V myslích mnoha Čechů je Izrael novodobý Karel Martel. Izrael však sám sebe jako bojovníka proti islámu nikdy neviděl.
Přes tvrdý přístup Izraele vůči palestinskému nacionalismu nelze říci, že by Izrael sám sebe viděl jako stát bojující proti islámu jako takovému. Jste-li muslim a máte izraelský pas, jste sice tak trochu v pozici trpěné menšiny, ale i přesto máte poměrně velké spektrum možností svobodného náboženského vyžití a teoreticky i možnost dosáhnout vyšších státních úřadů (stát se například poslancem, soudcem, vysokým úředníkem ministerstva). V Izraeli také platí v rodinných záležitostech muslimů právo šarí´a (a pro židy náboženský kodex halacha). Řečnický dotaz jen tak mimochodem – bylo by toto představitelné v České republice?
Zdůrazňuji, že nemám na mysli palestinský nacionalismus, ale právě náboženství jako takové – tedy v tomto případě islám oproštěný od palestinských politických ambicí. Koneckonců Izrael svého času dokonce vsadil na skrytou podporu islámských náboženských radikálů z pásma Gazy, protože se mylně domníval, že mu to pomůže v boji se sekulárním palestinským nacionalismem a Arafatem (blíže zde). Čas však plynul, z radikálů se stal Hamás a z Arafata partner v mírových jednáních. Hamás je radikální konstantně a Arafatovi pohrobci jsou stále – alespoň teoreticky – partnerem pro (byť neefektivní) mírová jednání.
Postoj dnešního – Netanjahuova – Státu Izrael k Palestincům je v mnoha ohledech velmi tvrdý, ale podíváme-li se na Izrael z pohledu postoje k náboženstvím jako takovým, je to postoj velmi pluralitní. Nicméně pro řadu lidí, včetně těch v naší zemi – a spadá do nich i prezident naší republiky – je Izrael považován hlavně za velkého bojovníka proti islámu. Prezident to nedávno opět potvrdil ve svém projevu při příležitosti oslavy výročí izraelské nezávislosti v Praze v hotelu Hilton, který naleznete na prezidentových oficiálních stránkách.
Ve skutečnosti je židovský stát s přibližně dvacetiprocentní (tedy více než miliónovou) muslimskou populací k muslimům jako takovým (a zde opět upřesňuji – nemám na mysli muslimským palestinským nacionalistům) daleko otevřenější než Česká republika se svou muslimskou populací zcela mizivou. Prezidentova mysl, která však má o Izraeli představy zcela svébytné, zdá se, že toto stěží dokáže rozpoznat. To možná ale není až tak překvapivé. Zeman je ve svých bojovných postojích vůči islámu velmi konzistentní. Daleko více tragikomické je, že podle diskusí na sociálních sítích i lidé, kteří jinak Zemana příliš v lásce nemají, jeho podobným hrubě zjednodušeným xenofobním projevům tleskají. Zdá se, že mysl některých Čechů není někdy jen papežštější než papež, ale dokonce izraelštější než Izrael...
O Zemanově postoji k Izraeli také v článku "Zeman, Izrael a anticivilizace"
Žádné komentáře:
Okomentovat