Rabín
Froman na první pohled působil jako typický židovský náboženský osadník: považoval se za náboženského sionistu, dlouho sloužil v elitních
izraelských výsadkových jednotkách a byl také spoluzakladatelem
radikálního osadnického hnutí Guš Emunim (Blok věrných). Sám také žil v náboženské osadě na Západním břehu. V roce 1967, během Šestidenní války, byl Froman dokonce
v jednotce izraelských výsadkářů, která jako první stanula u Zdi nářků.
Vystudoval ješivu Merkaz HaRav (založenou „otcem“ náboženského sionismu rabínem
Avrahamem Kookem) a smichu obdržel od rabínů Šlomo
Gorena a Avrahama Šapiry. Poté se stal rabínem
v osadě Migdal Oz na Západním břehu a vyučoval mimo jiné v radikální ješivě
Ateret Kohanim, která se zabývá vykupováním arabských domů v muslimské
části Starého města v Jeruzalémě a osídluje je židovskými osadníky.
Fromanovy názory byly dříve mnohem bližší názorům většiny osadnické komunity.
Události, jako byl například Goldsteinův masakr
v Hebronu v roce 1994, jeho pohled na izraelsko-palestinské vztahy velmi ovlivnily.
Ve
stopách rabi Hilela
Rabi
Froman dnes vyvrací všechny předsudky o názorech, které by osadník s jeho
minulostí měl mít. Řadil se mezi čelní izraelské mírové aktivisty a byl členem
organizace „Jeruzalémští mírotvorci“. Byl však v tomto ohledu svébytným „samorostem“. Většina izraelských
mírových aktivistů (sdružených hlavně v organizacích Šalom Achšav, Guš
Šalom ad.) se totiž neřadí k náboženským směrům judaismu (i když existují i
výjimky)
a někteří z nich jsou značně protináboženští. Na Fromana se tak někdy dívali
skrz prsty jako na „bláznivého osadníka“. Rabín Froman také občas sám zacházel mnohem
dále nežli sekulární mírové organizace. Nejenže byl ochoten se setkávat
s palestinskými aktivisty a intelektuály, zastávajícími promírové názory
(což činí i většina zmíněných organizací), ale byl ochoten mluvit i
s těmi, které naprostá většina Izraelců (včetně izraelské levice a
„mírového tábora“) považuje za své úhlavní nepřátele. Froman se tak během svého
mírového úsilí setkal s Mahmúdem
Abbásem, Jásirem Arafatem a dalšími politiky z „hodného“ Fatahu a OOP, ale
byl schopný bavit se i s šejchem Jásínem ze „zlého“ Hamásu a dokonce s ním nalézt v určitých věcech –
jako například ve sdílené lásce k téže Zemi – společnou řeč.
Sám
rabi Froman vysvětluje jako jedno ze základních východisek svého na první
pohled těžko uvěřitelného postoje dva tisíce let starý výrok rabiho Hilela,
jedné z nejdůležitějších autorit starověkého judaismu:
„Jednou
se rabína Hilela zeptali, jak by popsal podstatu judaismu jednou větou. Hilel
odpověděl: Co sám nenávidíš, nečiň svému bližnímu“.
... „Každé židovské dítě se to učí ve škole. A to je přesně věc, kterou se pokouším
dělat.“, říká Froman.
Pro
Fromana je víra a koncept posvátnosti Svaté země zkrátka nejpodstatnější
spojnicí všech věřících, kteří v ní žijí, bez ohledu na náboženství.
Až do své smrti žil Froman v osadě Tekoa, která leží ve stínu starověké pevnosti Herodion
mezi městy Betlém a Hebron na palestinském Západním břehu. Žil zde se svou
ženou Hadassou a deseti dětmi. V osadě žijí i jeho příznivci, ale i ti,
kdo s jeho názory nesouhlasí. Froman také vyučoval v místní ješivě a rovněž
v ješivě v osadě Otniel v jižní části Západního břehu. Stýkal se
s arabskými sousedy z palestinských vesnic v okolí a snažil se
s nimi spolupracovat. Za vlády premiéra Ariela Šarona však byl výrazným
oponentem evakuace osad v pásmu Gazy a před jejím provedením se
demonstrativně přestěhoval do osady Ganej Tal (součást osadnického bloku Guš
Katif) v pásmu Gazy, aby demonstroval svůj postoj a podporu evakuovaným
osadníkům. Na sklonku roku 2009 zase vzápětí po žhářském útoku radikálních
osadníků na mešitu ve vesnici Jasuf, přijel za chování svých souvěrců se omluvit
a navíc s sebou dovezl nové výtisky Koránu.
