Rouhání v praxi

Reflexe dosavadních kroků íránského prezidenta: Proč není Rouhání dirigent íránského orchestru, ale jen první housle.

Nového íránského prezidenta provází od jeho nečekaného  zvolení sice krátká ale velmi intenzivní reformátorská aureola. A jako by se dokonce začalo zdát, že se nejedná jen o pouhou mediální záři, která pohasne, jakmile dojde na lámání chleba. Chlebem je v tomto případě zřejmě jedna z íránských variant s velmi tvrdou kůrkou: především íránský jaderný program a spojenectví íránského režimu se Sýrií. Ale i zde se zdá, že změna oproti prostořekému Ahmadínežádovi by nemusela být jen kosmetická a že se Írán stane čitelnější zemí. Potvrzují to alespoň poslední Rouháního vystoupení na půdě Valného shromáždění OSN, ale třeba i některé jeho výroky ve velmi sledovaném pořadu nejznámější redaktorky CNN Christiane Amanpour. Po letech ahmadínežádovských provokací na téma Holocaustu například dnešní prezident zřetelně konstatoval, že tato genocida je „trestuhodná a odsouzeníhodná“.

I před Rouháního vystoupením v OSN došlo v Íránu k několika viditelnějším změnám – prezident nařídil propuštění jedenácti íránských disidentů včetně známého opozičního politika, který byl uvězněn v roce 2009 v souvislosti s protesty ohledně zvolení Mahmúda Ahmadínežáda do druhého prezidentského období. Pozitivní diskusi, ale i ohlasy, vzbudilo nedávné Rouháního twitterové přání k židovskému novému roku – v Íránu je totiž sociální síť twitter stále oficiálně zakázaná.. V Íránu došlo v nedávné době také v některých ohledech k většímu posílení kulturního uvolňování, například na poli filmu. Je toho tedy za velmi krátkou dobu Rouháního vlády – zvolen byl v červnu, ale nastoupil až v srpnu – poměrně dost.   

Jak ale Rouháního jednání chápat v kontextu Íránské islámské republiky, která má v očích Západu prakticky od svého vzniku v roce 1979 velmi špatnou pověst? Jistý optimismus ve spojení s ostražitostí může být na místě. Írán byl vždy – a za současného režimu to platí taktéž – velmi vlivnou a ambiciózní zemí, která má ve své historii opravdu na co navazovat, a to i z imperiálního hlediska. Je také pravda, že Íránci jsou mistři květnatých a mnohoznačných projevů a jeden z nejvyšších íránských politiků nebude určitě výjimkou. Zároveň by ale neměl být íránský prezident automaticky odsuzován jen jako „vlk v rouše beránčím“ a měly by být chápány v souvislosti jeho skutečné a domnělé pravomoci.   

Při posuzování „Rouháního Íránu“ je v prvé řadě vždy třeba mít na mysli několik důležitých faktorů: To co se nám dnes jeví jako „Rouháního Írán“ je totiž ve skutečnosti stále „Chameneího Írán“. Tedy Írán rahbara – nejvyššího duchovního vůdce země – ajatolláha Chameního, který je sice na první pohled méně viditelný než prezident, ve skutečnosti ale hraje ve složitém íránském politickém systému roli dirigenta. Prezidenti jsou až první housle. Jinými slovy, „zlý“ Ahmadínežád i „hodný“ Rouhání se oba pohybují vždy jen v rámci systému, nad kterým dozírá především zmiňovaný rahbar. Ahmadínežád to zřejmě se „zlounstvím“ přehnal, což si zřejmě dobře uvědomil i sám Chameneí – a to už třeba jen pro zhoršující se ekonomickou situaci na základě sankcí uvalených na ahmadínežádovský Írán. I Rouhání má však vytýčenou linii své „dobroty“, za kterou se bude moci stěží posunout. I v tomto kontextu je nutné někdy chápat Rouháního projevy, které určitě neuspokojí opravdu tvrdé kritiky Íránu, jako je například izraelský premiér Netanjahu. Ten je ostatně také obratným politickým mistrem a charismatickým rétorem, který z íránské hrozby dokázal vytvořit výrazné politické téma, které mj. odvádělo pozornost od jiných vnitropolitických problémů v Izraeli a na Palestinských územích. Za to ho ostatně kritizovala i řada izraelských politiků. Připomeňme si třeba jen Netanjahuovo vystoupení v OSN se stylizovaným nákresem íránské jaderné bomby, která se chystá k výbuchu. Není jednoduché jednoznačně posoudit, zda-li chtěl Netanjahu na Írán někdy ohledně údajné konstrukce jaderné zbraně skutečně zaútočit, či šlo jen o harašení zbraněmi. Ať už je tomu jakkoliv, Netanjahu má dnes zřejmě nejlepší časy své protiíránské rétoriky za sebou. Rouhání totiž z íránského pohledu velmi diplomaticky nadbíhá spíše USA, zatímco na adresu Izraele toho zatím příliš pozitivního neřekl. Tím Netanjahua dostává do větší izolace, neboť smír s USA je pro Írán daleko potřebnější než smír s Izraelem. Navíc dobře ví, že se Izrael těžko odhodlá k nějaké větší protiíránské akci bez vědomí USA.         

Zatímco Ahmadínežád byl v jistém smyslu pro tvrdé protiíránské kritiky manou z nebes, neboť jim poskytoval mnohé argumenty pro kritiku Íránu, Rouhání je pro ně mnohem složitější osobnost. Je ale pravda, že íránský režim se i za Rouháního prezidentství příliš nezmění v samotné své podstatě. Rouhání bude spíše výrazem staré konzervativní poučky „reformuj, abys zachoval“. Skutečná změna ale může přijít ve chvíli, kdy Chameneího nahradí jiná osobnost. A tou teoreticky může být třeba i dnešní prezident.     

Na rozdíl od samotných Íránců a dalších národů, které sledují dění na Blízkém východě, nám český jazyk nabízí v pohledu na budoucnost Íránu jednu jistotu – buď oceníme, co změní v íránské politice Rouhání – nebo budeme zklamaní z íránského rouhání...   

Vyšlo v mírně zkrácené podobě v MFdnes 26. 9. 2013

Někdy slyším také jiné duše

Rozhovor s íránskou súfistkou Farimou Berenži

Vyšlo v Lidových novinách - Orientaci, 7. září 2013

Farima Berenži (1978) se narodila v západním Íránu, ale od dětství žije v USA. Je mezinárodně uznávaná umělkyně, choreografka, lektorka, archeoložka a zároveň etnoložka v oboru tance. Specializuje se na íránské a dervišské súfíjské tance. Vystudovala zdravotnictví, kunsthistor

ii, antropologii a archeologii s důrazem na perskou historii. V současné době je ředitelkou Farima Dance Company v San Franciscu a rovněž Silk Road Collective Dance Company v aljašském Anchorage a v Tampě na Floridě.

Jste americko-íránského původu. Mnoha Evropanům může tato kombinace znít podivně, protože znají Írán a USA jen jako znepřátelené země. Mohl byste nám říci něco o amerických Íránců a jak jste se dostala do USA?

