Trump a konspirační teorie o židovsko-muslimském spiknutí proti křesťanství

Autoři: Ivan Kalmar, Azeezah Kanji

Profil střelce Roberta Bowerse na sociálních sítích je značně znepokojujícím náhledem do hrubě zkreslené reality, kterou produkuje antisemitská, proti-muslimská a proti-utečenecká hysterie.

Ve dnech, které předcházely masovému krveprolití v synagoze „Strom života“ v Pittsburghu, sdílel Bowers příspěvky o „špinavých židech, kteří přivádějí špinavé muslimy do země“ a tvrdil, že popravy ISIS byly ve skutečnosti formou „židovské rituální vraždy známé také jako krevní pověra“.

Bowers také nasdílel obrázek bojovníka proti Osmanům z 15. století Vlada III. Drákuly „Napichovače“ (angl. „Impaler“) s komentářem „Make impaling great again“, což je kombinace volebního hesla Donalda Trumpa o obnovení americké velikosti s obdivem k extrémně brutálnímu středověkému vévodovi Vladovi, kterého však Bowers interpretuje jako hrdinského obránce evropského křesťanství proti muslimům a židům. 

Tweet masového vraha Roberta Bowerse
postovaný nedlouho před jeho útokem na pittsburskou synagogu.  

Bowersova blouznivá představa o „hanebném židovsko-muslimském tajném komplotu“ pokračuje v dlouhé tradici propojování protižidovské a protimuslimské zášti. Století evropské křesťanské polemiky líčilo židy jako „teologické (a vnitřní) nepřátele“ a „muslimy jako politické (a vnější) nepřátele“, jak vysvětluje profesor Gil Anidjar z Kolumbijské univerzity v New Yorku ve své knize The Jew, the Arab: A History of the Enemy.

Někteří středověcí evropští autoři zpodobňovali islám jako zvrácenou reinkarnaci „Mojžíšova zákona“, přičemž existují jasné paralely mezi klasickým křesťanským pojetím „starozákonního Boha“ jako pomstychtivého, nemilujícího a „obscénního otce“ a velmi podobné křesťanské interpretace muslimského „Alláha“.

Nemilosrdnost a autoritářství dvojice židovský Bůh-Alláh se odrazilo v západních křesťanských představách o typickém muslimském vládci, který je vyobrazován jako všemocný uzurpátor. Tato představa postavy „orientálního despoty“ stále ovlivňuje některé současné islamofobní interpretace islámu jakožto nepřítele sekulární demokracie.

Konspirační teorie o protikřesťanské spolupráci mezi muslimy a židy se ve středověké Evropě opakovaly. Židovské obce bývaly například obviňovány z pomoci muslimským vojskům proti křesťanským Vizigótům ve Španělsku v 8. století, ze spolupráce s Fátimovskou říší při zničení Božího hrobu v Jeruzalémě v 11. století a ze spiknutí s muslimským králem v Granadě ve 14. století, které přineslo do křesťanského světa nákazu lepry. 

Obvinění, že židé nebo muslimové chtějí ovládnout svět, je samozřejmě poněkud ironické, protože to bylo křesťanství, které jako první využívalo koncept uctívání jediného Boha k ospravedlnění budování celosvětové říše.

Bílý rasista v USA s tričkem "European Brotherhood"
na demonstraci v Charlottesville, Virginie.

Stereotypy používané k dehumanizaci a démonizaci židovské a muslimské populace se velmi podobají. Jak muslimové, tak židé byli často popisováni jako obludní kanibalové, kteří doslova „ujídají“ lidstvo – přitom to paradoxně byli křesťanští rytíři, u kterých bylo prokázáno, že konzumovali maso svých protivníků během křížových výprav.

Populární pomluvy, které charakterizovaly židy jako traviče studní a vrahy Krista, byly přeneseny také na muslimy. Středověké a renesanční obrazy Kristova ukřižování anachronicky zobrazovaly muslimské postavy, které nosily turbany a vedle židovských postav mávali vlajkou půlměsíce, zatímco středověké anglické divadelní mirákly popisovaly nepřítele Ježíšova narození krále Heroda jako „Machometána“.

Toto negativní propojování židů a muslimů v souvislosti spojené s voláním po dalších kruciátách do muslimského světa přinášelo často i protižidovské pogromy přímo v Evropě. V roce 1215 také uložil Čtvrtý lateránský koncil katolické církve stejná oděvní omezení Židům i muslimům, „jako kdyby obě komunity bezvěrců byly polovinami jediného těla semitských vetřelců“, konstatuje odbornice na středověkou literaturu Geraldine Hengová.

