pondělí 28. července 2014

Antisemitismus a demonstrace za Gazu

Zamyšlení nad extrémními postoji při propalestinských demonstracích a také o babylonu pojmů ve vnímání dnešního izraelsko-palestinského konfliktu.

Pokud někteří propalestinští demonstranti přikročí k antisemitismu - jako třeba při nedávných protestech na podporu pásma Gazy v Německu či Francii - diskreditují nejen sami sebe, ale především celou kauzu, za kterou bojují.

Určitě si nemyslím, že by podobné smýšlení bylo příznačné pro většinu z nich. V některých evropských zemích jsou však útoky hlavně islámských extremistů na lidi židovského původu a různé židovské instituce stále častější, a to dokonce bez jejich jakékoliv vazby na Izrael (pro pořádek: v Evropě stoupají s posilováním populistické pravice i útoky na muslimy, které však v očích mnoha Evropanů nemají takovou závažnost a není jim ani přikládána taková pozornost médií). Jeden bizarní incident za všechny: V Amsterodamu tak například došlo před rokem k útoku muslimského radikála na antisionistického rabína, který v očích onoho muslima splňoval všechny jeho domnělá "kritéria," protože vypadal asi přesně jako Žid z antisemitských karikatur, které znal - avšak o rabínově smýšlení nevěděl ve skutečnosti vůbec nic. V řadě případů jde skutečně o úmyslný rasismus. Jindy však může hrát roli i fakt, že mnozí dnes už nejsou schopni rozlišit mezi Izraelci a Židy a jiní zase mezi islamisty a Araby, Palestinci a muslimy atd. Nic z toho neopravňuje k nenávisti a násilí. Z podobné "logiky" však řada dnešních útoků a nenávistných textů vzniká.

Některé skupiny, ať už etnické, náboženské či politické, tuší, že čin často omezené skupiny extremistů z jejich tábora bude vztahován kolektivně na celou jejich skupinu. V historii střední Evropy se o podobné stigmatizaci často přesvědčili Židé (používám velké písmeno, neboť judaismus není jen vírou, ale může být považován za etnicitu, podobně jako v kontextu Bosny "Muslim"), Romové a v jiných částech světa to mohli být třeba černoši, katolíci, protestanti, muslimové atd.

U tak citlivého tématu jako je izraelsko-palestinský konflikt by měla každá ze skupin jednostranných stoupenců tušit, že jakákoliv jejich chyba bude vděčná pro jejich kolektivní stigmatizaci stranou druhou, čemuž dnešní svět liberálních sociálních médií jen nahrává.  

Chápu, že ne každý člověk může studovat dějiny náboženství, židovsko-muslimské vztahy v historii a vývoj antisemitismu (pro zajímavost - tomu pojmu někteří Arabové nerozumí, protože jsou sami považováni za Semity a nejsou ho pak schopni pochopit ve smyslu, v jakém byl vždy používán na Západě: Tedy jako nenávist k Židům, nikoliv semitským národům obecně). Stejně tak je srozumitelné, že pro lidi v Gaze a Palestině je těžko uvěřitelné, že slovo "sionismus" nemusí zahrnovat jen izraelského premiéra a vojáky v helikoptérách Apache nad Gazou, ale třeba i lidi, kteří s nimi mohou soucítit, aniž by je to odvracelo od myšlenky sympatií k Izraeli jako takovému.

Pro řadu Arabů a muslimů je však slovo "sionismus" dnes jen nadávka, aniž by reflektovali, že je to jen jiná variace nacionalismu, než v kterou věří oni sami (třeba v palestinský nacionalismus). Celou věc neulehčuje ani fakt, že Izrael sám používá označení "židovský stát," ač je založen hlavně na myšlenkách původně sekulárního, levicového a často proti tradičnímu judaismu zaměřeného nacionalismu, který však v průběhu novodobé historie stále více získával i židovské náboženské zabarvení.

Navíc je více než 20% občanů židovského státu arabského etnického původu a muslimského vyznání a měli by být s Izraelci židovského původu rovnoprávní. Lze vůbec nějak zobecnit jak oni mohou chápat svoji identitu ve vztahu k sionismu?

I v samotném Izraeli není vztah mezi termíny "Izraelec" a "Žid" po desetiletí vyjasněný.

Kauza katolíka bratra Daniela, který byl halachický Žid, například vytvořila v roce 1962 slavný precedent pro zamítnutí o žádost izraelského občanství navzdory židovskému původu. Jindy zase  vyvolaly v Izraeli spory případy nabytí občanství po přestupu k judaismu, které sice proběhly před rabínem, ale nikoliv ortodoxním. A v dalších nejasnostech by bylo možné pokračovat.

Co si pak vlastně přesně představit (i třeba jen z pohledu více jak 20% Izraelců arabsko-muslimského původu) pod častými prohlášeními izraelského premiéra Netanjahua a jeho ministrů, že Arabové musí Izrael uznat jako "židovský a zároveň demokratický stát"? Tento koncept není jednoznačné vysvětlit ani teoreticky, natož prostřednictvím politické propagandy.

Není ale zcela jasné ani chápání pojmu "Palestinec". Něco zcela jiného znamenal pojem až do roku 1948, kdy byl "Palestincem" každý Žid, muslim, křesťan či zenbuddhista, který disponoval cestovním dokladem britského mandátu Palestina.

Dnes však pojem "Palestinec" jinak chápe sekulárnější proud kolem Fatahu, který v Palestincích vidí politickou jednotu hlavně palestinských muslimů a křesťanů - kde ale nehraje náboženská otázka prvořadou roli.