V Íránu jsem se narodila, ale když mě byly dva roky, tak jsme nedlouho po islámské revoluci zemi opustili a přestěhovali jsme za příbuznými do USA a tam žiji od té doby. Můj tatínek byl vojenský pilot a zahynul nedlouho po mém narození při havárii letounu. Být americký Íránec má své klady i zápory. Jsem velmi ráda, že se mohu do Íránu vracet, protože to je neuvěřitelně zajímavá země s bohatou historií a kulturou a já z toho všeho mohu čerpat a zároveň být hrdá na to, že k íránské kultuře také patřím. V Americe se mi zase splnily mé sny a ambice. Miluji obě země, ale občas mám pocit že žiji v disapoře, podobně jako řada dalších íránských Američanů a ani v jedné zemi se necítím úplně doma a vlastně nevím, kde přesně je můj domov. Moje tělo může být na jednom místě, ale duše třeba jinde. Všichni jsme na pouti hledání neznámého.  

Většina amerických Íránců žije v Los Angeles. Vy žijete v San Franciscu. Proč se tak velká íránská komunita usadila právě v Kalifornii?

Podle mě je důvodů několik: Kalifornie má jedny z nejznámějších vzdělávacích institucí a univerzit. Íránci si vzdělání velmi cenní a chtějí navštěvovat ty nejlepší školy. Takže vzdělání a vzdělávací systém je jeden z důvodů proč se tolik Íránců přistěhovalo do Kalifornie. Druhý důvod je podle mě ten, že Kalifornie, zvláště Los Angeles, jim připomínalo Írán a život v íránských městech, takže řada z nich se tam usadila a průběžně začala budovat komunitu. A třetí důvod souvisí z mého pohledu s tím, že Írán opustilo hodně umělců, kteří se v Americe uchytili právě v Los Angeles, které je považováno v Americe za hlavní město kultury. 

A z které části Íránu pochazíte?

Narodila jsem se v malém městečku poblíž hlavního města Teheránu, ale vzhledem k tomu že jsme zemi opustili brzy po mém narození, tak k tomu místu takovou vazbu necítím. Ze strany mého otce pochází má rodina z azerbajdžánského Baku a můj otec se už narodil v íránské části Azerbajdžánu. Rodina mé maminky je íránsko-azerbajdžánská a sama maminka se narodila v Teheránu. 

Kromě perštiny tedy mluvíte i azersky? Existuje v Íránu nějaké napětí mezi Peršany a Azery podobné napětí mezi Peršany a Araby?

Ano, v perštině mluvím, čtu i píši, ale azerštinu už tak dobře neznám. Jsem v ní ale schopná konverzovat.  Co se týká toho zmiňovaného napětí, tak ano i ne, ale zcela jednoznačně na to odpovědět nelze. Podíváme-li se do historie, Ázerbajdžán a téměř celá střední Asie byly kdysi součástí Perské říše. Persie se postupně zmenšovala a část Ázerbajdžánu se později stala součástí Sovětského svazu. Myslím, že dnes jsou dvě tendence – na straně jedné osamostatnění a na straně druhé řada Azerů je přesvědčená, že perské dědictví je zároveň dědictví íránsko-azerské.  Já se ale tady v tomto nijak neangažuji a mám za to, že umění a tanec nemají hranice a mají přinášet mezi lidi lásku a porozumění.

V Íránu jste se narodila a zemi často navštěvujete. Jaké jsou vaše nejvýraznější dojmy a vzpomínky na tuto zemi?

Moje vzpomínky na Írán jsou jak velmi pozitivní, tak i smutné. Jak už jsem říkala, opustila jsem Írán když mi byly jen dva roky, ale mám to štěstí, že jsem se mohla do země vždycky vracet. Nejen na návštěvy, ale moje matka uznala za vhodné, že bych neměla být odtržena od svého mateřského jazyka a íránské kultury. Takže jsem každý rok jezdila do Íránu na letní školu a učila se farsí (perštinu) a íránskou kulturu. Na těchto cestách zpátky jsem potkala řadu výborných lidí, kteří velmi ovlivnily můj život. Dětství bylo také krásné, protože nebylo nutné se starat o politiku, ekonomiku a světové problémy. Právě v dětství na mě velmi zapůsobilo perské umění, hlavně tanec. V Americe jsem své zkušenosti a zájem rozšířila a zúročila studiem divadla, baletu. V tom mě také velmi ovlivnily moje maminka a babička. Nicméně si také vzpomínám, že v letech, kdy jsem do Íránu jako dítě jezdila, tak byla hlavně v okolí íránsko-iráckých hranic válka. Maminka, která se stala zdravotní sestrou v USA se vracela jako dobrovolník do Íránu aby pomáhala obětem války a já jsem cestovala s ní. Takže jsem také zažila věci, které bych žádnému dítěti zažít nepřála. Vzpomínky na válku jako ničení, krveprolévání a pláč dětí se mi velmi vryly do paměti a já se je snažím vymazat právě uměním a tancem.

Irácko-íránská válka byla nejhorší konflikt na současném Blízkém východě. Tvůj tatínek také zahynul ve válce?

Tatínek zemřel při povolání, které velmi miloval. Jeho stíhačka F-14 se zřítila kvůli technické závadě na letounu. Tatínka si sice nepamatuji, protože jsem byla ještě moc malá, když zahynul, ale příběhy o něm a jeho duše jsou se mnou a vedou mě. 

Důvody emigrace mnoha Íránců byly politické (změna režimu v zemi v roce 1979 v důsledku islámské revoluce) a USA dnes mají s Íránem velmi špatné vztahy. Jak složité je pro americké Íránce podívat se do staré vlasti?

To není stejné v případech jednotlivých íránských emigrantů. Je pravda, že řada odešla z politických důvodů, mnoho lidí ale také odešlo z Íránu jako ekonomičtí uprchlíci, nebo se chtěli připojit ke svým rodinám, které už žily v USA. Znám také dnes řadu lidí, kteří v minulosti měli problém se do Íránu vracet a naopak znám i ty, kteří tam dřív mohli cestovat poměrně snadno a dnes se tam nedostanou. Tady jsem si vzpomněla na jeden výrok slavného súfíjského mistra Rúmího: „Žák se Rúmího ptal: Mistře, myslíte si, že pít alkohol je hřích? Rúmí na to odpověděl: Záleží na tom, kdo alkohol pije.“. Takže i v případě cestování do Íránu to hodně závisí na tom „kdo cestuje“.   

Takže vy patříte do té skupiny Íránců, kteří se do Íránu dostanou bez větších problémů...

Ano, v Íránu jsem byla mnohokrát, strávila jsem tam řadu let výzkumem, prací pro OSN a neziskové organizace a řadu míst v Íránu jsem procestovala. Při mých cestách jsem se zabývala hodně podrobným studiem tance, hudby, poezie, dějin, ale i mytologie a duchovními tradicemi Íránu a Střední Asie.

V USA máte svou vlastní taneční školu. Můžete nám říci více o ní, o tanci a vaší největší inspiraci?

