Diplomatická bitva je lepší než ta s raketami

vyšlo v Deníku

Interview concerning Palestinian statehood bid and exhumation of Yasser Arafat.

Je změna statusu v OSN symbolický akt, nebo bude mít pro Palestince konkrétní důsledky?

Je to jak symbolický akt, tak zároveň i jistá další možnost rozšířit prosazování palestinských zájmů za rozšířené mezinárodněprávní subjektivity.

Přiblíží to Palestince ke vzniku samostatného státu?

Reálný a fungující stát může vzniknout pouze na základě dohody mezi Izraelci a Palestinci, nikoliv jen samotným hlasováním v OSN. Izraelci mají technické prostředky zabránit palestinským politickým aktivitám prakticky kdykoliv to uznají za vhodné.

Nemohou kvůli tomu Palestinci více ztratit než získat?

Může se to zdát jako palestinská hra vabank, ale vzhledem k tomu, že mírový proces v podstatě zkrachoval a že za premiéra Šarona se i Izrael vydal cestou jednostranných kroků, zůstává otázka, co vlastně Palestinci mohou ještě ztratit. Vždyť nyní už nejen část izraelských politiků, ale dokonce i někteří palestinští mluví o tom, že by Palestinská národní autonomie, vzniklá v 90. letech na základě dohod z Osla, mohla být zrušena. Není překvapivé, že má palestinský záměr řadu kritiků. Když se ale na celou věc podíváme z pragmatického hlediska, je zřejmě v kontextu izraelsko-palestinského konfliktu stále lepší kontroverzní diplomatická bitva než reálná a nekončící bitva s raketami.

Změní se už tak dost vyostřené vztahy Izraele a Palestiny?

Může to vést k zániku Palestinské národní autonomie, což ale v konečném důsledku může být pro Izrael Pyrrhovo vítězství. Na Izrael by se totiž zpátky přenesla řada problémů, povinností a zodpovědnosti, kterých se právě vznikem palestinské autonomie zbavil. Vzájemné izraelsko-palestinské vztahy to určitě mohlo ještě více narušit, protože další potenciál tu stále existuje – například na Západním břehu, který byl v posledních letech relativně klidný. Nová vlna násilí či další kolo intifády by s sebou přineslo určitě další vystupňování krveprolévání a velké ekonomické ztráty na obou stranách.

Mírové rozhovory byly přerušeny v roce 2010. Především kvůli sporným izraelským osadám. Zůstávají hlavním sporným bodem vzájemných vztahů?

Podpora výstavby židovských osad na straně izraelské vlády a extremismus části Palestinců jsou v posledním období hlavními překážkami na cestě ke vzájemnému usmíření. Celý spor je ale daleko komplexnější než jen říci, že se jedná o jeden či dva zásadní problémy – je tu řada dalších důležitých otázek: vzájemná bezpečnost, vodní zdroje, status Jeruzaléma,...

Pozornost poutá zkoumání ostatků Jásira Arafata. Palestinci z jeho údajné otravy viní Izrael. Co se bude dít, pokud vědci verzi o otravě potvrdí?

Kolize Arafatovy exhumace s tak závažným vyostřením vztahů mezi Izraelci a Palestinci není dobrá. Otázky kolem Arafatova života a smrti jsou pro Palestince celkově velmi emotivní věc a exhumace může nyní jen rozjitřit už tak velmi špatné vztahy. A pak je tu otázka, zdali se o Arafatově smrti i po exhumaci dozvíme pravdu, nebo budou výsledky vědecké analýzy různě manipulovány, zpochybňovány, případně se stanou záminkou pro vznik dalších konspiračních teorií.

Krátký komentář k českému hlasování na serveru ČTK.

Fotbal, který vám asi utekl

Did you missed the football match between Palestine and Syria or Bosnian match between Imams and Franciscans last week? Donť worry and look at the links below :)   

Po pravdě, když mě kamarád Dan řekl, že se v průběhu násilností v Sýrii a pásmu Gazy konají přátelské fotbalové zápasy mezi Sýrií a Palestinou, poměrně mě to překvapilo. Ale nakonec bylo to na neutrální půdě Jordánska - jen by mě zajímalo, kdo hraje dnes za Sýrii. U Palestiny je to jasné - v útoku Hamás, obrana Fatah ;-) K zápasu je známo jen to, že palestinský útok začal až raketově, přesto nakonec Syřané zdolali obranu Fatahu. Výsledky prvního poločasu nejsou známy. 

No a tento zápas v Bosně a Hercegovině je poměrně taky unikum. V benefičním zápase proti sobě nastoupili místní imámové proti františkánským mnichům. Františkáni nakonec vyhráli 3:1.  Bližší informace najdete zde.

Nepřipomnělo vám to náhodou trochu Monty Pythony a jejich fotbalový zápas řeckých a německých fiolosofů? :)
 

On-Line rozhovor o Izraeli a Gaze na iHNedu

Rozhovor proběhl 20. 11. 2012 od 12 do 13 hodin. 

Petr R.
20.11. 11:26 Dobrý den, čistě teoreticky, mají Palestinci v případě skutečné "velké" války možnost nějak porazit Izrael a jeho dobře vybavenou armádu? Myslíte, že by se k nim připojil třeba Írán nebo další muslimské země?

Marek Čejka
20.11. 11:56 Dobrý den všem čtenářům. Izraelsko-palestinský spor je asymetrický konflikt, ve kterém Palestinci nemohou z vojenského hlediska zvítězit, maximálně mohou skupiny typu Hamásu přinášet Izraeli dlouhodobé problémy. Pokud by vypukla konvenční válka, do které se teoreticky zapojí Írán, resp. další státy, tak se věc může změnit. Ale vzhledem k tomu, že je izraelská armáda jedna z nejlepších na světě (disponuje mj. jadernými zbraněmi) a měla by v takovém případě zřejmě i podporu USA a snad i jiných států, myslím, že by Izrael vyšel i z podobného konfliktu neporažen.

anonym
20.11. 11:28 Zdravim, zajímalo by mě, co se stane, když bude skutečně podepsáno nějaké příměří. Četla jsem, že by mělo být uzavřeno až na 15 let... věříte, že bude dodržováno?

Marek Čejka
20.11. 11:59 Ano, Hamás často mluví o tom, že je ochoten podepsat příměří (hudna), nikoliv trvalý mír. Pokud by se podařilo vyjednat patnáctileté příměří, je to dost dlouhá doba. Může být určitě narušeno, na stranu druhou, Hamás se také vyvíjí a je možné, že by postupně mohlo dojít i k uzavření trvalejšího míru. Vždyť se podívejte na OOP a Fatah, taky to zpočátku byli často nekompromisní radikálové a pro Izrael "teroristé č. 1" a přesto s nimi nakonec Izrael uzavřel řadu mírových smluv.

Rodrigo
20.11. 11:29 Myslíte si, že v případě pozemní operace budou USA stát na straně Izraele nebo od celé věci radši dají ruce pryč?

