Vyšlo na iHNed, 18. 6. 2014 (na iHNed redakčně kráceno)
Dala se od ISIS akce takových rozměrů očekávat?
Před dvěma lety by to čekal málokdo. Když jsme ale sledovali situaci v posledních měsících, taky v kontextu s konfliktem v Sýrii, bylo vidět, že i tam ISIS hodně posiloval. Překvapivé to tedy až tak nebylo. ISIS navíc před několika měsíci obsadil významné irácké město Fallúdža. A také politika iráckého premiéra Málikího byla v posledních letech stále více sektářská ve prospěch iráckých šíitů, což se projevovalo i v armádě. To přispívalo spíš k rozdělení země než naopak.
Dosud většina lidí o ISIS vůbec nevěděla. Kde se vůbec vzala?
Organizace ISIS neboli Islámský stát v Iráku a Sýrii se formovala v průběhu iráckého konfliktu po americké invazi v roce 2003. Tedy v době, kdy tam rostl odpor jak mezi sunnity a šíity navzájem, tak i vůči Američanům. Bylo to zhruba kolem roku 2004 a 2005. ISIS vznikl v podstatě jako místní filiálka al-Káidy, ale měl vlastní agendu a později se v Sýrii dostal s "mateřskou" al-Káidou dokonce do konfliktu. Na úspěchu, kterého ISIS v Iráku dosáhl, má podíl celá řada dalších sunnitských uskupení, v nichž ne všechna jsou nábožensky fundamentalistická. Je mezi nimi řada zneuznaných bývalých příznivců Saddámova režimu, řada členů strany Baas a další.
Arabista Miloš Mendel označuje za velkou chybu, že Američané poslali v roce 2011 své vojáky domů. Považujete to také za omyl?
To si tak jednoznačně nemyslím, ale samozřejmě nevím, jak by se Američané zachovali dnes, kdyby měli v Iráku nějaký větší kontingent. Nicméně je pravda, že když Američané v Iráku byli, tak irácká armáda fungovala líp a víc zapojovala všechna etnika, která v zemi žijí. V okamžiku, kdy Američané odešli, tak měl premiér Málikí stále větší tendenci dělat z armády šíitskou sektářskou záležitost a vytlačoval z vedoucích pozic důstojníků sunnity a Kurdy. Na druhou stranu Američané nemohli zůstat v Iráku na věky.
Odchod Američanů má tedy na současné situaci určitý podíl viny…
Zodpovědnost Američanů bych každopádně hledal spíš v celkově špatně naplánované postsaddámovské rekonstrukci země (nehodnotím teď samotnou invazi), v chybně provedeném rozpuštění strany Baas i irácké armády a také v tom, že dopustili, aby v zemi vypukla anarchie. K odpůrcům americké invaze, mezi kterými bylo hodně sunnitů nespokojených s novými poměry, se v té době dostalo mnoho zbraní. Američané podle mě také nekladli dostatečný důraz na funkční propojení etnik a až příliš protežovali šíitskou stranu.
Proč irácká armáda svou zemi skoro nebrání?
Armáda ji nebrání hlavně z toho důvodu, že šíité, které premiér Málikí v armádě protežuje, nejsou příliš motivováni bojovat za sunnitské části země a sunnitská, respektive kurdská města. ISIS postupně obsazuje jednotlivá města, nicméně média neustále píší hlavně o tom, že se blíží k Bagdádu.
Jaké konkrétní dopady by obsazení hlavního města Iráku mělo?
Obsazení Bagdádu se nezdá zase až tak pravděpodobné, protože Bagdád je dost odlišné a daleko větší město než ta, která ISIS zatím dobyl. Když se člověk podívá na etnickou mapu Iráku, tak zjistí, že regiony, které ISIS obsadil, jsou hlavně sunnitskými oblastmi. A Bagdád je sice na hraně takzvaného sunnitského trojúhelníku, ale ve skutečnosti je také smíšeným městem, kde je šíitská populace výrazná. Takže není až tak pravděpodobné, že by ISIS mohl Bagdád teď dobýt. K ochraně šíitských měst a svatých míst budou mít šíité logicky daleko větší motivaci, nehledě třeba i na fatwu nejvyššího iráckého šíitského klerika ajatolláha Sistáního k obraně. Ovšem kdyby ISIS v obsazení dalších strategických regionů Iráku a některých šíitských měst, tak by se situace mohla změnit. Ale opakuji, že dobytí Bagdádu se dnes jeví jako spíš méně pravděpodobná varianta.
ISIS chce vytvořit na severu Iráku a Sýrie stát. V jakém případě budou radikálové moci říct, že ten stát opravdu vytvořili?