Takovéto postoje a činy dávaly
Fromanovým teologickým názorům, vztahu ke Svaté zemi a zároveň respektu vůči Palestincům,
obrovskou legitimitu. Je pravda, že jeho postoje byly zcela výjimečné a souviseli
především s osobností jeho samotného než s nějakým konzistentnějším proudem
v rámci současného náboženského sionismu. I přesto byl rabi popřením
předpokladu, že každý religiózní židovský osadník musí automaticky nenávidět
Palestince a Araby a že musí být agresivní islamofob. A to vše navíc vůbec
nemusí být popřením „lásky k Zemi izraelské“ (Ahavat Erec Jisrael).
Při
návštěvě Izraele a Palestiny v roce 1999 se česká cestovatelka a
dokumentaristka Pavla Jazairiová s rabi Fromanem a jeho ženou Hadassou
setkala a pořídila s nimi rozhovor. Vybíráme pro vás některé jeho části:
Žijete
uprostřed Palestinců v osadě, která připomíná pevnost. Jaký je to pocit?
„Žijeme
uprostřed Palestinců ve svaté Zemi izraelské. A zároveň žijeme v srdci
arabského světa. Z toho plynou potíže, krveprolití, mnoho strašných,
ponižujících problémů, ale zároveň to může být počátek zrodu naděje, něčeho
mnohem lepšího, než si jen umíme představit“, říká Hadassa Froman.
„Kdyby
v této Svaté zemi nežili Palestinci“, pokračuje rabi Menachem Froman, „měli bychom je sem
pozvat. Je to jako srovnání ženatého a svobodného člověka. Logicky je mnohem
snazší žít sám, dělat si všechno podle svého, ale nejsem logický, jsem
realista. Ve skutečnosti je lepší být ženatý“.
Jste-li
realista, věříte v mír?
„V
hebrejštině se míru říká šalom, v arabštině salám, což se v obou
jazycích vztahuje k Bohu, jedinému a stejnému pro všechny. (…) Jeden
z mých synů se jmenuje Curi Šalom, což lze přeložit jako „Věřím
v Boha“ nebo „Věřím v mír“.
Ptáte-li se mě, zdali věřím v mír – ptáte se mě vlastně, zda věřím
v Boha. Věřím v Boha, a proto věřím v mír.“
A
jak k míru dospět?
„Nejdřív
si musí lidé porozumět. Možná se vám to může zdát zvláštní, ale já jsem se
mnoho let učil Korán. Bydlel jsem u Arabů a snažil jsem se je pochopit, mít
k nim úctu. Nedělal jsem to pouze z politických nebo existenčních
důvodů. Bylo to pro mě zajímavé jako pro rabína, zbožného Žida. Chtěl jsem
vidět, jak se Bůh zjevuje v islámu. Jsem tím, kým jsem – Židem, ale když
rozumím druhému, ocitám se blíž sobě samému. Muž, který se ožení, neztrácí své
mužství – naopak. A vdaná žena je o to více ženou. Když shrnu všechna ta léta,
která jsem strávil se svými muslimskými přáteli, vidím, že to byla především
duchovní zkušenost. Ale přinesla i politické plody. Stavíme naše osady na
jejich zemi, ale já bych se chtěl zabydlet i v jejich srdci.“
...
Myslíte
si, že islám vede k násilí?
„Slavní
židovští učenci říkali o judaismu, že se
může stát jak lékem života, tak drogou smrti.
To stejné bude platit i pro islám.“
Svět
má z islámu strach. Co si o tom myslíte?
„Někteří
lidé si myslí, že Sovětský svaz padl poté, co prohrál válku
v Afghánistánu, kde ho porazili muslimové. A porazil-li islám Sovětský
svaz, snadno už dobude Evropu a Spojené státy... Já osobně tomu nevěřím. Na
druhou stranu je pravda, že islámští extrémisté mohou přinést západnímu světu
mnoho problémů.“
Jaké
je podle vás řešení?
„Berte
naši zem jako laboratoř, v níž se zkoumá jak uzavřít mír s islámským
světem. Navrhuji, abychom to zkusili prostřednictvím náboženství. My, zbožní
Židé, máme v paměti zlatý věkislámu a chceme, aby se tyto časy vrátily, protože islám může výrazně přispět
k duchovnímu obohacení lidstva. ...“
Rabín Froman podlehl 4. března 2013 těžké nemoci.
