Proč egyptští islamisté nevyženou turisty a jen stěží pohřbí starověké mumie

Zajímavý rozhovor o roli islamistů v dnešním Egyptě s egyptsko-českým novinářem Danielem Reizkem v Lihovkách (26. 1. 2012).

Nejzajímavější hudební klipy o Blízkém východě - vol. 2

The most interesting music-videos about the Middle East - vol. 2

Nejen filmy, ale i klipy slavných i méně známých hudebních skupin se točí okolo blízkovýchodního dění. Palestinská a izraelská uskupení se občas snaží napomoci propagandě své strany konfliktu, jindy jsou naopak velmi kritické k režimu, ve kterém žijí, případně si z něho dělají legraci. A pak jsou tu také různé zahraniční ansámbly, které se ve svých výtvorech zabývají různým způsobem Blízkým východem... No však se na to podívejte a poslechněte si:

Zeev Tene - I bombed Beirut every day (2007)

Izraelský bouřlivák Zeev Tene předělal známou protiválečnou písničku "I bombed Korea" na své zeměpisné šířky a vznikl tento kus + velmi vtipný klip. To se pak člověk stěží může divit, že byla tato pieseňka použita ve filmu Balčík s Vašírem.

Tady je stejná písnička ve "Valčíku" i s titulky:

Laibach - Yisrael (2006)

Slovinští černokněžníci natočili v roce 2006 album "Volk" (německy: "lid", slovinsky: "vlk"), na kterém jsou  předělané hymny z celého světa (včetně panslovanské "Hej Slované"). Je to věru hoch interessant album, jak jsou na něm ty hymny podané a překopané. Neunikl jim na něm ani Izrael, kde do sebe Lajbachovci nakombinovali překlady izraelské a palestinské hymny.    

Ramallah Underground (Stormtrap) - Natídži bala šuhol (Nateejeh bala shughol - Result, without working, 2006)

Kdo by byl řekl, že se jedná o interesantní hiphopový projekt přímo z palestinského Hami-lláhu :) 

J.A.R. - Maximig (1997)

Skupinu netřeba zvláště představovat. Přestože je písnička hlavně legrácka a není ani tak o palčivých tématech Blízkého východu, tak refrén: "Izra a Izra a Izrael a já tam nebyl na vojně a nic neviděl..." zná u nás snad každý jen trochu bdělý posluchač. I sama skupina ji v klipu označila za "izraelskou předvolební".  

Matisyahu - One Day (2009) - jinak o tom pánovi interpretovi viz tady.

A těšte se dál - příjdó hurčitě ti Chemicál Brothers, Seržo Tankian, Ska-P a další výtečníci i výtečnice.

Nejzajímavější hudební klipy o Blízkém východě - vol.1

The most interesting music-videos about the Middle East - vol.1

Nejen filmy, ale i klipy slavných i méně známých hudebních skupin se točí okolo blízkovýchodního dění. Palestinská a izraelská uskupení se občas snaží napomoci propagandě své strany konfliktu, jindy jsou naopak velmi kritické k režimu, ve kterém žijí, případně si z něho dělají legraci. A pak jsou tu také různé zahraniční ansámbly... No však se na to podívejte a poslechněte si:

Sepultura - Territorry (1993)

Na svém politicky motivovaném albu "Chaos A.D." mají brazilští tvrďáci i tento kousek. Popravdě, je to spíš bizarnost - neboť jde o takový miš-maš různých motivů, že ve spojení s pomazáním mrtvomořským bahnem není úplně jasné, co tím chtěli drsní chlapci říci.. ale natáčení a chroptění u Knesetu a v Mrtvém moři musela být asi velká psina:)

 

Hadag Nachaš - Sticker song - Širat ha-sticker (שירת הסטיקר) - Písnička o politických nálepkách (2004)

Politická propaganda je v Izraeli součástí každodenního života, daleko více než jsme zvyklí u nás. Občanský politický aktivismus se projevuje mj. vylepováním politických nálepek nejrůznějšího zaměření. Skupina Hadag Nachaš (heb. "rybo-had") pospojovala hesla z velkého počtu samolepek a vytvořila z nich vtipnou písničku.

