Trumpova „Boží pomsta“

Není překvapivé, že aktuální Trumpovy kroky ohledně Jeruzaléma, vzbudily emoce mnoha běžných židů, křesťanů i muslimů. Kdo však bude na celé věci nejvíce profitovat jsou náboženští fundamentalisté těchto tří velkých náboženství. V Trumpově politice dostávají nový arzenál pro svou vyhraněnou teologickou argumentaci, byť u každé skupiny poněkud jiného druhu. Je to tak pokračování revivalu náboženského fundamentalismu (a s ním spojenými jevy, kterými může být někdy i náboženský extrémismus), který propukl naplno v 60.a 70. letech minulého století. Tu velmi dobře popsal francouzský politolog Gilles Kepel ve své knize „Boží pomsta - Křesťané, muslimové a židé znovu dobývají svět“ z roku 1991 (La revanche de Dieu: Chrétiens, juifs et musulmans à la reconquête du monde, Seuil, Paris 1991) 

Pro izraelskou vládu je Trumpovo uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele ideologickým vítězstvím. Současná izraelská vláda je totiž výrazně nacionalisticky-pravicová a její ideologie, ztělesněná hlavně nejsilnější vládní stranou Likud, které předsedá premiér Netanjahu, v některých důležitých rysech stále vychází z tzv. revizionistického sionismu.

Vladimír Žabotinský
- hlavní osobnost
revizionistického sionismu.

Jeho duchovním otcem byl Vladimír Žabotinský (1880–1940), který na rozdíl od tehdejší izraelské levice ztělesňované pozdějším prvním izraelským premiérem Davidem Ben-Gurionem (1886–1973) měl daleko maximalističtější požadavky na teritoriální podobu židovského státu a Jeruzalém v něm hrál centrální úlohu. Pro levicové sionisty byl naopak tradičním centrem sekulární Tel-Aviv.

Rabín Kúk - hlavní osobnost
náboženského sionismu

Zároveň část současných izraelských ministrů (hlavně těch z druhé nejvýznamnější vládní strany Židovský domov) ztělesňuje i další ideologii – náboženský sionismus. Jedná se de facto o modernistický a politizovaný ortodoxní judaismus. Ten na rozdíl od ultra-ortodoxních židovských proudů, které zdůrazňují spíše duchovní rozměr Jeruzaléma (židovský teologický koncept Nebeského Jeruzaléma - hebrejsky Jerušalajim šel Ma´ala) a sekulární moderní politika pro ně nemá takový význam, vyzdvihují i současný politický význam a důležitost fyzického ovládnutí „pozemského Jeruzaléma“ (Jerušalajim šel Mata).

Jak už bylo zmíněno, pro současnou izraelskou vládu tak přesun americké ambasády do Jeruzaléma – tedy diplomatické mise jedné z hlavních supervelmocí – bude jednoznačným ideologickým vítězstvím. Na druhou stranu eskalace násilí, kterou nelze rozhodně vyloučit, může začít ohrožovat životy řady Izraelců, bez ohledu na jakoukoliv ideologii či stupeň zbožnosti či sekularismu.

Trump prolomil dlouholetý status quo

Pro naprostou většinu Palestinců (a to nejen muslimů, ale i palestinských křesťanů) má krok USA, význam zcela opačný. V sekulárním palestinském nacionalismu i v palestinském politickém islámu totiž hraje Jeruzalém (arabsky Al-Kuds) rovněž centrální úlohu. 

Především pak jeho východní, původně zcela palestinská část, kde se také nachází Chrámová hora se dvěma muslimskými svatostánky, které představují třetí nejvýznamnější místo islámu (po Mekce a Medíně) – mešitou Al-Aksá a vizuálně velmi výrazným Chrámem Skály. Jeho zlatá kopule je vedle palestinské vlajky ústředním symbolem palestinské identity.

Symbolika Jeruzaléma na plakátech
v palestinském uprchlickém táboře.