Marek Čejka
20.11. 12:02 Záleželo by na vývoji průběhu operace, ztrátách na lidských životech a dalších válečných útrapách. USA na izraelské straně zůstanou, to však neznamená, že ho nemohou začít více kritizovat. Obecně si myslím, že by pozemní invaze byla z politického hlediska pro Izrael škodlivá. Důležitých cílů už dosáhl během uplynulých dní. No a pak je tu samozřejmě lidský faktor dopadu takové ofenzívy pro Palestince, což by mohlo býz z jejich pohledu děsivé.

Nela U.
20.11. 11:33 Dobrý den. Na jakou stranu se v tomto konfliktu postaví ČR? A myslíte, že do případné operace zapojí i naši armádu?

Marek Čejka
20.11. 11:54 Tak postoje české vlády k tomuto konfliktu jsou slovy premiéra Nečase celkem jasné: "O víkendu se se mnou telefonicky spojil izraelský premiér Benjamin Netanjahu a informoval mě o vývoji konfliktu, při kterém jsou vystřelovány z pásma Gazy rakety na Izrael. V tomto rozhovoru jsem vyjádřil přesvědčení, že Stát Izrael má právo na sebeobranu."

Něco víc o aktuálním vztahu české zahraniční politiky v Izraeli si můžete přečíst tady a v ročence Ústavu mezinárodních vztahů, která právě vychází.

Jana Černá
20.11. 11:39 Dobry den, chtela bych se vas zeptat, jak utoky z jedne ci druhe strany ovlivnuji zivot v pasmu Gazy. Jak je to v poslednich dnech s dodavkami jidla a dalsiho zbozi? Neblokuje Izrael ted pristupove cesty do pasma?

Marek Čejka
20.11. 12:08 Myslím, že vypovídající o dopadu akce na Palestince i na Palestince jsou např. tyto fotografie.
 Přiznám se, že nevím přesně, jaké jsou v posledních dnech řešeny dodávky humanitárních věcí do Gazy, ale nepochybuji, že řadě Izraelcům a izraelským institucím (vládním i nevládním) není situace Palestinců lhostejná.

Pepa
20.11. 11:42 Dobrý den, co říkáte na to, že Israel má ve svém zbrojním arsenálu na 200 jaderných hlavic. Může je použít v konfliktu s Iránem?

Marek Čejka
20.11. 12:10 Jaderné zbraně má Izrael především pro odstrašení. Írán zatím jadernou zbraň nemá a i kdyby ji zkonstruoval, bude stále jeho jaderný arzenál dost malý. Myslím, že si Íránské vedení je stále schopné spočítat, co by pro něj znamenal konflikt s jaderným Izraelem, který má podporu jaderné supervelmoci.

Roman
20.11. 11:43   

Dobrý den, myslíte, že je reálné, aby se Egypt zapojil vojensky do případného pozemního boje v Gaze? Je na to egyptská armáda připravená? Mohlo by zapojení se Egypta do případné pozemní války významně ohrozit Izrael? Nebo je pozemní vojenská operace Izraele podle Vašeho názoru jen výhružkou směrem k Hamásu? Děkuji. Fröhlich

Marek Čejka
20.11. 12:13 Ne, to v současnosti nepovažuji za reálné. Vždyť v Egyptě teď navíc probíhají diplomatická jednání. A obecněji: Jedna věc je propaganda některých států a druhá je, jestli si skutečně přejí válčit s Izraelem. Málokdo chce opravdu válčit proti izraelské armádě v konvenční válce (teď nemluvím o spíše guerillové taktice Hamásu a Hizballáhu).

Bolševik007
20.11. 11:43 Dobrý den. Mám dvě otázky. 1)Ve které fázi konfliktu by se mohlo stát, že se stane regionálním. Tím myslím, že se zapojí na straně Hamasu další arabské státy, konkrétně Egypt, libanonský Hizballáh, destabilizace proamerických států LAS s cílem zapojit se do konfliktu na straně Palestiny a nakonec i Irán. Není to právě ta pozemní intervence Izraele do Gazy? 2)Pokud by se to stalo očekává se, že USA poskytne vojenskou podporu Izraeli i po tom co Izrael podporoval při volbách v USA konzervativního protikandidáta pana Romneye. Děkuji B007

Marek Čejka
20.11. 12:15 Jak už jsem říkal, málokdo chce reálně válčit s Izraelem v konvenční válce. Arabské/muslimské státy mají teď navíc samy hodně problémů u sebe doma. O americké podpoře už jsem taky psal a ta není vázaná pouze na některého z prezidentských kandidátů.

anonym
20.11. 11:44 Dobrý den, není současná mobilizace, lodi vypravené USA k břehům Izraele a další přípravy hlavně z důvodu připravovaného útoku na Irán? Děkuji za odpověď

Marek Čejka
20.11. 12:16 Myslím si osobně že ne, ale pro přesnou odpověď je třeba kontaktovat Bílý dům.

Dasha
20.11. 11:45 Pekne zdravim, co podle vas vyvolalo soucasnou eskalaci izraelsko-palestinskeho konfliktu? Dekuji.

Marek Čejka
20.11. 12:23    

Důvody jsou komplexní: 

a) dlouhodobá stagnace a prakticky krach mírového procesu z 90. let

b) Radikalizace Hamásu v prostředí stagnujícího mírového procesu. Mírový proces už není pro Palestince moc tou lepší alternativou a kdo je schopný vyjádřit vztek a vzdor (byť velmi brutálně) a zároveň není už po desetiletí poražen. Přestože Izraelci zneškodnili Jásína a celou jeho garnituru a x dalších Hamásníků, Hamás stále pokračuje dál. 

c) Dlouhodobé neřešení problémů Gazy z pohledu Izraele - je třeba nějaké koncepce, nejen čas od času Gazu ostřelovat. Je potřeba ekonomická koncepce pro Gazu, uvolnění blokády atd. Na Západním břehu je situace ekonomicky lepší a úroveň palestinského radikalismu je nižší, přestože tam je v některých místech Hamás také velice silný. A dalo by se psát dál, ale musím taky na jiné otázky :)

Jiří Koriťák
20.11. 11:46 Hezký den, nejdříve bych Vám rád poděkoval za knihy, které jste doposud vydal. Nechystáte v brzku vydat něco nového? Stále se ptám sám sebe, má každá nová válka v této oblasti vůbec smysl? Od roku 1949 se jen mění území, které Izrael ovládá a přibývá padlých. Ale můj dotaz zní, je možné aby případný konflikt v na Blízkém východě mohl vyústit v světový vojenský konflikt?

Marek Čejka
20.11. 12:29 Těší mě vaše přízeň! Teď práve vyšla fotoknížka "Lidé svatých zemí". Mrkněte sem.
 Zítra mám autogramiádu v 17 v brněnském knihkupectví Academia, tak tam bude i se slevou, tak jste-li ze Štatlu, doražte. Filosofické zamyšlení nad válkou tady nestihnu :) ..a jestli by mohl Blízký východ být zdrojem globálního konfliktu? Myslím že ano, i když ne hned. Ale jak můžeme vědět k čemu zde dojde během 10-15 let? Vždyť i proces arabského jara nedokázal předpovědět prakticky nikdo.

Jan
20.11. 11:46 Dobry den, Kdyby doslo k jiz zminovane pozemni operaci a jednotky izraele by obsadili vsechny dulezite body v pasmu Gazy, co myslite ze bude dal? Jejich rychle stazeni nebo nejaka dlouhodoba okupace?