Tanec a umění máme v rodině. Jak moje maminka, tak i babička mě velmi v těchto věcech ovlivnily a byli mými prvními učiteli a inspirátory v těchto věcech. Vyrůstala jsem ponořená do umění, studia různých druhů hudby, poezie a tanců – nejen perských, ale i baletu, flamenca, středoasijských a blízkovýchodních tanců. Když tak někde uvidím nějaký tanec, který neznám, hned mě zajímá, jaký je za ním příběh a historie a jak se vyvíjela jeho podoba a oblečení, které se při něm používá. Pochopit smysl tance znamená porozumět jeho mytologii, jeho multikulturní a multietnickou historii a jeho kontexty. Jako antropoložka se domnívám, že tanec je kulturní identifikátor, podobně jako je jimi oděv, jazyk, hudba, které napomáhají odlišit odlišné kultury navzájem. Tanec také vysvětluje lidskou zkušenost. Tanec má svůj jazyk: má svůj počátek, průběh i ukončení. Tanečník vypráví příběh, dráždí publikum různými koketními pózami, případně ukazuje celou paletu různých pocitů: radost, smyslnost, pýchu, neochotu, smích, či dokonce i smutek.    

Pro tuto svou taneční vášeň jsem v posledních patnácti letech cestovala do velkých dálek učit se, zkoumat, prezentovat či vyučovat klasické, lidové či posvátné tance Hedvábné stezky (Persie a Střední Asie).  Z těchto důvodů jsem také založila svou vlastní taneční společnost a taneční akademii a stala jsem se „taneční aktivistkou“, která usiluje o zachování taneční kultury v mé komunitě. Momentálně pracuji na vývoji certifikovaného výukového programu a podporovat tanec jako prostředek globální komunikace a míru. Chtěla bych napomoci překlenout kulturní rozdíly, podporovat respekt, lásku, porozumění a jednotu mezi lidmi prostřednictvím výuky tance a pomáhat zachovat starobylou historii a kulturu Íránu a autentické íránské taneční styly.       

Měla jste nedávno performanci v Brně. Jak jste se tam cítila a jak jste se vůbec do Brna dostala?

Na Brno vzpomínám velmi ráda. Bohatostí kulturní tradice mi Česká republika připomíná právě Írán a jsou tu úžasná stará města, labyrinty ulic, elegantní chrámy a je tu kultura, která ovlivnila další evropské země. Bylo krásné předvést své umění právě tady a setkat se a třeba i spolupořádat taneční workshop s velmi příjemnými lidmi, kteří se touží dozvědět mnoho právě o perské kultuře. Pevně doufám, že se do Brna zase vrátím! 

Jedno z vašich nejoblíbenějších vystoupení je súfíjský vířivý tanec sema. Spočívá často ve velmi dlouhém víření kolem vlastní osy, které může trvat i několik hodin. Můžete nám říci více o tomto druhu tance?

Se spiritualitou a mystikou jsem se setkala už velmi dávno. Víření a tanec bylo důležitým sociálním fenoménem a náboženským rituálem v dávné Persii. Mnoho velkých perských básníků velebilo víření a tanec ve svých dílech jako symbol síly života. Básníci jako Háfiz, Sa'dí či Rúmí každý považovali tanec za duchovní nástroj spojení s Vesmírem. S podobnými zjištěními jsem se setkala i při archeologických výzkumech. Zobrazení tance lze dokonce najít na starověkých perských artefaktech z pátého tisíciletí před naším letopočtem.

To vše mě hodně ovlivnilo. Jako derviš (semazen) a duchovní osoba cítím velké propojení se spiritualitou. Mé taneční kreace jsou velmi ovlivněny mými prastarými zoroastriánskými kořeny, súfismem a spiritualitou. Měla jsem možnost studovat u velkých duchovních osobností, jako byli představitelé zoroastriánů, súfistů a také významní akademici z Íránu, Kurdistánu a Turecka. V současné době je mým mistrem súfíjský mistr mevlana a derviš Dr. Rahmi Oruç Güvenç z Turecka. Súfijské víření sema představuje duchovní tanec při kterém derviš „splyne v jedno s Bohem“. Při víření se snažíme zbavit svého ega, rozevřeme své ruce vůči Vesmíru a dostáváme se do extatického stavu „opilosti láskou“ a pak už nejsme součástí materiálního světa, ale světa jiného.  

Měla jste mystické zkušenosti během víření?

Pro mě má víření mnoho významů a jeho pohyby jsou velmi jedinečné, mystické a krásné. Víření má hojivé vlastnosti, neboť nabízí jedinečné způsoby vyjádření vnitřních emocí a duchovních tužeb. Když začnu vířit, na nic nemyslím, nic necítím, mé tělo znecitliví a já se začnu dostávat do stavu podvědomí. To je jediný okamžik, kdy může člověk mluvit sám s vlastní duší. Někdy slyším také jiné duše a komunikuji s nimi. Je to těžko popsatelný pocit. A já pak pokračuji dál aniž bych věděla kdy přesně skončím. Tělo a mysl samy zastaví když je třeba.

Na západě spíš převládá představa o súfismu jako o mužské záležitosti. Jaká je pozice ženy v súfíjských řádech?

Když se podíváme do historie, tak můžeme vidět, že ženy byly odjakživa zdrojem spirituality. Můžeme to vidět na příkladech různých ženských božstev, slavných válečnic a vůdkyň. Od počátku súfismu v něm ženy hrály důležitou roli. Mnoho žen také následovalo súfíjskou cestu, kterou jim otevřel Rúmí. Sám Rúmí roli žen vždy oceňoval a vždy zmiňoval, že by se lidé mezi sebou neměli oddělovat. V minulost situace samozřejmě vždy tak jednoznačná nebyla a mnoho žen praktikovalo súfismus tajně. V současnosti je ale často pozice žen v súfismu přijímána mnohem otevřeněji.

Myslíte si, že pokud dojde v Íránu k nějaké zásadnější politické změně, že se výrazná část íránských emigrantů vrátí zpátky?

Myslím že ano. Íránci jsou obecně velmi patriotičtí a bez ohledu na to kde žijí, tak jsou hrdí na svůj původ. Mnoho mladých Íránců odešlo ze země kvůli ekonomické situaci a politickým změnám a na Západě se tito lidé stali velmi výraznými, vzdělanými a úspěšnými lidmi. Přijali západní kulturu, ale hluboko v srdci jim zůstal vztah k jejich zemi a pomohli by ji, jakkoliv by mohli.  Nová íránská generace je zodpovědná za zachování perské historie a dědictví naživu. To cítím i já a sama se taky snažím společně s řadou dalších, kteří dělají to podobné.  Írán má velmi hlubokou historii vzdělanosti a během tří tisíc let historie tu bylo mnoho vynikajících vědců a filosofů, kteří přispěli k řadě disciplín. Jména jako Omar Chajjám, Avicenna či Mahmúd Hesabi jsou jen malým příkladem perských učenců, kteří měli velký dopad na matematiku, filosofii, lékařství, fyziku a Íránci jsou na ně patřičně hrdí. 

Děkuji za rozhovor!

