Vyšlo v A2 - Alarm! (11. 10. 2013)
Nedávné výroky prezidenta Miloše Zemana v souvislosti s jeho návštěvou Izraele vyvolaly slušný poprask. Čím to, že Zeman zastává tak nekriticky proizraelské postoje?
Jednoznačně proizraelský postoj České republiky je dost komplexní záležitostí. Lze jej připsat řadě faktorů z moderní historie – mimo jiné odkazu postojů T. G. Masaryka, paměti československo-izraelské spolupráce v počátcích izraelské státnosti nebo proizraelským názorům českých disidentů, z nichž mnozí se stali po listopadu 1989 významnými politiky. Nejaktuálněji lze dát vztahy do souvislosti s pozicemi českých pravicových stran a politiků, jako je Petr Nečas, Mirek Topolánek nebo Karel Schwarzenberg. U těch je jejich náklonnost k Izraeli spojována se silným atlantismem a snahou posílit vazby Česka na Spojené státy. Izrael hraje pro tyto politiky roli „výspy amerických a obecně západních hodnot na Blízkém východě“. Ale nejen pro ně.
Nedávné výroky prezidenta Miloše Zemana v souvislosti s jeho návštěvou Izraele vyvolaly slušný poprask. Čím to, že Zeman zastává tak nekriticky proizraelské postoje?
Jednoznačně proizraelský postoj České republiky je dost komplexní záležitostí. Lze jej připsat řadě faktorů z moderní historie – mimo jiné odkazu postojů T. G. Masaryka, paměti československo-izraelské spolupráce v počátcích izraelské státnosti nebo proizraelským názorům českých disidentů, z nichž mnozí se stali po listopadu 1989 významnými politiky. Nejaktuálněji lze dát vztahy do souvislosti s pozicemi českých pravicových stran a politiků, jako je Petr Nečas, Mirek Topolánek nebo Karel Schwarzenberg. U těch je jejich náklonnost k Izraeli spojována se silným atlantismem a snahou posílit vazby Česka na Spojené státy. Izrael hraje pro tyto politiky roli „výspy amerických a obecně západních hodnot na Blízkém východě“. Ale nejen pro ně.
Na jedné lodi s pravicí
Výrazné proizraelské postoje nejsou
příliš spojovány s českou levicí, tedy s ČSSD a ještě méně s KSČM.
Přesto ale nelze říci, že je pozitivní vztah k Izraeli podmíněn jen
příslušnosti k české pravici (hlavně k ODS a TOP09). K levici bývá mnohými
řazen (a sám se tak vidí) i dnešní prezident Miloš Zeman, mimo jiné bývalý šéf
ČSSD z let 1993-2001 a premiér v období 1998-2002. Ten bývá naopak médii i
částí české elity často označován jako „exponent ruských zájmů“. Pokud se ale
podíváme právě na postoje Miloše Zemana k Izraeli, které byly opět medializovány
v souvislosti s jeho poslední návštěvou v této zemi (6.-9.
října 2013), zjistíme, že se od postojů pravicových politiků až tak neliší. Naopak,
jsou možná ještě ostřejší.
Není to žádné velké překvapení, Zeman
je v tomto ohledu poměrně konzistentní. Totéž platí i pro jeho bonmoty,
kterými (podobně jako při své návštěvě v Izraeli v roce 2002), i
letos značně „přestřelil“. Před jedenácti lety proběhlo světovými médii Zemanovo
srovnání tehdy ještě žijícího prezidenta Palestinské autonomie Jásira Arafata
s Adolfem Hitlerem. Letos přišel pro změnu s návrhem na přesunutí
České ambasády z Tel-Avivu do Jeruzaléma. Letošní bonmot, vyzývající
k porušení mezinárodně uznávaného statu quo, pobouřil Palestince a
zareagoval na něj i významný palestinský mírový vyjednavač Saíb Irikát
s tím, že český prezident se snaží narušit mírový proces (i bez přičinění
Zemana velmi paralyzovaný). Ozvala se také Liga arabských států, která na svém mimořádném
jednání pověřila svého generálního tajemníka Nabíla Arabího, aby podal stížnost
k Evropské unii, a aby celá záležitost byla projednána 6. listopadu 2013 na
bruselském jednání Ligy s EU. Miloš Zeman tak způsobil svými bonmoty nakonec i
slušný diplomatický skandál.
Ví to jen proroci
Jaká je motivace Miloše Zemana
k takovýmto postojům? Kromě jeho provokativní prostořekosti, na které si
evidentně zakládá a jejíž dopady není někdy schopen odhadnout, to je i fakt, že
není v zahraniční politice zdaleka tak levicový, jak si mnozí příznivci české
pravice a některá média představují. Přízeň k Izraeli je jedním z důkazů,
že má blízko k atlantismu, podobně jako jeho pravicoví političtí oponenti
a kritici. Je tu ale ještě jeden poměrně silný faktor, který ho v pohledu
na Izrael ovlivňuje. Miloš Zeman dává delší dobu vědět, že je i poměrně silným
islamofobem. Není to jen kritický pohled na islám, který můžeme najít i u jiných
českých politiků, ale jde přímo o výroky, které kolektivně islám a muslimy
odsuzují. Lze například připomenout: „Nevěřím, že jsou umírnění muslimové a
radikální muslimové. Stejně jako nevěřím, že jsou jen umírnění a radikální
komunisté. Jsou jen muslimové a komunisté.“ Případně: „Nepřítelem je
anticivilizace táhnoucí se od severní Afriky až po Indonésii. Žijí v ní na dvě
miliardy lidí a financovaná je dílem z prodeje ropy, dílem z prodeje drog.“ (viz blíže např. zde)
Islamofobie Miloše Zemana má ale
i své hranice, neboť údajně vyslovil přání, že by jako prezident některé země
jeho „anticivilizace“ velmi rád navštívil. Jak ale tyto aktivity prezidenta
nakonec dopadnou, ví ve světle jeho nedávných prohlášení zatím jen
blízkovýchodní proroci.
Pan prezident hold ví, jak zase trochu okořenit mezinárodní vztahy na Blízkém Východě a způsobit poprask. Člověk by neřekl, jaký se z něj na vzdor vůči levicové antisionistické tradici vyklubal sionista, ejhle.
OdpovědětVymazatDěkuji za kvalitní článek.
Řekl bych, že je lépe mít prezidenta proizraelského než prohamáského. Je zřejmé - i z Vašich knih - že sionisté nebyly historicky, zejména před rokem 1948, žádná neviňátka. Ale přeci jenom, od roku 1948 se, alespoň podle běžně dostupných zdrojů z historických knih, spíše brání a jejich útoky jsou namnoze re-akcí, nikoli primární agresivní akcí vůči Palestincům. Vrátil jsem se právě z Izraele - když jsem viděl zničené Delfinárium v Tel Avivu, nebyl to hezký pohled. Z civilizačního hlediska jsou nám zkrátka Izraelci mnohem blíže. Ostatně, co dokáže radikální islám, vidíme v dnešních dnech v Iráku.
OdpovědětVymazat