Marek Čejka
20.11. 12:30 K operaci viz také výše. Pro Izrael by znamenala dlouhodobá okupace Gazy obrovský problém - vždyť to byl jeden z hlavních důvodů stažení osad a armády v roce 2005.

Karel
20.11. 11:49 Vidite nejakou souvislost s nacasovanim utoku na voj. sefa Hamasu a odlozeni obohacovani uranu v Iranu?

Marek Čejka
20.11. 12:31 Příliš ne.

Vlado
20.11. 11:52 Nemyslite si ,ze Izrael vlastne potrebuje Hamas rovnako ako USA Al-Kaidu,aby sa pod zamienkou boja proti teroristom,skryli ine zaujmy ? Dakujem !

Marek Čejka
20.11. 12:35 Vzhledem k tomu, že nejsem stoupencem konspiračních teorií, tak pevně věřím, že ne. Jiná věc byla podpora vznikajících struktur Hamásu Izraelem v 80. letech. To ale byl pragmatický krok. Vždyť "nepřítel číslo 1" byl Arafat a spol. Takže to byla součást politiky "rozděl a panuj", která se Izraeli vymkla z pod kontroly. Podobně jako podpora některý mudžáhedínů v Afghánistánu ve stejné době Američany. Doporučuji článek.

kočička
20.11. 11:53 Jaké by byly následky použití jaderných zbraní ? Je možné,že k použití dojde? Domníváte se,že dojde k smíru? Já četla,že se jedná především o rozdělení nerostného bohatství,v Sýrii,zemního plynu a znemožnění prodeje ropy,za vlastní měnu. To se domnívám,že je pozadí skutečné konfliktu,mezi Gazou a Izraelem.jediné,co mi vadí je nezměrné lidské utrpení,pro hamižnost a bludy pocházející z ideologií a náboženství. Není kontraproduktivní rozdmýchávat Islamistické hnutí a zasahovat do stávajících režimů,to je v důsledku pro Izrael ohrožující,nebo ne? Děkuji Vám za odpověď a všem nám přeji život v míru,s pozdravem

Marek Čejka
20.11. 13:12 Už jsem se zmiňoval, že jaderné zbraně jsou především nástrojem odstrašení, než reálného použití. Co se týká Gazy a Izraele, tam žádné výraznější nerostné bohatství není, takže to v tom konfliktu nehraje příliš roli. Poslední části vaší otázky moc nerozumím, ale asi máte na mysli vzestup islamismu v souvislosti s arabským jarem. To v Gaze zase tak výraznou roli nehraje, tam se politika a náboženství radikalizovalo dávno před rokem 2010, kdy to v Tunisku všechno propuklo.
 Souhlasím s vámi, obyvatelům Izraele a Palestiny (i celého světa) můžeme popřát salám a šalom a poslat jim písničku od Marty Kubišové "Ať mír..".

titulek "Spěje se k válce"
20.11. 11:55 Nějak se nemohu ubránit dojmu, že vypálit na území cizího státu přez tisíc raket už snad VÁLKA je. Nebo se tomu říká "nedopatření" ?

Marek Čejka
20.11. 12:37 Ano, asymetrickou válku tady máme s přestávkami už přes šedesát let. Jsou různé typologie války. Nejedná se ale o konvenční symetrický konflikt.

Leoš
20.11. 12:12 Dobrý den, myslíte, že je správné, aby mezi Jordánem a mořem vznikl ještě další palestinský stát, když Palestina byla v roce 1922 rozdělena a palestinským státem od té doby je Jordánsko, jehož většina obyvatel se sama považuje za Palestince?

Marek Čejka
20.11. 12:42 Já osobně bych viděl jako nejspravedlivější občanský stát dvou národů, ale je mě jasné, že po těch destiletích konfliktu to není už dnes reálná záležitost. V konfliktu nejde jen o pouhé území, ale také o konkrétní místa Svaté země a ty v Jordánsku nejsou a nepřestanou hrát v konfliktu svou roli.

pavla
20.11. 12:15 Dobrý den, jaká je podle Vás reálná schopnost Hamásu kontrolovat dění v pásmu Gazy, resp. jak moc mohou další skupiny jednat nzávisle a narušit tak případné dohodnuté příměří? A dále, je reálné, aby Hamás změnil své stanovy, kde je výslovně uvedeno, že Izrael bude zničen (islámem)?

Marek Čejka

20.11. 12:44 Hamás má v Gaze velkou moc, ale nikoliv neomezenou. Existují tam i jiné skupiny, ale také třeba různé klany a gangy. V minulosti se několikrát vynořily konflikty mezi Hamásem a dalšími (viz případ zajatého britského novináře, kterého Hamás osvobodil). Hamás se stále vyvíjí a jak říkal můj školitel na Hebrejské univerzitě, "everything is possible in the Middle East".

Dušan N.
20.11. 12:21 Dobrý den. Byl vůbec dobrý nápad aby si židé z Polska, Ukrajiny a odjinud vytvořili stát na území, kde již žili pal. Arabové? Není tohle prvotní příčinou konfliktu?

Marek Čejka
20.11. 12:51 Ve době, kdy se sionismus konstituoval, to byl legitimní politický projekt, který měl podporu velmocí. Mám za to, že výrazně negativně ke zhoršení židovsko-arabského konfliktu přispěla britská politika v meziválečném období. Se samotným židovstvím by Arabové nemuseli mít zase až takový problém - vždyť jich v arabských zemích žilo tolik a netrpěli zdaleka tak jako v Evropě ve středověku a mnohem později během holocaustu. Problémem se staly také radikální verze nových politických ideologií v židovském a muslimském prostředí.

Loosak
20.11. 12:27 Dobrý den, jaký je Váš názor na to, že současný konflikt, je jen zajištění týlu před útokem na Iránské továry na obohacivání uranu?

Marek Čejka
20.11. 13:14 Nemyslím si to a nemůžu to ověřit, protože jsem navíc ztratil password od archívů blízkovýchodních tajných služeb :)

H.T.
20.11. 12:43 Je vůbec reálné, aby v dané oblasti nastal klid mezi Izraelem a Palestinci v nějké dohledné době? Proč vlastně tolik lpí Izrael na budování osad na území, které si nárokují Palestinci, když mu musí být jasné, že tím mírové úsilé v podstatě sabotuje? U Hamasu je to jasné, tam racionální uvažování o míru nehledám, ale Izrael považuji za civilizovaný stát. Děkuji.

Marek Čejka
20.11. 12:58 Nemyslím si, že nějaký opravdový mír může nastat v nadcházejících letech. Osady a vliv různých na osadníky navázaných politických stran a skupin izraelským mainstreamovým politikům trochu "přerostly přes hlavu" a není už příliš možné najít politickou vůli s osadami na Západním břehu něco dělat. Nebyl toho dokonce schopen ani Jicchak Rabin, který nakonec dostal kulku od velkého stoupence osadnictví Jigala Amira. U Netanjahua lze stěží čekat více snahy a energie než u Rabina, když s osadami nemá nějaký zásadnější problém. Zvláštním případem byl Šaron, který byl celý život stoupenec osadnictví a přesto evkuoval osady v Gaze a řekl v jednom svých posledních veřejných projevů toto.