Matisyahu - Jerusalem (2006) 

Pokud zapomenu, Matisyahuovo písničko "Jeruzalém", na tebe, pak ať mi uschne pravice! Song o svatém městě je asi neznámějším a zároveň i nejchytlavějším kousekm mladého chasidského reggae-hiphopera z Brooklynu. Matisyahu vydal už několik alb a je to opravdu fajná muzika. Pevně doufám, že někdy přijede i do středu Evropy a nejlépe do jihomoravského Jeruzaléma..!!!

DAM - Born here (2006)

Palestinští DAM jsou "mladí a nasraní" rapeři tak jak se patří. Oficiálně jsou vlastně Izraelci z města Lod/Lydda, ale z jejich produkce je zcela jasné, na čí straně konfliktu jejich srdce bije. DAM rapují v arabštině, hebrejštině i angličtině a spolupracují s některými izraelsko-židovskými kapelami, které taky svou vládu zas až tak moc nemusí. 

Tom Waits - Road to Peace (2006)

Písnička slavného barda "Toma Vejce" z trojalba Orphans: Brawlers, Bawlers & Bastards, vypráví rétorikou novinového článku příběh palestinského sebevražedného atentáníka, jeho obětí a izraelské odplaty. Věru baladický kousek o nelehké cestě k izraelsko-palestinskému míru. 

Dead Rabinz - Hatikva (2008?)

Nářezová předělávka hymny Židovského státu od izraelských punkerů Dead Rabinz (nepochybně parafráze na Dead Kennedys). 

V zásobě mám ještě řadu dalších klipů, ale jestli si vzpomínáte na něco pozoruhodného, klidně mě to napiště. Může se to objevit v některém z dalších výběrů. Už teď vám mohu říci, že tam se dočkáte třeba Ska-P, Serje Tankaiana, Chemical Brothers, J.A.R., Zeeva Tene ... 

A jestli se vám to líbí, toš sdílejte - jalla!
If you like it - share it! Yalla!

Bagdád se začíná přiklánět k Íránu a Sýrii

Brief interview about convergence between contemporary "new" Iraq and Iranian Islamic Republic.

Vyšlo to sice už asi před měsícem v Deníku, ale snad to pořád platí.  

Přítomnost Spojených států v zemi odsunem vojsk rozhodně nekončí

Jaký dopad měla téměř devítiletá válka v Iráku na Spojené státy?

Americká veřejnost válku zpočátku výrazně podporovala, ale brzy se ukázalo, že celkově byla válka v Iráku ze strany Spojených států špatně připravená. To se netýká jen vojenských operací, ale především poválečné rekonstrukce, například rozpuštění Husajnovy strany Baas.
Konflikt pak eskaloval do velkého krveprolití, které si kromě řady iráckých obětí vyžádalo i citelné americké ztráty. Pokud se tedy za konfliktem ohlédneme, velký úspěch to určitě nebyl, přestože to rozhodně nebylo podobné fiasko jako například válka ve Vietnamu. Bude nyní zajímavé porovnat vývoj v Iráku a v arabských zemích, kde režimy svrhla lidová povstání.

Co lze říci o politické orientaci stávající irácké vlády?

Původní režim byl postaven na sunnitské menšině, to se ale po svržení Husajnova režimu změnilo a politické moci se chopili šíité. Vzhledem k tomu je v zahraniční politice Iráku patrný větší příklon k Íránu, kde mimo jiné řada současných politiků pobývala v exilu. Relativně blíž má země i k Asadově Sýrii.

Bude vnitřní konflikt v Iráku eskalovat, nebo naopak spěje ke konci?

To je těžké předpovědět, ale myslím, že vnitřní konflikt v zemi je už za zenitem. Také irácká al-Káida, která byla v minulých letech poměrně agresivní, je oslabená. Tamější situace zůstává nestabilní, ale očekával bych, že se bude dál zlepšovat.

Znamená odsun amerických vojáků, že americký vliv v zemi oslabí?

Je to nepochybně jeden z cílů americké zahraniční politiky, udržet si v zemi vliv, což je dané mimo jiné i nerostným bohatstvím země. Vliv pochopitelně neznamená jen vojenskou přítomnost, takže v tomto smyslu určitě nejde o konec americké přítomnosti v Iráku.

