sobota 17. listopadu 2012

Rozhovor o situace v Gaze a Izraeli - Vol. 2

vyšlo na iHned, 17. 11. 2012, rozhovor vedla Martina Týblová



Média v souvislosti s vyhrocením situace v pásmu Gazy často mluví o začátku války. Skutečně se schyluje k otevřené válce, nebo Izrael jen „straší“?

Tak asymetrickou válku tady máme s přestávkami už více jak šedesát let. Ke konvenčnímu střetu dvou armád ve stylu Šestidenní nebo Jomkippurské války dojít nemůže, protože Izrael a Hamás nejsou politicky ani vojensky srovnatelní. Izrael je stát s pravidelnou armádou, mj. jednou z nejlepších na světě. Hamás nereprezentuje žádný existující stát, ani není pravidelnou armádou. Hamás také nemůže Izrael vojensky porazit, jen ho dlouhodobě velmi vyčerpávat. Jiná věc by ale byla, kdyby se do konfliktu vložil třeba Írán (např. raketovým ostřelováním na podporu Hamásu). 

Zprávy o „napětí“ v Gaze se objevují pravidelně a ne každý se ve zprávách orientuje. Je současná krize něčím odlišná? Čím? (Hraje roli například konflikt v Sýrii nebo další politické okolnosti na Blízkém východě?)

Jedná se o pokračování dlouhodobého konfliktu, který se v podobné formě už mnohokrát opakoval (střelba raket a izraelské odvety). V průběhu času se bojové technologie obou stran posouvají dopředu, což neplatí jen u Izraele, ale i u Hamásu. Rakety Hamásu jsou tak postupně účinnější (k zabití tří Izraelců raketou Hamásu najednou ještě nedošlo) a mají vyšší dolet (dnes už ohrožují Tel-Aviv).  

Do Gazy dnes přiletěl egyptský premiér. Proč zrovna egyptský a co toto gesto vůbec znamená?

Znamená to odlišný přístup nové egyptské vlády od předešlého přístupu Mubarakova establishmentu. Egypt chce dát najevo, že nebude jen nečině přihlížet každému izraelskému kroku vůči Palestincům, a to hlavně v Gaze, kam má Egypt tradičně nejsilnější vazby. Hamás se hlásí k odkazu Muslimského bratrstva, které dnes Egyptu spoluvládne. Muslimské bratrstvo i Hamás se pochopitelně vyvíjely v průběhu uplynulých desetiletí odlišně a v dost rozdílných politických podmínkách, ale některé vazby mezi nimi přetrvaly.    

Jak je na tom nyní Izrael vojensky, jak by konflikt vypadal z tohoto hlediska?

Jak už jsem uvedl, Izraelská armáda patří v mnoha ohledech mezi nejlepší na světě. Jedna věc je politická propaganda a druhá je realita. Nemyslím si tak, že by existovalo mnoho států, které by chtěly s Izraelem opravdu reálně válčit v konvenčním konfliktu. Proč – to ukazuje velmi dobře vývoj blízkovýchodních válek a současná izraelská výzbroj a výcvik. Naopak nestátní aktéři jako Hamás či Hizballáh se paradoxně ukazují z dlouhodobého hlediska v boji s Izraelem jako daleko úspěšnější. Nemohou sice Izrael vojensky porazit, ale mohou dlouhodobě přinášet Izraeli vážné starosti. Samy si pak na své schopnosti třeba jen velmi omezeně ohrožovat Izrael pak mohou budovat svou politickou pozici, podporu a propagandu.    
  
Zdá se, že zahraničí se od středečního vyostření ke konfliktu nijak zvlášť nevyjadřuje. Je to pasivita zdánlivá, má nějaké vysvětlení nebo se jedná o standardní postup?

Reakce zahraničí jsem tolik detailně nesledoval, ale rétoricky k té současné eskalaci lze říci stěží více, než bylo řečeno v podobných situacích v minulosti. Většinou to vše stejně skončí vágními formulacemi typu: „Hamás byl vyzván k zastavení útoků .... Izrael k přiměřenosti vojenských operací“. Beztak si ale žádná ze stran výzvy zahraničí v takovýchto situacích nebere příliš k srdci.

Neobávají se teď zejména západní země, že by v kombinaci s třaskavou směsí celého regionu mohly střety v Gaze zažehnout mnohem větší konflikt, jak naznačují některá západní média ale i některé státy Perského zálivu?

Konflikt Izrael-Hamás byl vždy poněkud izolován od ostatních konfliktů na Blízkém východě, dokonce i do konfliktů které se odehrávaly mezi Izraelem a Palestinci na Západním břehu. Nemyslím si, že by se nutně musel současný konflikt zkombinovat s konflikty jinými.

Žádné komentáře:

Okomentovat