Obecně mě zajímá váš názor na realističnost dvoustátního řešení ve chvíli, kdy Izrael za loňský rok schválil rekordní počet nových sídel na Západním břehu a další desítky schvaluje letos. Totéž platí pro Pásmo Gazy - z médií to nepůsobí, že by izraelská armáda měla v úmyslu se stáhnout z té poloviny pásma, kterou drží...?
Z konceptu dvoustátního řešení – jehož nedílnou součástí bylo i Pásmo Gazy a které vzešlo z izraelsko-palestinského mírového procesu 90. let – se postupem času stala spíše vyprázdněná mantra. Přispěla k tomu asymetrie vzájemného vztahu stran konfliktu, posílená druhou intifádou a vzestupem izraelské radikální pravice pod dlouholetým vedením Benjamina Netanjahua, jenž se nikdy netajil snahou mírový proces demontovat. V Trumpových prezidentských obdobích pak Netanjahu vycítil nejlepší příležitost tuto koncepci pohřbít. Integrální součástí jeho politiky se stala strategie „rozděl a panuj“ cílená na roztříštěný palestinský politický establishment. Zkorumpovaný Fatah na Západním břehu i radikalismus Hamásu mu v této geopolitické hře s celkovým osudem Palestinců byly až do roku 2023 velmi nápomocné. Po 7. říjnu již následovala jen mimořádně destruktivní fáze konfliktu, která učinila dvoustátní řešení fyzicky téměř nemožným. Přesto o něm i nadále mluví mnozí evropští představitelé, kteří se těmito mantrami – poháněni dílem naivitou a dílem snahou zakrýt neschopnost zaujmout ke konfliktu rozhodnější postoj – pouze vyhýbají realitě.
Jakékoliv řešení situace příznivé pro Palestince se jeví o to méně pravděpodobné, pokud EU a USA a nebudou za jedno. Vkládáte nějaké naděje do Trumpovy Rady míru a že se jí podaří něčeho dosáhnout?
To je jistě pravda – a obávám se, že posuny na izraelské politické scéně jsou v aktuálním Netanjahuově období natolik výrazné, že by spojený americko-evropský tlak musel být opravdu mimořádný, což je za současné situace jen těžko představitelné. Vkládat naděje do Trumpových plánů na podřízení světového pořádku jeho osobnímu vlivu – jakým je právě Rada míru – je pak zcela iluzorní.
Mohou se situací podle vás nějak zamíchat letošní volby v Izraeli?
Vlastně ani ne. Potenciální Netanjahuova prohra by sice mohla být symbolickým momentem, v reálu by však nemusela znamenat výraznější změnu. Ostatně k tomu již krátce v roce 2021 došlo, Netanjahu se však brzy vrátil k moci a přivedl s sebou do nejvyšší politiky nacionalisticko-náboženské extremisty. I to se může znovu zopakovat. A rovněž situace, kdy je alternativou k Netanjahuovi v podstatě jen jiný „Netanjahu v bledě modré“, je varující nejen pro Palestince, ale i pro budoucnost samotné izraelské společnosti. Z tamní scény se totiž de facto vytratily síly schopné prosadit výraznější kompromisy. Izraelcům jako celku možná nevyhovuje Netanjahu jako osoba, ale jeho politika – bez mírového procesu, bez dvou států a s přehlížením vlastní radikalizace – podle průzkumů velké části z nich vlastně zásadně nevadí.
Tázal se V. Dvořáček, části rozhovoru vyšly na iRozhlas.cz, 22. 4. 2026 (Foto MČ)
Žádné komentáře:
Okomentovat