Chrámová hora je také nejposvátnějším místem judaismu, avšak Izrael je oficiálně sekulární stát. V roce 1967, kdy izraelská armáda dobyla Chrámovou horu, tak vláda následně rozhodla o tom, že přenechá její správu v rukou muslimů, tak jak to bylo už od roku 637 (s přerušením v době křížových výprav). Navíc tradice judaismu (potvrzená izraelským Vrchním rabinátem) zakazuje židům na Chrámovou horu z teologických důvodů vstupovat.

Východní Jeruzalém s Chrámovou horou však nemá symbolický význam jen pro Palestince, ale i pro řadu muslimů z celkové 1,7 miliardové globální muslimské populace představuje město podobně emotivní záležitost, jako pro Izraelce a Palestince. Z tohoto důvodu se až dosud takřka všichni vnější političtí hráči, kteří ovlivňovali osud Jeruzaléma, snažili zůstat neutrální a nepreferovali jednoznačně žádnou ze stran.

Trumpovy ambice jsou tak prolomením tohoto desetiletí trvajícího status quo a je velmi těžké odhadnout, jaké přivodí důsledky. Riziko krveprolití začne primárně ohrožovat Izraelce a Palestince, avšak ani američtí občané mu nemusí uniknout. To si američtí prezidenti až dosud jasně uvědomovali a jednali podle toho.

Hra o evangelikály

Trump a jeho evangelikální podporovatelé
během prezidentské kampaně.

Přesun americké ambasády do Jeruzaléma byl jedním z Trumpových volebních slibů, který se teď snaží splnit. Tento slib nebyl určen ani tak americkým židům, kteří jsou z velké části liberálové a voliči demokratů a politický status Jeruzaléma pro ně není až tak důležitý.

Spíše byl směřován směrem k velmi silné voličské komunitě evangelikálních křesťanů hlavně z jižních států USA. Jejich křesťanská teologie totiž zahrnuje i politický aspekt, který vidí v dnešním Izraeli a Jeruzalému předzvěst druhého příchodu Ježíše Krista. Naopak islám ztělesňuje v jejich teologii síly opačné. Trump za své zvolení vděčí mimojiné právě této skupině amerických voličů.

On sám rozhodně není příkladem křesťanské zbožnosti, spíše naopak. Avšak takovýto krok – který bude vnímán řadou Američanů právě teologicky – může Trumpovi napomoci „smýt hříchy“. A méně zbožné skupině voličů, sponzorům a řadě republikánských kongresmanů a senátorů přinejmenším ukáže, že „umí držet slovo“.

To vše navzdory tomu, že se střízlivým pohledem jedná o značně iracionální a politicky neprozřetelné gesto, které, jak už bylo zmíněno, může právě ohrozit bezpečí Američanů na Blízkém východě i jinde po světě. Radikálně islamistický extrémismus není rozhodně jev, který by odezníval a Američané jsou jedním z jeho oblíbených cílů. Tato tendence tak může posílit.

Finální úder pro mírový proces?

Palestinské a izraelské vlajky na demonstracích
před Damašskou bránou v Jeruzalémě.

Spojené státy se snažily – více či méně upřímně – hrát na širším Blízkém východě dlouhodobě roli „čestného vyjednavače“ a „exportéra demokracie“, tak jednoznačně a oficiálně opustí „nezávislou“ pozici. Ty poslední uvozovky jsem použil proto, že i bez přesunu ambasády do Jeruzaléma byla americká politika často vnímána jako nepříliš objektivní, jednoznačně podporující Izrael a některé méně i více kontroverzní arabské režimy. Přesto se některým americkým prezidentům (hlavně Clintonovi a Obamovi) dařilo do určité míry zaujatou americkou image poněkud zlepšovat.

