha věcech dávám některým jejich příspěvkům za pravdu. Pouze vidím příčiny jinde než oni. Je třeba si také uvědomit, že před několika roky jsme neměl k dispozici tolik podkladů informací jako dnes a mohu tedy korigovat své omylné názory na některé věci z té doby.

Co říkáš na aktivity šéfa Eurábie Adama B. Bartoše, jeho seznamy „pravdoláskařů“, jeho názory na Židy...?

V tom s ním nesouhlasím. Jistě má pravdu v tom, že naše politika je proizraelská (to netajíme), ale nesouhlasím s jeho názorem, že za problém islamizace v Evropě mohou i židé. V této věci se neshodneme, ale snaha některých lidí ho „upálit“ je také špatná.

Z čeho pramení tvůj celoživotní aktivismus – podal jsi řad žalob, stížností, dostal ses do konfliktu s mnoha lidmi...

No to je dědičné ...  Ale dokud jsem byl mladý, byl jsem takový ten naivní aktivista, co vidí jen jednu část problému a chce spasit svět. Díky setkání s realitou skutečného stavu uvnitř muslimského společenství a s růstem mého poznáni jsem se stal spíše takovým Don Quijotem. Ale on bojoval proti větrným mlýnům, já vím, že problémy, s kterými bojuji, jsou reálné a hrozí. Bohužel většina společnosti je nevnímá a proto také působím v této egoismem a materialismem vyhrocené době k tomu trošku podivnému spektru.

Co si třeba myslíš, že se ti nejvíc při tvém aktivismu povedlo a kde ses naopak zmýlil?

No to je těžká otázka, takhle jsem o tom ještě nepřemýšlel. Asi považuji za takový větší úspěch to, že se mi podařilo ukázat odpovědným lidem na příkladu Islámské nadace v Brně kdo doopravdy usiluje o „umírněný“ islám a kdo pouze o pozitivní prezentaci v mediích a pak také to, že se téma islamizace České republiky a s tím spojené kontroverze přesunulo z hospod a extremistických skupin do diskuze odpovědných lidí, byť to není moc veřejné... Zmýlil jsem se v mnoha věcech, asi za nejzásadnější omyl považuji svou představu, že by šlo otupit protiamerický, protižidovský a protievropský kurz ve struktuře kolem islámských nadací a Ústředí muslimských obcí. Také jsem se hodně mýlil v tom, že většina obyčejných muslimů má zájem na tom aby zde fungovaly skutečné umírněné organizace. Obdobně mě zklamal postoj českých politiků a státních úředníku, z nichž si mnozí hrají na tolerantní, ale ve skutečnosti jim vadí všichni muslimové (umírnění i radikálové) a nechtějí nic udělat aby ty umírněné podpořili ...

Teď to trochu působí, jako kdyby sis uvědomoval, že ses zmýlil v hodně postojích, které jsi donedávna zastával. Hodně lidí si tě pamatuje jako aktivistického muslima spojeného s brněnskou mešitou, který má blízko k panu Alráwímu, spolupracuje s Lukášem Větrovcem a dalšími, proti kterým se teď tak ostře stavíš..


Ano, uvědomuji si, že jsem se v mnoha odhadech a předpokladech spletl. Již zhruba od roku 2005 jsem se snažil ovlivnit liberalizaci a umírnění zevnitř a využíval jsem k tomu toho, že nebyl nikdo, kdo by měl takovou znalost a schopnost práce s medii, veřejnosti a pod. Což mi umožnilo vybudovat si malé postavení i bez zapojení do oficiálních struktur, kterému bránili lidé vyznávající silně ortodoxní islám. Lukáš Větrovec byl jeden z bodu střetu našich dvou směrů. Oni v něm podporovali ortodoxní islám, který dnes reprezentuje, a já jsem se ho snažil ovlivnit liberálně. Bohužel jsem já prohrál. Rozhodl jsem se tedy postupně ukázat české veřejnosti a nezasvěceným jaký byl tento vnitřní zápas ...

A není za tím něco osobního? Určitě má každý své chyby, ale opravdu si myslíš, že je třeba pan Alráwí tak nekompetentní? Nemyslíš si, že problém Lukáše Větrovce třeba nemusí být v tom, že by mohl být antisemita, ale že se – jako mnoho jiných konvertitů – snaží být někdy „papežštější než papež“ a ve své horlivosti se někdy nechá unést více, než by bylo zdrávo? To nic nemění na tom, že to jeho kázání před dvěma lety v brněnské mešitě bylo opravdu velmi špatné.