V zásadě když se jim podaří nějakým způsobem stabilizovat a kontrolovat území. Ale i kdyby k tomu došlo, tak ten stát pravděpodobně nebude vůbec mezinárodně uznán, což je jednou z podmínek plnohodonotné státnosti. Otázkou je, čemu se takový stát může v praxi podobat – zde se nabízí jistá paralela s extrémně fundamentalistickým režimem Tálibánu v Afghánistánu. Je také těžké předpovědět, jak dlouho může takový kvazistát vydržet. Hodně bude záviset na postoji a strategii světových velmocí, ale i na postoji sousedního Turecka, Íránu a Saúdské Arábie. Sýrie a Irák jsou už mnohem blíž Evropě a Západu než Afghánistán a Pákistán, takže ze západního pohledu bude daleko důležitější nemít tak extremistický stát přímo za humny.
Takže ustavení takového státu by byla katastrofa…
Podívejme se na nebezpečné konflikty, které jsou v okolí – Sýrie, nestabilní Libanon, izraelsko-palestinský konflikt… Existence podobného státu by tyto konflikty jen přiživovala. Také záleží na tom, jaký by to mělo vliv třeba na Arabský poloostrov, jak by ho to destabilizovalo. Je ale třeba mít na paměti, že ISIS není jediná sunnitská organizace, která stojí proti Málikího režimu. Sám ISIS vznikl jako frakce Al-Káidy, která je ale nezávislá na afghánsko-pákistánském centru a dostala se s ní v určitých věcech do konfliktu. Dá se dokonce říct, že ISIS je radikálnější než původní Bin Ládinova Al-Káida. Ta se ale od roku 2001 také dost proměnila a spíš oslabila, což vyvolává dojem jejího "umírňování".
Jak by se podle vás měly zachovat světové mocnosti?
Nejsem si jistý, jestli si budou chtít mocnosti, hlavně Američané, znovu pálit prsty na Blízkém východě. Američané po nepříliš úspěšném angažmá v Iráku, i s ohledem na veřejné mínění, nemají takovou vůli a zájem se tam znovu vojensky angažovat. Na druhou stranu si také nemohou dovolit nedělat vůbec nic. Hodně se teď mluví o íránsko-americké spolupráci, to může být do určité míry pozitivní.
A jak by se mělo ke konfliktu postavit například Rusko?
Tam je momentálně primární konflikt o Ukrajinu. Rusko také hodně podporuje syrského prezidenta Assada, takže bude záležet i na vývoji konfliktu v Sýrii. Velmi blízko nebezpečné oblasti je Turecko jako významná a stabilní regionální mocnost, ale na Turecku můžeme už také dlouho sledovat, že nepřechází od rázných slov ke skutečným činům. Nedávno v Mosulu ISIS unesl desítky tureckých diplomatů. A Turecko stále vydává jen různá prohlášení, ale nevím o tom, že by dělalo něco ráznějšího.
Jak si máme vyložit, že prezident USA Barack Obama poslal do Perského zálivu letadlovou loď? Znamená to, že ho situace zajímá, ale jen vyčkává?
Ano. Vyslání válečných lodí je obvykle takové demonstrativní a relativně laciné gesto. Letadlovou loď může USA vyslat vždycky, ale záleží pak spíš na tom, zdali odstartují i její letadla k bojovým operacím.
Jaké důsledky pro svět může konflikt v Iráku mít? Je to hlavně hrozba omezení dodávek ropy?
Tak určitě.. Irácký export ropy byl už omezen v důsledku syrského konfliktu, kdy se přerušil ropovod do Sýrie. Teď je přerušen i ropovod do Turecka. Je to pro Irák velká ekonomická exportní komplikace.
Vy teď pobýváte v USA. Jak tam lidé situaci v Iráku prožívají?
Amerika je svět sám pro sebe, tisíce kilometrů vzdálený od Blízkého východu, Ukrajiny, Balkánu… Lidé tu tak primárně řeší jiné starosti. Na teologickém institutu Hartford Seminary v Connecticutu, kde momentálně působím a kde je hodně křesťanů, muslimů a židů, je situace samozřejmě jiná, protože ti lidé mají k celé oblasti mnohem blíž a zajímají se o dění na Blízkém východě. Já se teď zabývám právě politickými názory a postoji amerických muslimů a židů na to, co se děje v USA i ve světě. Musím říct, že většina z nich je ráda, že jsou od Blízkého východu tak daleko a že se daleko víc mohou soustředit na náboženství a běžný život. Nicméně zpravodajské stanice konflikt v Iráku řeší ve velkém.
Tázal se M. Smlsal
Důležité mapy a fakta o Iráku
Tázal se M. Smlsal
Důležité mapy a fakta o Iráku
