Boj za lidská
práva nezná diskriminaci na základě politické příslušnosti. Nejen členové
Muslimského bratrstva (MB), ale i stoupenci dalších islamistických organizací
včetně těch nejradikálnějších mají právo na korektní zacházení a jednání
neporušující jejich lidská práva.
V této
souvislosti je možné uvažovat, pokud se ještě nestalo, o misi složené
z AI a dalších mezinárodních lidskoprávních organizací, která by
navštívila Egypt a na místě zjistila, zda jsou lidská práva zadržených členů MB
a dalších islamistických organizací nějak porušována. Součástí mise by bylo
i zjišťování okolností jejích zadržení. Nelze souhlasit s politickým
zatýkáním. Je to protiprávní a protiústavní. Úřady musí prokázat, že příslušné
osoby byly zatčeny na základě konkrétních podezření či obvinění při
respektování právních kroků a ustanovení egyptského trestního řádu. Všiml jsem
si více signálů, že by tato myšlenka (mise) nemusela setkat se zásadným
odmítnutím ze strany Egypťanů. Pokud nejsou ničí práva porušována a vše
proběhlo a probíhá v souladu se zákony, tak by taková mise naopak mohla
pomoct Egypťanům, kteří hájí svou druhou revoluční vlnu proti teoriím o
„vojenském spiknutí“.
Včera došlo
k politováníhodné události ve městě Mansúra v nilské Deltě. Byly
zastřeleny čtyři ženy během demonstraci stoupenkyní exprezidenta Mursího.
Osobně mám silné podezření na samotné MB, které čile spolupracuje
s recividisty. Během střetů u sídla republikánských gard před zhruba týdnem padlo 51 mužů.
Vyšetřování ukázala, že sedm obětí bylo evidováno u policie jako nebezpečných
recividistů, další byli členové MB i radikálních organizací se sklony
k násilí či terorismu.(Dva týdny zpět jsem umístil na FB video usvědčující
MB z vraždy občana ve snaze vše hodit na armádu). Přesto je třeba co
nejobjektivněji vyšetřit obě krvavé události. Je třeba dodat, že za včerejší
smrt čtyř žen v Egyptě může částečně i Ministerstvo vnitra, které včas
nezasáhlo na obranu demonstrantů nebo jim nezajistilo dostatečné bezpečnostní
krytí.
Lidská práva
zadržených vysoce postavených vůdců MB mají podle stejného metru být
respektována. Nic na tom nemění ani fakt, že drtivá část Egypťanů po jednoroční
zkušenosti s islamistickou vládou považuje MB za téměř teroristickou
organizaci.
V této
souvislosti je možné uvažovat, pokud se ještě nestalo, o misi složené
z AI a dalších mezinárodních lidskoprávních organizací, která by
navštívila Egypt a na místě zjistila, zda jsou lidská práva zadržených členů MB
a dalších islamistických organizací nějak porušována. Součástí mise by bylo
i zjišťování okolností jejích zadržení. Nelze souhlasit s politickým
zatýkáním. Je to protiprávní a protiústavní. Úřady musí prokázat, že příslušné
osoby byly zatčeny na základě konkrétních podezření či obvinění při
respektování právních kroků a ustanovení egyptského trestního řádu. Všiml jsem
si více signálů, že by tato myšlenka (mise) nemusela setkat se zásadným
odmítnutím ze strany Egypťanů. Pokud nejsou ničí práva porušována a vše
proběhlo a probíhá v souladu se zákony, tak by taková mise naopak mohla
pomoct Egypťanům, kteří hájí svou druhou revoluční vlnu proti teoriím o
„vojenském spiknutí“.
Mince má však
i druhou stranu. Jde o politické hrátky ze strany některých mezinárodních
politiků. Ti totiž nevolají po zachování lidských práv zadržených, nežádají
dodržování zákona při zadržování a obvinování podezřelých osob, nenabádají
k jejích postavení před spravedlivé soudy, nýbrž rovnou chtějí pro ně
svobodu. Například kancléřka Merkelová, která včera přišla se požadavkem na
osvobození Mohammeda Mursího, i když politika německé vlády je mnohem
vstřícnější než třeba ta americká vůči politické změně z 30 června, kterou
já osobně nemohu nazvat jinak než revolucí. Pro Merkelovou bych možná našel
polehčující okolnost v podobě oprávněných obav z mnohamilionové masy
německých muslimů, kde salafisté a radikální islamisté mají nemalý vliv, ale
v našich souvislosti není to nijak relevantní.
