Rabín Ovadja Josef (1920-2013)

V Jeruzalémě dnes zemřel rabín Ovadja Josef, který byl jedním z nejvlivnějších izraelských rabínů současnosti. Narodil se v roce 1920 židovské rodině v Bagdádu jako Abdulláh Júsef. Svůj život strávil hlavně v Iráku, Egyptě a Izraeli.

Na rabína byl ordinován ve svých dvaceti letech a po druhé světové válce (1945–1947) sloužil jako sefardský náboženský soudce (dajan) v Jeruzalémě. Roku 1947 byl pozván do Káhiry, aby vyučoval v tamní ješiv. V prohlubujícím se egyptsko-izraelském napětí rabi Ovadja Egypt zanedlouho opustil a zamířil do Izraele.

V Izraeli se stal členem rabínského soudu ve městě Petach Tikva a později v letech 1958–1965 i v Jeruzalémě. Roku 1965 byl jmenován členem Nejvyššího rabínského odvolacího soudu v Jeruzalémě a v roce 1968 sefardským vrchním rabínem Tel Avivu-Jaffy. Rabi Ovadja také vedl ješivu Tora ve-hora’a, což je pobočka ješivy Porat Josef v Tel-Avivu. Zde rovněž předsedal institutu náboženských soudců (dajanim).

V roce 1970 obdržel izraelskou cenu za literaturu pojednávající o Tóře. O dva roky později (přesně 16. října 1972) dosáhl rabi Ovadja na jeden z nejvyšších postů, jaký může izraelský rabín (který se nestaví proti sionismu) dosáhnout. Byl totiž zvolen vrchním sefardským rabínem Izraele (rišon le-Cijon). Rabi Josef se tak stále více profiloval jako velmi silná, avšak poněkud konfliktní osobnost. V křesle vrchního sefardského rabína byl Josef až do roku 1983, ale i poté odmítl přestat nosit tradiční oděv sefardského vrchního rabína a v tom se objevoval na veřejnosti dodnes.

Rabi Josef byl uznáván jak pro své nesmírně hluboké teologické znalosti, tak pro svůj významný politický vliv, který souvisí s tím, že se stal duchovním vůdcem nejsilnější izraelské náboženské strany Šas. Rabi Josef také prohluboval svoji pověst jedné z nejuznávanějších židovských autorit. Zároveň však jeho politické aktivity a některé výroky přispěly k tomu, že se stal velmi rozporuplnou osobností. V 90. letech podporoval mírový proces, avšak později, už ve velmi pokročilém věku, byly jeho postoje mnohem hůře čitelné a často zastiňované některými jeho politickými prohlášeními na adresu Palestinců, sekulárních Židů atd. Za ty je zodpovědný jak on sám, tak v některých případech i ti, kteří vytrhávali jeho projevy z kontextu.

Nejen o rabínu Josefovi si můžete přečíst v knížce "Rabíni naší doby"

Přehledné výsledky izraelských voleb

Transparent view on results of the Israeli elections to 19th Knesset (January 22, 2013) 

Výsledky předčasných izraelských voleb do v pořadí už devatenáctého Knesetu od roku 1948 už jsou takřka kompletně sečteny, takže přidávám tabulku, která přehledně zobrazuje zisky a ztráty stran ve velmi fragmentovaném izraelském politickém systému. Nekorunovaným vítězem voleb je překvapivě silná nová formace Ješ Atid ("Je budoucnost" či "Budoucnost existuje", 19. křesel ve 120ti členném Knesetu), přestože nejvíc hlasů získalo "jestřábí" spojenectví Likudu premiéra Netanjahua a strany Náš domov Izrael bývalého ministra zahraničí Liebermana (31 křesel oproti předešlým 42). Ješ Atid sice od loňska, kdy strana vznikla, doznala ještě proměny - viz článek z blogu o vzniku strany - ale už loni bylo jasné, že jde o poměrně perspektivního nového politického hráče. Jenže když sledujeme izraelské volby v souvislejším historickém kontextu, můžeme vidět, že velký volební úspěch nových stran bývá často poměrně krátký a že přes různé propady zůstávají tradiční strany Likud a Strana práce dlouhodobě pilíři izraelské politiky. To lze dobře vidět na příkladu Kadimy, která byla velkým favoritem minulých voleb (26 křesel v roce 2009) a dnes je ráda za dvě křesla. Kontext jejího úpadku je také naznačen v dřívějším článku. 

Strana Ješ Atid bývalého televizního moderátora a komentátora Ja´ira Lapida, ač je charakterizována jako "liberální" a "holubičí", není tak čitelná, jak by se mohlo na první pohled znát. Více ukáží koaliční jednání - tzn. bude Ješ Atid součástí silného opozičního bloku, který bude šlapat na paty Netanjahuovi a židovským osadníkům, nebo se rozupstí v široké koalici s Likudem a dalšími stranami, který zřejmě nakonec nepřinese žádnou zásadní změnu v izraelské politice? Povolební náznaky ukazují spíš na druhou variantu. A ještě je tu jeden problém - Ješ Atid se vymezuje velmi protinábožensky ve smyslu omezení vlivu ultraortodoxních charedim, kteří dnes už představují kolem 10% Izraelců. Přitom dvě hlavní náboženské strany - sefardská Šas a chasidsko-litvacký Sjednocený judaismus Tóry - pomalu posilují svoje pozice, tak jak se velmi rychle demograficky zvětšuje komunita charedim. Potenciál napětí mezi sekulárními a religiózními Izraelci tak bude spíš narůstat. A zápas o charakter židovské identity Izraele je věc, která mnoho Izraelců znepokojuje více než Írán či izraelsko-palestinský konflikt.