Dva otázkové okruhy ohledně Netanjahuovy soudní reformy v Izraeli, přičemž některé části odpovědí se objevily ve shrnujícím článku ČT k dané problematice (ze dne 3. 3. 2023, sepsala Tamara Kejlová).
Jak bude vypadat Izrael, pokud soudní reforma skutečně projde?
Pokud se podaří izraelským
pravicově-náboženským autoritářům pevně uchopit moc, tak bude proměna izraelské politiky postupovat spíše
postupným erodováním demokratických institucí. Není samozřejmě možné určit přesný
scénář a konkrétní vývoj charakteru protestů. Zřejmé ale je, že změny sebou
ponesou i větší kontrolu společnosti ze strany státu, což může v konečném
důsledku vyústit i v násilné potlačování protestů a svobody slova. Ostatně i
při současných demonstracích už dochází ke zvýšenému zatýkání židovských Izraelců, což nebylo zvláště v Tel-Avivu běžné.
Pokud budou nedemokratické změny pokračovat, dosáhne Netanjahu své beztrestnosti za spáchané podvody a korupci, Nejvyšší soud půjde stále více na ruku politickým požadavkům, což sebou ponese mj. preferování expanzionistických a anexačních požadavků osadníků, posílí protipalestinská legislativa (hlavně trestní a správní), charedim budou získávat stále více upevňovat své pozice, což zvýší teokratický charakter státu a zátěž ekonomiky. To paralelně zpomalí izraelský hospodářský rozvoj, donutí zahraniční investory k postupnému ústupu a izraelská společnost i ekonomika se postupně stanou stále více izolovanými. V takové atmosféře se bude rychleji měnit struktura židovské společnosti ve prospěch antiliberálně smýšlejících Izraelců. Naopak ti svobodomyslnější, hlavně sekulární, budou spíše pošilhávat po odchodu ze země. Charakter Izraele se tak zásadně změní směrem k iliberalismu a nedemokratičnosti. Nelze ale zapomínat na to, že nezanedbatelná část společnosti bude s tímto stavem spokojena, neboť už půjde o dost odlišný Izrael i Izraelce, než kteří charakterizovali jeho vznik a první desetiletí existence.
Pro jisté srovnání lze první fáze proměny Izraele v některých rysech srovnat s dnešními posuny Polska (autoritářství PiS) a Maďarska („orbánizace“). Nesmíme ale zapomínat, že tyto země nikoho neokupují ani nemají výraznou část společnosti smýšlející teokraticky. U Izraele tak může proces jeho posunu k autoritářství získat zcela osobitě nedemokratický charakter s náboženskými prvky. Sami Izraelci někdy dávají tento aspekt vývoje Izraele do paralely s teokratickým Íránem.
Jak to vyvažování moci ze strany Nejvyššího soudu funguje?
Izraelské soudnictví v čele s Nejvyšším soudem
slouží jako nezávislá protiváha nejen moci výkonné, ale i legislativní, kterou
obvykle také kontroluje skrze parlamentní většinu vláda. Kneset má 120 poslanců a Netanjahu po sestavení
poslední exekutivy ovládal 64 křesel, což je na poslední izraelská parlamentní období relativně dost. Teď
v tomto týdnu ale třeba o podporu jednoho z radikálních poslanců/ministrů přišel (Moše Maoz ze strany Noam) .
Nejvyšší soud nejednou vlády i Kneset pěkně klepnul přes prsty – a to zdaleka nejen ty, které byly pod kontrolou Netanjahua. Zvláště v 90. letech se Nejvyšší soud, kdy mu předsedal Aharon Barak (se kterým jsem měl možnost několikrát osobně hovořit) – aktivisticky posunul do role ochránce základních lidských práv nejen Izraelců a do omezené míry i Palestinců. Postavil se například proti teokratickému zákonodárství, omezoval cenzuru, rušil některá rozhodnutí o bourání palestinských domů atd. Doktrína soudu i samotní soudci se samozřejmě postupně měnili, což provázela i řada kontroverzních rozhodnutí proti Židům i Arabům, avšak jako celek si ve většině případů zachoval nezávislost na politicích. To se může nyní výrazně změnit.
Autorovy záběry z jeruzalémské demošky proti soudní reformě (únor 2023)
Žádné komentáře:
Okomentovat