Interview with Farima Berenji (Czech Republic)

Full interview with Farima Berenji by Marek Čejka after her visit of Brno, The Czech Republic, March 2013

You are American-Iranian ancestry. For many Europeans this combination sounds curiously. Could you tell us something about American Iranians and how you came to the USA?

I come from a family of Iranian origin. My father was an air force pilot in the Iranian Air Force who died shortly after I was born in 1978. At the age of 2, along with my mother, we left

The most of the American Iranians live in LA. You are living in San Francisco. What was the reason of settling of such a huge Iranian community in California?

I think there are a few reasons, one is that California has some of the most famous educational institutions and Universities. Iranians take education very seriously and want to make sure they or their children attend the best schools. For such reason a lot of Iranians migrated to California for its well known education system. Second, California, especially LA, has some similarities to Iran and I think Iranians felt a sense of home and security and for that their friends and relatives started to join in and started to build a community. Third is that a lot of Artist left Iran and such artist found home and work in LA, which we all know LA is the capital of the Arts.

And where are you from exactly in Iran?

I can’t truly say “where I am from” since I’m really not from anywhere, yet from everywhere. I was born in a small town near Tehran (the capital of Iran), but left the country soon after. My father side is from Baku, Azerbaijan and my father was born in Azerbaijan region of Iran and my mother side is also a mix of Azerbaijan and Tehran and my mother was born inTehran, Iran.

Iran and joined my relatives in USA and I have continued my life in the USA since then. I have been fortunate to be able to go back to my homeland to visit and to explore the glory of Iran, its history, and its cultural heritage. Being an American-Iranian has its pros in cons. I have been blessed with great opportunities that have allowed me to follow my education, dreams, ambitions, and I have embraced this land, which I call home. I am also proud and been blessed to be born in a country that is full of rich history and culture, which has also helped me discover my true passion and has helped me grow in my filed of arts and I am proud to be part of that culture. I love both lands, the land I was born and the land I grew up in, however, I often have a feeling of Diaspora, just like many other Iranian-Americans. I feel that both lands are really not my home. I don’t know what home is. My body is in one place, yet my soul is at a different place. We are all pilgrimages in search of the unknown. 

So you speak Farsi and also Azeri language? As there is some tension between Persians and Arabs, is there anything similar between Persians and Azeris?

Yes, I speak, read and write fluently in Farsi. I am not fluent in Azeri however, I am able to understand a conversation. As far as tensions goes, its really hard to answer that questions. I have to say yes, and no. If we look back in history, Azerbaijan and almost all of Central Asia was once part of the Persian Empire. Most of Central Asia was still part of Iran until about the 1940’s and due world war 2 as well as the rise of the Soviet some of the regions split and later became its own state or country. Azerbaijan for that reason splilt as well. You have the country and you have the state of Azerbaijan in Iran. I think you will find 2 kinds of people, some who believe that all of Azerbaijan should be a full independent country and some who believe strongly in their Persian heritage and are considered Iranian-Azeri’s. Again, its hard to say, I think recently tensions have grown due to political factors but again I try not to be involve in it. My job is to create love. Dance and art has no boundaries.

Do you have any memories as a little child from Iran?

I have both beautiful memories and sad memories from Iran. As I mentioned before, I left Iran at the age of 2, however I was fortunate enough to go back and visit. Not only for visitation but also my mother was determined that I learn my heratiage and mother language so I would be sent back to Iran every Summer to go to school in order to learn how to read and write Farsi and to learn the Iranian culture. These travels made me a better person and I was able to meet and be with some amazing people who made a difference in my life. I had great friends and did what every child does in any country and that was to be a kid and do kids things. Every child has good memories from their childhood, there is never a care for politics, economy, world issue, and heart breaks, as kids your in a world of fantasy. It was also during my childhood in Iran where I was exposed to the world of Persian Art and Dance. I had experience in the filed of arts back in the USA studying theatre, ballet classes but going back to Iran, I fell in love with the beauty of Persian art and culture and my family had a big part of that, especially my mom and grandmother. Both side of my family are heavenly engaged in the arts, we all play music, dance, paint, and are archeolgoist or historians. There is a saying in Azeri culture that to be a true beautiful and strong woman is to be an artist.However, sometimes happiness comes with some sadness and I have to say that I was also one of the kids who were in the middle of a war. My mother who was a nurse in the USA, often volunteered to go back to Iran to help with hospital care and war victims in Iran and I often traveled with her in the early 80’s. Lets say, it was a time in my life where I wish it upon no child to experience. The memories of war, destruction, bloodshed, cry of the children, and the love ones who have died often hunts my memory but I try to erase it with my love of dance.

Iraq-Iranian war was the worst conflict in contemporary Middle East, your father was also victim of war as a military pilot? If it´s not too painful for you, could you tell us more about his story?

My father died shortly before the war due to a malfunction of his F-14 aircraft. I think for anyone who loses a parent is painful for them no matter how old or how they have died. I never really get to know my father since he died shortly after I was born, but his stories and his soul is with me and guides me. He died doing what he loved and that was to fly.

The reasons of emigration of many Iranians are political. Is it now difficult for American Iranians to travel to Iran?

I really can’t answer that question since every person might have a different approach to this and everyone travel status might be different from one another. Yes, many left due to political status but also many have left and are leaving due to family status and economic hardship. I guess it all comes down to is what you have done and what you have been involve with. We really don’t know what goes on in the political world. In my opinion, traveling to Iran has become a lot more easy and safe and I’ve seen many people travel to Iran who were not allowed before but I also have seen many people who used to travel a lot and now they can’t. I guess to answer this question I have to use a quote from Rumi “a seeker ask Rumi, do you believe that drinking is a sin? And Rumi answered “it depends who drinks it” so I guess the answer to this question remains, it all depends on who the traveler is.

So you also could easily travel to Iran?

Yes, I have been traveling to Iran often, in fact I spend many years researching in Iran and working for UN and non-profit organizations and have traveled many parts of this amazing country as well as many parts of the world. My travels included in-depth studies of dance, music, poetry, art, history, as well as mythology, and spiritual traditions of Iran and Central Asia.

You have dancing school in the USA. Could you tell us more and about your work and inspiration?

My family was very much involved in dance, arts, and literature. Both my mother and grandmother were artist and my first teachers who really encouraged me to succeed in this field. I grew up immersed in the field of arts and studied various styles of music, poetry, and dance, including Persian, ballet, flamenco, Central Asian, and Middle Eastern dances. As a young person whenever I would see a dance, I would often wonder about the history behind it and how its performance style and costuming developed. A meaningful dance must begin with an understanding of its mythology, its multi-cultural history, multi-ethnic population, and its dance contexts. As an anthropologist I tend to believe in dance as being a cultural identifier. Like many other cultural identifiers, such as clothing, language, and music, dance is a means for people to define themselves and to differentiate its culture from that of other groups. Dance explores the reality of human experiences as seen through cultural variation. There is a language in dance; there is a beginning, middle, and an end. The dancer tells a story, teases the audience with coquettish glances, or displays a variety of expressions: reluctance, joy, sensuality, pride, laughter, even sadness.

