
Málokdy byl pohled tolika lidí po celém světě zaměřen tak dlouho na osud jednoho vojáka, u kterého navíc nebylo úplně jasné, jestli je naživu. Jde samozřejmě o izraelského vojáka (který má i francouzské občanství)
Gilada Šalita, který byl unesen
Brigádami Izz ad-Dína Kassáma (militantní křídlo Hamásu) před třemi lety. Letos 6. října Hamás zveřejnil jeho videozprávu lidem a hlavně jeho blízkým do Izraele. (Celou videonahrávku s anglickým překladem uvidíte
tady). Izraelské nabídky za jeho propuštění mohou vypadat v médiích až absurdně velkoryse (v duchu: "Vidíte, my si tak ceníme života jednoho vojáka, že raději propustíme x teroristů..."). Méně se mluví o tom, že vedle skutečných teroristů sedí v izraelských věznicích řada vězňů bez soudního rozhodnutí (někdy i celá léta) a že rozhodně nelze všechny vězněné kolektivně označit za teroristy. Pro uši veřejnosti však zní daleko rozhodněji (a nenastoluje navíc žádné pochybující dotazy), když se řekne "terorista" a nikoliv "administrativně zadržený vězněný bez soudu x let". A to nemluvím vůbec o případech, kdy izraelské soudy vyměřují podle dvojího metru, a tak zatímco Palestinec jde za stejný delikt sedět x let, židovský osadník dostane za to identický delikt symbolický trest, případně je mu trest velmi brzy prominut (to jsou třeba
případy rabína
Levingera nebo teroristů z organizace
Židovské podzemí). Budiž ve prospěch izraelské demokracie a koncepce právního státu, že těmito věcmi se intenzivně zabývá řada izraelských nevládních organizací, nejsofistikovaněji zřejmě
B´Tselem, která se snaží všechny tyto případy
evidovat a zveřejňovat. Sečteno a podtrženo, spravedlnosti by mělo být učiněno za dost a Šalit by měl být co nejdříve propuštěn, stejně tak nespravedlivě věznění Palestinci. Howgh.