Ondřej
20.11. 12:56 Dobrý den, jaký vliv má současný konflikt na turistický ruch v Izraeli, resp. na bezpečnost turistů? Může docházet k rušení cest do Izraele apod.? Děkuji za odpověď PS: V neděli se chystám vyrazit do Izraele na zájezd :-))

Marek Čejka
20.11. 13:04 No já osobně bych tam jel, ale ne abyste mě pak vyčítal(a), že vám spadla na hlavu raketa ... Předpokládám, že do Sderotu, Aškelonu a Ašdodu se nechystáte. Tel-Aviv je také ohrožen, ale méně než zmíněná města. Raketa na Jeruzalém mně přišla spíš jako výjimka i když teď prý v Jeruzalémě zase houkají sirény. Předpokládám, že u Jeruzaléma budou odpalovači raket "opatrní" z toho důvodu, aby nezasáhli muslimská svatá místa, (jejich rakety jsou navíc nepřesné). Na Blízkém východě je třeba být vždy ve střehu, ale nemyslím si, že by vám tam při krátkém pobytu hrozilo zase tak vysoké fyzické nebezpečí. Spíš vás natáhnou trhovci při nákupu. A dávejte si taky pozor na silnicích, protože se tam jezdí poměrně divoce. Finální rozhodnutí je na vás, ale můj názor znáte.

Konference Middle East Europe tuto neděli v DOXu

Conference in DOX, Prague - Reflection of the Middle Eastern Conflict in Art, Activism, and Media
15. 4. 2012, 10:30-18:30

Konference Middle East Europe - Reflexe blízkovýchodního konfliktu v umění, aktivismu a médiích
15. 4. 2012 od 10:30 do 18:30

The conference Middle East Europe - Reflection of the Middle Eastern Conflict in Art, Activism, and Media, organised by curators Zuzana Štefková and Tamara Moyzes, seeks to map various approaches to the Middle Eastern conflict and its reflection in art and media viewed from the perspective of artists, activists, visual theorists, and media analysts. The speakers from the “Middle Eastern” as well as “Western” background will cover a plethora of media ranging from printed media and TV broadcasting, to art strategies, activist performances, and film. The conference’s double aim is to critically assess the ways in which the media images of the conflict shape its “substance” and to reflect on the possible impact of the art dealing with the issue. Also, on a more general level, the representation of the Israeli-Palestinian conflict in art is a model example for all art that speaks of political matters. What is at stake here is the ethical role of political art and the related questions such as: What is the consequence of commenting on a problem of which the artist has no personal knowledge? How does a reception of such work change when translated from the country of its origin to the location it deals with and how does this transfer shift its meaning? Is there a fundamental difference between art and activism? Does political art matter? 

Konference nazvaná Middle East Europe, organizovaná kurátorkami Zuzanou Štefkovou a Tamarou Moyzes, se pokouší zmapovat různé pohledy na blízkovýchodní konflikt a jeho reflexi v umění a médiích z perspektivy umělců, aktivistů, teoretiků a mediálních analytiků. Odborníci  z Blízkého východu i ze Střední Evropy se ve svých příspěvcích budou zabývat celou škálou médií od tiskovin a televizního vysílání, přes umělecké strategie až po aktivistické performance a film. Záměrem konference je kriticky vyhodnotit způsoby, jimiž mediální obrazy konfliktu ovlivňují jeho „podstatu“ a ukázat možné reálné dopady umění, které se touto problematikou zabývá. Na obecnější úrovni funguje reprezentace izraelsko-palestinského konfliktu jako modelový příklad pro všechno umění vyjadřující se k politickým záležitostem. V sázce je etická role politického umění a s ní související otázky: Jaké jsou důsledky procesu, kdy umělec komentuje problémy, s nimiž nemá osobní zkušenost? Jak se mění přijetí takového díla, když je přemístěno ze země svého původu do místa, jímž se zabývá, a jak se tímto přesunem změní jeho význam? Je fundamentální rozdíl mezi uměním a aktivismem? Má politické umění na události reálný vliv? A záleží na něm vůbec?

Na konferenci v Praze navážou diskuze a symposia v následujících lokacích: Labor Gallery, Budapešť (duben 2012); Eurient Lipsko (květen 2012); Musrara School Jeruzalém (podzim 2012).

10.30 – 11.00 Registrace

11.00 – 11:15 Zahájení: Tamara Moyzes

11.15 – 12.15 

Doc. Mgr. Attila Kovács, PhD.:
From Text to the Image: Visual Representations of the Palestinian Islamic Movements 

JUDr. PhDr. Marek Čejka, Ph.D.:
Peace activism of religious Jews and media 

Moderátor: Ivona Remundová – Novomestská 

12.15 – 12.30 Přestávka na kávu

12.30 – 14.00
Eva Nováková: The popular struggle against the occupation and its international support, namely the International Solidarity Movement and the Boycott, Divestment and Sanctions campaign    

Shireen Al-Araj: The role of art in non-violent resistence / Nonviolent resistance and art

Moderátor: Ivona Remundová – Novomestská

14.00 – 14.30 Diskuse 

14.30 – 15.30 Oběd 

15.30 – 16.30
Eszter Lazar, Zoltán Kékesi: Embedded Narratives. The Israeli-Palestinian Conflict in two Projects by Róza El-Hassan and László Gergely 

Volker März: All art should be intelligent, political, with humour - art is nescessary to brake taboos - and all taboos should be broken once to have a look through 

Moderátor: Marta Smolíková

16.30 – 16.45  Přestávka na kávu

16.45 – 17.45

Damir Nikšič: Activist art and Ministry of culture 

Shlomi Yaffe: The victim's motive in the Israeli video art 

Moderátor: Marta Smolíková

17.45 – 18.15 Diskuze 

18.15 -  18:30 Závěrečné shrnutí za účasti všech hostů

Setkává se v ČR Mossad s Hamásem?

Is Mossad meeting Hamas in the Czech Republic? - Last year in Janury the Czech Press Agency (ČTK) published notice about possible meeting between Israeli Mossad and Palestininan Islamist movement Hamas.

Jedna zpráva ČTK z loňského roku, která poněkud zapadla: 

Titulek: V Česku se údajně tajně setkaly Hamas a Mossad
Datum vydání: 20.1.2011
Čas vydání: 16:24
Klíčová slova: Izrael; Palestina; ČR; diplomacie; Hamas; 3.VERZE
ID: T201101200803203
Servis: mbv
Priorita: 3
Kategorie: pol; pod; bos

V Česku se údajně tajně setkaly Hamas a Mossad

--------------------

Jeruzalém/Ramalláh/Praha 20. ledna (ČTK) - Podle palestinského tisku se v České republice údajně tajně setkali šéf palestinské radikální skupiny Hamas a zástupci izraelské tajné služby Mossad. O zprávách palestinských médií, která se odvolávají na evropské zdroje, dnes informoval izraelský server JSSNews. Server si klade otázku, zda informace o takovém setkání je dalším tahem palestinské umírněné strany Fatah prezidenta Mahmúda Abbáse, jak připravit radikální hnutí Hamas o důvěryhodnost, či zda je vůbec tato zpráva pravdivá.