Zatím jediný – alespoň v dílčích ohledech úspěšný – izraelsko-palestinský mírový proces probíhal v 90. letech právě pod patronátem USA. A jedním z jeho nejdůležitějších, nejsložitějších a nejcitlivějších – a proto zatím nedořešených – prvků pak byla právě otázka Jeruzaléma. Tu teď Trump rozsekne bez ohledu na principy celého procesu dvoustátního řešení konfliktu, které tak usilovně prosazovali jeho předchůdci (hlavně Clinton a do jisté míry i Bush starší a mladší). Mírový proces, který se už beztak dlouhodobě nachází ve stádiu klinické smrti, tak možná dostane finální úder.

Pro Ameriku bude také od těchto chvil jen enormně obtížné vrátit se do nějaké nezávislejší pozice. Kromě zhoršení vztahů s Palestinci – a zřejmě i s mnoha Izraelci, kteří nemají zájem o americká gesta, neboť právě oni ponesou největší nebezpečí Trumpova rozhodnutí – to poškodí i vztahy se státy, které jsou pro USA na Blízkém východě velice důležité – mimojiné s Jordánskem, Tureckem, Katarem a některými dalšími zeměmi.

Silácká gesta, ale žádná jasná strategie

Podepsání první smlouvy z Osla (1993).

Zatím jsme mohli vidět, že na Blízkém východě dělá Trump rád silácká gesta – vystřelí třeba salvu raket v Sýrii, nebo hodí do Afghánistánu největší bombu na světě. To vypadá zajisté efektně v televizi, ale ve skutečnosti nejsou tyto počiny projevem žádné jasné blízkovýchodní strategie.

V samotném izraelsko-palestinském konfliktu Trump nedávno překvapil poměrně brzkým setkáním nejen s Netanjahuem (s čímž se víceméně počítalo), ale i s palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem. To mohlo na první pohled nasvědčovat, že se bude snažit setrvat v kurzu snah svých předchůdců o dosažení izraelsko-palestinského míru. Současná vůle k přesunu ambasády je však zcela v rozporu s touto strategií. Opět tak vidíme naprostý nedostatek nějaké jasné myšlenkové linie Trumpovy politiky vůči izraelsko-palestinskému konfliktu.

Trumpův zeť a poradce pro blízkovýchodní konflikt Jared Kushner je určitě člověkem větší osobní integrity a působící důvěryhodněji než jeho tchán. Jako diplomat však – alespoň podle toho co proniklo na veřejnost – zatím příliš nepřesvědčil. Na adresu izraelsko-palestinského konfliktu se dokonce onehdá vyjádřil, že „si není vůbec jistý, jestli má řešení“.

Byť si osobně může myslet, co chce, jako blízkovýchodní vyjednavač a diplomat by něco podobného asi neměl nahlas prohlašovat. Celkově tak možná Kushnerovým diplomatickým aktivitám nelze upřít dobrou vůli, ale zřejmě jim chybí hlubší diplomatické zkušenosti, které jako mladý realitní magnát neměl příliš kde získat. 

Ale i kdyby byl sebeschopnější, s tchánem jakého má, by byla Kushnerova úloha složitá, i kdyby už byl zasloužilým laureátem Nobelovy ceny míru...

Vyšlo na iDnes, 7. 12. 2017

Jared Kushner a Ivanka Trumpová v Saúdské Arábii. 

A New Book: Rabbis of our Time

Rabbis of our Time: Authorities of Judaism in the Religious and Political Ferment of Modern Times.  

By Marek Čejka and Roman Kořan

Series: Routledge Jewish Studies Series
Hardcover: 240 pages
Publisher: Routledge (October 28, 2015)
Language: English
ISBN-10: 1138813168
ISBN-13: 978-1138813168

The term ‘rabbi’ predominantly denotes Jewish men qualified to interpret the Torah and apply halacha, or those entrusted with the religious leadership of a Jewish community. However, the role of the rabbi has been understood differently across the Jewish world. While in Israel they control legally powerful rabbinical courts and major religious political parties, in the Jewish communities of the Diaspora this role is often limited by legal regulations of individual countries. However, the significance of past and present rabbis and their religious and political influence endures across the world.

