O Jeho odchodu do království věčného popu informavala samozřejmě i blízkovýchodní média, třeba pro zajímavost Haarec, Al-Džazíra či Al-Arabíja. Asi si řeknete, že dávat Krále popu a jemu podobné pop-výtečníky a pop-výtečnice do souvislosti s Blízkým východem je trochu bizarní záležitost. Jak ale vidíte podle snímku, ne zcela: na fotografii je záběr z hodně bizarního setkání mezi MJ (tehdy ještě nebyl muslimským konvertitou) a Arielem Šaronem, které zprostředkoval americký orotodoxní rabín Šmulej Boteach (na snímku vpravo). Pop hvězdy se do komentování Blízkého východu někdy motají, aniž by mu často příliš rozuměly. Možná víte, že třeba Madonna "dělá" do kabaly (nebo si to aspoň myslí) a často navštěvuje Izrael. Vysloužila si za to mj. tvrdou kritiku ze strany izraelských orotodoxních rabínů, kteří považují její aktivity za naprosto nemístné a nemající nic společného s opravdovou kabalou.
Moji oblíbení (a vcelku apolitičtí) depešáci taktéž nejsou zcela stranou Blízkého východu - své letošní turné zahájili zřejmě ne zcela náhodou na stadionu v izraelském Ramat Ganu. V Izraeli také mají černí syntezátoroví mágové řadu příznivců a u příležitosti jejich koncertu zde vyšla dokonce limitovaná série košer piva Depeche Mode (viz foto). Přestože si je mnozí spojují hlavně s různými parafrázemi na křesťanství (Personal Jesus, John the Revelator,...), sám fontman David Gahan je židovského původu (Gahan je odvozenina jména Cohen) a na další fotce ho můžete vidět na jeho letošní návštěvě u Zdi nářků. Zřejmě málokdo dnes u nás tuší, že i přímo o blízkovýchodních konfliktech, izraelsko-palestinském sporu, ale i válce v Iráku a 11. září 2001 byla nazpívána celá řada písniček snad ve všech možných žánrech současné populární hudby. Je určitě přirozené, že izraelsko-palestinský konflikt se promítá do tvorby mnoha místních interpretů. V poslední době se stala nejen v Izraeli a Palestině velice známá izraelsko-arabská hiphopová kapela Dam (arab. „Krev“), jejíž členové si po vzoru západních raperů neberou servítky se „sionistickým státem, jehož jsou arabskými občany“. Opačně to zase viděl Bob Dylan (sám židovského původu), který v osmdesátých letech nazpíval písničku Neighborhood Bully, která je metaforou Izraele v nepřátelském obklíčení. To bylo částečně i odrazem toho, že Bob Dylan byl v 70. letech příznivcem ultraradikálního rabína Meira Kahaneho, který později přesídlil do USA a založil stranu Kach. Asi nejpropracovanější text o blízkovýchodním konfliktu vytvořil nedávno veterán Tom Waits, který v písničce Road to Peace popsal detailně sebevražedný atentát a izraelskou odvetu. Ale popové písničky o Blízkém východu nazpíval skutečně kdekdo: O šejchu Jásínovi a Usámovi Bin Ládinovi mixují třeba elektroničtí Chemical Brothers (písnička Left Right), žalozpěv na zavražděného izraelského premiéra podává prostřednictvím reggae Alpha Blondy (Yitzhak Rabin), či o boji o půdu Svaté země chraptivě sípá Sepultura (Territory), jejíž členové se za tímto účelem v klipu notně pomazali bahnem z Mrtvého moře... Českým posluchačům určitě neunikl ani Maksimig skupiny J.A.R., ve kterém se frontman skupiny svěřuje „že v Izraeli nikdy nebyl na vojně“. A někteří možná zaslechli i zpověď DJ Pluta o teroristickém útoku z 11. září (N.P.S.). Tato písnička vybočuje svým obsahem mezi těmi předešlými tím, že by – s jistou mírou nadsázky – mohla sloužit jako podklad k trestnímu stíhání na základě paragrafu 260 trestního zákona: „Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka“...
Moji oblíbení (a vcelku apolitičtí) depešáci taktéž nejsou zcela stranou Blízkého východu - své letošní turné zahájili zřejmě ne zcela náhodou na stadionu v izraelském Ramat Ganu. V Izraeli také mají černí syntezátoroví mágové řadu příznivců a u příležitosti jejich koncertu zde vyšla dokonce limitovaná série košer piva Depeche Mode (viz foto). Přestože si je mnozí spojují hlavně s různými parafrázemi na křesťanství (Personal Jesus, John the Revelator,...), sám fontman David Gahan je židovského původu (Gahan je odvozenina jména Cohen) a na další fotce ho můžete vidět na jeho letošní návštěvě u Zdi nářků. Zřejmě málokdo dnes u nás tuší, že i přímo o blízkovýchodních konfliktech, izraelsko-palestinském sporu, ale i válce v Iráku a 11. září 2001 byla nazpívána celá řada písniček snad ve všech možných žánrech současné populární hudby. Je určitě přirozené, že izraelsko-palestinský konflikt se promítá do tvorby mnoha místních interpretů. V poslední době se stala nejen v Izraeli a Palestině velice známá izraelsko-arabská hiphopová kapela Dam (arab. „Krev“), jejíž členové si po vzoru západních raperů neberou servítky se „sionistickým státem, jehož jsou arabskými občany“. Opačně to zase viděl Bob Dylan (sám židovského původu), který v osmdesátých letech nazpíval písničku Neighborhood Bully, která je metaforou Izraele v nepřátelském obklíčení. To bylo částečně i odrazem toho, že Bob Dylan byl v 70. letech příznivcem ultraradikálního rabína Meira Kahaneho, který později přesídlil do USA a založil stranu Kach. Asi nejpropracovanější text o blízkovýchodním konfliktu vytvořil nedávno veterán Tom Waits, který v písničce Road to Peace popsal detailně sebevražedný atentát a izraelskou odvetu. Ale popové písničky o Blízkém východu nazpíval skutečně kdekdo: O šejchu Jásínovi a Usámovi Bin Ládinovi mixují třeba elektroničtí Chemical Brothers (písnička Left Right), žalozpěv na zavražděného izraelského premiéra podává prostřednictvím reggae Alpha Blondy (Yitzhak Rabin), či o boji o půdu Svaté země chraptivě sípá Sepultura (Territory), jejíž členové se za tímto účelem v klipu notně pomazali bahnem z Mrtvého moře... Českým posluchačům určitě neunikl ani Maksimig skupiny J.A.R., ve kterém se frontman skupiny svěřuje „že v Izraeli nikdy nebyl na vojně“. A někteří možná zaslechli i zpověď DJ Pluta o teroristickém útoku z 11. září (N.P.S.). Tato písnička vybočuje svým obsahem mezi těmi předešlými tím, že by – s jistou mírou nadsázky – mohla sloužit jako podklad k trestnímu stíhání na základě paragrafu 260 trestního zákona: „Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka“...
V textu bylo použito pár odstavců z mého dřívějšího článku v Lidovkách - "O blízkovýchodním konfliktu netradičním způsobem" (LN, příloha Orientace, 4. 8. 2007 )