Because of this passion, for the last 15 years, I traveled great distances to learn, research, lecture, promote, and to teach classical, folk, and sacred dances of the Silk Road (Persia and Central Asia). For such reasons, I have taken my love of dance to form my own dance company and dance academy and to be a dance activist committed to the preservation of dance culture in my community. I am currently working on making a educational certificate program and y mission is to teach, perform, and to advocate dance as a means of global communication and peace. I want to help bridge cultural gaps and to create love, respect, and unity among all people through dance education and to help preserve the ancient history and culture and the authentic dances style of Iran.

You had just performance in Brno. How was it and how come you visited this town?

Brno was beautiful. Just like Iran, the Czech Republic is a country with rich traditions and culture and it is home to ancient cities, labyrinthine roads, and elegant churches, with a culture that has had a great influence on other countries in Europe. It was an amazing experience to be able to show my art to such an amazing community and to perform in a city and country where it was and still is a cradle of art and civilization. The people were very warm, friendly, and welcoming and it was so beautiful to see so many people eager to learn about the arts and culture of Persia. It made me proud and I hope to be able to come back and share more of my love and passion with this great city again.

One of your performances was a Sufi whirling dance. What is your main inspiration in this case? Could you tell us more about this kind of dance? About women in Sufism?

I discovered spirituality at a very young age, mostly because I needed to fill full a need to seek it since it has always been part of my ancient roots and it was what I was studying and also I come from a family of spirituality and arts. Whirling and dancing has been an important social phenomenon and a religious ritual in ancient Persia. Many great Persian poets extolled whirling and dance in their poems and used it as a symbol of the power of life: Hafiz, Saddi, and Mevlana (Rumi) each represented dance as a spiritual instrument to become one with the Universe. Doing archeological excavations and research I was able to discover artifacts that depicted such movements. While on field research and discovering ancient sites, one can even see dance and whirling depicted in artwork dating back to 5000 BC in the magnificent palaces or the ancient tombs and temples of Iran. For such reason I devoted my life in search of this path.

As a Sufi and Semazan and a spiritual person, I am strongly connected to spirituality, ancient Gods and Goddesses, and healing. My dance creations and my art work are very much influenced by my ancient Zoroastrian roots, Sufism, and spirituality. I have studied with great spiritual leaders, Zoroastrian leaders, amazing professors, and great Sufi masters in Iran, Kurdistan, and in Turkey. I am currently under the guidance and teaching of Mevlana Order Sufi master and dervish Dr. Rahmi Oruç Güvenç of Turkey. Sama (Sufi Whirling) represents a spiritual dance to ‘Become one with God.’ While whirling, we try to let go of our ego’s we open our arms to the Universe, having the right arm directed to the sky, ready to receive the power and healing of the Universe and having the left hand up to give away goodness to the world and we turn toward the heart (orbit of the earth). By whirling we enter a state of drunken of love and from there, we are no longer part the material world, we become part of the outer world.

I remember your experiences and feelings during whirling, could you tell us about it?

For me whirling is full of meaning and their movements are delicate, mystical, and beautiful. Whirling is healing as it offers a uniquely powerful means of expressing deep emotion and spiritual yearning. When I enter the state of Whirling, I think of nothing, I feel nothing, my body feels numb, and I began to enter a state of sub-conscious level. It is the only time one can actually talk to their own soul. I often can hear the guidance of other souls and communicate with them. It is a feeling that is hard to describe. And I go on, not knowing when mentally or physically I can stop. The mind and body stops when it’s the right time to stop.

In western eyes the sufism is usually connected with men, not a women. What is the position of women in various Sufi orders? Which are more open to women and which not?

Since the beginning of time, women had always been the source of spirituality. If you look into history, you see the important roles of ancient Goddesses, female warriors and leaders. From the earliest days, women have played an important role in the development of Sufism. Many women have followed the path of Sufism opened by Rumi. Rumi himself has always praised the role of woman and has always mentioned that there should be no separation among human beings. I think in the past, especially if we look in the history, being a Sufi women might have been a dance due to war and political issues and many practiced in hiding. But within the last decade society has changed, it has come to realize that there is no male or female, only Being. A new time is opening for the greater sharing of spirituality among men and women, in purity, patience, and mutual support.

Do you think if there will be a significant change in Iran that majority of Iranian emigrants will return?

Yes, I believe so. Iranians are very nationalist people and no matter where they live, they are proud of their heritage. Many young Iranians left Iran due to economic hardship and political changes and in the West these young Iranians have become extremely influential, educated, and successful. They have become the backbone of Western culture. But deep in their hearts they love their country and want to help in any way they can. I truly believe that if given the opportunity, most of Iranians will go back and will make a great difference in the society and in the future of Iran and the world. The new generation of Iran is responsible in keeping the Persian history and heritage alive and is fighting to make Iran a better place in the international society. I am working hard on this same path and I know there are many others who are or want to do the same. Iran has a long history of education. During its official 3000 years history, there have been many brilliant scientists and philosophers that had great contributions on various disciplines, “Omar Khayam,” “Abu Ali Sina” and “Dr. Hesabi” are a few examples of scholars who have had great achievements in math, philosophy, medicine, and physics in this world and we are proud of it.

Good luck and many thanks for the interview!

Marek Čejka

Farima Berenji (1978) is an award winning, internationally acclaimed performing artist, choreographer, instructor, researcher, and a dance ethnologist, as well as an archeologist who specializes in dances from Iran, the Silk Road, and Sufi Whirling. She holds a B.S. in Health Science with a Minor in Art History and the Performing Arts, as well as an M.A. in Anthropology and Archaeology with a special emphasis in Persian Studies. Farima has 19 years of experience in the field of arts and is currently the Artistic Director of Farima Dance Company (dance, music, poetry, and cultural education program, as well as the founding of the "Poetry in Motion" and the "Lioness" project) based in the San Francisco Bay Area. She is also the Artistic Director of the "Silk Road Collective Dance Company" in Anchorage, AK and Tampa, FL.

Farima is a third generation performing artist who has performed and choreographed internationally with numerous dance companies and master artists and has appeared as a scholar in distinguished national and international documentaries. She has received recognition for her work through many organizations, including the United Nation Associations, California Congressmen, Iranian Woman’s Activist, Payvand Organization, and San Jose State University. More info at http://www.taradances.com

On-line rozhovor na téma Sýrie

2. září 2013, vyšlo na iHNed

Robert K.
2.9. 09:36    Dobrý den, chci se zeptat, zda současná situace v Libyi, Egy
ptě a Sýrii může souviset se skutečností, že to byly právě tyto země, které společně rozvíjely programy na výzkum a výrobu zbraní hromadného ničení. Sýrie údajně po roce 1998 hostila vědce z Iráku, kteří mimo zónu inspektorů z OSN dále pokračovali v jejich vývoji. Libye zase poskytovala finanční hotovost pro vývoj raket středního a dlouhého doletu v Severní Koreji a spolupracovala se Sýrií. Je tedy podle Vás možné, že tzv. Arabské jaro je uměle vyvolané, aby svrhlo tuto část establishmentu, která pracovala proti Izraeli a USA? Děkuji
Marek Čejka
2.9. 10:19    Není. Vždyť právě Izrael hodně spoléhal na status quo, který na Blízkém východě existoval až do Arabského jara. Arabské jaro přineslo z pohledu Izraele daleko menší vypočítatelnost dění.