Vyšlo v Deníku 16. 12. 2011 

Václav Klaus a Muslimské bratrstvo

"Václav Klaus and the Muslim Brotherhood" - Article explains opinion of the Czech political scientist Pavel Barša about similarities between revolutions in Czechoslovakia and Egypt in the sixties and between revolutions in 1989 (Czech Velvet Revolution) and 2011 (Arab spring). 

Pár zajímavých myšlenek z článku "Sbohem postkomunismu" od Pavla Barši v dnešních Lidovkách:

...na první pohled bijí do očí paralely mezi arabským jarem a středoevropskými revolucemi roku 1989. V obou šlo o občanskou mobilizaci proti autoritářské formě vlády. Étos demonstrací na náměstí Tahrír v lednu a únoru minulého roku připomínal étos demonstrací na Václavském náměstí v listopadu 1989. Na obou místech nestáli lidé prvotně jako stoupenci té či oné ideologie nebo politického programu, ale jako občané hlásící se o svá práva. Tím se tyto události lišily od ideologicko motivovaných masových mobilizací 60. let, ať již byly neseny panarabským nacionalismem v Káhiře, či socialismem s lidskou tváří v Praze. Lidé na Václavském náměstí na podzim 1989 či na Tahríru v zimě 2011 nebyli poháněni konkrétní politickou vizí, ale obecnými hodnotami lidské důstojnosti, občanské rovnosti a samovlády lidu. 

V tomto ideologickém prázdnu spočívala síla, ale i slabost obou revolucí. Síla ležela v univerzalitě slibu demokracie a rovné důstojnosti pro všechny - tedy bez ohledu na rozdílná politická přesvědčení či náboženská vyznání, pohlaví, etnickou identitu či ekonomické postavení. Všichni Češi či Egypťané, napříč hranicemi oddělujícími různé světové názory, sociální kategorie a politické orientace, byli v těchto demonstracích vyzýváni, aby se podíleli na rekonstituci občanského lidu. Slabost ideologického prázdna spočívala v tom, že ty skupiny, které měly v revoluční chvíli již připravený ideologický program, nebo dokonce organizační základnu, byly s to velmi rychle usplavnit revoluční energie tak, aby poháněly uskutečnění jejich cílů - v Česku před dvaceti lety to byli neoliberálové kolem Václava Klause, v současném Egyptě to jsou Muslimští bratři. 

Zásadní filmy o charedim - The essential films about Haredim

Charedim, nepřesně nazývaní "ultraortodoxní Židé", jsou sice díky své vizáži asi nejznámější součástí židovské společnosti, zároveň však jsou komunitou nejvíce mýtizovanou, a to jak v dobrém i v horším slova smyslu. V představách mnoha lidí jsou charedim buď "svatí mužové", "kouzelní dědečci", nebo naopak na základě zkratkovitého zpravodajství "fundamentalisté" (viz například nedávné události v souvislostí se segregací mužů a žen v izraelském městě Bejt Šemeš). Paradoxně snad nejhorší pověst mají charedim v Izraeli, kde tvoří přibližně 10% celé izraelské populace. Opravdu mě překvapila slova: "Já bych je nejraději pozabíjel", která jsem slyšel na vlastní uši od Žida a Izraelce v jedné osobě, který přežil Osvětim... Tyto ostré předsudky a nenávist vychází často z nábožensko-politického status quo, který byl v Izraeli zakotven v jeho samotných počátcích, a který poskytl charedim a obecně věřícím Židům různé výhody - např. respektování dodržování šabatu v celém Izraeli, zproštění vojenské služby, poskytování sociálních dávek věřícím od státu. Je pravda, že problematika vztahu mesi sekulárními a religiózními Izraelci je komplexní a má vinu i viníky na obou stranách. Kdo se má o ní zájem dozvědět více, toho odkážu sem.
V následujících odkazech uvidíte upoutávky na několik filmů, které  se pokouší život charedim přiblížit v jiném světle, než je obvykle známe. Filmy sice nebyly vytvořeny přímo v jejich prostředí a jejich režiséři sami do komunity nepatří (přičemž je velmi pravděpodobné, že velká část charedim tyto filmy nebude mít nikdy zájem vidět). Přesto nabízejí zajímavý obraz společnosti, která v reálném životě řeší nejen věci spojené s posvěcováním Božího jména, jako je dodržování micvot (židovských povinností), studium Talmudu a Tóry, ale potýkají se i s obdobnými problémy, jaké mají ostatní lidé všude po světě.