Současní pravicoví extremisté v Severní Americe i v Evropě mají v oblibě paralely středověkých dějin, aby odůvodnili prosazování současné rasistické agendy. Bílí rasisté na svých demonstracích s oblibou nosí křižácké kostýmy, používají též křižácké slogany jako „Deus Vult“ („Bůh to tak chce“) a dávají do oběhu memy zobrazující Donalda Trumpa jako křižáckého rytíře.

Polští ultranacionalisté během připomínek
polské nezávislosti. Na transparentech je heslo "Deus Vult" (viz text)

Lítost prezidenta Trumpa v souvislosti se střelbou v synagoze „Stromu života“ v duchu jeho tvrzení „Zdá se, že jsme se dostatečně nepoučili z minulosti“, působí značně pokrytecky, neboť je to právě on a jeho stoupenci, kdož hledají inspiraci pro současnost v temných vizích z minulosti. 

Na konferenci v roce 2014, která se konala u Vatikánu, se budoucí stratég Trumpova Bílého domu Steve Bannon rovněž odvolával na středověké dějiny, aby podpořil svůj narativ o „totální válce“ mezi „židovsko-křesťanským Západem“ a „džihádistickým islamofašismem“: 

„Pokud se zpětně podíváte na dlouhou historii boje judeo-křesťanského Západu proti islámu, mám za to, že naši předkové hájili správný postoj a dělali dobrou věc: Ať už to bylo u Vídně, nebo u Tours (dějiště dvou známých bitev mezi evropskými a muslimskými armádami), nebo na jiných místech. To nám napomohlo zachovat instituci západní církve,“ konstatuje Bannon. 

Stejně jako slogan „Make America Great Again“ (MAGA), který může být v této souvislosti zaměněn za „Make America Medieval (středověká) Again“ (MAMA), má za cíl znovu vytvořit představu, která nikdy neexistovala. Obraz jednotné a bílé židovsko-křesťanské Evropy sjednocené proti islámu je smyšlenkou moderní rasistické ideologie, nikoliv přesným odrazem středověké reality. Historicky to nebylo židovství a křesťanství, které byly neoddělitelně propojeny, ale naopak židé a muslimové jako objekty nenávisti. 

Zatímco současní bílí rasisté jako Robert Bowers nadále otevřeně opovrhují jak muslimy, tak židy, Trump a spol. se pokouší vzdorovat antisemitismu za pomoci revizionistických odkazů na „židovsko-křesťanskou“ civilizaci a nekritickou podporu izraelských politik proti Palestincům. 

Ale i za těmito Trumpovými argumenty jsou antisemitské stereotypy zřetelné. Během své prezidentské kampaně Trump například používal reklamy obviňující filantropa George Sorose a několik dalších lidí židovského původu z toho, že jsou reprezentanty dravých „zvláštních globálních zájmů“.

To se jako červená nit vine kódovaným protižidovským diskurzem, počínaje pochmurně proslulým padělkem Protokoly sionských mudrců, který už na počátku dvacátého století obviňoval Židy z toho, že zničili křesťanskou civilizaci za pomoci ovládnutí globálních financí a politické levice. 

Plakáty maďarské vlády vyobrazující George Sorose s nápisem:
"Nenechte Sorose, aby se smál jako poslední".  

Bannonova Breitbart News Network a další subjekty podobné pravicové orientace pravidelně očerňují Sorose za jeho financování projektů zaměřených na řešení islamofobie a podporu muslimských (i nemuslimských) uprchlíků. FrontPage Magazine – vydávaný Davidem Horowitzem, jehož „Freedom Center“ formovalo podle Washington Post některé z nejmocnějších a nejvlivnějších osob v Trumpově administrativě, popsal Sorose jako „pomahače islámu – náboženství, které expanduje dobýváním a úklady více než 1400 let.“

Podle našeho výzkumu bylo „usvědčení“ Sorose, že podporuje muslimy, poprvé publikováno ruským propagandistickým serverem, který Sorose obvinil z financování muslimské migrační vlny do Evropy v důsledku syrské občanské války v roce 2015. To se okamžitě objevilo i na polské verzi stránky Prison Planet, kterou zaštiťuje Alex Jones, jeden z hlavních amerických konspiračních „teoretiků“. 

Maďarský premiér Viktor Orbán učinil následně z celé věci ústřední bod své vládní propagandy, čímž se Soros stal hlavním vůdcem sil podporujících převážně muslimskou migrační vlnu, která uštědří „poslední úder křesťanské kultuře“.

Trumpem propagovaná kachna, že Soros financoval karavanu středoamerických migrantů směřujících do Spojených států, je tak jen další mutací dřívějšího islamofobního a antisemitského obvinění. To navíc Trump ještě více posílil (lživým) tvrzením, že se karavany účastní i lidé z Blízkého východu.

