Náboženská policie v Íránu a její obdoby mimo muslimský svět

Text byl psán pro souhrnný článek ČT24 k problematice náboženské/mravnostní policie. V části textu, kterou jsem psal, je věnována pozornost aktuální situaci v Íránu a obdobám náboženské/mravnostní policie mimo muslimský svět. 

Anton íránské náboženské policie Gašt-e Eršád.

Vliv náboženské/mravnostní policie v současném Íránu spíše slábne, což má více důvodů: Obecně jsou náboženská omezení pro ženy mezi liberálnějšími obyvateli Íránu (hlavně z velkých měst) velmi nepopulární a v posledních měsících výrazně vzrostl počet protestů proti povinnému nošení šátků, hidžábů a čádorů. Režim zároveň ví, že represe mu v této mezinárodně sledované věci mohou jen uškodit. Též hlavní regionální sok Íránu – Saúdská Arábie – poněkud liberalizuje práva žen, což vede íránský režim, který rád vyzdvihuje své přednosti před saúdským, k určité reakci. A v neposlední řadě také současný íránský prezident Rouhání náboženskou policii kritizoval, podobně jako řada dalších představitelů íránského režimu. Medializovaným se stal například incident z letošního dubna, kdy byly členky náboženské policie zachyceny při značně nevybíravém zákroku. Ty během krátké doby tvrdě zkritizoval jak íránský ministr vnitra Abdolréza Rahmán Fazíl, tak i viceprezidentka pro záležitosti žen a rodiny Masúme Ebtekárová (podle íránské ústavy může prezident jmenovat viceprezidenty pro různé resorty – v současnosti je jich dvanáct).   

Incident zde.

Kromě dobrovolníků basídž, kteří dohlížejí mj. na mravnost v souladu s hodnotami islámské republiky, existuje v Íránu též „Morální policie“ (Gašt-e Eršád) jako odnož policejních sborů. Oproti minulosti je ale vůči vybraným „nevhodně“ oděným ženám (a někdy i mužům) už méně represivní a pokud ženy zadrží, dostanou školení z hodnot islámské republiky a vzápětí je propustí. V prosinci 2017 pak přímo vydal teheránský policejní velitel brigádní generál Hosejn Rahímí prohlášení: „Ti kdož nebudou dostatečně dodržovat islámské hodnoty, nebudou už odesílání do detenčních zařízení a nebudou postaveni před soud, ale bude jim poskytnut výukový kurz, na jehož základě budou mít možnost změnit své jednání“. 

Obecně je pokrývka vlasů ve formě šátku u žen v dnešním Íránu stále vyžadována, což se týká i zahraničních turistek. Často ale už má jen symboličtější podobu, přičemž vůči turistům jsou často íránské úřady ještě benevolentnější než vůči místním. Způsob, jakým mnohé moderní Íránky své šátky nosí, tak mnohdy připomíná spíše módní trend, než náboženský zápal. Stejně tak je u íránských žen poměrně běžný tak výrazný make-up, což striktně vzato rovněž není v souladu s morálním kodexem islámské republiky. Na některých odlehlejších místech, jako jsou třeba „dovolenkové“ ostrovy Kešm a Hormuz v Perském zálivu, či teheránské městské parky, dokonce občas uvidíte, že si dívky na chvíli šátky zcela sejmou.

V zahradách bývalého teheránského šáhova paláce Sádabad sňaly mladé Íránky své šátky (foto autor, únor 2018) 

Činnost „morální policie“ v muslimských zemích nemusí souviset jen s nevhodným oblékáním, ale může být zaměřena i proti různým neislámským praktikám, jako je například oslava svátku svatého Valentýna. Globalizace těchto svátků totiž zapustila kořeny i v muslimském světě a v mnoha zemích, nebo třeba i v palestinských uprchlických táborech v Libanonu, lze narazit přímo na specializované prodejce valentýnských propriet všeho druhu. Někdy může mravnostní policie v muslimském světě působit i „incentivně“, když například rozdává „vhodně“ oděným ženám květiny atd. 

Prodejce valentýnských propriet v palestinském uprchlickém táboře Šatíla (foto autor, Libanon, únor 2010)

Mravnostní policie mimo muslimský svět

Byť je mravnostní či náboženská policie dnes nejvíce rozšířena v muslimském světě, její obdoby najdeme i v jiných zemích, včetně demokracií západního typu. Ve státech jako je Indie, vynucují cudné oblečení a mravy na některých místech hinduističtí aktivisté. V Indii se obvykle jedná o členy radikálně hinduistické organizace Hindu Džagrana Vedike. Ti sice nejednají na základě zákonů, ale zásahy státu proti jejich aktivitám bývají jen selektivní. 

Také v hluboce religiózních židovských komunitách v Izraeli a USA fungují „mravnostní hlídky“ (hebrejsky mišmeret cenijut), které mohou „nedostatečně“ zahaleným ženám z vlastní komunity i zvenčí způsobit nepříjemnosti, které mohou počínat u nadávek a plivanců a někdy končí u fyzických napadení. V USA ani Izraeli rovněž nejde o legální instituce, ale jejich existence je často sankcionována až v okamžiku nějakého incidentu. V Izraeli se v posledním desetiletí stala známá i ultrapravicová náboženská organizace Lehava, která je jistou nelegální a vzdálenější analogií mravnostní policie, která se zaměřuje hlavně proti projevům židovské asimilace ("necudné a nemorální" je dle ní tak to, co je v rozporu s jejím pojetím židovství a to co ho může zvenčí "kontaminovat"). Gangy jejích členů tak napadají například židovsko-arabské páry, svatební obřady a útočí třeba i na křesťanské misionáře, kostely a mešity.  

I v hluboce religiózních křesťanských komunitách v USA (například mezi amiši, hutterity, různými baptistickými skupinami atd.) existují velmi konzervativní komunity, jejichž členové mohou upozorňovat příchozí na „necudné oblečení“. Většinou se však neděje formou nějakých morálních hlídek, ale spíše pokojnými doporučeními, případně explicitním ignorováním „necudných“ osob.

Amišové ve svých typických oděvech.