No, já si nemyslím, že by pan Alráwí nebo Větrovec byli ztělesněním ďábla. Prostě oni se také vyvíjeli a měnili své postoje, byť to nemusejí přiznávat, a vydali se prostě směrem ve svém přesvědčení a chování, který je jiný než ten můj. Něco osobního může být ve všem, ale kdybych chtěl „eliminovat“ jejich osoby z osobní msty, udělal bych to úplně jinak. Zůstal bych s nimi a místo snahy o podporu liberalizace a umírněných muslimů, bych na ně donášel BIS a Policii nepravdivé zprávy. Pokud se zeptáš právníka, ten ti řekne, že to co zatím bylo zveřejněno je sice mnohdy na hraně zákona, ale i průměrný kecálista se z toho vykroutí. Takže na takových 90% se jim stejně nic nestane, pochybuji, že by státní moc měla zájem na tom vše vyšetřit. Mohly by se totiž ukázat i nepříjemné pravdy o některých státních zaměstnancích a politicích ... Mně prostě o tyto lidi nejde, jde mi o to aby si i obyvatele ČR uvědomili, že nežiji v izolaci a celosvětové změny obyvatelstva a společnosti mají dopad i sem ...

Myslíš, že kdyby ses s nimi sešel a věci probral, že by to mohlo ledasco vyjasnit a otupit ten osobní podtext těch sporů, kterého si každý trochu bedlivější pozorovatel všimne...

No, tak já jsem se s nimi pokoušel vést dialog již před x roky, ale oni prostě nejsou lidé reálného dialogu. Jsou již moc závislí na svých sponzorech a ideolozích. Jejich požadavek je jednoznačný, přestat usilovat o umírnění muslimské komunity v ČR a hrát veřejně komedii o tom, že je vše ok. Musíš vzít v potaz to, že jejich struktura je jiná než jakou známe od jiných společenství. Oba, Větrovec i Alráwí, jsou dnes závislí přímo i nepřímo na financích na „islám a islamizaci“ v ČR. Oni se chytli do vlastní pasti. Řekni mi, jak bych měl vést dialog a vyjasnit věci s lidmi, kteří o to již několik let nestojí a kteří z mešity vyhnali všechny, co mají jiný názor než oni?

Já vím, že tak kritizuješ údajnou závislost českých muslimů na Saúdské Arábii (přiznám se, že nejsem schopen posoudit, do jaké míry tomu tak je). Já osobně ten režim také považuji za špatný a i saúdská verze islámu – wahhábismus – je velmi tvrdá. Jenže politická realita je, že Saúdi vděčí za svůj vliv hlavně podpoře Západu a USA. Saúdská Arábie má hodně prostředků a mohou si dovolit sponzorovat ledasco. Saúdská Arábie je legitimní politický hráč, ať si o tom myslíme, co chceme. Je spousta dobrých Saúdů i špatných, stejně tak i saúdských muslimů. Není tak přece možné paušálně zavrhovat všechno saúdské, ale je třeba rozlišovat, což se mi u tebe ne vždy zdá, že děláš. Zdá se mi, že vše saúdské je v jednom pytli, stejně jako islamismus je pro tebe jen synonymum špatného, i když je to ve skutečnosti daleko komplikovanější záležitost...

Problémem je, že se mnohdy stírá islám a islamismus, pokud někteří muslimové věří, že je nedílnou součásti jejich víry i politika („islám je víra i politika“ – jejich heslo), co jsou potom? Politická strana nebo náboženství? Ano, Saúdové jsou politickými hráči a jako takoví mají své přátele a protivníky. Ne každý Saúd je špatný nebo zlý, ale je to stejný problém jako s Německem za nacismu. Ne každý Němec byl nacista a špatný člověk, ale ti dobří mlčeli a sklonili se před zlem, stejně tak i problém „saúdismu“ a jeho vlivu je problémem dobrých lidi co mlčí...

Ale srovnávat nacistické Německo se Saúdskou Arábií není adekvátní. Navíc připomínám, že Saúdové za svůj vliv vděčí „nejdemokratičtější velmoci světa“ a nevypadá, že by se na tom mělo cokoliv dohledné době změnit. Islám a politika mají k sobě blízko, ale to přece nemusí být jen negativum – vždyť máme i křesťansko demokratické strany, náboženský sionismus, politický hinduismus... Jsou určitě pozitivní a na druhé straně i velmi destruktivní propojení islámu a politiky...    

