Likvidace Hasana Nasralláha je mimořádně silným zásahem do struktur Hizballáhu. Izraelcům se ho podařilo eliminovat evidentně na základě dlouho připravované zpravodajské operace, v jejímž rámci získali Izraelci kontrolu nad pohybem nejvýznamnějších vůdců hnutí. Součástí celé akce byl zjevně i nedávný „pagerový“ útok.
Všechny tyto operace nesporně výrazně ochromí funkčnost hnutí. S velkou pravděpodobností ho ale nezničí ani nevykoření.
Doprovodným jevem těchto likvidací byly i mimořádně vysoké ztráty libanonských civilistů, kteří se v okamžik likvidace nacházeli nevědomě v blízkosti velitelů. Tyto civilní ztráty budou z izraelského oficiálního pohledu jistě interpretovány jako „akceptovatelné“. Ze strany Libanonců však mohou být vnímány diametrálně opačně. Důsledky tohoto vnímání můžou mít v dlouhodobějším horizontu z pohledu Izraele nezamýšlené (či nedomyšlené) dlouhodobé konsekvence v podobě radikalizace částí libanonské společnosti a přílivu nových generací členů hnutí.
Na stranu druhou, zatímco izraelské metody likvidace radikálů děsí libanonskou společnost jako celek, samotný Hizballáh v libanonské společnosti není zdaleka tak populární jako třeba ještě před dvěma dekádami. Různé části velmi fragmentované libanonské společnosti tak mohou reagovat na smrt samotného Nasralláha různě. Řada Libanonců tak může pocítit i určitou úlevu, neboť důsledky konfliktů Hizballáhu s Izraelci nedopadaly zdaleka jen na toto hnutí, ale dotýkali se Libanonu jako celku a zathovali do konfliktu s Izraelci i ty, kteří Hizballáh nepodporovali.
Co je možné srovnat s minulostí
Nebyla to první izraelská likvidace generálního tajemníka Hizballáhu. Již v únoru 1992 byl při izraelském útoku zabit v pořadí druhý generální tajemník hnutí Abbás Al-Músáví (v pořadí první generální tajemník Al-Tufajlí stále žije).
Boj vůči Izraeli je jednou z podstat hnutí, nicméně Hizballáh a jeho osobnosti se nějakým způsobem odlišují a také vyvíjejí v čase. Músáwí byl považován v kontextu hnutí spíše za pragmatičtější osobnost. Hasan Nasralláh, který ho vystřídal, se ukázal jako daleko ideologičtější, radikálnější a charismatičtější. Svou pozici upevňoval v čele hnutí mimořádně dlouhé období 32 let. V něm posílil spolupráci s íránským a syrským režimem (tomu pak významně pomohl přežít i mimořádně krvavou válku v Sýrii 2011–2020). Írán byl - společně s brutálním charakterem izraelské vojenské okupace Jižního Libanonu - klíčovým faktorem vzniku hnutí v první polovině 80. let. Zároveň ale Nasralláh přispěl i k tomu, že se z Hizballáhu stalo autonomní libanonské hnutí a nebyl vazalem svého íránského patrona.
Z dlouhodobého hlediska se Hizballáh pod vedením Hasana Nasralláha stal silnější a efektivnější organizací, což se ukázalo na pozdějších aktivitách hnutí, včetně účasti ve válce proti Izraeli v roce 2006 a během zmiňované přítomnosti Hizballáhu v Sýrii na podporu syrského režimu.
Většího pragmatika tak v roce 1992 vystřídal radikál Nasralláh, který byl postupem času stále nebezpečnější. A to může být i scénář po likvidaci Nasralláha. Je ale třeba brát v potaz, že technologická superiorita Izraele od počátku 90. let mimořádně vzrostla a jakýkoliv nový vůdce hnutí bude v daleko větším ohrožení, než jeho předchůdci a jejich nejbližší podřízení v uplynulých dekádách. Je tak dost dobře možné, že Hizballáh bude nyní podrobnosti o svém vedení úzkostlivě tajit, případně ho může více decentralizovat, jeho část přenést do exilu atd.
Z bezprostředního krátkodobého hlediska vedla likvidace Nasralláhova předchůdce Músáwího k zesílení „tradičních“ raketových útoků Hizballáhu na izraelské cíle. Ty následují i nyní po likvidaci Nasralláha.
S menším či větším odstupem pak přišly po smrti Músávího krvavé útoky na izraelské civilní cíle v zahraničí. Hlavně pak dva útoky v Buenos Aires: Již v březnu 1992 došlo k útoku na izraelskou ambasádu v Argentině (29 mrtvých) a v roce 1994 pak na židovské komunitní centrum AMIA (85 mrtvých a v obou případech stovky zraněných).
Není vyloučené, že se Hizballáh pokusí něco podobného nyní zopakovat.
Shrnutí
Likvidace nejvyššího osobnosti hnutí Hizballáhu nepochybně přinese očekavané krátkodobější důsledky v podobě systematičtější paralýzy hnutí.
Z dlouhodobého hlediska však může přinést důsledky nezamýšlené. Současná likvidace nejvyššího velitele Hizballáhu je sice spojena i s eliminací vysokého počtu dalších vysokých a zkušených velitelů, a tedy s ještě větším omezením akceschopnosti hnutí. Ale i zde se nabízí jeden důležitý precedent. Vztahuje se k Hamásu, hnutí s do jisté míry podobnou ideologií a strukturou jako Hizballáh. Pokud se totiž podíváme na příklad izraelských likvidací nejvyšších představitelů Hamásu v průběhu druhé intifády (2000-2005), tak i tehdy byla zlikvidována celá garnitura stratégů, zakladatelů a „polních“ velitelů hnutí: kromě duchovního vůdce hnutí, charismatického šejcha Jásína, i Abdelazíz Rantísí, Saleh Šaháda a řada dalších. Po necelých dvou dekádách tu však je - v době právě před jedním rokem - evidentně zregenerovaný a mimořádně radikální Hamás, který byl schopen uskutečnit teror 7. října 2023.
Na rozdíl od Hamásu je navíc Hizballáh v mnoha ohledech dlouhodobě vůči Izraeli v daleko výhodnější pozici (geograficky, z hlediska jeho zahraniční spolupráce a její efektivity, z hlediska počtu členů atd.).
Otázka, zda bude po likvidaci velkého části svého vedení Hizballáh zničen, nebo nikoliv – přičemž z dlouhodobého hlediska se v druhém případě může z Hizballáhu stát dokonce ještě nebezpečnější protivník Izraele než doposud – tak rozhodně nezmizela ze stolu.
-MČ-
Žádné komentáře:
Okomentovat