ISIS a samozvaný chalífát v Iráku a Sýrii

Vyšlo na iHNed.

Zde je původní redakčně nezkrácená verze. 

Dá se teď čekat boj i mezi islamisty z Islámského státu a al-Káidou?

Jde o to, koho vlastně považujeme za Al-Káidu. Ta byla vždy daleko víc spíše radikální myšlenkou a platformou, než nějakou klasickou organizace s členstvím a průkazkami. Řada radikálních islamistů v tzv. Islámském státu v Iráku a Sýrii (ISIS) se k Al-Káidě hlásila, ale tito lidé se rovněž vyvíjí. Původní afghánsko-pákistánské jádro Al-Káidy se – navíc po smrti hlavního vůdce Bin Ládina – jeví dlouhodobě jako oslabené. Různé radikálně islamistické organizace po světě, kterým se v určitou dobu zdála myšlenka Al-Káidy jako atraktivní, se tak mohou mezitím posunout vlastním směrem. Může jít samozřejmě i konkurenční boj mezi radikály v rámci jedné platformy. Velmi důležitou roli hrají také peníze. Afghánská Al-Káida jich zřejmě moc neposílá, naopak velení ISIS přišlo během bojů v posledních letech a při dobývání měst k obrovským částkám, takže mohou uplatit a získat a svou stranu i řadu těch, které jinak myšlenky radikálního islamismu příliš nezajímají. To mohou být právě třeba bývalí obecně všichni ti Iráčané, kterým svržení režimu Sadddáma Husajna uškodilo. Těch je opravdu hodně, hlavně mezi iráckými sunnity. To je velmi nebezpečné a je opravdu škoda, že si Američané a jejich spojenci nebyli podobného nebezpečí vědomí už od počátku, kdy do Iráku v roce 2003 vstoupili.        

  

Co znamená vznik státu, když ho nikdo neuznal?  

Samozvaných a mezinárodně neuznaných států je po světě celá řada – od různých recesistických projektů typu Valašského království (které z celkem pochopitelných důvodů diplomaticky neuznal nikdo) až například po Kosovo, které na jednu stranu řada států a velmocí uznává (např. USA a většina členských zemí EU), jiné se však vehementně proti diplomatickému uznání stavějí (Rusko, Čína, Indie, Brazílie). Potenciální nový stát na území Iráku a v jeho okolí může začít kontrolovat zdejší ropu a plyn. Pokud bude schopen silou si toto postavení udržet, může teoreticky začít získávat i mezinárodní podporu. Znovu opakuji, velmi nebezpečně jsou velké peníze v rukou ISIS, kterými může ovlivňovat „přirozená přání zdejšího lidu“. Můžeme vidět, že afghánsko-pákistánský Tálibán se pragmaticky mění, přizpůsobuje novým podmínkám a ani po letech bojových operací Američanů a jejich spojenců ho nelze zdaleka pomíjet. To může být i případ ISIS.            

Jedním z nejvýznamnějším velitelů radikálů z hnutí Islámský stát, kteří ovládají část Iráku i Sýrie, se stal mladý bojovník z Čečenska Umar Šíšání. Je jedním ze stovek Čečenců, kteří patří k těm nejtvrdším bojovníkům mezi militanty. Jak máme tuto zprávu vnímat? Je to velka hrozba?

Obdobné konflikty vždy přitahují jisté sorty bojovníků, profesionálních teroristů, žoldnéřů a jiných existencí, pro které je válka a utrpení jiných hlavní obživou. Přání stát se profesionálním zabijákem není limitováno jen na islámské radikály. Podívejme se třeba na působení bezpečnostní agentury Blackwater v Iráku nebo na činy některých vojáků a bojových jednotek západních zemí po celém světě. Zmíněné sorty lidí jsme mohli ve dvacátém století vidět na řadě míst, kde se rozhořely boje – na bojištích druhé světové války, ve Vietnamu i jinde. V nedávné minulosti pak na Balkáně, v Libyi, Sýrii. Může se samozřejmě jednat i o lidi, kteří „to myslí upřímně“ a bojují či vraždí z přesvědčení. Velmi často je ale hlavním faktorem tučný žold či rabování.

Proč ISIS neustále dobývá další města, když už vytvořili Islámský stát?