Ctirad Beránek
2.9. 09:43    Dobrý den, proč mají údajné oběti chemického útoku rozšířené zornice, když po útoku Sarinem by je měly mít naopak zúžené?
Marek Čejka
2.9. 10:46    Není každý doktor zároveň lékař či odborník na chemické zbraně. Ale i kdyby to byla jiná látka, tak to na celé věci asi příliš mnoho nemění.


Láďa S.
2.9. 09:56    Dobrý den,
 je skutečně možné říci, že v řadách syrské opozice převážily islamistické skupiny? Nebo se jedná zatím pouze o mediální zkratku a sekulární, spíše prozápadní a demokratický tábor stále má silnou pozici a pouze není "mediálně vidět"?
A dále by mne zajímal váš názor na možné dvou-státní řešení konfliktu - tedy, že by se konflikt po vyčerpání obou stran sám vyřešil rozdělením Sýrie podél frontové linie na přímořský nesunnitský a vnitrozemský sunnitský stát (a případně Kurdistán).
Marek Čejka
2.9. 10:47    Syrský konflikt je jeden z nejméně přehledných konfliktů současnosti, takže je o takovýchto věcech bez odstupu těžké podávat přesné informace. Vím - i měl jsem při návštěvách Sýrie možnost sledovat - že islámský fundamentalismus nehrál mezi Syřany žádnou zásadnější roli. Hlavně režim Háfize Assada radikály dost brutálně potlačil a neměli příliš možností se organizovat. Dva roky války – a vliv zvenčí, příchod profesionálních mudžáhedínů, různých válečných dobrodruhů a jiných existencí určitě ledasco změnily. Pořád si ale myslím, že z větší částí platí o Sýrii to, co jsem uvedl.
Rozpad Sýrie je určitě jedna z variant vyústění konfliktu a rozhodně nikoliv nereálná.


Dalimil
2.9. 09:56    Nezdá se Vám, že zdůvodnění případného útoku na Sýrii je pokrytecké, lživé a jako obvykle u Američanů, postrádající prvek "dodržování mezinárodního práva", jednoduše nazváno - Ničím nevyprovokovanou agresí? Dík za odpověď!
Dalimil
Marek Čejka
2.9. 10:53    Američané především tvrdě hájí na Blízkém východě své zájmy a také zájmy svých spojenců, ale zároveň je v jejich zahraniční politice i dost idealismu a také naivity. I to je dovedlo v jejich blízkovýchodní politice do slepých uliček a přineslo důsledky, se kterými nepočítali. I přes Obamovu rétoriku si nemyslím, že by toto byl konflikt, do kterému by se mu příliš chtělo. Mj. i svými předešlými projevy s vmanévroval do současné pozice.


mira
2.9. 10:04    Dobrý den, zajímalo by mne, zda existuje apokalyptická možnost, že při útoku na Sýrii, by se konflikt rozrostl o další aktéry - Irán, Izrael, Libanon atd., nebo si myslíte, že na straně jmenovaných jsou maximálně racionální vůdci, kteří by to nedopustili i při vypjaté situaci? Dá se nějak porovnat, popsat vojenská převaha Izraele vůči armádám Iránu a Sýrie, pokud pomineme jaderné zbraně ?
Marek Čejka
2.9. 10:56    Možnost velkého regionálního konfliktu, který se může rozrůst na globální tu je, ale nemyslím si, že v současnosti příliš reálná. S maximální racionalitou bych nepočítal, ale stejně tak ani s celkovou ztrátou soudnosti.

 Jedno ze srovnání sil na Blízkém východě je například tady.


Michal Švéda
2.9. 10:14    Ahoj Marku. Dlouho jsme se neviděli. Doufám, že se máš fajn. Mám několik dotazů: 1. Diplomatické řešení konfliktu v Sýrii podle mě dnes není příliš pravděpodobné. Omezený "trestný" útok Západu těžko může zvrátit vojenskou rovnováhu. Jak se podle Tebe bude situace dál vyvíjet? 2. Jak moc je pravděpodobné, že Asad v případě útoku USA zaútočí na Izrael? 3. Pokud to udělá, jaká bude reakce Izraele? 4. Pokud by (hypoteticky) Asad použil chemické zbraně proti Izraeli a ten by odpověděl masivními útoky ze vzduchu nebo dokonce pozemní invazí, jaké důsledky by to mělo pro vývoj konfliktu? IDF by se najednou ocitly na stejné lodi jako sunitští extrémisté, což by byla velmi zvláští situace. Předem díky. Michal
Marek Čejka
2.9. 11:04    Ahoj! Mám se středně progresivně :)
 ad 1) Pořád si myslím - i s ohledem na odklady útoku a přenechání konečného rozhodnutí legislativním orgánům - že se stále jedná ze strany Američanů o formu nátlaku a diplomacie není smetená ze stolu.
 ad 2) Útok na Izrael si Asad zřejmě odpustí - těžko chce nějaká konvenční armáda válčit v konvenčím konfliktu s Izraelem. Ledasco ale může zastat místo Asada jeho spojenec Hizballáh.
 ad 3) Izrael má kapacity, aby jeho odpověď byla velmi tvrdá.
 ad 4) Nemyslím si, že by vždy automaticky platilo heslo "Nepřítel mého nepřítele..", ale jistá nečekaná pragmatická spolupráce je samozřejmě možná a na Blízkém východě jsme ji viděli mnohokrát.


pepa
2.9. 10:14    Proč USA podporují v občanské válce v Sýrii zrovna sunnity, když ti se přitom zdají být vůči Americe ještě více nepřátelsky naladění než šíité. Byli to sunnité, co stáli za teroristickými útoky na americké cíle, ne šíité - či se mýlím ?
Marek Čejka
2.9. 11:09    Tak Američané podporují (nebo aspoň by rádi podporovali) především sekulární opozici. V ní je řada Syřanů především sunnitského původu. Neplatí to to ale stoprocentně, protože i jistá část menšin je proti Asadovi a režimu. Taky zmínění, že se jedná o sunnity či ší´ity ale neznamená, že by to museli být vždy automaticky extremisté a fundamentalisté. Na Blízkém východě se lidé částo daleko výrazněji hlásí ke svému náboženství, což ale nemusí znamenat, že by pak muselo hrát výraznější roli v jejich veřejném životě. Např. řada palestinských, libanonských komunistů se také hlásí ke svému náboženskému původu, ale jinak jsou velmi sekulární.


Luboš
2.9. 10:16    Přeji dobrý den, rád bych se zeptal na Váš názor na viníka plynového útoku, který má posloužit jako záminka na rozpoutání války. Myslíte, že rozkaz k němu dal skutečně Assad? Děkuji.
Marek Čejka
2.9. 11:13    Myslím, že možností je více. Může za něj být skutečně zodpovědný režim, ale třeba i ve vládní klice je nějaký rozkol, kdy určitá část syrských generálů a politiků chce použít prti Asadovi. To je jen hypotéza, ale není všechno tak jednoduché, jak se to říká obyvykle v pětiminutovém zpravodajském shrnutí. Vztahy v syrské politice byly i před r. 2011 velmi komplikované a každého, koho to zajímá, doporučuji např. knihu Nikolase van Dama: The Struggle for Power in Syria.


