Konference Middle East Europe tuto neděli v DOXu

Conference in DOX, Prague - Reflection of the Middle Eastern Conflict in Art, Activism, and Media
15. 4. 2012, 10:30-18:30

Konference Middle East Europe - Reflexe blízkovýchodního konfliktu v umění, aktivismu a médiích
15. 4. 2012 od 10:30 do 18:30

The conference Middle East Europe - Reflection of the Middle Eastern Conflict in Art, Activism, and Media, organised by curators Zuzana Štefková and Tamara Moyzes, seeks to map various approaches to the Middle Eastern conflict and its reflection in art and media viewed from the perspective of artists, activists, visual theorists, and media analysts. The speakers from the “Middle Eastern” as well as “Western” background will cover a plethora of media ranging from printed media and TV broadcasting, to art strategies, activist performances, and film. The conference’s double aim is to critically assess the ways in which the media images of the conflict shape its “substance” and to reflect on the possible impact of the art dealing with the issue. Also, on a more general level, the representation of the Israeli-Palestinian conflict in art is a model example for all art that speaks of political matters. What is at stake here is the ethical role of political art and the related questions such as: What is the consequence of commenting on a problem of which the artist has no personal knowledge? How does a reception of such work change when translated from the country of its origin to the location it deals with and how does this transfer shift its meaning? Is there a fundamental difference between art and activism? Does political art matter? 

Konference nazvaná Middle East Europe, organizovaná kurátorkami Zuzanou Štefkovou a Tamarou Moyzes, se pokouší zmapovat různé pohledy na blízkovýchodní konflikt a jeho reflexi v umění a médiích z perspektivy umělců, aktivistů, teoretiků a mediálních analytiků. Odborníci  z Blízkého východu i ze Střední Evropy se ve svých příspěvcích budou zabývat celou škálou médií od tiskovin a televizního vysílání, přes umělecké strategie až po aktivistické performance a film. Záměrem konference je kriticky vyhodnotit způsoby, jimiž mediální obrazy konfliktu ovlivňují jeho „podstatu“ a ukázat možné reálné dopady umění, které se touto problematikou zabývá. Na obecnější úrovni funguje reprezentace izraelsko-palestinského konfliktu jako modelový příklad pro všechno umění vyjadřující se k politickým záležitostem. V sázce je etická role politického umění a s ní související otázky: Jaké jsou důsledky procesu, kdy umělec komentuje problémy, s nimiž nemá osobní zkušenost? Jak se mění přijetí takového díla, když je přemístěno ze země svého původu do místa, jímž se zabývá, a jak se tímto přesunem změní jeho význam? Je fundamentální rozdíl mezi uměním a aktivismem? Má politické umění na události reálný vliv? A záleží na něm vůbec?

Na konferenci v Praze navážou diskuze a symposia v následujících lokacích: Labor Gallery, Budapešť (duben 2012); Eurient Lipsko (květen 2012); Musrara School Jeruzalém (podzim 2012).

10.30 – 11.00 Registrace

11.00 – 11:15 Zahájení: Tamara Moyzes

11.15 – 12.15 

Doc. Mgr. Attila Kovács, PhD.:
From Text to the Image: Visual Representations of the Palestinian Islamic Movements 

JUDr. PhDr. Marek Čejka, Ph.D.:
Peace activism of religious Jews and media 

Moderátor: Ivona Remundová – Novomestská 

12.15 – 12.30 Přestávka na kávu

12.30 – 14.00
Eva Nováková: The popular struggle against the occupation and its international support, namely the International Solidarity Movement and the Boycott, Divestment and Sanctions campaign    

Shireen Al-Araj: The role of art in non-violent resistence / Nonviolent resistance and art

Moderátor: Ivona Remundová – Novomestská

14.00 – 14.30 Diskuse 

14.30 – 15.30 Oběd 

15.30 – 16.30
Eszter Lazar, Zoltán Kékesi: Embedded Narratives. The Israeli-Palestinian Conflict in two Projects by Róza El-Hassan and László Gergely 

Volker März: All art should be intelligent, political, with humour - art is nescessary to brake taboos - and all taboos should be broken once to have a look through 

Moderátor: Marta Smolíková

16.30 – 16.45  Přestávka na kávu

16.45 – 17.45

Damir Nikšič: Activist art and Ministry of culture 

Shlomi Yaffe: The victim's motive in the Israeli video art 

Moderátor: Marta Smolíková

17.45 – 18.15 Diskuze 

18.15 -  18:30 Závěrečné shrnutí za účasti všech hostů

Positively controversial Middle East exhibition in Prague :)

Middle East Europe Exhibition in DOX (Prague Post, 1. 2. 2012)

The thin line between art and political activism is being blurred by an exhibition portraying the Israeli-Palestinian conflict from the point of view of those who have experienced it firsthand and also from the more distant European perspective.