Česká Bezpečnostní informační služba (BIS) dnes na dotaz ČTK uvedla, že tyto informace nebude komentovat, protože jí to nepřísluší. Palestinské velvyslanectví v Praze ČTK sdělilo, že o schůzce nemá informace. Stejně se vyjádřil mluvčí české diplomacie Vít Kolář.

Izraelské velvyslanectví v Praze na dotaz ČTK uvedlo, že "se nemůže vyjadřovat k anonymním spekulacím tohoto druhu". Oficiální evropské zdroje podle JSSNews, citujícího palestinskou agenturu PalPress, tvrdí, že předák Hamasu Sálih Arúrí se setkal se zástupci izraelské tajné služby Mossad v České republice.

Tyto zdroje agentuře PalPress sdělily, že schůzky se kromě Arúrího zúčastnila skupina vůdců Hamasu, jejichž identita nebyla uvedena, a několik tajných agentů Mossadu. Cílem schůzky bylo podle těchto zdrojů příměří v Gaze a také snaha zabránit ostřelování izraelského území palestinskými raketami.

Arúrí byl před několika měsíci propuštěn z izraelského vězení na základě dohody uzavřené s izraelskými zpravodajskými službami. Vypovězen byl do Sýrie, kde nyní žije. Arúrí je na internetových stránkách Hamasu označován jako zakladatel ozbrojeného křídla Hamasu - Oddílů mučedníka Izuddína Kásama - v Předjordánsku. Evropské zdroje palestinské agentury také informovaly, že osobou, která schůzku zorganizovala, je zástupce Mossadu v České republice. Palestinské radikální hnutí Hamas, které mají Spojené státy a Evropská unie na seznamu teroristických organizací, vládne v pásmu Gazy od roku 2007. Zatímco předseda palestinské samosprávy a šéf Fatahu Mahmúd Abbás se snažil s Izraelem jednat, Hamas jakékoli jednání s židovským státem vždy odmítal.

Link na komentář na mém blogu na iHNed

Palestinská státnost v OSN

Interview concerning Palestinian UN state bid. 

Přestože obě strany připouští budoucí vznik samostatné Palestiny, mírové rozhovory mezi oběma stranami více než před rokem uvázly na mrtvém bodě. Které sporné otázky jsou největší překážkou pro případné obnovení jednání?

Je to jednak rozdělení Palestinců – a to jak geografické (Gaza, Západní břeh), tak politické (OOP/Fatah na Západním břehu vs. Hamás v Gaze). V případě Izraele se zase jedná o to, že zemi vládne pod vedením Netanjahua jedna z nejtvrdších a nejnacionalističtějších vlád v izraelské historii, pro kterou není hledání kompromisu s Palestinci příliš důležité. Jinak podstatou sporu stále zůstávají nedořešené věci od zkrachovalého mírového procesu z 90. let – židovské osady, status Jeruzaléma, vzájemná bezpečnost, status uprchlíků, vzájemné hranice, vodní zdroje… To vše se od dob mírového procesu ještě zkomplikovalo, přibyly nové židovské osady, nové teroristické taktiky, vzrostl počet uprchlíků, Izraelce a Palestince dnes odděluje fyzická bariéra…

Mahmúd Abbás už řekl, že 23. září předloží žádost o plné členství Palestiny v OSN. Je tedy pravděpodobné, že žádost přes Valné shromáždění projde a když se dostane před RB OSN, USA ji téměř jistě zamítnou. Může páteční hlasování vůbec přinést nějaké překvapení?

Nečekám, že by USA nevetovaly palestinskou žádost, nicméně překvapení mohou přichystat politické či jiné kroky a události (například nárůst extremismu) přímo v Izraeli či Palestině, respektive reakce dalších států.

Je palestinská žádost o uznání státu pouze pokusem o získání větší mezinárodní pozornosti nebo může mít hlasování na půdě OSN skutečně přímý dopad na situaci v regionu?

Je to palestinská reakce na dlouhodobou stagnaci mírových jednání a také na kroky současné izraelské vlády. Skrývá v sobě různá rizika, které na dnešním rozjitřeném Blízkém východě ani Palestinci ani Izraelci nemohou předpovědět. Řada Palestinců by už ráda viděla svůj stát, ale není úplně přesvědčená o důsledcích hlasování v OSN.

Jinak Izrael ještě za premiéra Šarona rovněž zahájil politiku jednostranných kroků (evakuace židovských osad z pásma Gazy, výstavbu separační bariéry), takže se palestinský krok logice vzájemných izraelsko-palestinských vztahů v posledním desetiletí zase tak nevymyká.

Za Palestinu zřejmě na Valném shromáždění vystoupí Mahmúd Abbás z hnutí Fatah, nakolik ale jeho postoj koresponduje s ostatními skupinami? Například Hamás, přestože nedávno uzavřel s Fatahem příměří, tuto iniciativu důrazně odmítá. Může Abbásova žádost znovu prohloubit rozkol mezi Palestinci?

Ano, Fatah s Hamásem skutečně uzavřeli nedávno v Egyptě (již po několikáté) dohodu, dlouhodobě jsou však vztahy mezi těmito dvěma klíčovými palestinskými hnutími špatné. Hamás se nyní od kroku distancuje, ale zřejmě bude vyčkávat, co reakce na hlasování vyvolá. Pragmaticky se bude snažit využít výsledek hlasování ve svůj prospěch, a to hlavně v případě, že by výsledek hlasování oslabil jeho soka Fatah.

Co by se změnilo pro židovské osady na okupovaných územích, pokud by byla Palestina OSN uznána v hranicích před šestidenní válkou?

Zřejmě nic výrazného, protože vojensky má situaci na Západním břehu pod kontrolou Izrael. Je však možné, že vzroste napětí mezi Palestinci a židovskými osadníky na Západním břehu a že dojde k násilnostem.

Pokud by Izrael uznal palestinský stát, bylo by reálné počítat s tím, že jej na oplátku uznají některé arabské státy, které tak dosud neučinily?

Izrael při hlasování v OSN palestinský stát neuzná. V souvislosti s uznáním Izraele arabskými státy poukazuji např. na mírovou iniciativu současného saúdského krále Abdalláha z roku 2002 (tehdy byl korunním princem), která přislíbila uznání Izraele arabským světem výměnou za stažení židovského státu z území okupovaných po roce 1967 a za předpokladu „spravedlivého vyřešení osudu palestinských uprchlíků“.

Viditelným zastáncem uznání palestinského státu je Turecko. To v poslední době vyostřilo svůj spor s Izraelem, ale i jinak zastává poměrně sebevědomou zahraniční politiku. Například rada premiéra Erdogana, aby Egypt přijal sekulární ústavu podle tureckého vzoru vzbudila značný rozruch. Má tato země nakročeno k tomu stát se nejsilnější regionální velmocí?