Zde je tedy velké
riziko zneužívání klíčového tématu lidských práv pro politické účely. Západní a
především americká politika, která hodně vsadila na tzv. umírněné MB, chce
zachovat svého hráče ve hře. Může se hodit v budoucnosti. Za svou osobu
mohu říct, že nemám nic proti pokračování MB ve hře, ale za jasně definovaných
podmínek: zříci všech forem násilí páchaného přímo nebo prostřednictví spojenců
z Džamaa Islámija a dalších radikálních organizací, urovnání právního
postavení MB v rámci egyptských zákonů (MB je do dnešního dne tajnou
organizací, která funguje mimo rámec egyptských zákonů a nemá jasně definovaný
právní statut), provedení vnitřní ideové a ideologické reformy včetně
distancování se od protiústavních praktik vedení, hrát podle společně
definovaných pravidel a standardů demokracie… atd.
Jen pro
informaci, několik dní před jeho sesazením revolucí z 30 června byl
Mohammed Mursí spolu s dalšími 26 vysoce postavenými činiteli MB egyptským
soudem shledáni vinni z dvou vážných trestních činů: útěk z vězení dne 26
ledna 2011, tedy den po vypuknutí revoluce proti Mubarakovi, a (klasifikováno
podle platného egyptského práva) protistátního jednání páchaného za pomoci cizí
strany, konkrétně organizací Hamas a Hizballáh, které 26. ledna aktivně pomohly
vysvobodit Mursího a jeho soudruhy útokem na 11 egyptských věznic, což si
vyžádalo několik životů dozorců i nepolitických vězňů. Útok dokonce uvolnil
cestu z věznic celkem 26.000 odsouzeným, včetně těžkých zločinců, kteří
dodnes terorizují egyptskou společnost.
Není třeba dodat,
že Mursí a další činitelé sesazené vlády jsou podobně jako tenkrát Husní
Mubarak podezřelí ze spáchání těžkých zločinů zabití demonstrantů a dalších
protiústavních jednání.
Nedávno jsme
tu v ČR s úžasem sledovali provokaci a snahu o agresi vůči romské
menšině ze strany radikálních občanů v Českých Budějovicích. Ačkoliv
všichni jsme dobře informováni o bolestech a slabinách integrace romského
obyvatelstva v české společnosti, nemohli jsme považovat tvrdý zákrok
české policie proti radikálům za porušování jejích lidských práv, když se ve
skutečnosti jednalo o obranu lidských práv jiné skupiny občanů proti agresi. Egypťany
nyní čeká boj s vlastním (vousatým) fašismem. Jsou odhodláni se
v tomto boji angažovat bez ohledu na to, co si o tom myslí západní nebo
třeba východní svět. Jde o jejich dennodenní bezpečnost a budoucí orientaci
země jako státu právem patřícího do 21. století. Je nezbytné však, aby místní a
mezinárodní lidskoprávní organizace bedlivě sledovaly dění v Egyptě a
využívaly všech nástrojů k tomu, aby tento boj nebyl zneužit pro
potlačování lidských svobod a práv či uzurpování větší části moci ať už armádou
nebo jinými mocenskými centry či vlivnými uskupeními.
Národní
usmíření Egypťanů je nezbytné. Mě však více než Muslimské bratrstvo, Džamaa
Islámija, salafisté nebo džihadisté zajímá těch (podle aktuálních odhadů) 5-7
milionů (10-15%) egyptských voličů, kteří by především z ryzé lásky a
horlivosti ke své víře nadále volili islamisty.
Yasser Daniel Reizk, 21. 7. 2013
Díky moc, Yasser Daniel Reizk. A díky Marku za postování. Smok.
