Blízký východ v nové ročence české zahraniční politiky

Ukázka z nového vydání Ročenky české zahraniční politiky, kterou vydal Ústav mezinárodních vztahů (a kterou je možné objednat tamtéž) - výběr z kapitoly o vztazích ČR k Blízkému východu.

Michal Kořan a kol.: Česká zahraniční politika v roce 2010: Analýza ÚMV
Rok vydání: 2011, váz., 384 stran, ISBN 978-80-86506-95-1, 295 Kč

Česká diplomacie izraelsko-palestinský konflikt

V roce 2010 pokračovala ve vztahu k Izraeli a Palestině Česká republika v podobném stylu diplomacie, jaký známe z předešlých let – tzn. velmi přátelský (až nekritický) postoj k Izraeli a poněkud méně intenzivní, ale přesto zřetelné snahy o pomoc Palestincům a Palestinské autonomii.

Jedním z úkolů českého předsednictví v EU v roce 2009 bylo úsilí České republiky o ještě těsnější vztahy mezi EU a Izraelem. To se (hlavně vzhledem aktuálním dopadům operace „Lité olovo“) však nepodařilo dosáhnout. V zásadě ale došlo k předpokládanému posílení v průběhu předsednictví následujících po českém předsednictví Radě EU.

Na počátku roku 2010 se stal novým českým velvyslancem v Izraeli Tomáš Pojar, bývalý první náměstek ministra zahraničních věcí, ex-ředitel organizace Člověk v tísni a zároveň syn Miloše Pojara, prvního polistopadového československého velvyslance v Izraeli. O několik měsíců dodala ČR další důkaz, jak je pro ni Izrael důležitý: ministr zahraničních věcí J. Kohout otevřel v květnu Tel-Avivu vůbec první České centrum na Blízkém východě. Ředitelem centra byl jmenován David Stecher.

Velmi přátelský kurz k Izraeli potvrdila česká diplomacie i doma. Byla např. uspořádána konference ke dvacátému výročí obnovení diplomatických styků mezi Izraelem a Českou republikou (ty byly navázány v únoru 1990). Konala se v Praze a zúčastnili se jí čelní čeští politici, včetně premiéra J. Fischera. Čeští představitelé při této příležitosti opět uvedli, že „Češi jsou schopni řešit blízkovýchodní konflikt“ (v minulosti proklamoval něco podobného např. prezident V. Havel). Přesto však o několik měsíců později přijala česká vláda a premiér (tentokrát se již jednalo o novou vládu pod vedením P. Nečase) izraelského ministra zahraničních věcí Avigdora Liebermana. Ten je členem radikálně pravicové strany Náš domov Izrael, která je dnes součástí izraelské vládní koalice, a je i řadou Izraelců považován za ultrapravicového radikála. Lieberman pronesl v minulosti řadu rasistických výroků na adresu Arabů a je u něj velmi důvodné podezření, že byl v minulosti členem strany Kach, která byla později v Izraeli zakázána a dostala se dokonce na seznam teroristických organizací v USA a v EU. Lieberman v České republice mj. prezentoval i své soukromé kontroverzní plány na řešení izraelsko-palestinského konfliktu spojené s masovým sociálním inženýrstvím v Izraeli a Palestině. To nevyvolalo žádnou výrazně odmítavou reakci našich politických představitelů. Z hlediska našich ambicí při pomoci řešení izraelsko-palestinského konfliktu určitě vyvolává nejasnosti skutečnost, že čeští politici nedávají prakticky žádným způsobem najevo, že by byli schopni rozlišovat mezi izraelskými politiky, kteří jsou konsenzuálně ochotni řešit otázky související s izraelsko-palestinským konfl iktem, a mezi politiky, kteří celou svou politickou kariéru kompromis mezi Izraelci a Palestinci více či méně otevřeně sabotují (a to i za situace, že se stali členy vládní koalice).

Ve vztahu k Palestincům a Palestinské autonomii je česká zahraniční politika zdrženlivější než k Izraeli, nicméně v květnu spojil ministr Kohout s návštěvou Izraele i návštěvu Palestiny a zavítal tak i na Západní břeh (nikoliv do pásma Gazy), kde se setkal s palestinským premiérem Salámem Fajjádem a s dalšími vysokými palestinskými představiteli. Pozdější Nečasova vláda v druhé polovině roku 2010 žádným výrazným způsobem kontakty s Palestinskou autonomií neprohloubila (což ale nemusí v tak relativně krátkém časovém období nic zásadního naznačovat). V každém případě rozvojová pomoc ČR vůči Palestincům pokračovala i během roku 2010 a dosáhla v tomto roce velikosti 9,5 mil. Kč.

Postoj České republiky k pásmu Gazy a „konvoji do Gazy“

Jednou z klíčových kauz roku 2010, která obrátila pozornost (nejen) naší diplomacie k izraelsko-palestinskému konfl iktu, se stal „lodní konvoj do Gazy“. Konvoj několika lodí byl součástí tzv. „Flotily svobody“, jež měly za cíl prolomit izraelskou blokádu uvalenou na pásmo Gazy a dodat humanitární pomoc. Ještě hluboko v mezinárodních vodách pak došlo k vylodění izraelského námořního komanda na palubě lodí, přičemž na jedné z nich (turecké lodi Mavi Marmara) vypukly potyčky, načež došlo ke ztrátám na životech na straně účastníků konvoje. Incident vyvolal velkou pozornost světových médií a vzbudil četné emoce na straně stoupenců i odpůrců současné izraelské politiky. Konvoje se účastnili i čtyři čeští novináři, což přispělo k tomu, že o celé události se hojně diskutovalo i u nás. České ministerstvo zahraničních věcí k incidentu nevydalo zvláštní prohlášení s poukazem na to, že prohlášení už vydala Evropská unie ústy své ministryně zahraničních věcí C. Ashtonové, a proto „by nemělo smysl, aby každá země vydávala zvláštní prohlášení“. K incidentu se však vyjádřili čeští diplomaté i představitelé naší politické scény. Velvyslanec v Izraeli T. Pojar poznamenal mj.: „Litujeme všech zmařených životů.“ Předseda Senátu P. Sobotka (ODS), který byl v době incidentu s konvojem právě na Blízkém východě, prohlásil: „Námořní konvoj do Gazy byl plánovanou provokací pod záminkou humanitární pomoci.“ Humanitární pomoc do Gazy dle jeho názoru „proudí do Gazy plnými doušky“. Česká levice vyjádřila spíš negativní postoje vůči izraelskému zásahu v Gaze. J. Hamáček (ČSSD) např. uvedl: „Reakce Izraele byla naprosto neadekvátní, incident se stal v mezinárodních vodách, jde o porušení mezinárodního práva.“ Kateřina Konečná (KSČM) k incidentu dodala: „Pokud budeme před tímhle zavírat oči, tak nám hrozí takový průšvih, že se z toho tady všichni zblázníme.“

Ekonomické vztahy s Izraelem a Palestinskou autonomií

V dubnu byl zahájen izraelsko-český program Gešer/Most na podporu společných výzkumných projektů českých a izraelských firem a institucí. Program se současně zaměřuje na komerční využití výzkumu. Z programu, který je rozdělen do pěti tříletých výzev, mohou firmy získat kolem 600 mil. Kč. I v roce 2010 pokračovala rozvojová pomoc České republiky v Palestině. Nejaktuálnější data zatím nejsou k dispozici. V letech 1996–2008 česká strana na Palestinských územích realizovala 14 rozvojových projektů v celkové hodnotě přes 250 mil. Kč.