Turecko se skutečně v poslední době chová, tak jak naznačujete. Má to řadu příčin: úspěšný a populární současný vládní establishment, hospodářská konjunktura země, jisté posilování náboženského charakteru od tradiční atatürkovské sekularizace. Pak zde také hraje roli dlouhodobé odmítání Turecka ze strany evropských integračních struktur jako rovnocenného partnera. Turecko tak přehodnocuje svou předešlou politiku a priority a orientuje se od Evropy více na Blízký východ. V současnosti má v tomto regionu dobré předpoklady k posílení už tak silné pozice.

Ve kterých státech mají Palestinci před hlasováním OSN nejvlivnější spojence? Jak jednotná je v tomto ohledu EU?

Není asi překvapující, že nejvíce je to mezi státy arabského a muslimského světa. Palestinský stát také uzná řada afrických, asijských a jihoamerických zemí. EU není i přes snahu o „jednotnou evropskou zahraniční politiku“ v této otázce jednotná, protože některé státy Palestince jednoznačně podpoří (např. Španělsko, některé skandinávské země) a jiné pravděpodobně nikoliv (Česká republika, Německo, Nizozemí).

Československo mělo v různých obdobích nadstandardní vztahy jak s Izraelem, tak s Palestinou. Mohla by mít Česká republika předpoklady stát se úspěšným prostředníkem mezi oběma stranami konfliktu?

Za současné situace o tom pochybuji, protože se Česká republika v posledním desetiletí celkem neskrývaně postavila na stranu jednoho z aktérů konfliktu – Izraele – a tak může být jen těžko chápána jako nestranná.

Všeobecně se očekává, že Česká republika palestinskou žádost nepodpoří z podobných důvodů jako USA (jednostrannost takového kroku). Mohou z toho pro Českou republiku vyplynout nějaké důsledky?

Nemyslím si, že by bylo pro Českou republiku důsledkem něco výrazného konkrétního pozitivního či negativního. Nebyli jsme, nejsme a zřejmě ani nebudeme na Blízkém východě důležitý politický hráč. Není vyloučené, že posílí nějaké specifické kontakty a kontrakty s Izraelem apod. Jak už jsem naznačil, Česká republika není vnímaná v otázce vztahů mezi Izraelci a Palestinci ve světě a v Evropě jako nestranný stát, a tak pravděpodobný český hlas proti v OSN tento obraz ještě posílí.

Vyšlo v Deníku pod názvem "Česko není nestranný hráč...Neskrývaně stojí za Izraelem", 23. 9. 2011 Rozhovor vedl Martin Dohnal 

Jak by měl Izrael reagovat na vyhlášení palestinské nezávislosti?

How should Israel react on proclamation of Palestinian independence?   

(pro zvětšení textu klikněte na obrázek) vyšlo v Respektu 38/39, 2011

• Odkaz najdete také na stránkách Respektu

Palestina: šachy bez černých a bílých

Palestine: Chess-game without black and white chesspieces. 
The article focuses on the Czech approach and stereotypes towards the Israeli-Palestinian conflict.

V těchto týdnech začíná izraelsko-palestinský spor opět naplňovat stránky novin poněkud více než obvykle.

Má to několik příčin: zaprvé aktuální krizi izraelsko-tureckých vztahů; zadruhé fakt, že zítra bude kulaté výročí 11. září, se kterým bývá třeba i jen vzdáleně související dění na Blízkém východě často spojováno; zatřetí se blíží důležitá událost – plánované hlasování ve Spojených národech o samostatnosti Palestinského státu. To by mohlo být krokem poněkud výraznějšího kalibru.

Český pohled skrz mlhu

Podívejme se teď, jak se na věc dívají Češi. Je zajímavé, že zatímco o konfliktech třeba na Dálném východě nebo v rovníkové Africe nemají naši lidé příliš ponětí, s trochou nadsázky lze říci, že Blízkému východu neuniknou, ani kdyby chtěli. Je to často tím, že se tento region – a spor mezi Izraelci a Palestinci pak zvláště – takřka pravidelně objevuje v hlavním zpravodajství, včetně těch nejkomerčnějších televizních stanic. Názor na tamní situaci si tak udělá skoro každý, včetně babičky z Horní Dolní. Je fakt, že některé našince tento spor pro svou délku a „neřešitelnost“ možná už poněkud nudí (pěkně to glosoval jeden česko-izraelský žurnalista, když konflikt přirovnal k filmům o Jamesi Bondovi, kde zůstává zápletka, hrdina a padouši stejní, ale v každém díle se mění rekvizity). Pro řadu Čechů ale konflikt stále představuje velmi sledované a hojně diskutované drama.

Ze své zkušenosti vím, že asi největším problémem v tomto ohledu je až příliš často zřetelný černobílý přístup – lidé chtějí mít jasno a vědět kdo je „zlý“ a kdo „dobrý“. Ptají se, jestli mají spíš pravdu Izraelci, nebo Palestinci. Je to asi dědictví dob Studené války, kdy takovéto dělení světa bylo jasnější – hodně lidí ho vidělo zjednodušenou komunistickou optikou, nezanedbatelná část však ve stejné době tajně fandila Západu (včetně Izraele) a protivily se jim námluvy mezi komunistickými papaláši a politiky „třetího světa“ – včetně těch arabských a palestinských.

Dnes můžeme najít u Čechů přístupů více, přesto však stále v pohledu na Izraelce a Palestince nalézáme ona bondovská či westernová schémata. Izraelec musí být buď hrdina, nebo padouch – „udatný voják“ nebo „agresivní osadník“. Podobně tak Palestinec je buď „zbídačený uprchlík“, nebo „umouněný terorista v arabském šátku“.

Šachy bez černých a bílých

Jako by neexistoval nějaký pohled „mezi“, jako by nebylo zřejmé, že oběťmi konfliktu jsou obě strany – i když ne vždy stejným způsobem, protože jde o asymetrický konflikt. Přemíra informací v dnešní době přispívá k tomu, že lidé jsou často pohodlní a nejdou ke kořenům problémů. Spokojují se s agenturními zprávami bez kontextu a nevidí už, že jak Izraelce, tak ani Palestince nelze jednoznačně z rozpoutání vzájemného násilí vinit. V době, kdy se konflikt rozhoříval, neměli totiž ani jedni, ani druzí hlavní slovo. Byl tu tehdy totiž ještě třetí silný hráč – velmoci, které vůči Židům a Arabům činily zásadní rozhodnutí – Osmanská říše (do roku 1917) a později Velká Británie (1917–1948). Británie udržovala pragmatickou politiku „rozděl a panuj“ – držela obě komunity v umělém napětí, klamala je a využívala je především pro svoje zájmy. V roce 1948 se Britové z Palestiny jednostranně stáhli, „umyli si ruce“ – a zanechali Židy a Araby napospas jejich krvavým sporům. Další osud už tak zůstal v jejich rukou (alespoň do té míry, do které to Studená válka dovolovala), nenávist však byla dávno zaseta.  
     

Bitva myšlenek, nikoli náboženství

Není bez zajímavosti, že i v jedné z nejsekulárnějších zemí světa (jakou je Česká republika) stále řada lidí věří, že vývoj na Blízkém východě je novodobým pokračováním biblických válek. Jiní zase s oblibou tvrdí, že hlavní příčinou sporů na Blízkém východě bylo vždy náboženství – moderní je dnes uvádět hlavně islám. K pravdě však mají tyto názory značně daleko. Konflikt mezi Izraelci a Palestinci (respektive i dalšími arabskými národy) je věc novodobá. Jeho prvopočátek není sice možné jednoznačně určit, obecně však bývá zasazován na přelom devatenáctého a dvacátého století, respektive do období kolem první světové války. Cimrmanovským jazykem je tedy možné říci, že také letos je tomu sto let, co tu izraelsko-palestinský (či sionisticko-arabský) konflikt máme.