OdpovědětVymazatDnes je 22.7.2015, den poté co muslimská strana Spravedlnosti a nezávislosti Egypta převzala moc. Jde o výsledek protestů milionů lidí, kteří svrhli vládu prezidenta Mubarsího. Nejde jen o ekonomiku, která od roku 2011 klesla o 60%. Většina protestujících, v jejichž řadách hrají hlavní roli ti, kdo si přejí nástup umírněného muslimského režimu, považuje za nejvýznamnější důvod k odporu proti vládě způsob jejího vzniku v roce 2013. Až předevčírem skončil ostře sledovaný soudní proces, který prezidenta liberální koalice podporované armádou odsoudil k vězení za podíl na neústavním převzetí moci a zabití desítek protestujících v červnu a červenci 2013. Spolu s ním si odsuzující rozsudek vyslechlo 27 jeho spolupracovníků a stoupenců. Podíl armády na událostech v roce 2013 nakonec předmětem procesu nebyl. V ulicích Egypta výsledek oslavují davy občanů. Kromě milionů stoupenců současné provizorní vlády složené z řad politiků s blízkou vazbou na Muslimské bratrstvo jsou ale v ulicích i ti, kdo podporují svrženou liberální vládu. Je to méně než 24 hodin od incidentu, kdy za dosud nevyjasněných okolností postřílely ozbrojenci z muslimských milic 52 lidí snažících se dostat se do budovy, kdy je držen prezident Mubarsí. Prozatímní ministr vnitra se k události vyjádřil pro média: „jednalo se o teroristický akt – 6 zabitých osob má záznam v trestním rejstříku a ostatní měli určitě taky sklony k agresivnímu jednání.“ Vládní politici se shodují: způsob převzetí moci nebyl ideální. Určitě by bylo lepší jednoznačně vyhrát volby, ale než nechat u moci ty, které si Egyptský lid přál před rokem, to radši převrat. Nespokojená ulice je nám nakloněna teď, kdo ví, koho by vynesla do vlády za rok. Současná vláda má tak jasno: toto je poslední převrat v moderních dějinách Egypta – další změny už nejsou zapotřebí. Otázka modernizace a obnovení hospodářského růstu by neměla být pro takovou zemi jako je Egypt velkým problémem. Jako první krok vláda navrhuje razantně dementovat zprávy o plánu na zrušení subvencí chleba a paliv.
OdpovědětVymazat(1)
OdpovědětVymazatDěkuji Vám, Oldřichu, za Vaši prognózu. Je dosti krátkodobá, takže čas brzy ukáže, do jaké míry byla přesná nebo jak daleko měla k pravdě. Chybí mi ve Vaši úvaze však teze, ze kterých vycházíte. Vaše představa toho, jak by mohla politická situace v Egyptě vypadat za pouhé dva roky od pádu islamistického režimu, postrádá argumentaci, kauzalitu a vazbu mezi příčinou a důsledkem. Není pochyb o tom, že krach současného procesu by mohl vylovit potápějící se politický islám z hlubin. Zkuste si však položit následující otázky a hledat na ně logickými argumenty podepřené odpovědi:
- Na základě čeho usuzujete, že zástupy Egypťanů budou v r. 2015 volat po nastolení „umírněného islamistického (nikoli muslimského) režimu“, po té, co na vlastní kůži okusili velmi nestátotvorné jednoroční působení islamistů v čele politiky?
- Byl Egypt po celou dobu od 25. ledna 2011 až do dnešního dne ve stavu standardní demokracie, nebo spíš v situaci permanentní revoluce? Lze měřit nestandardní demokracii standardním metrem pro demokracie západního typu?
- Proč by se měla ekonomika nadále klesnout až k těm hrozivým 60% v zemi, která má na jedné straně velký potenciál růstu a na straně druhé obrovskou masu mladých lidí tvořící neustálý tlak na jakoukoli politickou moc za záchranu hospodářství z recese a tvorbu nových pracovních příležitostí?
- Berete v potaz skutečnost, že šéf nové vlády byl jmenován právě renomovaný ekonom, který sám pak jmenoval další výraznou osobnost na poli hospodářství do funkce vicepremiéra?
- Jestli jak tvrdíte způsob vzniku vlády v roce 2013 bude nejvýznamnější důvod odporu… atd., proč se islamisté od pádu svého režimu až do dnešního dne stále nedokážou předvést slíbené milionové zástupy svých věrných, kteří by vyjádřili svůj nesouhlas se způsobem vzniku nové vlády? Neopomíjíte náhodou fakt, že kdyby islamisté měli tolik podpory, tak by se udrželi u moc i po 30 červnu?
