Obrázek s košem na bomby se dostal na titulní stránku iHNedu

Blíží se aktualizovaná a přepracovaná verze "Izraele a Palestiny"

Podařilo se vychytat řadu drobností, aktualizovat množství údajů (rejstřík, životní data,...) a doplnit pár nových zajímavých fotek. Tentokrát se dostanete od vzniku izraelsko-palestinského konfliktu až po izraelské volby 2013, nedávnou Obamovu návštěvu v Izraeli a Palestině a Netanjahuovu omluvu Turecku. 

Během pár týdnů by měla být kniha na světě. 

Ukázka z nové kapitolky "Arabské jaro a jeho dopady na Izrael a Palestinu"

...Izrael obecně sledoval změny ve svém okolí s velkým podezřením a zdrženlivostí. Z čistě pragmatického hlediska to bylo pochopitelné. Izrael dlouho spoléhal na status quo na Blízkém východě, který ztělesňovaly právě režimy, jež se začaly pod protesty a revolucemi Arabského jara otřásat. Autokratický Egypt prezidenta Husního Mubáraka byl pro Izrael poměrně stabilním partnerem a jistotou i v rámci „chladného“ izraelsko-egyptského míru. Syrský režim Bašára Asada s Izraelem sice formálně nikdy neukončil válečný stav, ale z praktického hlediska byla syrsko-izraelská hranice velmi dlouhou dobu stabilní a samotný syrský režim pro Izrael poměrně čitelný. ...

V Palestinské autonomii došlo k několika dílčím demonstracím inspirovaným protesty Arabského jara, žádné zásadnější politické změny ale nenastaly. Palestinská autonomie se dlouhodobě nachází ve výrazně odlišné politické situaci než nezávislé arabské státy, které se neocitly v prostředí podobném mechanismu izraelsko-palestinského konfliktu. Palestinská autonomní správa se zároveň již od voleb v roce 2006 nacházela v nelehké situaci, kdy došlo k výraznému rozštěpení mezi Fatahem a Hamásem (viz podkapitola 4.). Právě toto rozštěpení mělo do jisté míry analogické rysy s pozdějším Arabským jarem (establishment Fatahu představoval do jisté míry „sekulární vládnoucí režim“ a Hamás „islamistickou opozici“), takže potenciál dalších vnitřních politických konfliktů byl po roce 2006 a 2007 značně oslaben.

Zajímavostí však je, že se Arabské jaro stalo částečnou inspirací pro vlnu občanských protestů v Izraeli, které velmi zesílily zvláště v létě 2011. Ty vypukly hlavně v reakci na přemrštěné ceny za bydlení a na zdražení některých základních potravin. Často měly charakter různých happeningů. Demonstranti ale také projevovali nespokojenost se stavem a směřováním izraelské politiky a s různými korupčními i jinými skandály (např. trestní kauzou exprezidenta Kacava), které vedly v Izraeli k poklesu zájmu o politiku obecně.