Rabbis of Our Time provides a comprehensive overview of the most influential rabbinical authorities of Judaism in the 20th and 21st Century. Through focussing on the most theologically influential rabbis of the contemporary era and examining their political impact, it opens a broader discussion of the relationship between Judaism and politics. It looks at the various centres of current Judaism and Jewish thinking, especially the State of Israel and the USA, as well as locating rabbis in various time periods. Through interviews and extracts from religious texts and books authored by rabbis, readers will discover more about a range of rabbis, from those before the formation of Israel to the most famous Chief Rabbis of Israel, as well as those who did not reach the highest state religious functions, but influenced the relation between Judaism and Israel by other means. The rabbis selected represent all major contemporary streams of Judaism, from ultra-Orthodox/Haredi to Reform and Liberal currents, and together create a broader picture of the scope of contemporary Jewish thinking in a theological and political context.

An extensive and detailed source of information on the varieties of Jewish thinking influencing contemporary Judaism and the modern State of Israel, this book is of interest to students and scholars of Jewish Studies, as well as Religion and Politics.

See more on Routledge pages.

Purchase on Amazon (including Kindle edition)

Reviews: 

A useful source for those interested in contemporary Orthodox Judaism. An insight into an unknown world often deemed forbidding and inaccessible.

            Yakov Rabkin, Professor of Contemporary Jewish History, University of Montreal.

Rabbis of Our Time presents informative portraits of over 50 prominent rabbinic personalities, primarily Orthodox (hence male) leaders, who have influenced the religious and political lives of modern Jews. In accessible language, the authors place each figure in his historical context and explain how he shaped the thinking and practice of fellow Jews. In the political climate of the 20th and early 21st centuries, rabbis in Israel and the Diaspora have exercised considerable influence, which makes this overview, with references provided for further reading, a distinctly helpful resource for Jews and non-Jews alike.

             Yehezkel Landau, Associate Professor of Interfaith Relations, Hartford Seminary.

Authors.

Autographing of the book in Jerusalem :)

English summary of book of "Rabbis of our Time"

authors: Marek Čejka, Roman Kořan: Rabbis of our Time – Spiritual authorities of Judaism in the political and religious events of our time

Original title (in Czech): Rabíni naší doby – authority judaismu v náboženském a politickém dění 20. století a současnosti

Published by: Barrister & Principal, Brno, The Czech Republic, 2010
304 pages, ISBN 978-80-87474-00-6

In this biographical book, which contains several dozen portraits of contemporary rabbinical authorities, you will find insights into both the contemporary generation of rabbis and earlier generations of rabbis that lived in the 20th century. The book is focused on centers of contemporary Judaism and Jewish thinking – especially the State of Israel (and Palestine before 1948) and the USA. But it also partly covers other important centers of Judaism, such as Europe before World War Two and especially Eastern Europe.

We tried to assess the rabbis in terms of many aspects (their theology, their politics, their position in Israel and in Israeli politics, their approach to Zionism) and we included rabbis who are very “positive“ but also ”controversial“. Our choice of figures to cover is subjective and it is possible that if such a book about rabbis were written by someone else, the choice would be different. When it comes to rabbis it is sometimes very difficult to unequivocally decide on all the criteria that would make a rabbi “important” or to judge all rabbis on the basis of the same criteria. Some rabbis are important because of their knowledge and publications, some are important because of their theological impact on Judaism (e.g. Rabbi Hafetz Haim, Rabbi Yoel Teitelbaum), and others are important because of their importance in politics (e.g. Rabbi Israel Meir Lau, Rabbi Michael Melchior). Some are important because of combinations of several different factors (e.g. Rabbi Avraham Kook, Rabbi Shach, Rabbi Ovadia Yosef). Plus, some rabbis are known for their extremism (e.g. Rabbi Kahane) or non-conformism (e.g. Rabbi Froman). There are also those rabbis who build their popularity through the media and especially through the media’s “superficialization“ of some aspects of Judaism, especially Kabbalah (e.g. Rabbi Berg).