- Myslíte, že by se armáda hnula brvou, kdyby poslední den minulého měsíce neukázal, jak opravdu masový je odpor vůči vládě islamistů? Proč by se generálové odhodlali k zásahu nebýt masových protestů, které předčily veškerá očekávání? Proč by to učinili, když nová ústava sepsaná MB bez národního konsenzus zajistila armádě absolutní moc nad vojenským sektorem bez žádné kontroly ze strany civilistů? Proč by riskovali, když hlavní sponzor egyptských ozbrojených sil (USA) vůbec nebyl politické změně nakloněn?
- Šlo-li armádě o moc, proč se jí tak snadno vzdala ve prospěch MB v polovině minulého roku? A když ji opět získala v polovině 2013, proč se jí tak rychle zbavila ve prospěch civilistů?
- Neústavní převzetí moci, říkáte? Do jaké míry bylo převzetí moci armádou dne 11. února 2011 ústavní?
- Myslíte, že něco dokáže mladé Egypťany zahnat z ulic, kdyby výsledkem nynějšího procesu byl jakýsi Mubarsí nebo kdyby ten rádoby Mubarsí byl ztělesněním nového podfuku na národ, který tolik obětoval za lepší budoucnost?
- Co vlastně vyneslo MB k vrcholu moci? Nebyla to právě lednová revoluce a z ní vzešlé volby, o jejichž regulérnosti existují vážné pochybnosti a jejichž výsledek nedával Mursímu takový mandát ke změně identity egyptské společnosti, o čemž marně usiloval a čímž vyvolal proti svému vládnutí zdrcující vlnu odporu? Nebyla to právě (podle Vás proliberální) armáda spolu s USA, kdo tak trochu pomohl MB ke kormidlu? Jestli revoluce z 25. ledna 2011 zahájila proces, jehož vrcholem bylo zvolení Mursího, kde asi stojí MB od hlavních čtyř požadavků oné revoluce: chléb-svoboda-sociální spravedlnost-lidská důstojnost?
- Co si myslíte o principu regulérní soutěživosti jako jednoho z pilířů zdravé demokracie? Co si myslíte o regulérnosti voleb, kterých se zúčastňuje ilegální nečitelná frakce jménem MB, jejíž financování je národním hlavolamem, stejně tak i její právní statut?
-pokračování viz (2)-
(2)
OdpovědětVymazat- Co si myslíte o zneužívání náboženství v politických soutěžích či soubojích v silně věřícím prostředí, kde navíc negramotní voliči tvoří přes 20% všech hlasů? Jak by asi mohly dopadnout jinak velmi svobodné volby v zemi (řečeno s nadsázkou) jako je třeba křesťansky věřící Polsko, kdyby se poskytl neomezený prostor pro politickou propagandu ve jménu Ježíše Krista?
- „Zabití desítek protestujících v červnu a červenci 2013“? Patří útoky se zbraní v ruce k projevům demonstrací? Co se dá čekat od snahy vniknout do sídla bezpečnostní složky typu republikánských gard? Patří obsazení střech budov Káhirské univerzity ostřelovači a střílení na policisty i obyvatele Gizy k normálním projevům protestů? Házení dětí ze střech budov? Včerejší střelba ze pistolí a samopalů na stany porevoluční nebo, chcete-li, proliberální mládeže v Tahríru? Vzpomenete si na jedno jediné takovéto počínání během mnohanásobně masovějších demonstrací proti islamistickému režimu dne 30. června 2013?
- Kdo má ve svých tradicích násilí jako možný nástroj politiky? Jsou to snad liberálové, nebo spíš islamistická hnutí? Věděl jste třeba, že konkrétně MB se uchyloval k násilí téměř hned po svém vzniku v r. 1928? Víte, že téměř všechny radikálnější islamistické organizace vyšly z lůně MB? Víte, že se Ben Ládinovi než se vydal na kariéru úspěšného teroristy dostalo politicko-ideové vzdělání právě v řadách MB? Věděl jste, že Ásem Abdel-Mádžed, jeden z šéfů Gamay Islámijy, která popravila v Luxoru v r. 1997 na sedm desítek zahraničních turistů, byl též členem MB a je v současnosti jeden z hlavních iniciátorů současných „protestů“ v zemi? Věděl jste, že hnutí Muslimské bratrstvo má svou mezinárodní podobu, MB v 67 zemích světa, a že třeba Hamas v Gaze je členem tohoto spolku?