Proč sionisticko-arabský? Protože Izrael vznikl až v roce 1948 a v předstátním období bylo vyjádřením snah o dosažení samostatného státu (a zároveň stranou konfliktu) židovské národní politické hnutí neboli sionismus. Ve stejné době se začala výrazněji formovat také palestinská národní identita. Ta byla rovněž, jako u Židů, inspirována emancipačními národními hnutími vzniklými na Západě v devatenáctém století a bojem proti politickému a kulturnímu útlaku – v případě Židů to byl útisk evropských antisemitů, v případě Palestinců útlak Turků a později Britů.

Historicky ale muslimové a Židé nepřáteli nebyli. V uplynulých staletích muslimové Židy (a křesťany) uznávali za své teologické předchůdce – i když nedokonalé a ne zcela plnoprávné. Často ale volili výrazně humánnější přístup k náboženským menšinám než mnoho křesťanských myslitelů, papežů a panovníků opačně. Ti Židy okrádali, pořádali na ně pogromy a činili je dědičně a kolektivně zodpovědnými za smrt Ježíše. Z tohoto podhoubí vyrostl i holocaust, který má své kořeny právě v Evropě, ne v muslimském světě. A s holocaustem zase souvisí černé svědomí některých současných Evropanů a křesťanů.

Dějiny nespí

Dnes je možno říci, že navzájem konfliktní ideologie sionismu a palestinského nacionalismu jsou do určité míry účelovými konstrukcemi, které se však stále dynamicky vyvíjejí. Ostatně podobně je tomu se sebeuvědoměním mnoha dalších národů, které se formovaly hlavně od 19. století. Například Němci byli po staletí spíš Sasy, Šváby, Bavory... Podobně tak i Češi si do dob národního obrození svou identitu uvědomovali dost odlišně od současnosti.

Samotný sionismus se v průběhu století proměnil z univerzalistického, sekulárního a nezřídka až levicově revolučního myšlenkového proudu na hrdou státní ideologii, která dosáhla velkého úspěchu: podařilo se jí vybudovat – a navzdory nebezpečnému okolí i udržet – židovský stát, který už má za sebou více než šedesát let existence a řady úspěchů. Nutno dodat, že se dnešní sionismus dost liší od myšlenek zakladatele, rakousko-uherského novináře Theodora Herzla; více se uzavřel do sebe a stal se víc etnocentrickým. 

Podobně tak i palestinská identita prošla proměnami: Od chápání společenství Palestinců jako jednoty všech muslimů, křesťanů (a dokonce i antisionistických Židů) z původního Brity spravovaného území „Palestina“ se vydělil významný proud ztělesněný hnutím Hamás. To zastává jak nekompromisní postoj vůči Izraeli, tak usiluje o vytvoření islámské Palestiny.

Drama pro náročného diváka

Není skutečně jednoduché rozeznat a pochopit všechny důležité vlivy a procesy, které vedly k současným špatným vztahům mezi oběma národy. Přesto nejsou nepochopitelné – vyžadují však hlubší pozornost, znalost kontextu i méně emocí. Stejně tak je v souvislosti s Blízkým východem často důležité oddělovat politiku od ostatního dění a neposuzovat zdejší lidi podle politiků, kteří je zastupují.

Sečteno podtrženo: Blízký východ není „western“ s hrdiny v bílém a padouchy v černém (v izraelsko-palestinském podání v bílo-modrém a zeleném) s kolty proklatě nízko, ale spíš složité drama plné spletitých vztahů a souvislostí. ...Možná mu můžeme říkat „Middle-Eastern“. (-mč-)

vyšlo v MFDnes, 10. 9. 2011 

Czech Republic not to back Palestine at U.N.

Prague Post (August 31, 2011)

The Israeli daily Haaretz is reporting that the Czech Republic is one of five countries to have confirmed they will vote against Palestinian membership in the United Nations in September, as the Foreign Affairs Ministry refuses to tip its hand.

Quoting a senior Israeli foreign ministry source, the paper lists the Czech Republic alongside the United States, Germany, Italy and the Netherlands as countries that will back the Israeli line during voting in the UN General Assembly, a platform that Palestinian leaders hope will be a springboard to international recognition of an independent state that bypasses the stalled negotiations with the Israelis.

"We don't comment on articles from foreign media," said Vít Kolář, a Foreign Affairs Ministry spokesman, when asked to respond to the report. "The mandate for voting is not yet approved, and I cannot say what the position of the Czech Republic is."

But the writing appears to be on the wall, and few experts dispute that the Czech Republic is likely to side with Israel during voting.

"The Czech Republic is one of the most pro-Israeli countries in the world, so this move will not be very surprising," said Marek Čejka, a Middle East reasearcher at the Institute of International Relations Prague.

By all accounts, the Palestinians are expected to win the General Assembly vote by a landslide with 150 or more of the General Assembly's 193 members voting for Palestinian membership. Even Israeli Foreign Affairs Ministry estimates have between 130 and 140 members backing the Palestinian cause.

"Only a few countries will vote against the Palestinian initiative," Ron Prosor, the Israeli ambassador to the United Nations, wrote in a diplomatic cable obtained by Haaretz. "The most that can be achieved is a group of states who will abstain or absent themselves during the vote."

The revelations come in the wake of a diplomatic offensive by Israel in recent months. In another set of leaked diplomatic cables published by Haaretz in June, Israeli Foreign Affairs Ministry Director General Rafael Barak writes: "The goal we have to set is to have the maximum number of countries oppose the process of having the UN recognize a Palestinian state. The Palestinian process must be referred to as a process that erodes the legitimacy of the State of Israel." 

Full article here

Blízký východ v nové ročence české zahraniční politiky

Ukázka z nového vydání Ročenky české zahraniční politiky, kterou vydal Ústav mezinárodních vztahů (a kterou je možné objednat tamtéž) - výběr z kapitoly o vztazích ČR k Blízkému východu.

Michal Kořan a kol.: Česká zahraniční politika v roce 2010: Analýza ÚMV
Rok vydání: 2011, váz., 384 stran, ISBN 978-80-86506-95-1, 295 Kč

Česká diplomacie izraelsko-palestinský konflikt

V roce 2010 pokračovala ve vztahu k Izraeli a Palestině Česká republika v podobném stylu diplomacie, jaký známe z předešlých let – tzn. velmi přátelský (až nekritický) postoj k Izraeli a poněkud méně intenzivní, ale přesto zřetelné snahy o pomoc Palestincům a Palestinské autonomii.

Jedním z úkolů českého předsednictví v EU v roce 2009 bylo úsilí České republiky o ještě těsnější vztahy mezi EU a Izraelem. To se (hlavně vzhledem aktuálním dopadům operace „Lité olovo“) však nepodařilo dosáhnout. V zásadě ale došlo k předpokládanému posílení v průběhu předsednictví následujících po českém předsednictví Radě EU.