Soros byl prvním, kdo nedávno obdržel trubkovou bombu od Cesara Sayoce, fanatického Trumpova stoupence, a byl to tentýž Soros, který byl na sociálních sítích dehonestován masovým vrahem Robertem Bowersem. 

Ve svém statusu, který bezprostředně předcházel jeho smrtícímu útoku, napadl Bowers další židovský cíl, který byl podobně jako Soros obviňovaný z usnadnění infiltrace muslimů a dalších údajně nebezpečných migrantů: Šlo o HIAS (The Hebrew Immigrant Aid Society), což je organizace, která napomáhá imigrantům všech náboženství. (A pomohla i jednomu ze spoluautorů tohoto článku, pražskému rodáku Ivanu Kalmarovi). 

Mezináboženská připomínka a modlitba za oběti pittsburské
masové vraždy v Cambridge, Massachusetts.

V celkovém kontextu je snadné vysledovat, že přistěhovalectví, které podle Bowerse způsobovalo „vyvražďování mého lidu“, bylo součástí stejné hrozby vůči bílé rase jako muslimští migranti „napadající“ Evropu. 

V tomto nejistém světě se židovsko-muslimský nepřítel znovu reinkarnuje. A to hlavně z pohledu lidí, kteří chtějí za každou cenu chránit to, co údajně ohrožují nejrůznější druhy nepřátel: černí i hnědí, nezaměstnaní, ekologové, LGBT lidé či ženy organizující se proti sexuálnímu obtěžování a násilí.

Jedním ze způsobů, jak to vše a jednoduše „vysvětlit“, je i vzkřísit prapůvod všeho zla – středověký přízrak „judeo-muslimského nepřítele“. Právě ten se také stal dehumanizovaným objektem nenávisti pittsburského vraha Bowerse. 

Text Trump the 'White Power Crusader' Feeds Global Conspiracy Theories of a Jewish-Muslim Plot Against Christianity vyšel původně v Haaretz.com. Z angličtiny přeložil Marek Čejka.

Ivan Kalmar se narodil v Praze. Je profesorem antropologie na univerzitě v Torontu. Spolu s Derekem J. Penslarem vydal knihu „Orientalism and the Jews“ a napsal knihu „Early Orientalism: Imagined Islam and the Notion of Sublime Power“. Twitter:  @ramlaknavi

Azeezah Kanji je z Toronta a je právní teoretičkou a novinářkou. Je programovou ředitelkou The Noor Cultural Centre, muslimské náboženské, vzdělávací a sociálně-právní organizace. 

Zabít dvě mouchy jednou ranou

S jistým odstupem k širšímu geopolitickému kontextu kauzy novináře Chášukdžího, jak jí Turecko využilo k tlaku na USA a Saúdskou Arábii a též stručně o válce v Jemenu.

Může smrt Džamála Chášukdžího narušit dobré vztahy mezi USA a Saúdskou Arábií, respektive mezi Donaldem Trumpem a korunním princem Mohamedem bin Salmánem ("princ MbS"), který je podezříván, že vraždu inicioval?

Nedomnívám se, že by kauza z dlouhodobého hlediska výrazně poškodila saúdsko-americké vztahy. Trump má se Saúdy velmi dobré konexe, což souvisí i s jeho podnikatelskými aktivitami z doby, než se stal prezidentem. Bude zřejmě různě lavírovat a mlžit a ke konkrétním krokům sáhne jen v případě, že by ho to stálo ztrátu podpory voličů. A pokud by přece jen došlo ke zvýšenému tlaku na Saúdskou Arábii, jednalo by se zřejmě o nějaká polovičatá řešení.

Politická budoucnost Mohameda bin Salmána je mnohem variabilnější: může skandál politicky přežít a zachovat si větší část svého vlivu, ale není ani vyloučené, že se stáhne do pozadí, přičemž však může saúdskou politiku nadále ovlivňovat. Ovšem také může být smeten, protože má nejen v zahraničí, ale i ve své početné rodině řadu oponentů, jejichž vliv se v minulosti pokusil výrazně omezit – a ti rádi využijí příležitosti mu to oplatit. V saúdské královské rodině proběhla v minulosti řada sporů a jednoho z nejvýraznějších saúdských panovníků, významného reformátora krále Fajsala, zavraždil v roce 1975 jeho synovec. Je tedy těžké odhadnout, co se v budoucnu v tak rozvětvené a komplikované rodině odehraje.

Co když se proti Saúdské Arábii postaví Evropa v čele s Německem, které vyzývá, aby tam evropské státy přestaly dodávat zbraně?

