Pane doktore, v Izraeli zjitřil emoce případ vojáka Elora Azarii, který zastřelil zraněného teroristu. Ten měl údajně pod bundou sebevražednou vestu. Je podle Azaria vás vrahem, či hrdinou? A dá se to vůbec jednoznačně říct?
Podívejte se, celým případem se velice podrobně zabýval tříčlenný senát izraelského vojenského soudu, který měl k dispozici veškeré materiály, důkazy a výpovědi. Vojáka obvinil z úmyslného zabití, což je v právní terminologii něco mezi úkladnou vraždou a neúmyslným zabitím. Izraelská armáda oficiálně vychází z etického kodexu „Čistota zbraní“ (hebrejsky Tohar Ha-Nešek), a někdy se o ní dokonce mluví jako o „nejmorálnější armádě světa“. To je podle řady odborníků mýtus, ale i tak tento kodex tvoří alespoň teoreticky jakýsi morální základ izraelské vojenské doktríny, který se zmiňovaný soud pokusil uchránit.
Benjamin Netanjahu se vyjádřil v tom smyslu, že by pro vojáka žádal milost. Je však správné, že i po rozhodnutí vojenského soudu, který Azariu uznal vinným, Netanjahu milost ze své pozice požaduje?
Netanjahu se v celém případě choval populisticky. Vzápětí po incidentu, ke kterému došlo loňský březen, tento čin odsoudil. Potom ale začal postupně couvat – například telefonoval vojákovým rodičům – neboť viděl, že mu to v části nacionalisticky rozjitřené izraelské společnosti, kde sbírá voliče, přidává body. A s populismem tedy souvisí i Netanjahuův požadavek milosti.
Dalším aktuálním případem je rozhodnutí poradců nově nastupujícího amerického prezidenta Donalda Trumpa přesunout americkou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma, což vyvolalo značné podráždění prezidenta palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse. Je podle Vás tento krok správný?
Jeruzalém je vůbec nejcitlivější místo dlouholetého izraelsko-palestinského sporu. I daleko menší změny ve status quo tohoto města mohou vyvolat velké nepokoje, nezřídka se ztrátami na životech. A přesun americké ambasády je velmi významným krokem, navíc ze strany supervelmoci, která se stále považuje za garanta izraelsko-palestinského míru. Tak jednostranný krok – navíc v době vleklé krize izraelsko-palestinských jednání – zohledňující přístup jen jedné ze stran konfliktu, by prakticky pohřbil veškeré předešlé americké snahy o mír. Navíc by se potenciálně mohl stát rozbuškou velkých nepokojů, které by vystavily ohrožení životů nejen řadu Izraelců a Palestinců, ale i Američanů.
Na druhé straně právě Abbás prohlásil, že tím Trump ,,vyhlašuje válku muslimům". Považujete jeho výrok adekvátní dané situaci?
Podobně jako Netanjahu, tak i palestinští politici rádi používají populistické fráze, které je činí silnými v očích vlastního obyvatelstva. Na druhou stranu Jeruzalém není jen nějaký český a polský Těšín, který by byl věcí politického zájmu a jednání pouhých dvou subjektů mezinárodního práva. Jeruzalém je centrem a stěžejním místem tří velkých náboženství, který bedlivě sleduje řada věřících po celém světě. Proto ostatně neměl být Jeruzalém podle původního plánu OSN z roku 1947 součástí ani židovského, ani arabského státu, ale měl mít zvláštní mezinárodní status corpus separatum.
Před několika dny zažil Jeruzalém teroristický útok, kdy na ulici útočník s nákladním autem zabil několik lidí. Taková forma teroristického útoku není pro Izrael úplně obvyklá. Je možné říct, že se tato forma útoků inspirovala v Evropě, například v Německu? A myslíte si, že se může objevovat častěji?
Už v minulosti se v Jeruzalémě mnohokrát stalo, že útočníci najížděli do davu auty či buldozery. Není to tedy žádná novinka. Na druhou stranu bylo v Jeruzalémě už daleko hůře, než je v současnosti. Sám jsem tam zažil v letech 2001-2002 vlnu sebevražedných atentátů, která stála životy daleko většího množství lidí, než dnes.
Zesnulý bývalý izraelský prezident Šimon Peres prohlásil těsně před svou smrtí pro list Jerusalem Post, že ,,doslova" zabránil Netanjahuovi zaútočit na Írán. V roce 2012 byl prý Netanjahu připravený útok provést. Myslíte si, že Peresovo tvrzení může být pravdivé, nebo je jen odrazem vzájemné nevraživosti?
Dokážete si představit, že by Netanjahu provedl útok na Írán, aniž by ho koordinoval či dokonce získal souhlas ze strany Američanů, načež přišel Šimon Peres a přemluvil Netanjahua, aby na poslední chvíli útok zastavil? Já si to příliš představit nedokážu, takže mám o tomto údajném Peresově tvrzení pochybnosti. Peresovo zlaté období skončilo v roce 1995 smrtícími výstřely na jeho nadřízeného – premiéra Jicchaka Rabina. Od té doby už byla Peresova politická dráha spíš jen labutí písní jeho dřívějších mírových snah a už nedokázal nijak zásadně ovlivnit rozpad mírového procesu, ani nic dalšího zásadního.
Rozhovor vedl P. Duchoslav
Žádné komentáře:
Okomentovat