Neadekvátní může být srovnání nacistického Německa se Saúdskou Arábii, ale ne srovnání těch jejich ideologií. Ty jsou stejně netolerantní, fanatické a nebezpečné. A nesouhlasím s tím, že by odpovědnost za vzestup Saúdů nebo wahábismu nesla jen vedoucí země demokracie. To je taková evropská nemoc házet odpovědnost jen na USA. Odpovědnost nesou nejprve Britové, kteří Saúdům pomohli k moci na úkor umírněnějších Hášimovců a pak všechny země, co od nich berou ropu. Všichni moc dobře víme, na co slouží peníze z těchto prodejů a jak moc to ovlivňuje hrozby proti nám, ale kdo z občanů nebo politiků si dovolí proti této politice jít? A nelze srovnávat křesťanské strany s islamistickými. Křesťanství má jasný koncept dvou směrů, církve a moci veřejné. Být šéfem církve neznamená být šéfem společnosti. V ortodoxním islámu jsou ty dvě funkce spojeny. Takže těžko může vzniknout občanská společnost na jeho základech. V teorii islamistů má být po dosažení plné kontroly nad zemí nastolen systém, kdy jen ten kdo je uznán určitým „klérem“ za správného muslima může být vůdcem země, ne ten koho si lidé zvolí.

Jakkoliv považuji wahhábismus za velmi fundamentalistickou verzi islámu, jeho srovnání s nacismem mě přijde zcestné. Stejně tak jsem zmiňoval „Západ a USA“, nikoliv jen USA, které podporují Saúdskou Arábii. Když se ale podíváš na křesťanství, tak samotné oddělení církve a státu nemusí hrát důležitou roli – podívej se na klerofašistický Slovenský štát, na „dobré katolíky“ Ustašovce v Chorvatsku, na rozporuplnou roli Vatikánu za druhé světové války,... Trochu s nadsázkou na závěr, ty sám jsi před časem konal pouť do Mekky za peníze saúdské královské rodiny. Jak bys to dnes vysvětlil?

Na to máme odlišné názory. Co se týká klerofašistických států, to byla úchylka, která nemá oporu v církevní tradici ani Evangeliu. Bohužel je to temné období církve a církev se s ním vyrovnává. Nelze to však srovnávat s ortodoxním islámským postojem. Co se týče mé poutě do Mekky, zase tak nedávno to není ... Bylo to v roce 2002, tedy před deseti roky a umožnilo mi to pochopit a poznat hodně věcí co normálnímu člověku mimo muslimskou komunitu uniká. Tehdy jsem byl ovlivněn pozitivním postojem pana Alráwího k lidem ze Saudské Arábie. Přes určitý pozitivní přínos mému poznání, to vidím dnes ale jako chybu. Jenže já nejsem jako jiní absolventi poutě do Mekky. Například místopředseda strany Suverenita v jihomoravském kraji Libor Matouš byl také na hadži a popíral to veřejně a někteří představitelé muslimů v ČR ho v tom podporovali. Na závěr chci jen říci, že v tom je rozdíl mezi mnou a jimi. Já se nebojím přiznat chybu nebo něco co jsem udělal ... Nikdo není tak stár, aby se nemohl novém věcem naučit a poznat své omyly, byla by chyba jen to zakrývat a tvářit se, že to neexistuje jen proto, aby se člověk zalíbil lidem ....

Děkuji za rozhovor!
Marek Čejka

Lukáš Lhoťan, od roku 1995 člen muslimské komunity v ČR, absolvent opakovaných školení saúdskoarabské organizace World Assembly of Muslim Youth (WAMY) v ČR, do roku 2010 zaměstnanec Islámské nadace v Brně a spolupracovník Ústředí muslimských obcí v ČR, absolvent programu IVLP ministerstva zahraničí USA pro mezináboženský dialog a komunitní aktivismus 2010, publicista a nakladatel. V roce 2010 odešel z Islámské nadace v Brně a Ústředí muslimských obcí. Vydal knihu „Islám a  islamismus v ČR“.

úterý 7. února 2012

Diskuse o Egyptě na Ústavu mezinárodních vztahů

Ústav mezinárodních vztahů, v.v.i. 
Vás srdečně zve na diskusinovinářem

Yaserem Danielem Reizkem
 na téma

Napjatý povolební Egypt
 
Moderátor: Marek Čejka, Ústav mezinárodních vztahů
Diskuse se koná v pondělí 13. února 2012 od 17:30
Místem konání je Ústav mezinárodních vztahů,
Nerudova 3, Praha 1

 Prosíme o potvrzení Vaší účasti e-mailem (registrace@iir.cz)
 nejpozději do neděle 12. 2. 2012

pondělí 6. února 2012

Anketa: Měl by Západ vzít hrozbu jaderného Íránu vážně a připravovat se na útok? Nebo by se měl s íránským jaderným programem smířit jako s realitou a doufat, že se vše časem nějak vyřeší?