Saúdský král Fajsal
(1906-1975)

Dodavatelé zbraní jsou velmi draví a mnoho firem jen čeká na příležitost. V Saúdské Arábii je sice tradiční úroveň německých, belgických či francouzských zbraní ceněna, ale počet kvalitních dodavatelů z jiných částí světa narůstá. Například mezi těžšími saúdskými zbraněmi dnes už figurují i čínské samohybné houfnice, brazilské raketomety a dokonce gruzínská obrněná auta. A kontrakty zde mají i Rusové, kteří trpělivě vyčkávají, aby zase o něco posílili svou pozici na Blízkém východě. Co se týká Německa, tam saúdská armáda dosud nakupovala hlavně lehčí zbraně, ty nejdůležitější stejně pocházejí odjinud, hlavně z USA.

Jaký je geopolitický kontext kauzy, například vztah země k Turecku? 

Velkou roli hraje turecký prezident Erdoğan, který si uvědomil, jak významně mu může angažmá v kauze prospět. Případ mu dal možnost zabít dvě mouchy jednou ranou. Jeho vztahy se Saúdskou Arábií nejsou dnes právě nejlepší a ochladly i jeho vztahy s Trumpem. Nyní může vyvinout tlak nejen na obě mocnosti, ale i na samotné saúdsko-americké spojenectví. Zároveň se Erdoğan může projevit jako kladný hrdina. Má skutečně pravdu, když tvrdí, že Chášukdžího kauza je výjimečná svou morbidní brutalitou i diplomatickým přesahem a že poukazuje na to, co většinou blízkovýchodní státy přísně tají. Celá kauza mu pomáhá získat image „ochránce svobody slova a novinářů“, což rozhodně nebyla oblast, ve které by v posledních letech exceloval.

Korunní princ bývá líčen jako reformátor, jenž se snaží minimalizovat vliv wahhábismu, zároveň ale buduje nacionalistický policejní stát. V čem se liší jeho vize Blízkého východu od Erdoğanovy představy?

Aktuální spor oživuje etno-nacionalistické historické reminiscence: budou Blízkému východu dominovat Turci (dříve Osmané), nebo Arabové? Také jde o konkurenci osobních politických kultů a samozřejmě i o soupeření současných geopolitických bloků. Saúdové a jejich spojenci se už několik let usilovně snaží vytvořit hráz proti změnám statu quo, ohroženého arabským jarem. Naopak Turci a Katar arabské jaro velmi podporovali. Sám Erdoğan se dokonce pokoušel stát arbitrem – a podle některých komentátorů „novodobým sultánem“ – nového pořádku na Blízkém východě. To mu ale nevyšlo.

Princ podle všeho často jedná bez vědomí saúdského krále. Tak bylo údajně rozhodnuto třeba o útocích na Jemen. Jak je to možné?

Mocenské uspořádání v nedemokratických státech může mít nejrůznější podoby. Není to poprvé, kdy místo krále vládne v zemi princ. Připomeňme třeba korunního prince Abdulláha, který vykonával regentství za svého nemocného bratra Fahda téměř deset let. O převedení nástupnictví na Mohameda bin Salmána rozhodl v roce 2017 jeho otec, současný král Salmán, který tak odstavil od nároku na trůn svého synovce Muhammada bin Nájifa. Králi Salmánovi je dvaaosmdesát let a dosazení ambiciózního syna mělo dodat saúdské politice dynamiku a nekompromisnost v době, kdy se v regionu otřásal nejeden režim. Po nástupu Mohameda do role korunního prince se širokými pravomocemi se skutečně začaly dít v Saúdské Arábii a jejím okolí velké, až agresivní změny nejrůznějšího charakteru.

Podle OSN hrozí Jemenu v případě, že Saúdy vedená koalice nepřestane do tří měsíců s bombardováním, stoletý hladomor, který ohrozí třináct milionů lidí. Zajímá tato válka i někoho jiného než její bezprostřední aktéry?

Pokud se nějaký konflikt zdá zapomenutý v České republice, ještě to neznamená, že tomu tak je i jinde. Existuje řada diplomatických a humanitárních aktivit na pomoc jemenským civilistům a globální zpravodajské stanice o válce poměrně obšírně informují. Jemen ale bohužel zřejmě i tak zůstane ve velmi komplikované situaci. Jde sice o krásnou zemi, představuje ale do značné míry periferii Blízkého východu. Pro světové ekonomické a politické giganty není zdaleka tak zajímavá jako Sýrie či Libye, kde se rozpoutaly krvavé konflikty v podobnou dobu jako v Jemenu a od jemenské války odpoutaly pozornost. Navíc je Jemen zástupným bojištěm saúdsko-íránského konfliktu, který se trumpovské Spojené státy, jež jsou v této oblasti stále důležitým hráčem, nesnaží zmírnit, ale naopak eskalovat.

Ptal se Lukáš Rychetský z časopisu A2