Včera jsem od ČT24 dostal několik okruhů a dotazů k aktuální eskalaci izraelsko-palestinského konfliktu. V krátkém večerním vstupu v Horizontu ČT24 se pak dostalo asi jen na tři otázky, které jsem v krátkém čase nestihl šířeji rozvést. Tady jsem je tedy ještě písemně zpracoval, včetně ostatních dotazů, které mě přišly, ale v interview se na ně nedostalo.
Dá s říci, že se včerejší zásah u hranic s Gazou se Izraeli zcela vymkl z rukou? Nebo šlo o promyšlenou strategii?
Velmi tvrdý vojenský postup Izraelské armády (IDF) spojený s ostrou střelbou, jako tomu bylo při posledním izraelském zásahu u hranice Gazy (14. 5. 2018), není žádná výjimka. Přitom jej provedla armáda, která se někdy charakterizuje jako "nejmorálnější armáda světa" a zároveň se jedná o jedny z nejvyspělejších ozbrojených sil současnosti. Takováto chvála a zároveň sofistikovanost by tedy měla zavazovat i k velmi vysokým etickým vojenským standardům, do kterých lze zařadit i obezřetné a jen nezbytně nutné používání smrtících bojových metod, které je zcela v souladu s mezinárodními dohodami o právu válečných konfliktů, kterých je Izrael signatářem. Bohužel se tak často neděje. Je také vidět i jisté rozdíly v brutalitě při zásazích proti demonstracím na Západním břehu a proti nepokojům v pásmu Gazy. V tom prvním případě bývají velmi tvrdé, avšak zásahy proti Gaze bývají ještě výrazně lethálnější.
Otázkou zůstává "Proč se tak děje?" - Je to do určité míry strategie "rozděl a panuj" - tedy o něco konstruktivnější izraelský přístup k Západnímu břehu vedeným Fatahem, a naopak tvrdší postoj ke Gaze vedené Hamásem. Do určité míry ale hraje roli i generační posun v izraelské armádě a politice. Mladší generace důstojníků (podobně jako izraelských politiků, jejichž ztělesněním je ministr Naftali Benett) je více "jestřábí" než veteráni dřívějších - a daleko významnějších a pro Izrael nebezpečnějších - konfliktů. Mnoho straších izraelských důstojníků, kteří zažili velké války, poznalo i Palestince a Araby obecně daleko lépe než dnešní generace vojáků a stali se ve svých soudech i hodnocení izraelské strategie výrazně zdrženlivější. Někteří se dokonce dali na dráhu mír prosazujících politiků či mírových aktivistů - viz generálové a důstojníci jako Jicchak Rabin, Amram Mitzna, Eli Geva a řada dalších.
Mladá generace IDF má nejen k dispozici stále sofistikovanější izraelskou technologickou převahu, ale mnohdy má také neuvěřitelné sebevědomí (jejich ztělesněním je voják Elor Azaria, který nedávno zastřelil v Hebronu už zneškodněného palestinského útočníka - načež izraelská pravice, včetně samotného Netanjahua, učinila z vojáka 'mučedníka', přičemž však izraelský vojenský soud i přes velký společenský a politický tlak shledal, že se voják dopustil zabití a hrubého porušení vojenské etiky). Řada dnešních mladých důstojníků a důstojnic IDF tak nesahá v některých ohledech mnohým starším zkušeným velitelům ani po tkaničky bagančat.
Izrael viní Hamas z toho, že zneužívají civilisty jako lidské štíty. Jak rozšířený je to problém? Byl i toto ten případ?
Izrael viní Hamas z toho, že zneužívají civilisty jako lidské štíty. Jak rozšířený je to problém? Byl i toto ten případ?
Ano, tzv. 'mučednictví' i lidské štíty jsou jednou z mnoha strategií Hamásu. Na druhou stranu zcela jistě řada Gazanů nešla demonstrovat aby podpořila Hamás, ale protože jejich životní situace v oploceném a přelidněném pásmu je dlouhodobě velmi těžko zvladatelná. Hamás samozřejmě podobných protestů využívá, respektive zneužívá a diskredituje je radikálně islamistickým vlivem.