- Věděl jste, že mnozí Egypťané (k nimž jsem bohužel patřil i já až do prosince minulého roku) si naivně mysleli nebo blahosklonně doufali, že MB se jednou pro vždy zřeklo násilí v politice? Víte, že většinovou část druhé revoluční vlny ze 30.6.2013 tvořili právě ti, kdo do Mursího vložili svou důvěru a naděje ve volbách?
- Sledoval jste uprostřed současné vřavy, včetně denních útoků tzv. džihádistů na vojenské i civilní cíle na poloostrově Sinaji, prohlášení šéfa strany Svobody a spravedlnosti (nikoliv Spravedlnosti a nezávislosti), že „vojenské útoky v Sinaji skončí, jakmile se vrátí Mursí k moci.“ Nemyslíte, že upřímnější přiznání k úzké vazbě MB na militantní skupiny snad nemůže ani existovat?
- „Určitě by bylo lepší jednoznačně vyhrát volby, ale než nechat u moci ty, které si Egyptský lid přál před rokem, to radši převrat.“ Zajímavé je, jak se tohoto výroku urputně drží MB. Oldřichu, prosím Vás, ještě stále jste nepochopil ve světle předchozích otázek, že MB nepřišlo k moci, aby ji zase opustilo třeba za jedno, dvě nebo tři volební období v duchu demokratického střídání u kormidla? Ještě stále pochybujete o tom, že MB, podobně jako Hamas v Gaze (kde poslední volby proběhly v r. 2006) velmi vehementně pracovalo na tom, jak učinit z Egypta stálou základnu pro budoucí mezinárodní řád iránského typu, ale v sunitském hábitu?
- Víte o tom příběhu z nedávné historie? Byl jednou jeden turecký muž jménem Najmaddin Arbakan…
Otázek je tedy dost a našlo by se mnoho dalších. Hledání objektivních odpovědí ve světle toho, co se skutečně událo za poslední dva roky v Egyptě, v celém regiónu i v mezinárodní politice, je nejbezpečnější cestou k trefným prognózám…Ale jak jsem na začátku konstatoval, čas brzy ukáže zda jste měl pravdu či neměl. A když ano, tak byste měl syntetizovat a zobecnit Vaši prognózu do nových rovnic a zákonitostí a vše si nechat patentovat (a neuražte se prosím kvůli mému sarkasmu, novináři už jsou takoví). Byl byste objevitelem nových zákonů chodu lidských dějin.
Těším se na Vaši a další reakce.
Děkuji za vyčerpávající odpověď. Nedomnívám se ale, že jste pochopil, co měla ta alegorie představovat. Nejsem odborníkem na dějiny Egypta, ani se nezabývám současným blízkým východem. Na co jsem chtěl upozornit, bylo to, že se jazyk a argumentace Vašeho příspěvku ničím neliší od jazyku a argumentace těch proti kterým se stavíte. Vaše věty se ničím neliší od standardního ospravedlňování nástupu diktatur k moci. Nejprve se zkriminalizuje to, jak předchozí režim převzal moc a pak se řekne, že potlačení projevu nesouhlasu byl jen politováníhodný incident na cestě ke světlým zítřkům. Je hrozná legrace se ptát, kde jsou miliony stoupenců minulého režimu – co když se třeba bojí, nevím. Ale vím, že si ten režim někdo zvolil a tehdy tam ty miliony být musely. Diktátorů, kteří studovali na Oxfordu a Harvardu byla spousta. Už jsme viděli pragmatický režim, teď jeden islamistický. Nevidím absolutně žádnou záruku v tom, že současná reprezentace bez jakékoliv legitimity bude v čemkoliv lepší. Fandím Egyptu, protože to historický lídr arabského světa. Uvědomuji si moc dobře, kde jsou historické kořeny současné agónie (západní politika 19. a první části 20st.). Na to se ale bohužel nehraje. Čím se na rozdíl od problematiky současného blízkého východu profesně zabývám je hospodářský rozvoj. A zatímco přechozí „prognóza“ bylo cvičení na téma „najdi 10 rozdílů“, tak s maximální vážností si troufnu říct, že to co země tzv. třetího světa v posledních