While some choose cultural boycott to express their disapproval of the current politics of Israel or Palestine, the curators of "Middle East Europe" at DOX are engaging both sides of the story, allowing Israeli, Palestinian and European artists to communicate their sometimes critical opinions through art. The exhibition does not take sides, but shows that the Israeli-Palestinian conflict has parallels among cultures in Central Europe. According to co-curator Zuzana Štefková, the Middle East and Central Europe communicate with each other through both politics and art.

"We must realize the regions are not separated in this sense. Not only because Czechoslovakia exported guns to Israel and participated in what is happening there, but also the anti-Semitism before World War II sent a huge wave of immigration into Israel," Štefková says.

The connection between seemingly remote areas is also expressed through guilt, according to Štefková, who cites the famous quotation by Prague-born Jewish novelist Franz Kafka, "Guilt is never to be doubted," which appears at the beginning of the exhibition.

Besides contrasting the viewpoints of Europeans and Middle Easterners, the exhibition provides more subtle insights than what is typically available in the mainstream media, where the Israeli-Palestinian conflict is often simplified and in some cases biased. Showing a mixture of personal dramas and fears provides unique testimonies that give visitors an approximation of real-life experience.

Issues of terrorism and political activism have culminated in attempts by some artists to suggest possible solutions to the conflict, whereas others attempt to deal with the situation with the help of humor.

"This is the first compact exhibition in 20 years in this country that dares to touch on such an explosive issue," says one featured artist, Czech poet and performer Milan Kozelka, whose portrayal of Roma from north Bohemia in a style reminiscent of Palestinian freedom fighters is one of the clearest links between the Middle East and Europe.

One of the most evocative pieces on display is an installation by Swiss artist Christoph Draeger, whose video installation recreates the horrors of the crime scene at the Olympic village in Munich in 1972, when terrorists murdered members of the Israeli team. Draeger felt the need for a more analytical point of view to contrast what he sees as the sensationalist and in some cases moralizing angle many take to the Munich massacre.

"On the Munich anniversary, I flipped through all the papers, and found some articles on page 15, saying, 'Oh, by the way, it has been 30 years since the massacre,' " Draeger says, citing his inspiration for the installation.

Another provocative installation is Noam Braslavsky's life-size statue of former Israeli Prime Minister Ariel Sharon, which is being exhibited outside of Israel for the first time and draws attention to what the artist sees as the political stagnation in Israel. The sculpture has drawn criticism, especially from members of Knesset, the Israeli parliament, who claim it is not art.

"Once Sharon fell into a coma, he got out of sight a little bit, but my installation is to provoke emotional reactions. He influenced the lives of many. This statue was for everyone - not only Jews. It was amazing for me to see people's response. I do not want to glorify a political leader, but I am attempting to remind viewers of him," Braslavsky says.

Czech political scientist and Middle East expert Marek Čejka welcomes the exhibition as a unique attempt to shatter the myths around the conflict.

"To the average Czech, Palestinians are a half-educated people, and every other one of them is considered a hidden terrorist with a scarf on their heads. This exhibition could break this prejudice. If you come, be open to new opinions and take time to think about the controversy," Čejka says.

Curator Tamara Moyzes, who left Israel at 18 for an exchange program during her studies at the Czech Academy of Fine Arts and became an artistic activist, shooting dozens of documentaries on the occupied territories, says she is satisfied with the response the exhibition has received so far.

"I received complaints from both the Israeli Embassy and the ISM [Palestinian-led International Solidarity Movement] who disapproved of my stance on the cultural boycott, and I told myself this is just how it's supposed to be," she says. "The exhibition served its purpose: Both sides voiced their criticism."

Original article here.