Valerie
2.9. 10:18    Dobrý den, myslíte si, že je v současné době (září a říjen) s ohledem na vývoj situace bezpečné jet do Izarele na dovolenou. Děkuji
Marek Čejka
2.9. 11:15    V této věci je dobré sledovat doporučení Ministerstva zahraničních věcí. Osobně bych se nebál, ale je to jen můj názor a finální rozhodnutí je na Vás.


pepa
2.9. 10:18    Proč si šíité a sunnité vzájemně tak vadí, proč spolu musejí neustále někde bojovat ? Ano, dávné náboženské rozdíly, ale jaký to má přesah do dnešní doby ? A jak se vlastně šíité a sunnité na ulicích vzájemně poznají - aby věděli, koho mají zabíjet ? Aťt již v Sýrii či jinde.
Marek Čejka
2.9. 11:20    Ší´ité a sunnité spolu v běžných podmínkách vychází poměrně nekonfliktně. Většina z nich chce vést běžný život a neponořovat se do celodenních teologických debat, případně se kvůli tomu poprat. Jiná věc je, když např sunnitská čí ší´itská vláda začne diskriminovat opačnou stranu. Běžní ší´ité a sunnité mohou vypadat úplně stejně, ale v tradičnějších společnostech, jaké jsou i na Blízkém východě, lidé ví, kdo kam patří. Je to jako na Balkáně nebo u nás na vesnici za první republiky, kdy každý věděl kdo je katolík a luterán. Na první pohled většinou rozeznáte jen sunnitské a ší´itské náboženské autority - mají jiné tradice odívání, jiné pokrývky hlav atd.


pavel
2.9. 10:18    Dobrý den, kdybyste byl Obama, schválil byste útok? díky, pavel k
Marek Čejka
2.9. 11:24    Spíš bych pokračoval v stupňování nátlaku, zároveň bych vedl veřejnou i neveřejnou diplomacii a asi - ač bych z toho nebyl nadšen - bych hlavně ve spolupráci s Rusy se pokusil vytvořit nějaký plán nátlaku na Sýrii. Toš tak.


Jan Sochor
2.9. 10:21    Dobrý den, jak riziková je v současné době návštěva Izraele (Tel Aviv, Jeruzalém, Mrtvé moře) či Íránu? Doporučujete spíše návštěvu v průběhu září odložit? Může současná situace eskalovat i za hranice Sýrie?
Marek Čejka
2.9. 11:25    Už jsem odpovídal výše.


Pepa
2.9. 10:29    Mám za to, že neustálé papouškování PR agentur českými sdělovacími prostředky, které pracují pro západní politiku, má stejný efekt, jako měla podpora Karlu Schwarzenberkovi v prezidentských volbách - tedy přesně opačný. Podle současné propagandy je "jasné", že chemický útok spáchal Asad a absolutně se nepřipouští možnost, že to udělali (byť nešťastnou náhodou) rebelové, kteří mohou mít chemické zbraně pocházející ze skladů v Libyi nebo přímými dodávkami ze Saúdské Arábie. To, co se děje v souvislosti se Sýrií, mi připomíná propagandu, kterou nás před rokem 1989 masírovali bolševici - ale v opačném gardu. Proč se např. v médiích neobjevují zprávy "z druhé strany barikády?" Jsou česká média skutečně svobodná? Nenajímají si jen novináře, kteří se dokázají samocenzurovat nebo kteří mají ten "správný" politický názor?
Marek Čejka
2.9. 11:29    Tak to je spíš komentář, než dotaz. Obecně si myslím, že česká mainstreamová novinařina spíš upadá (aniž by předtím byla v závratných výšinách) - málo komentářů, malá hloubka, redakce se slučují, v médiích nacházíte jen agenturní zprávy různě recyklované... Ale na internetu si můžete najít určitě více nezávislého zpravodajství, respektive, kdo má opravdu o zahraniční politiku reálný zájem, stejně sleduje především zahraniční média.


Adam Ištvánek
2.9. 10:38    Dobrý den, nacházíme se s kolegy 15 km od pásma Gazi v Ashkelonu. V současné době fasuje Izraelské obyvatelstvo plošně plynové masky. Máme si také plynové masky pořídit, v souvislosti s plynovým útokem v Sýrii? předem děkuji za odpověd, Adam Ištvánek
Marek Čejka
2.9. 11:30    Máte tam hrubku, kolego :)
Jinak doporučuji spojit se s českou ambasádou.
ps. ..ale taková izraelská plynová maska, to není špatný suvenýr, ne? ;)


Matej R.
2.9. 10:44    Vzledem ke stalemu mlzen USA predpokladam,ze zadne relevnatn dukazy o tom, ze by Asadův rezm provedl ony cem. utoky nejsou. Exstuje nejak motv, proc by to dělal? Naopak motv na straně povstalců evdentně je - snaa vyvolat akc mez. vojsk.
Marek Čejka
2.9. 11:31    Už jsem na to výše odpovídal panu Lubošovi.


Jaroslav Svoboda
2.9. 10:47    Dobrý den, myslíte si, že lze očekávat nějakou vojenskou reakci Číny či Ruska, v případě že USA opravdu napadnou Sýrii? V médiich proběhlo, že do oblasti se přesouvají i ruské válečné lodě, mohl by tento případ více vyeskalovat či je to nepravděpodobné? Napříkal že by ruské lodě sestřelily americké střely s plochou dráhou letu ku obraně Sýrie?
Marek Čejka
2.9. 11:34    Byť jsou americko-ruské vztahy asi nejhorší od konce Studené války, je to relativní a ani jedna za stran nebude chtít riskovat jejich další výrazné zhoršování či novou Studenou válku.


Neo
2.9. 10:49    Jaká je šance že během 1-2 let udeří v Evropě sunitští fundamentalisté s nervovým plynem? Podpořilo by to tolik hledanou jednotu US/Izraele a EU vůči blízkovýchodní situaci.
 Myslíte že Rusko přistoupí na nabídku Saudské Arábie a omezí podporu Asada výměnou za to, že na olympijské hry v Soči nezaútočí čečenští teroristé?
Marek Čejka
2.9. 11:47    Opravdu netuším, nejsem děd doktor Nostradamus vševěd. Doporučuji kontaktovat CIA, Bílý dům, Rijád, Kreml a asi i Tel-Aviv :)


Petr Jarý
2.9. 10:55    Dobrý den, jak moc je nebezpečné v nejbližších týdnech turisticky navštívit Bejrút v Libanonu. Děkuji za odpověď.
Marek Čejka
2.9. 11:36    Doporučuji řídit se doporučením Ministerstva zahraničních věcí.


