Ano, bylo tomu skutečně tak - v ulici Štúrova, jen co by člověk kamenem dohodil k sídlu Slovenské národní strany - se jednalo o osudu středobodu izraelsko-palestinského konfliktu! Za jednáním však nestál Mossad ani Fatah, ale vše se odehrávalo v sídle slovenské pobočky PDCS, což je mezinárodní think-tank zabývající se vyjednáváním a mediací konfliktů.
Studenti z bratislavských fakult dostali šanci vyzkoušet si, jaké to je najednou zastupovat izraelské či palestinské zájmy a vyrovnávat se s emocemi i naprosto odlišnou argumentací protistrany. Vše umocňoval fakt, že si příslušnost k té či oné straně konfliktu nikdo nemohl dobrovolně vybrat (ba naopak - pokud projevil sympatie s jednou stranou, hned byl šoupnut do opačné skupiny, aby se více dozvěděl o argumentech protivníka). Každý účastník si pak mohl zvolit z velkého výběru arabských a židovských jmen, osvojil si jeden z životních osudů na stranách konfliktu a navrch dostal buď jarmulku, klobouk či šátek, aby se ještě více cítil být na chvíli někým úplně jiným.
Pod vedením zkušených moderátorů se rozvinula diskuse plná emocí, avšak v konečném stádiu přetavující se do jistých kompromisů, které obě strany více smířily s ohledem na diskutovanou Chrámovou horu. Je jasné, že šlo o zjednodušený model a v reálu by celá věc byla mnohonásobně složitější a narazila by na bezpočet překážek spojených s realitou života v izraelsko-palestinském napětí. Vcelku zkušeným okem však mohu říci, že šlo pro Středoevropana o velmi dobrou a navíc věru akční možnost seznámit se poměrně do hloubky a ve velmi krátkém čase (cca 5-6 hodin čistého času) s velmi složitým konfliktem.
Jak jsem se dozvěděl, PDCS má připravenou ještě celou řadu dalších scénářů, týkajících se celého spektra dalších konfliktů - od Libérie přes Severní Irsko až po bývalou Jugoslávii a Irák. V dnešní době bohulibý počin, který určitě obohatí nejen znalosti účastníka, ale jistě přivede na výsluní praxe zkušené vyjednavače. Jen houšť!
ps. Není vyloučeno, že kdyby stále žil slavný prešpurský rodák rabín Chatam Sofer, možná by se na to také přišel podívat, podobně jako slavný derviš Gül Baba odpočívající v nedaleké Budapešti :)
Studenti z bratislavských fakult dostali šanci vyzkoušet si, jaké to je najednou zastupovat izraelské či palestinské zájmy a vyrovnávat se s emocemi i naprosto odlišnou argumentací protistrany. Vše umocňoval fakt, že si příslušnost k té či oné straně konfliktu nikdo nemohl dobrovolně vybrat (ba naopak - pokud projevil sympatie s jednou stranou, hned byl šoupnut do opačné skupiny, aby se více dozvěděl o argumentech protivníka). Každý účastník si pak mohl zvolit z velkého výběru arabských a židovských jmen, osvojil si jeden z životních osudů na stranách konfliktu a navrch dostal buď jarmulku, klobouk či šátek, aby se ještě více cítil být na chvíli někým úplně jiným.
Pod vedením zkušených moderátorů se rozvinula diskuse plná emocí, avšak v konečném stádiu přetavující se do jistých kompromisů, které obě strany více smířily s ohledem na diskutovanou Chrámovou horu. Je jasné, že šlo o zjednodušený model a v reálu by celá věc byla mnohonásobně složitější a narazila by na bezpočet překážek spojených s realitou života v izraelsko-palestinském napětí. Vcelku zkušeným okem však mohu říci, že šlo pro Středoevropana o velmi dobrou a navíc věru akční možnost seznámit se poměrně do hloubky a ve velmi krátkém čase (cca 5-6 hodin čistého času) s velmi složitým konfliktem.
Jak jsem se dozvěděl, PDCS má připravenou ještě celou řadu dalších scénářů, týkajících se celého spektra dalších konfliktů - od Libérie přes Severní Irsko až po bývalou Jugoslávii a Irák. V dnešní době bohulibý počin, který určitě obohatí nejen znalosti účastníka, ale jistě přivede na výsluní praxe zkušené vyjednavače. Jen houšť!
ps. Není vyloučeno, že kdyby stále žil slavný prešpurský rodák rabín Chatam Sofer, možná by se na to také přišel podívat, podobně jako slavný derviš Gül Baba odpočívající v nedaleké Budapešti :)
Skvělý nápad!
OdpovědětVymazat