Sex, islám a rokenrol

O popkultuře v arabském světě viz článek Ondřeje Formánka na Lidovkách.
K podobnému tématu viz také knížka od Marka Levine: Heavy Metal Islam (viz také tyto stránky)

+ nezkrácená verze rozhovoru pro článek:

Jak se dívají obyvatelé muslimských arabských zemí a obyvatelé Íránu na západní popkulturu? Mají z ní strach, jako z něčeho cizorodého, co odplaví kulturu a hodnoty, které považují za "své" a "tradiční"? Mají k ní odpor jako k důkazu o zkaženosti Západu? (vyzývavost a polonahota ve videoklipech, sexuální scény ve filmech, fascinace násilím a symboly zla v hororech, v Tarantinovi, v heavy metalu, rocková oslava alkoholu a drog) Nebo po ní touží, jako my v době východního bloku a konzumují podobně jako my, jakmile k tomu mají dost svobody?

Řada aspektů západní popkultury obyvatele (hlavně mladé) blízkovýchodních zemí určitě přitahuje. Inspiraci západní popkulturou i její oblibu můžeme najít na Blízkém východě prakticky všude – ale v různé podobě a v různém rozsahu projevů. Na jedné straně máme blízkovýchodní země, kde je velmi silný vliv Západu, jako je třeba Libanon, Turecko a spadá sem i Izrael (kde žijí jak židovská většina, tak i výrazná arabská menšina). Pak jsou země kde hraje vedle sekularismu velmi důležitou roli i náboženství (Sýrie, Egypt, Maroko, Irák, Emiráty) až po země velmi konzervativní (Jemen, Saúdská Arábie). Celé je to ale dost složitá otázka, na jejíž zodpovězení by bylo potřeba na větším prostoru zhodnotit jak vlastně Západ a modernita ovlivnily myšlení a vkus lidí na Blízkém východě.

Je západní protestní popkultura (punk, heavy metal, hip hop, graffiti...) rozšířenou formou zábavy a protestu mezi mládeží v muslimských arabských zemích nebo je to jen okrajový jev?

Opět – záleží na tom, kde na Blízkém východě jste. V Libanonu, Izraeli, ale třeba i Palestině najdete nejen přejímání oblíbených „nejpopovějších“ a „nejsladších“ vzorů a interpretů ze Západu typu Ricky Martin, Michael Jackson, Shakira atd., ale i více či méně rozvinutou nezávislou scénu. Mezi některými mladými Araby je velmi populární hiphop – třeba jako vyjádření protestu, např. s okupací (a v Izraeli a Libanonu narazíte třeba i na punk). V jiných blízkovýchodních zemích budete protestní popkulturu tak jak ji známe na Západě hledat daleko obtížněji. Mnoha mladým Arabům a muslimům fenomény jako punk, gothic, electro atd. zkrátka nic neříkají podobně jako mnoha lidem v Evropě neříkají nic kulturní kořeny Arabů. Ale jsou samozřejmě výjimky.

Přetváří si a adaptuje muslimský arabský svět popkulturní vlivy ve větší míře ke svému obrazu, nebo se spíš snaží přejímat a/nebo kopírovat?

Určitě se rádi inspirují zmiňovanými „sladkými“ západními kapelami a interprety. Stačí se podívat na pár nejpopulárnějších arabských klipů a uvidíte svalnaté mladíky v bílých tričkách a lepé děvy (i když mírně zahalenější než v západních klipech). „Arabské“ The Clash, Depeche Mode nebo Oasis však budete hledat velmi obtížně. Je zřejmě možné zobecnit, že to co se na Blízkém východě ze západní pop-kultury v masovém měřítku přejímá je spíš ta její komerčnější a kýčovitější část. To ovlivnilo i místní kulturu, nezřídka negativně – jako příklad lze uvést, že řada blízkovýchodních populárních hudebníků dnes třeba používá místo tradičních živých rytmů kýčovité elektronické aranžmá.

Domníváte se, že západní popkultura by mohla mít výraznější vliv na sblížení západní společnosti a muslimského arabského světa?

Svým způsobem možná ano, ale bude to spíš spojnice v rovině společné obliby těch nejkomerčnějších oblastí západního středního proudu mezi lidmi a Západě a na Blízkém východě. Nezávislá západní scéna je vzhledem ke svému charakteru a kořenům lidem na Blízkém východě (až na výjimky) příliš vzdálená a nesrozumitelná. Ale tomu se nelze divit. Vždyť ani většina lidí na Západě nezávislou hudbu a kulturu nevyznává a přitom ji může pochopit mnohem snáz než obyvatelé Blízkého východu.

(M. Č. se ptal Ondřej Formánek)