Do
Jeruzaléma jezdím prakticky každý rok od roku 1998 a v napjatých letech
2001-2 jsem pak ve městě přímo žil. Atmosféra, kterou jsem tam pocítil před
čtrnácti dny, kdy jsem se odtamtud naposledy vrátil, by se dala občas opět
krájet, podobně jako před
dvanácti lety, kdy ve městě probíhala druhá intifáda
doprovázená sebevražednými atentáty. Ještě donedávna byl však v Jeruzalémě
až na několik incidentů relativně klid. Dnešní „celé a sjednocené“ město, jak
deklaruje izraelský „Základní zákon – Jeruzalém“ z roku 1980, je však
jednotné pouze na papíře. Místy, kde arabské a židovské části spojuje nová
tramvajová linka, jsou dnes vypálené zastávky a stráží je těžce ozbrojené
policejní patroly.
Aktuální
problém města souvisí s vyústěním neúspěšného mírového procesu, ve kterém hrál
Jeruzalém vždy prvořadou roli, dále se situací na Chrámové hoře a s důsledky metodických
změn ve statusu východního – před rokem 1967 prakticky stoprocentně arabského –
Jeruzaléma. Tyto změny administrativa premiéra Netanjahua i dalších politiků
s ním ideově spřízněných intenzivně zaštiťuje. V posledních měsících
se však zaktivizovala i řada palestinských radikálů, kteří zcela nepřiměřenými
a brutálními činy na uvedené posuny reagovali. V poslední době se navíc
často jedná o takzvané „osamělé vlky“ – tedy nijak neorganizované jednotlivce,
kteří na vlastní pěst páchají teroristickou činnost a nelze je prakticky
kontrolovat. Brutalita palestinských akcí z poslední doby nemá jakoukoliv
omluvu, stejně tak ani glorifikace jejich pachatelů.
Situace
v Jeruzalémě – hlavně v některých jeho částech, jako je čtvrť
Sylwán se velice začíná podobat
nedalekému Hebronu. Tam mezi desetitisíci Palestinců žije nejtvrdší jádro
židovských osadníků a extremismus tam dosáhl neobyčejně brutálních podob.
Velmi analogický s předvčerejším útokem na jeruzalémskou synagogu byl
právě zločin hebronského židovského osadníka Barucha Goldsteina, který
v roce 1994 povraždil v tamním chrámu 29 palestinských muslimů. To
pak zažehlo i vlnu nepokojů, které vedly k sebevražedným atentátům a
nepřímo i ke smrti izraelského premiéra Rabina, kterého zavraždil Goldsteinův
obdivovatel. V palestinské Goldsteiny se předevčírem proměnili i dva
Palestinci, kteří podobně brutálním způsobem začali pálit do nevinných židovských
věřících v odlehlé jeruzalémské synagoze.
Ve
zmiňované jeruzalémské čtvrti Sylwánu však nadále pokračuje nastěhovávání
židovských osadníků do arabské čtvrti a zdá se tak, že další ohnisko trvalého
napětí podobné centru Hebronu vzniká přímo pod úpatím Starého města. Mnoho
nasvědčuje tomu, že „Město míru“, jak je název Jeruzaléma interpretován, tak
čeká – a s ním i řadu Izraelců a Palestinců – bohužel další neradostné období.
Vyšlo v MFDnes, 20. 11. 2014
Žádné komentáře:
Okomentovat