Interview with rabbi from Jewish settlement

Interview with rabbi Yair Dreyfuss from Efrata
30. 1. 2011

Efrata is large Jewish settlement south of Jerusalem overlooking Palestinian town Bethlehem. Now it houses over 8500 Jewish settlers – both religious and secular. Its territory is almost 10 kilometre long going from north (area of Bethlehem) to south (area of Hebron). Some of its parts are new comfortable stone houses with modern infrastructure. But rabbi Dreyfuss is living in northern part which which consist of simple container houses and this area is surrounded by electronic fence and overlooked by concrete military observing tower. For the first time I met rabbi here but we arranged another meeting in Jerusalem cafeteria.
Here, when we sit inside suddenly came the great whirlwind and everything in the streets started to fly as a lefas. In this stormy atmosphere we started our interview about similarly stormy conflict between Israelis and Palestinians and about one of its important actors – Jewish settlers.

In my opinion the roots of contemporary conflict between Israelis and Palestinians is not religious but rather secular-nationalist. What is your opinion? Do you see the conflict between Israelis and Palestinians as religious or secular conflict?

Yes, you are right that on the beginning it was a clash of secular movements. Every of the sided wanted to be owner of this territory. But after many years religious spirit in the Islam is very, very strong because of Ahmadinejad, Hamas, Nasrallah... growth of Iran religious arguments are more dominant.I am not sure what is going in the Egypt now. Is it secular or religious motivation to topple Mubarak?

What do you think about radicalization of religious Zionist community? Kahane, Levinger on one hand, on other hand Froman?

Yes, even for us is now conflict more religious. I think we are too much concentrated to nationalism and not on humanism. We all are human beings and we have one God – Jews, Christians, Muslims.
I know many Arabs and I can talk to them. I do not have any problem with it. And even if we do not have same opinion we do not have to fight but live together.
I know for example Sheik Ja'abari from Hebron. I have grandson, he has grandson. He told me, he want our grandchildren to play together. So we wont next generations not fight, but to live together. And I think it might be, because when we come to religious option, there is no problem. My dream is to live together without fear. I think I am realistic.

..so what you say is a proof that the conflict here is not religious but rather political

Yes, yes.

I think that settlements are for many Palestinians great problem because they see it to be built it on their land...

I think this is not exact. There is a lot of space there. Look at New-York, there is 6 million people on much smaller space and many of them are Jews and Arabs and they can live together. And here is territory much bigger – from Metulla to Eilat. And I think that borders are not such a problem. Look at Europe – there were borders after WW2 and now the situation is completely different and even there are officially borders, you can go softly through Europe.
I was in the Czech republic and Slovakia few years ago and I was also in Bratislava. And we just passed the borders only with passport. Ad I think it is also possible here. Look at Israel – there are so many Arab towns and villages and Jews and Arabs could live together without bigger problems. And Arabs in Israel have sometimes better conditions than in Arab countries – more money, good education, their schools. In Saudi Arabia or in Jordan it is sometimes much worse.
It is part of my understanding of Judaism to talk with other nations and not to be closed in my area in my thought but to open myself. And when I spoke with sheikh Ja´abari he told me that it is also his approach and that it is in Koran. So I understand that terrorism is not anything Islamic but it is against Islam.
And I try to teach also understanding to other when I am teaching in yeshiva. And also try to teach to live not just with someone you like but also with someone whom you do not like.

I am positively surprised what are you are saying - but what do you think about Jewish personalities (and also settlers) like rabi Kahane, Amir, Baruch Goldstein,... Are you thinking about them similarly like about Islamic terrorist (that their deeds were against Judaism)?

I have very sharp meaning about them – its opposite of the opposite. Of course – if you are in war you have to fight. But if you use weapon against innocent people it is really very bad. I think most of the people in Israel are not extreme. They are not sympathetic to radical left wing and radical right wing.

I think when we look for example at contemporary foreign minister Liberman, we could say that radical right wing is now more popular...