Zora Hesová, politoložka 
Útok na Írán na základě protichůdných zpráv o nukleárním programu by byl opakováním roku 2003 s mnohem závažnějšími důsledky. Program by se nezastavil; definitivně by byly ztraceny šance na politickou změnu a nadlouho by se upevnil populistický nacionalismus; regionálně by to znamenalo vážnou nestabilitu a řadu konfliktů a zakonzervovalo by to ty, které je nutné nejvíce řešit; slibné, ale velmi křehké demokratizační procesy v arabských zemích by možná byly nenávratně poškozeny. Celá debata je špatně postavená. Jedna věc je nepřát si Írán s nukleární kapacitou, druhá věc je nepřát si tento Írán s bombou. Dnešní režim má praskliny, na jaře budou volby. Na Blízkém východě začala nová éra a mění se způsob politiky. Měli bychom jej podporovat, a ne jej pohřbívat kontraproduktivními akcemi. 

Lamis Khalilová, The German Marshall Fund of the United States 
Postavení Íránu ve světě slábne. Embargo na dovoz ropy, hospodářské sankce a izolace od světového bankovního systému dovedly zemi k 40% inflaci a 30% nezaměstnanosti. Země připomíná papiňák před výbuchem. Írán se sice snaží svět vydírat mj. i hrozbou blokády Hormuzského průlivu, která by však podle expertů trvala nanejvýš čtyři hodiny. Páteční výhrůžný proslov ajatolláha Chameneího potvrzuje, že Írán sám ztrácí půdu pod nohama. Úspěch tlaku na Írán může přinést nová metoda cukru a biče, kdy bič bude v ruce třímat EU a USA naopak nabízet dialog. Íránský jaderný program by se neměl stát skutečností, ale je třeba vzít v úvahu i řadu dalších významných faktorů.

Marek Čejka, blízkovýchodní analytik Ústavu mezinárodních vztahů 
Írán s jadernými zbraněmi je pro Blízký východ nebezpečný – z jeho zbraní může mít obavy nejen Izrael, ale i některé arabské státy. Na druhou stranu riziko dalšího nešťastného konfliktu na už tak dost destabilizovaném Blízkém východě představuje dnes snad ještě větší hrozbu. Vždyť třeba válka v Iráku velmi posílila právě Írán. Pevně tak věřím, že íránští i izraelští politici si nakonec zachovají chladnou hlavu. Jaderné zbraně byly vždy především nástrojem odstrašení a íránští politici musí dobře vědět, že po jejich případném nukleárním útoku může následovat jaderný protiúder Izraele a USA, který bude pro Írán naprosto zničující.

Petr Drulák, ředitel Ústavu mezinárodních vztahů 
Pokud se země velikosti a potenciálu Íránu rozhodne pro jaderné zbraně, těžko jí v tom jakýkoli vnější aktér může zabránit. Zaprvé, patrně není možné íránský jaderný program vyřadit jedním krátkým úderem. Zadruhé, případná válka s Íránem by nenašla podporu v Radě bezpečnosti OSN a beztak na ni není nikdo připraven. Zatřetí, těžko Írán tlačit, když k jaderným mocnostem patří jeho rivalové Pákistán a Izrael. Hrozby vojenským útokem a sabotáže, k nimž se dnes někteří hráči uchylují, pouze Íráncům potvrzují, že se mají čeho bát a že je třeba jaderný program o to více podpořit. Pokud Írán získá jaderné zbraně, nebude to dobrá zpráva pro svět. Bič sankcí Írán neodradí. Pokud se ale spojí s cukrem bezpečnostních záruk a široké spolupráce, může ho přesvědčit.

vyšlo v Respektu  6. 2. 2012

sobota 4. února 2012

Positively controversial Middle East exhibition in Prague :)

Middle East Europe Exhibition in DOX (Prague Post, 1. 2. 2012)

The thin line between art and political activism is being blurred by an exhibition portraying the Israeli-Palestinian conflict from the point of view of those who have experienced it firsthand and also from the more distant European perspective.

While some choose cultural boycott to express their disapproval of the current politics of Israel or Palestine, the curators of "Middle East Europe" at DOX are engaging both sides of the story, allowing Israeli, Palestinian and European artists to communicate their sometimes critical opinions through art. The exhibition does not take sides, but shows that the Israeli-Palestinian conflict has parallels among cultures in Central Europe. According to co-curator Zuzana Štefková, the Middle East and Central Europe communicate with each other through both politics and art.