U hnutí "Hamás" je koncepce palestinské identity jednoznačně postavena na islámu, kde sice i ostatní náboženství mohou být přítomna, ale pouze v jeho stínu.

A doplnit by šla  třeba i identita malé skupinky "palestinských Židů" z Jeruzalémské čtvrti Mea Šearim. Přestože jsou marginální a pro mnohé bizarní komunitou (o které navíc nemá povědomí ani mnoho Palestinců na Západním břehu a v Gaze), mohou i oni dobře zdůvodnit proč se vnímají jako Palestinci.    

Spory a nejasnosti ohledně nejrůznějších pojmů jako je "sionista", "antisionista", "palestinský islamista", "palestinský nacionalista ..." a hledání jejich oprávněných či smyšlených průniků s nejrůznějšími politickými i náboženskými extrémismy jako je antisemitismus, islamofobie, antiarabismus atd., bude představovat trvalou zásobu argumentů i "argumentů" pro diskreditaci druhé strany a ještě menší přehlednost celého konfliktu.

Cítíte se po přečtení tohoto článku poněkud zahlceni informacemi?
A co pak čekat od pochopení tak složitých problémů lidmi, kteří přijdou ve čtyři hodiny z práce a po shlédnutí zpráv vyrazí demonstrovat za Izrael či Palestinu, protože jim pro ně "hoří jejich srdce" ...?

p.s. Já poslední otázku jednoznačnou odpověď nemám. Jen vím, že ať už bych se narodil v Gaze, nebo v některé z židovských osad, případně tam měl rodinu, moje současné postoje a činy by byly zřejmě dost odlišné od toho, co si dnes myslím. Stejně tak solidarita (a "srdce") velké části současných Židů s Izraelem a muslimů s Palestinou je dle mého názoru pochopitelná.    

8 komentářů:

  1. Dotaz: Je ta prvni fotografie antisemitismus, nebo to je ještě v rámci? Richard Hlavacek (Praha)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Richarde, já bych to viděl jako v rámci antisemitismu ...

      Vymazat
  2. ...díky. Koukám, že kritika Izraele/sionismu je chůze po velmi tenkém ledě. Chápu, že evidentní vulgarity atd. jsou jasným antisemitismem, ale nemohu zbavit pocitu, že je tady jedna skupina protěžována vůči většině. Vyjádření na fotografii je podle mě jen expresionisticky způsob, jak poukázat na "křivdu", kterou tento člověk vidí a má dojem, že ji vidí jen on. V tom všem hraje roli skutečnost, že pro-izraelští/sionističtí sympatizanti vidí tento stát jako historický fakt, tj. rozhodnutí OSN, ti druzí jej chápou, jako řešení křivdy jednoho národa/etnika křivdou na jiném národu/etniku.

    Z osobní zkušenosti znám z debat s Izraelci jejich udivené obličeje, že nechápu, co se v 15.5.1948 stalo a proč. Nevím, jestli by se jim líbilo, když bych k nim přišel domu a řekl; Norsko mi vzalo kus zahrady a povraždilo rodinu, od teď budu bydlet u vás, ok?

    btw. toto je dobře napsané:

    "U tak citlivého tématu jako je izraelsko-palestinský konflikt by měla každá ze skupin jednostranných stoupenců tušit, že jakákoliv jejich chyba bude vděčná pro jejich kolektivní stigmatizaci stranou druhou, čemuž dnešní svět liberálních sociálních médií jen nahrává."

    RH

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za zprávu. Ještě k té fotce - tam je jasné srovnání Izraele s nacistickým Německem a utrpení Palestinců je považováno za Holocaust 2.0. Obojí se mi jeví jako jednoznačně disproporční a účelové srovnání. Nevím samozřejmě, jestli za tím je nevzdělanost toho pána, nebo úmysl, ale na tom jak to působí navenek to nic podle mě nemění.

    OdpovědětVymazat
  4. "U tak citlivého tématu jako je izraelsko-palestinský konflikt by měla každá ze skupin jednostranných stoupenců tušit, že jakákoliv jejich chyba bude vděčná pro jejich kolektivní stigmatizaci stranou druhou, čemuž dnešní svět liberálních sociálních médií jen nahrává." - žiaľ, aj do tohoto obsažného výroku sa vlúdila oná kolektivizácia - "skupina" nemôže nič tušiť, masové hnutie nedokáže byť zodpovedné za výroky jeho privŕžencov.

    Bolo by ale skvelé, keby sa aspoň lídrom mierových skupín podarilo neustále odsudzovať terorizmus en bloc, na oboch stranách, bez jeho ospravedlnenia obojom (na všetkých stranách, aj v ostatných svetových konfliktoch) a každú vlastnú rozhnevanú požiadavku pred zverejnením preveriť z pohľadu: zakladá sa na rešpekte k ľudským právam, aplikovaným univerzálne, nie exkluzívne? Je táto požiadavka z humanistického (nie ekonomického a i.) hľadiska v konečnom dôsledku zlepšením pre obe strany?

    Elena T.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tato predstava je hezka, ale nemozna, kdyz jste soucasti konfliktu a primo ho zazivate. V teple domova, u caje a susenek se lehce zaridi nadhled na cimkoli...

      Vymazat
  5. Moc rád Vás čtu mimo jiné i proto, že jste v oblasti byl, a tudíž máte osobní poznatky narozdíl od různých pisálků na netu, co komentují dnešní dění a "jedou po povrchu", protože jiné informace nemají a zřejmě ani mít nechtějí. Proto zjednodušené informace šířené médii vůbec nemohou postihnout tu složitost, kterou tu líčíte. Je moc dobře, že lidé jako Vy píší knihy a provozují takovéto stránky. T. z Prahy

    OdpovědětVymazat