Určitě v této souvislosti stojí za to připomenout, jak Hamás v pásmu Gazy vznikal.
Palestinci jsou rozhádaní i mezi sebou. Proč se nezdařil pokus o vnitropalestinské usmíření? A jak to ovlivňuje jejich životní podmínky?
Palestinská jednota je problém starý jako moderní palestinská společnost a v 80. letech se tato vnitřní napětí ještě zkomplikovala sporem mezi islamisty (Hamás) a sekulárními nacionalisty (OOP/Fatah). Nejsou to ale jen ideologické rozdíly (sekulární Palestina vs. islámská Palestina), ale také různé frakční boje, nevraživost mezi konkrétními politiky a křídly hnutí, atd.
Napětí Fatah-Hamás z posledního desetiletí má kořeny ve výsledku palestinských voleb z roku 2006, kdy Hamás zvítězil ve všeobecných palestinských volbách, avšak mnozí funkcionáři Fatahu ani přes prohru nechtěli předat své posty. Určitou dobu dokonce vypukl konflikt s prvky palestinské občanské války, který skončil - použiji-li novinářské hantýrky - "Fatahlandem" na Západní břehu a "Hamastánem" v Gaze. Netenajahu následně této polarizace začal umně využívat a palestinskou společnost metodami cukru a biče ještě více rozdělovat.
OSN, UK a SRN žádají po krvavých protestech v Gaze nezávislé vyšetřování. Jak by mohlo vypadat a co by přineslo?
Vyšetřování by samozřejmě mělo probíhat, ale ještě více by se měly odstraňovat příčiny velmi depresivní situace obyvatel Gazy, které chudoba a násilí činí snadným cílem pro extrémisty. Obecně vzato bylo vyšetřování v dějinách izraelsko-palestinského konfliktu nespočet - jak mezinárodních, tak na izraelské úrovni. Izrael je s trochou nadsázky "zemí vyšetřovacích komisí". Výsledky těchto vyšetřování ale trpí často mnoha problémy: přichází pozdě, jsou neúměrně politizovány a následně jsou jednotlivými stranami sporu odmítány, případně jsou jejich zjištění příliš vágní (typu "Izrael se choval příliš tvrdě a Hamás radikalizoval obyvatelstvo...") atd.
Obyvatelé Gazy žijí v tíživých podmínkách (nedostatek vody, elektřiny, nezaměstnanost...). Existují nějaké konstruktivní návrhy, jak jejich situaci řešit?
Plánů pro Gazu bylo více, ale jak to u izraelsko-palestinského konfliktu (který je také celkově řešitelný) bývá, chyběla často vůle k jejich implementaci. Například mírový proces počítal s výrazným zlepšením propojení mezi Západním břehem a Gazou pomocí koridoru, který by usnadnil pohyb Palestinců mezi těmito územími a umožnil jim o něco důstojnější život. Tvrdé je též izraelské embargo, které nepostihuje zdaleka jen nebezpečné suroviny a materiály. Také situace rybářů v Gaze je kvůli často až absurdním obstrukcím dlouhodobě kritická a těžko uživí sebe i ostatní, přičemž rybolov byl tradičně jedním z hlavních zdrojů obživy lidí z Gazy.
Pokud budou nepokoje a násilí na hranicích pokračovat, hrozí čtvrtá válka mezi Izraelem a Hamásem za poslední dekádu?
Další násilí může samozřejmě nastat - potenciál k jeho propuknutí se nyní posílil. Jak může Hamás i Izrael postupovat, známe velmi dobře z posledních velikých válečných konfliktů v Gaze (2009 a 2014).
Jestli vypukne 3. intifáda je těžké říci - už velmi dlouho se o ní mluví a v posledních letech došlo k občasnému nárůstu protestů i násilí v části palestinské společnosti, avšak to se nikdy neproměnilo v celospolečenský fenomén.
Situace Palestinců je dnes v mnoha ohledech odlišná, než tomu bylo v letech 1987 a 2000, kdy předešlé intifády vypukly. Je zde jiná geopolitická situace, palestinská společnost trpí nedostatkem osobností a je také více rozdělená. Faktorů by bylo možné najít ještě více.