"We must realize the regions are not separated in this sense. Not only because Czechoslovakia exported guns to Israel and participated in what is happening there, but also the anti-Semitism before World War II sent a huge wave of immigration into Israel," Štefková says.

The connection between seemingly remote areas is also expressed through guilt, according to Štefková, who cites the famous quotation by Prague-born Jewish novelist Franz Kafka, "Guilt is never to be doubted," which appears at the beginning of the exhibition.

Besides contrasting the viewpoints of Europeans and Middle Easterners, the exhibition provides more subtle insights than what is typically available in the mainstream media, where the Israeli-Palestinian conflict is often simplified and in some cases biased. Showing a mixture of personal dramas and fears provides unique testimonies that give visitors an approximation of real-life experience.

Issues of terrorism and political activism have culminated in attempts by some artists to suggest possible solutions to the conflict, whereas others attempt to deal with the situation with the help of humor.

"This is the first compact exhibition in 20 years in this country that dares to touch on such an explosive issue," says one featured artist, Czech poet and performer Milan Kozelka, whose portrayal of Roma from north Bohemia in a style reminiscent of Palestinian freedom fighters is one of the clearest links between the Middle East and Europe.

One of the most evocative pieces on display is an installation by Swiss artist Christoph Draeger, whose video installation recreates the horrors of the crime scene at the Olympic village in Munich in 1972, when terrorists murdered members of the Israeli team. Draeger felt the need for a more analytical point of view to contrast what he sees as the sensationalist and in some cases moralizing angle many take to the Munich massacre.

"On the Munich anniversary, I flipped through all the papers, and found some articles on page 15, saying, 'Oh, by the way, it has been 30 years since the massacre,' " Draeger says, citing his inspiration for the installation.

Another provocative installation is Noam Braslavsky's life-size statue of former Israeli Prime Minister Ariel Sharon, which is being exhibited outside of Israel for the first time and draws attention to what the artist sees as the political stagnation in Israel. The sculpture has drawn criticism, especially from members of Knesset, the Israeli parliament, who claim it is not art.

"Once Sharon fell into a coma, he got out of sight a little bit, but my installation is to provoke emotional reactions. He influenced the lives of many. This statue was for everyone - not only Jews. It was amazing for me to see people's response. I do not want to glorify a political leader, but I am attempting to remind viewers of him," Braslavsky says.

Czech political scientist and Middle East expert Marek Čejka welcomes the exhibition as a unique attempt to shatter the myths around the conflict.

"To the average Czech, Palestinians are a half-educated people, and every other one of them is considered a hidden terrorist with a scarf on their heads. This exhibition could break this prejudice. If you come, be open to new opinions and take time to think about the controversy," Čejka says.

Curator Tamara Moyzes, who left Israel at 18 for an exchange program during her studies at the Czech Academy of Fine Arts and became an artistic activist, shooting dozens of documentaries on the occupied territories, says she is satisfied with the response the exhibition has received so far.

"I received complaints from both the Israeli Embassy and the ISM [Palestinian-led International Solidarity Movement] who disapproved of my stance on the cultural boycott, and I told myself this is just how it's supposed to be," she says. "The exhibition served its purpose: Both sides voiced their criticism."

Original article here.

čtvrtek 2. února 2012

Miloš Pojar (1940-2012)

In the memory of Miloš Pojar (1940-2012), good person and first Czechoslovak ambassador to Israel after fall of communism 

S malým zpožděním jsem se dozvěděl, že před několika dny zemřel pan Miloš Pojar, první československý velvyslanec v Izraeli po roce 1989. Tímto kraťoučkým příspěvkem bych rád vzdal čest jeho památce, protože pan Pojar byl nejen obecně výraznou osobností, ale byl to přdevším velmi sympatický pán a dobrý člověk. Osobně jsem měl možnost se s ním setkat několikrát, jednak v rámci jeho různých přednášek - vzpomínám si například na tu brněnskou o Masarykově návštěvě Palestiny v roce 1927 - což bylo myslím jeho velké oblíbené téma. Později jsme se viděli a povídali si ještě několikrát, mj. když mě pozval na přednášku do Vzdělávacího centra židovského muzea o několik let později. Na panu Pojarovi jsem vždycky oceňoval jeho otevřenost, a to třeba i při tématech, na které jsme měli odlišný názor. Možná si ji u těchto věcí přivezl tak trochu i z Izraele, kde je v tomto ohledu situace daleko lepší, než v poněkud zatuchlých a přemoudřelých středoevropských končinách...    

    S panem Pojarem, Břetislavem Turečkem a Petrem Brodem ve vysílání českého BBC v roce 2004