Ivana Čepková
2.9. 11:00    Proč se stále mluví o občanské válce, když je to syrská revoluce?
 Eliminovat Assadovy odpůrce na Al-Kaidu, tak jak to pojmenoval náš prezident, je přece populisticky zjednodušující a tedy hanebné. Co si o postojích české politické reprezentace myslíte?
Marek Čejka
2.9. 11:42    Občanská válka, revoluce, povstání, převrat a další podobné pojmy atd. nemusí být vždy definovány a chápany zcela jednoznačně.
V Sýrii násilí ale skutečně stále více nabývá sektářské frakcionalizace a spíše se začíná svou podobou přibližovat libanonské občanské válce z let 1975-1990.
To co jsem slyšel z úst pana prezidenta mi také přišlo zjednodušující. Jeho názory na Blízký východ, islám atd. jsou dohledatelné a diskutované. K postojích české politické reprezentace k Blízkému východu doporučují ročenku české zahraniční politiky Ústavu mezinárodních vztahů


Josef
2.9. 11:01    To, že byly použity chemické zbraně, je zřejmě neoddiskutovatelný fakt. Jde jen o to, kdo je použil. Západní politici a sdělovací prostředky v tom měli jasno ihned po útoku, že to byla vládní vojska. A to ještě dřív, než někdo něco vyšetřoval. Rusko se odvolává na satelitní snímky s tím, že chemické zbraně byly vystřeleny z pozic rebelů. Jedni obviňují druhé, ale propaganda v USA a západní Evropě v tom má jasno. Chemický útok musely provést vladní vojska, i kdyby to nebyla pravda. Jiné názory se v oficiální propadandě neobjevují, a když už, tak se zpochubňují kouzelným slovíčkem "prý". Připouštíte si Vy sám osobně, že chemický útok mohli provést povstalci?
Marek Čejka
2.9. 11:50    Ano. Stejně tak to ale může být např. i důsledek boje mezi představiteli syrského režimu. To už jsem zmiňoval výše.


Vladimír Včelka
2.9. 11:02    Vaše odpovědi k citlivému tématu nejsou objektivní, spíše manipulující, protože jste evidentní sionista.
Marek Čejka
2.9. 11:44    Ve skutečnosti jsem ale sionistický islamista a cyklista.


Zdena
2.9. 11:04    Nechápu, proč se Francie a Británie (vláda!!!, ne národ !!!) tak hrnou do nesmyslné války navíc na základě nedoložených faktů - viz komentář výše, že oběti chem.útoku mají zornice rozšířené a ne zúžené atd.)
Jak je možné, že nositel nobelovy ceny za mír (Obama) už zase jde do další války ?! Připadám si na světě jako v Kocourkově.
Vždyt případné zničení Assadova režimu znamená posílení rozpínavých fundamentalistických sunnitů, kteří už dostatečně sužují Evropu a již dnes vyhrožují islamizací Evropy. V Belgii už vznesli nárok na zavedení arabštiny jako úřední řeči a ve Francii chtějí po prezidentovi, aby přestoupil na islám... a nikdo nic nedělá a ted je dokonce začíná USa podporovat...
Jak se v tom má jeden vyznat ???
Marek Čejka
2.9. 12:03    Zdeno, tak třeba Británie se do války už nehrne, protože legislativci byli proti. Obama také nebude rozený válečník, byl např. velký kritik války v Iráku. Určitě mu lze řadu věcí zazlívat, ale když se jednou stanete americkým prezidentem, dostáváte se do poněkud prekérnější situace. Jinak není sunnita jako sunnita a už jsem v této věci reagoval výše v odpovědi panu pepovi. No a třeba i takový Gorbačov měl nabídku přestoupit na islám a nikam to moc nevedlo..
Ale souhlasím, že je to složité. Nejlépe je to vysvětleno zde :)


Josef
2.9. 11:04    Proč jsou v oficiálních českých sdělovacích prostředcích zamlčovány a neuváděny zprávy o útocích islamistických povstalců na křesťany, o vypalování křesťanských kostelů, masakrech a vraždách křesťánů a únosech křesťanských kněží?
Marek Čejka
2.9. 12:07    Nestíhám teď příliš sledovat české sdělovací prostředky, velká zahraniční média o tomto informují. Útoky na křesťany a menšiny jsou smutným průvodním jevem současného dění na Blízkém východě. V minulosti žili např. v Sýrii křesťané a ostatní skupiny v míru a pokud současný konflikt tuto tradici zničí, bude to další smutný důkaz toho, jak se Blízký východ a jeho společnosti změnily ve 20. a 21. století.


Radek Batelka
2.9. 11:07    Ahoj Marku, mám dojem, že v Česku převládá názor, že blízkovýchodní a vůbec alespoň částečně muslimské země "potřebují" diktaturu, aby tam "byl pořádek". Arabské jaro je zastánci tohoto názoru vnímáno jako důkaz, že v těchto zemích není demokracie možná a každý pokus o ni skončí nástupem islamistů k moci. Jak vidíš možnosti postupné vnitřní demokratizace těchto zemí ty?
Marek Čejka
2.9. 12:14    Ahoj Radku, to je opravdu oříšek: Nedávné události v Egyptě jsou dalším důkazem, že celý novodobý blízkovýchodní pokus o institucionální demokracii dopadá v mnoha případech velmi podivně. Vedle Egypta je tu i několik dalších příkladů – palestinské volby 2006, ve kterých zvítězil Hamás a alžírské volby 1991, ve kterých demokratické vítězství islamistů a následné zrušení druhého kola voleb předznamenalo počátek zničující občanské války. Je pravda, že Muslimské bratrstvo bylo pro mnoho Egypťanů v nedávných volbách jen lepší ze dvou špatných možností. Podobně tak Muslimští bratři v čele s prezidentem Mursím začali po velkých volebních triumfech jednat bez ohledu na nestabilitu Egypta hlavně ve vlastním, nikoliv celonárodním zájmu. Je však nesmírně těžkým dilematem, jak nechat společnosti států, kde proběhlo Arabské jaro, politicky dozrát a umožnit zde vykrystalizovat demokratičtější strany a instituce, aniž by nebyla mezitím omezena svobodná politická volební soutěž, která nahraje většinou populárním, ale nepříliš demokratickým uskupením. Egyptský model řešení tohoto problému doprovázený krveproléváním se nejeví jako šťastný.
 Teoretizovat na toto téma určitě půjde hodně, je ale stejně nakonec věcí samotných obyvatel dotčených zemí, jaký způsob vlády si zvolí a jak toho dosáhnou. Určitě jde v tomto ohledu nějak pomoci i bez vedlejších destruktivních účinků, ale jako celek to není úplně v našich "západních" rukou.

Up-to-date maps of Syrian Conflict

Několik aktuálních map syrského konfliktu (konec srpna 2013) 

Some up-to-date maps of Syrian conflict at the end of Summer 2013

 Situation in Syria, End of August 2013

 Situation in Syria at the end of July 2013

 

Likely targets in Syria and Damascus in case of attack on Assad´s regime

Combat Map of Aleppo (August 2013)

Ethno-religious composition of Syria 

You can comapre it wit the older maps from 2012

Link na on-line rozhovor o Sýrii