dekádách spasilo, není tento způsob pouliční demokracie. Bohužel si troufnu tvrdit, že to nebude ani stav, kdy se splácá nějaká nesourodá koalice „proti někomu“. A nejsou to ani peníze od přátel ze Zálivu. Těm milionům dynamických mladých a pracovním místům – to snad není ani legrační. Podívejte se co se děje v jižní části Evropy – která má podobnou ekonomickou strukturu jako budoucí Egypt při tom nejlepším scénáři… Nejsem si úplně jistý, že existuje v EU politická shoda na tom, že by potřebovali zostřit konkurenci o jednu zainvestovanou dynamickou 80milionovou ekonomiku z druhého břehu. Ač se Vám to může zdát jako názor úplně mimo, ten Turecký model byla v našich očích jedna z mála nadějí. Jestli jsem něco v tom předchozím textu pak myslel úplně vážně tak to byl ten konec. Jsem zvědav jak se v takové politické atmosféře (kterou si namixoval egyptský lid) provedou ty ekonomické reformy. A pokud se jedná o slíbené miliardy – každý den máme nový příklad, jak jednou roztočená spirála bankrotu nejde zastavit nejen litím peněz, ale ani tzv. reformami…nevidím bohužel jediný důvod, proč by měl scénář hospodářského vývoje být jiný, než katastrofální. Západ je „spravedlivě rozčarován“ (za což je rád a zbavilo ho to nepříjemných starostí) a ropné státy nikdy žádný scénář, který by patřil do současného světa, neměly. Články jako je ten Váš vykazují všechny znaky jednostranné politické agitace a roli Západu to bohužel jenom usnadňuje.
OdpovědětVymazatMáte můj respekt a rád si vás přidám k přátelům na FB, abychom se mohli občas pustit jeden do druhého v tom nejlepšíma slova smyslu . Už mi napsali ještě horší věci než cosi o "jednostranné politické agitaci“. Ale přiznávám se Vám, že úplně nestranný nejsem. Takto bývají v dobách velkých změn i ti, jejíchž nestrannost má být součástí jejích profese, třeba novináři. Vzpomínám si velmi jasně dodnes na 17. listopad 1989. Byl jsem tenkrát ještě studentem Fakulty žurnalistiky UK. Byl to pátek, ale do pondělí 20. každý, opravdu každý z nás posluchačů musel zaujmout k oněm dějinným událostem svůj jasný postoj. A věřte, že to vesměs byly postoje, které měli k neutralitě moc daleko…
OdpovědětVymazatTu „jednostrannou agitaci“ budete však muset dokázat. Opět u Vás postrádám argumenty. Netvrdím, že můj postoj k událostem či náhled na současné dění ve Egyptě je neutrální. Je však mnohem blíž realitě, protože se opírá o znalost faktů, prostředí i mentality. Samotnému se mi zdá, že je hodně napjatý a snažím se své city zkrotit. Připomínám Vám však, že tato napjatost je přirozená reakce na povrchní vnímání převážné části západního tisku, který není nadále schopen překročit vlastní stín a překonat letitá stigmata při zacházení s klíčovými událostmi v zemích tzv. třetího světa. Mohl bych též nazvat Váš příspěvek agitací na rubu. Nečiním to, protože nevidím u Vás žádný motiv k agitaci. U mě to také nehledejte. Jsem tu 35 let a cítím se tu doma, za to v rodné vlasti si připadám jako turista na dobrodružné cestě. Jeden motiv však mám: chci co nejdříve pomoct posunout český pohled na současný a budoucí Egypt od zbožných přání blíž k realitě. Je to nezbytné pro budování dalších zdravých vztahů s novým Egyptem, kde ekonomická spolupráce bude jako obvykle hrát prim. Jako ekonom jistě mi dáte za pravdu, že je to v zájmu samotné ČR.
Ve Vaši reakci nic méně nacházím několik zajímavých podnětů k zamýšlení. Jistě mám, co od Vás poslechnout, pokud se týče ekonomických dimenzí současného dění. Možná někdy u piva i s Markem Čejkou.