Ushpizin/Ušpicin (režie: Giddi Dar, Izrael, 2004)
Film vypráví příběh manželského páru braslavských chasidů z jeruzalémské čtvrti Mea Šearim, kteří řeší problém s bezdětností. Ve filmu hraje důležitou roli etrog - rituální citrus, který se používá během svátku stánků (sukot), během něhož se film odehrává. Příběh je na první pohled velmi jednoduchý, ale ve skutečnosti v sobě ukrývá hloubku. Opravdu, velmi dobrý film.

na ČSFD 87%

Eyes Wide Open/Široce otevřené oči (režie: Chajim Tabakman, Izrael-Německo-Francie, 2009)

Film je možná, jak by řekl jeden pan profesor président, jedním z důsledků módního současného "homosexualismu". Zabývá se totiž v prostředí charedim, ve které je v některých ohledech poměrně vysoká segregace mužů a žen, poměrně tabuizovaným tématem. Film vypráví příběh ženatého šocheta (řezníka), který se zamiluje do svého učedníka (kterého hraje jakýsi izraelský krasavetz-modelák). Zápletka je pojata poměrně citlivě a nekončí rozhodně happy endem.
na ČSFD 71% 

Les Aventures de Rabbi Jacob/Dobrodružství rabbi Jákoba (režie: Gérard Oury, Francie-Itálie, 1973)

Výborný film s "Fuňásem" alias slavným francouzským komikem Louisem De Funésem, který líčí příběh francouzského rasisty a šovinisty, který nakonec skončí jako dvojník rabína a vesele tancuje v pařížské židovské čtvrti chasidké tanečky. Naprosto legendární je také scéna z továrny na žvýkačky. Je to celé spíš jen legrace, ale dobrá legrace. 

na ČSFD 81%

 

Left Luggage/Kufry pana Silberschmidta (režie: Jeroen Krabbé, USA / Nizozemsko / Belgie / Velká Británie, 1998)

Film se odehrává v belgických Antverpách, kde žije početná komunita charedim. Sekulární židovská dívka začne pracovat jako pomocnice u religiózní židovské rodiny a dozvídá se o jejích zvyklostech, což jí trošku pozmění názor na její dosavadní život. Jednu z hlavních rolí ve filmu má Isabella Rossellini.  

na ČSFD 79%

 

Kadosh (režie: Amos Gitai, Izrael-Francie, 1999)

Zde si půjčuju text přímo z ČSFD, protože jsem ten film už viděl hóódně dávno a navíc mě tehdy přišel pekelně rozvleklý a trochu nudný. Ale holt je to známé dílo, tak tu nemůže chybět.

Pozoruhodný film renomovaného režiséra Amose Gitaie byl s ohlasem uveden na MFF v Cannes. Jeho příběh dovolí divákům nahlédnout do života jeruzalémské čtvrti Mea Shearim, kde žijí ortodoxní Židé. O cestě jejich osudů rozhoduje s boží prozřetelností a rozhodností místní rabín. Je mu jedno, že manželé Meir a Rivka se milují - protože během deseti let svého manželství nepočali dítě, měl by se Meir oženit s jinou dívkou a zplodit syna. Ani Malka, sestra Rivky, nemá na růžích ustláno. Miluje sympatického Yaakova, který je ovšem kvůli službě v armádě vykázán z komunity. Podle rabínova nekompromisního rozhodnutí by si měla Malka vzít "vzorného věřícího" Yossefa. Sestry tak stojí před osudovým rozhodnutím. Podřídí se rabínovi a tím i tisíciletým židovským tradicím, nebo vezmou odpovědnost za svůj život do vlastních rukou?

na ČSFD 75%

 

Jestli se vám to líbí, směle nasdílejte :) - If you like this, share it :)