Čím širší územní expanzi se ISIS podaří provést a čím větší množství přírodních zdrojů bude kontrolovat, tím hůře se proti ní bude bojovat. Nábožensky založené radikální organizace všech vyznání se obvykle snaží zdůvodnit své jednání „naplňováním Božího plánu“. Je to pro mnohé prosté věřící lidi lákavé, navíc s náboženskými dogmaty lze těžko polemizovat. Manipulovat s nimi však jde podle obrazu toho, kdo se za „vykonavatele Božího plánu“ vydává.

Co je vůbec podstatou Islámského státu neboli chalífátu, který vytvořili? Co se tam teď pro lidi změní?

Chalífát byla duchovní a politická jednota muslimského světa v prvních stoletích islámu a je to ideál jednoty muslimského světa i do budoucna. Dynastiím chalífů se podařilo v období mezi 7. a 13. stoletím našeho letopočtu ustavit jednu z největších říší v lidských dějinách, která pokrývala oblast od Španělska až po Indii. V určitých etapách chalífátu docházelo k obrovskému rozvoji lidské civilizace, rozkvětu vědy a lidského pokroku v symbióze s duchovními hodnotami a třeba i s náboženskou tolerancí muslimů k jiným vírám. Chalífát se nakonec rozpadl a byl pak už jen formálně obnoven Osmanskou říší, kdy teoreticky fungoval do roku 1924. Byl však už jen stínem své původní slávy. To o co se snaží svou rétorikou ISIS je účelový paskvil, který nemá se skutečným chalífátem nic společného a má jen dodat náboženského lesku netolerantní a násilné dezinterpretaci islámu v pojetí ISIS. Pro lidi se může změnit jen to, že teroru ISIS bude dodáváno náboženské zdůvodnění.        

A není tohle už impuls, aby světové mocnosti opravdu zasáhly?

Impulsem by měly být konkrétní činy a zločiny ISIS, nikoliv účelová pseudonáboženská rétorika. 

Může konflikt sblížit země, jejichž vztahy jsou spíš chladné? Třeba Rusko s USA a Íránem...

Ano, může. Mám dojem, že se v souvislosti s děním v Iráku normalizují vztahy USA a Íránu. Jejich vzájemné napětí bylo pro celý Blízký východ obrovská a dlouhodobá komplikace. Mezinárodní izolace Íránu přispívala k jeho radikalizaci. Opak může vést k většímu uvolnění poměrů v samotném Íránu, i když řada tamních konzervativců se pravděpodobně jen tak nevzdá.   

Vzchopila se už irácká armáda? Jak to dokázala?

To uvidíme teprve v dlouhodobější perspektivě. Irácká armáda má výzbroj a výcvik od Američanů a také američtí vojenští poradci mohou sehrát svou roli. Pak rovněž podpora íránské armády irácké může hrát být velmi důležitá. Nelze také zapomenout na to, že i samotné ohrožení šíitských částí a měst v Iráku ze strany sunnitské ISIS a jejich spojenců motivuje šíity, kteří hrají v armádě nejdůležitější roli, k důslednějšímu přístupu.  

Je premiér Málikí takovým problémem pro islámské radikály, že když ho vymění, uklidní to situaci, pomůže to vůbec něčemu?

Zatím se nezdá, že by se Málikí chystal sám odejít. Irácký premiér je do značné míry ztělesněním šíitské dominance v Iráku po roce 2003. Bude teď záležet, zda-li se a případně jak rychle podaří ISIS zatlačit zpátky. Pokud se to nebude úspěšné, je možné, že ani Málikího odchodu už ničemu příliš nepomůže.   

Někteří komentátoři hovoří v souvislosti s vytvořením islámského státu o počátku konfliktu, jehož obrysy je vůbec těžké domyslet. Co se může stát dál?

Blízký východ je vděčná oblast pro tvorbu katastrofických scénářů. Zároveň je však vývoj zdejšího dění nesmírně složité odhadnout. Kdybyste na začátku roku 2010 prohlásili, že na přelomu dalšího roku se celý Blízký východ začne otřásat občanskými nepokoji, nebo že se poklidná Sýrie do dvou let obrátí v peklo, nikdo by tomu nepřikládal větší význam. Takže ani já nejsem žádný blízkovýchodní Nostrodamus. Scénářů může být celá řada – od pozitivních, které povedou k uspořádání Blízkého východu na nových základech až po pesimistické, které budou plné krveprolévání a expanze zdejších konfliktů do okolí. Každý si může vybrat mezi pesimismem a optimismem.  

Tázal se M. Smlsal