Úterní útok na synagogu v Har Nof byl svého druhu vyvrcholením
dlouhotrvajících nepokojů a střetů mezi Palestinci a izraelskými občany a
pořádkovými silami, při nichž v posledních týdnech a měsících zemřelo mnoho
lidí. Někteří komentátoři to označují za pozvolný začátek třetí intifády.
Myslíte, že se dá o něčem takovém hovořit?
Napětí se stupňuje, ale to ještě
neznamená, že musí automaticky přerůst do velkého všeobecného palestinského
povstání. Může pokračovat jistou dobu i podobným způsobem – tzn. občasnými a
spíše individuálními a systematicky neorganizovanými násilnostmi ze strany
zradikalizovaných Palestinců a z opačné strany se můžeme dočkat vzestupu
násilí ze strany židovských osadníků na Západním břehu. Obojí je velmi těžko
kontrolovatelné. Abbásův vliv Jeruzalémě je jen velmi omezený a židovští
osadníci si někdy troufají i na izraelské vojáky.
Mohly by podle vás současné nepokoje vyústit do podobného konfliktu, jaký v
oblasti propuknul letos v létě?
Izrael určitě nezvolí proti jeruzalémským
arabským čtvrtím, odkud pocházejí radikálové, stejnou taktiku jako proti pásmu
Gazy. Na druhou stranu strategie bourání obydlí pachatelů terorismu a
posilování židovského osidlování konfliktních čtvrtí bude zřejmě v Jeruzalémě
pokračovat. Na Západním břehu je situace jiná, a pokud dojde k větší
radikalizaci i v této oblasti, tak tam už se izraelské vojenské akce mohou
více přibližovat Gaze. Pokud dochází k radikalizaci Západního břehu,
tak nejvíce napětí bývá obvykle tam, kde je nejvyšší hustota palestinského
obyvatelstva a zároveň židovských osadníků – tzn. hlavně Hebron a okolí Nábulusu.
Účastníci demonstrací a střetů tvrdí, že jednají na vlastní pěst. Hamás
útoky i střety s izraelskou policií a armádou chválí, ale nehlásí se k jejich
organizování. Jakou roli tedy v současné napjaté situaci hraje? A jakou roli
hraje Fatáh?
Hamás je silný v některých částech
Západního břehu a má své stoupence i v arabském Jeruzalémě. Pokud se
napětí bude zvyšovat, může se Hamás i v těchto oblastech více zaktivizovat
a být agresivnější. Hlavní vedení Fatahu v čele s Abbásem si musí být
vědomé, že palestinští radikálové v Jeruzalémě poškozují palestinskou
kauzu. Na druhou stranu Fatah a obecně organizace v arabském světě nemají
často tak pevnou strukturu, na jakou jsme zvyklí třeba z Evropy. Fatah má
řadu odštěpeneckých frakcí, které o sobě mohou ale stále prohlašovat, že jsou
Fatah (v Evropě se dělo něco podobného v případě IRA v Severním
Irsku). Před několika desítkami let o sobě Abú Nidal – jeden z největších
teroristů všech dob – také prohlašoval, že je Fatah a zároveň plánoval atentát
na Jásira Arafata.
Jaká bude podle vás role židovských radikálních organizací? Bude z jejich
strany tendence se za podobné útoky mstít?
Některé části komunity židovských osadníků
jsou permanentně agresivní – útočí na palestinský majetek a mešity, zapalují
úrodu, někdy po Palestincích střílí a hází kameny a různými způsoby je atakují.
Nepřekvapilo by mě, kdyby nyní jejich agresivita ještě vzrostla. O tom se
v médiích prakticky nemluví. Nejhorší je situace v okolí Hebronu a
v některých osadách u Nábulusu. Jedná se přitom o osadníky, se kterými má někdy
problém i izraelská armáda. Izraelská policie a tajná služba Šin Bet má
speciální experty a policisty na potírání jejich teroru. Nemůže ale podchytit
vše. Řada rabínů v komunitě osadníků jsou velcí extremisté, kteří mimo
jiné teologicky motivovali a „ospravedlnili“ vraždu izraelského premiéra Rabina
v roce 1995. Pak je tu ale i malá skupina náboženských osadníků, kteří
chtějí žít s Palestinci v míru. Byli seskupení kolem rabína Fromana
z osady Tekoa u Betléma. Rabín bohužel nedávno zemřel, takže tento proud
osadníků ztratil vůdčí osobnost.
Zástupci EU souběžně s tím veřejně prohlašují, že Palestina by měla být
uznána jako samostatný stát. Proč podle vás přichází tento obrat právě nyní?
Může nějak ovlivnit palestinskou politiku vůči Izraeli (např. smířlivější
přístup za účelem získání mezinárodní kredibility...)?
EU rozhodně neváže snahy o akceptaci
Palestiny na vzestup teroru palestinských radikálů. Nejedná se také ani o
jednorázový obrat v evropské politice, ale tato tendence je tu již delší
dobu. Souvisí to částečně i s reakcemi na postoje současné izraelské
administrativy, která se nijak netají podporou rozšiřování židovských
osad. Posun v přístupu EU či některých jejích členských zemí souvisí tak podle
mého názoru hlavně se skutečností, že mírový proces zahájený v 90. letech
prakticky zkrachoval a je tak třeba hledat jiné cesty řešení konfliktu.
Ptal se Martin Müller, vyšlo na Lidovkách.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat