V Jeruzalémě dnes zemřel rabín Ovadja Josef, který byl jedním z nejvlivnějších izraelských rabínů současnosti. Narodil se v roce 1920 židovské rodině v Bagdádu jako Abdulláh Júsef. Svůj život strávil hlavně v Iráku, Egyptě a Izraeli.
Na rabína byl ordinován ve svých dvaceti letech a po druhé světové válce (1945–1947) sloužil jako sefardský náboženský soudce (dajan) v Jeruzalémě. Roku 1947 byl pozván do Káhiry, aby vyučoval v tamní ješiv. V prohlubujícím se egyptsko-izraelském napětí rabi Ovadja Egypt zanedlouho opustil a zamířil do Izraele.
V Izraeli se stal členem rabínského soudu ve městě Petach Tikva a později v letech 1958–1965 i v Jeruzalémě. Roku 1965 byl jmenován členem Nejvyššího rabínského odvolacího soudu v Jeruzalémě a v roce 1968 sefardským vrchním rabínem Tel Avivu-Jaffy. Rabi Ovadja také vedl ješivu Tora ve-hora’a, což je pobočka ješivy Porat Josef v Tel-Avivu. Zde rovněž předsedal institutu náboženských soudců (dajanim).
V roce 1970 obdržel izraelskou cenu za literaturu pojednávající o Tóře. O dva roky později (přesně 16. října 1972) dosáhl rabi Ovadja na jeden z nejvyšších postů, jaký může izraelský rabín (který se nestaví proti sionismu) dosáhnout. Byl totiž zvolen vrchním sefardským rabínem Izraele (rišon le-Cijon). Rabi Josef se tak stále více profiloval jako velmi silná, avšak poněkud konfliktní osobnost. V křesle vrchního sefardského rabína byl Josef až do roku 1983, ale i poté odmítl přestat nosit tradiční oděv sefardského vrchního rabína a v tom se objevoval na veřejnosti dodnes.
Rabi Josef byl uznáván jak pro své nesmírně hluboké teologické znalosti, tak pro svůj významný politický vliv, který souvisí s tím, že se stal duchovním vůdcem nejsilnější izraelské náboženské strany Šas. Rabi Josef také prohluboval svoji pověst jedné z nejuznávanějších židovských autorit. Zároveň však jeho politické aktivity a některé výroky přispěly k tomu, že se stal velmi rozporuplnou osobností. V 90. letech podporoval mírový proces, avšak později, už ve velmi pokročilém věku, byly jeho postoje mnohem hůře čitelné a často zastiňované některými jeho politickými prohlášeními na adresu Palestinců, sekulárních Židů atd. Za ty je zodpovědný jak on sám, tak v některých případech i ti, kteří vytrhávali jeho projevy z kontextu.
Nejen o rabínu Josefovi si můžete přečíst v knížce "Rabíni naší doby"
Na rabína byl ordinován ve svých dvaceti letech a po druhé světové válce (1945–1947) sloužil jako sefardský náboženský soudce (dajan) v Jeruzalémě. Roku 1947 byl pozván do Káhiry, aby vyučoval v tamní ješiv. V prohlubujícím se egyptsko-izraelském napětí rabi Ovadja Egypt zanedlouho opustil a zamířil do Izraele.
V Izraeli se stal členem rabínského soudu ve městě Petach Tikva a později v letech 1958–1965 i v Jeruzalémě. Roku 1965 byl jmenován členem Nejvyššího rabínského odvolacího soudu v Jeruzalémě a v roce 1968 sefardským vrchním rabínem Tel Avivu-Jaffy. Rabi Ovadja také vedl ješivu Tora ve-hora’a, což je pobočka ješivy Porat Josef v Tel-Avivu. Zde rovněž předsedal institutu náboženských soudců (dajanim).
V roce 1970 obdržel izraelskou cenu za literaturu pojednávající o Tóře. O dva roky později (přesně 16. října 1972) dosáhl rabi Ovadja na jeden z nejvyšších postů, jaký může izraelský rabín (který se nestaví proti sionismu) dosáhnout. Byl totiž zvolen vrchním sefardským rabínem Izraele (rišon le-Cijon). Rabi Josef se tak stále více profiloval jako velmi silná, avšak poněkud konfliktní osobnost. V křesle vrchního sefardského rabína byl Josef až do roku 1983, ale i poté odmítl přestat nosit tradiční oděv sefardského vrchního rabína a v tom se objevoval na veřejnosti dodnes.
Rabi Josef byl uznáván jak pro své nesmírně hluboké teologické znalosti, tak pro svůj významný politický vliv, který souvisí s tím, že se stal duchovním vůdcem nejsilnější izraelské náboženské strany Šas. Rabi Josef také prohluboval svoji pověst jedné z nejuznávanějších židovských autorit. Zároveň však jeho politické aktivity a některé výroky přispěly k tomu, že se stal velmi rozporuplnou osobností. V 90. letech podporoval mírový proces, avšak později, už ve velmi pokročilém věku, byly jeho postoje mnohem hůře čitelné a často zastiňované některými jeho politickými prohlášeními na adresu Palestinců, sekulárních Židů atd. Za ty je zodpovědný jak on sám, tak v některých případech i ti, kteří vytrhávali jeho projevy z kontextu.
Nejen o rabínu Josefovi si můžete přečíst v knížce "Rabíni naší doby"
zemřel, zrovna když přijel zeman. myslím, že by se spolu na spoustě věcí dokázali shodnout.
OdpovědětVymazatDoufám, že Gójům nebyl dán dlouhý život jen proto, aby mohli celou dobu věrně sloužit Židům. R. I. P.
OdpovědětVymazatViz: http://blizky-vychod.blogspot.cz/2013/10/concerning-controversies-of-rabbi.html
OdpovědětVymazat