Yes you can have this feeling according the media it could look like that but when you for example look at the people in this cafeteria they really do not look they are prefering some radical right-wing or left-wing party. And I think also that most of the people on Arab side they want to live together with othres in peace. They want to have work, to give education to children, to have families, culture. They want to live as a normal human beings.
On other hand many people still have on their mind Holocaust. It is very hard psychological issue. That is why they are so anagry for example on speeches of Iranian president Ahmadinejad. Many people are really scared that it could happen again.

Yes but if I look at the Israeli political system – it causes that some small political formations have much bigger influence than is their real size.

I think this is not exactly, I think that you have two things „picture of our reality“ (in media) and „real life“ (in fact) Who is shouting more is also heard more. And I think in media or in politics you do not hear a majority of people.

What do you think abüot peace process and its consequences?

I am very critical about it. I think we have to change mind about so called „West Bank“ and „East Bank“. If we look at Oslo in 1993 nothing good come from it. Only fighting and more hate. We have to look at all territory. There are Jews and Arabs on both banks living together. Now look at the concrete border between territories. It makes very bad feeling: for us and for them. There are same families on both sides of the wall and now it is for them very complicated. It makes hatred. I think the solution is not to build the walls. I think it is possible to live here without walls. In Berlin there was a wall and it fell after Perestroika. I think it will be the same here. I think we can live together on civic principle. We are here, Arabs are here, we have to live side by side. I know it can take many yers to be it like that.

Gush Emunim movement still exist?

("Bloc of Faithful" - fundamentalist settler movement which was very influential in 1980-90s)

Only on the paper. As a ideological movement it does not exist anymore.

Have you heard about Eretz Shalom?

It is a very new thing – they want more discussion ...they want what we want.

What is your view of Hamas?

Hamas is complicated. On the one hand they are authentic. On the other hand they are terrorists. But we have to see Hamas (and now we have to fight him) if they leave terror they are much more partner than Abu Mazen. For example sheikh Jaabari hates Abu Mazen. He sees Abu Mazen like someone who came from Tunisia and like someone who is corrupted.

And how influenced you the evacuation of settlements in Gaza in time of prime minister Sharon?

It was very bad. The settler there were our friends. And I think it did not help peace so much because Hamas in Gaza radicalized. But it is five years ago what can we do. I hope that in the future the soulutions will not be unilateral.

What is in your opinion common between datiim (modern-orthodox) and haredim (ultra-ortodhox)?

There is a difference between old and young generation of haredim. Young haredim they are Israeli. They are much modern in many aspects. They look similar like 20 years ago but they are bit different. But if you speak about their grandfathers they were very like the traditional European Jewish communities – living in closed communities without interest to open it to outside world. But on the other hand it is very difficult to be haredi and to be open.

How you see rabi Teitelbaum or Neturei Karta?

The are old and there are not many of them. Satmar is very small...

...But Satmar is one of the largest hassidic group...

Yes in America but not here. Yes there are few thousands of anti-Zionists but they do not have any serious influence. Personally I do not have problem to speak with any kond of haredim a we have haredim also in our family.

Who is your favourite rabbinical authority?

It is a very difficult question. I see myself as a continuer of rabi Kook.

Older or younger (his son)?

Older, older.

Do you see great difference between them?

Yes, they are almost opposite. Avraham Kook – you can see the universalist spirit of his teaching. Wide thought. He was great educator. I teach now in yeshiva Givat Dagan his thought. His teachings can give us opinions why we are now in Israel. He does not say everything openly but he gives us many opinions about our contemporary problems here. Not just about between Jews bat also between us and other nations – Arabs, etc.

Who is your favourite Israeli politican and political party?

It was Mafdal but it split apart.

And when you vote you vote for which party if it is not secret?

It is not the same. We have elections quite often (smiling). I do not know what really to say. I´m wearing this kind of yarmulke – knitted (symbol of religious zionism). But it is not politic – it is social. It gives you belonging to special group.

Thank you, rabbi.

Marek Čejka