Na počátku roku 2010 se stal novým českým velvyslancem v Izraeli Tomáš Pojar, bývalý první náměstek ministra zahraničních věcí, ex-ředitel organizace Člověk v tísni a zároveň syn Miloše Pojara, prvního polistopadového československého velvyslance v Izraeli. O několik měsíců dodala ČR další důkaz, jak je pro ni Izrael důležitý: ministr zahraničních věcí J. Kohout otevřel v květnu Tel-Avivu vůbec první České centrum na Blízkém východě. Ředitelem centra byl jmenován David Stecher.

Velmi přátelský kurz k Izraeli potvrdila česká diplomacie i doma. Byla např. uspořádána konference ke dvacátému výročí obnovení diplomatických styků mezi Izraelem a Českou republikou (ty byly navázány v únoru 1990). Konala se v Praze a zúčastnili se jí čelní čeští politici, včetně premiéra J. Fischera. Čeští představitelé při této příležitosti opět uvedli, že „Češi jsou schopni řešit blízkovýchodní konflikt“ (v minulosti proklamoval něco podobného např. prezident V. Havel). Přesto však o několik měsíců později přijala česká vláda a premiér (tentokrát se již jednalo o novou vládu pod vedením P. Nečase) izraelského ministra zahraničních věcí Avigdora Liebermana. Ten je členem radikálně pravicové strany Náš domov Izrael, která je dnes součástí izraelské vládní koalice, a je i řadou Izraelců považován za ultrapravicového radikála. Lieberman pronesl v minulosti řadu rasistických výroků na adresu Arabů a je u něj velmi důvodné podezření, že byl v minulosti členem strany Kach, která byla později v Izraeli zakázána a dostala se dokonce na seznam teroristických organizací v USA a v EU. Lieberman v České republice mj. prezentoval i své soukromé kontroverzní plány na řešení izraelsko-palestinského konfliktu spojené s masovým sociálním inženýrstvím v Izraeli a Palestině. To nevyvolalo žádnou výrazně odmítavou reakci našich politických představitelů. Z hlediska našich ambicí při pomoci řešení izraelsko-palestinského konfliktu určitě vyvolává nejasnosti skutečnost, že čeští politici nedávají prakticky žádným způsobem najevo, že by byli schopni rozlišovat mezi izraelskými politiky, kteří jsou konsenzuálně ochotni řešit otázky související s izraelsko-palestinským konfl iktem, a mezi politiky, kteří celou svou politickou kariéru kompromis mezi Izraelci a Palestinci více či méně otevřeně sabotují (a to i za situace, že se stali členy vládní koalice).

Ve vztahu k Palestincům a Palestinské autonomii je česká zahraniční politika zdrženlivější než k Izraeli, nicméně v květnu spojil ministr Kohout s návštěvou Izraele i návštěvu Palestiny a zavítal tak i na Západní břeh (nikoliv do pásma Gazy), kde se setkal s palestinským premiérem Salámem Fajjádem a s dalšími vysokými palestinskými představiteli. Pozdější Nečasova vláda v druhé polovině roku 2010 žádným výrazným způsobem kontakty s Palestinskou autonomií neprohloubila (což ale nemusí v tak relativně krátkém časovém období nic zásadního naznačovat). V každém případě rozvojová pomoc ČR vůči Palestincům pokračovala i během roku 2010 a dosáhla v tomto roce velikosti 9,5 mil. Kč.

Postoj České republiky k pásmu Gazy a „konvoji do Gazy“

Jednou z klíčových kauz roku 2010, která obrátila pozornost (nejen) naší diplomacie k izraelsko-palestinskému konfl iktu, se stal „lodní konvoj do Gazy“. Konvoj několika lodí byl součástí tzv. „Flotily svobody“, jež měly za cíl prolomit izraelskou blokádu uvalenou na pásmo Gazy a dodat humanitární pomoc. Ještě hluboko v mezinárodních vodách pak došlo k vylodění izraelského námořního komanda na palubě lodí, přičemž na jedné z nich (turecké lodi Mavi Marmara) vypukly potyčky, načež došlo ke ztrátám na životech na straně účastníků konvoje. Incident vyvolal velkou pozornost světových médií a vzbudil četné emoce na straně stoupenců i odpůrců současné izraelské politiky. Konvoje se účastnili i čtyři čeští novináři, což přispělo k tomu, že o celé události se hojně diskutovalo i u nás. České ministerstvo zahraničních věcí k incidentu nevydalo zvláštní prohlášení s poukazem na to, že prohlášení už vydala Evropská unie ústy své ministryně zahraničních věcí C. Ashtonové, a proto „by nemělo smysl, aby každá země vydávala zvláštní prohlášení“. K incidentu se však vyjádřili čeští diplomaté i představitelé naší politické scény. Velvyslanec v Izraeli T. Pojar poznamenal mj.: „Litujeme všech zmařených životů.“ Předseda Senátu P. Sobotka (ODS), který byl v době incidentu s konvojem právě na Blízkém východě, prohlásil: „Námořní konvoj do Gazy byl plánovanou provokací pod záminkou humanitární pomoci.“ Humanitární pomoc do Gazy dle jeho názoru „proudí do Gazy plnými doušky“. Česká levice vyjádřila spíš negativní postoje vůči izraelskému zásahu v Gaze. J. Hamáček (ČSSD) např. uvedl: „Reakce Izraele byla naprosto neadekvátní, incident se stal v mezinárodních vodách, jde o porušení mezinárodního práva.“ Kateřina Konečná (KSČM) k incidentu dodala: „Pokud budeme před tímhle zavírat oči, tak nám hrozí takový průšvih, že se z toho tady všichni zblázníme.“

Ekonomické vztahy s Izraelem a Palestinskou autonomií

V dubnu byl zahájen izraelsko-český program Gešer/Most na podporu společných výzkumných projektů českých a izraelských firem a institucí. Program se současně zaměřuje na komerční využití výzkumu. Z programu, který je rozdělen do pěti tříletých výzev, mohou firmy získat kolem 600 mil. Kč. I v roce 2010 pokračovala rozvojová pomoc České republiky v Palestině. Nejaktuálnější data zatím nejsou k dispozici. V letech 1996–2008 česká strana na Palestinských územích realizovala 14 rozvojových projektů v celkové hodnotě přes 250 mil. Kč.

Rozhovor s rabínem židovských osadníků: "Je tu hodně místa pro všechny"

Interview with rabbi from Jewish settlement -  Original English version here 

Rozhovor s rabínem Jairem Dreyfusem z židovské osady Efrata vyvrací některé stereotypy o židovských osadnících a palestinských islamistech (či alespoň o určité části těchto komunit)

Rozhovor vyšel v časopise A2 č. 11/2011, tady na blogu si můžete přečíst nezkrácenou verzi rozhovoru.

Efrata je rozlehlá židovská osada na Západním břehu, jižně od Jeruzaléma, která se táhne v délce deseti kilometrů od palestinského města Betlém až do blízkosti Hebronu. Dnes v ní žije kolem 8500 židovských osadníků – zbožných i sekulárních. Někteří bydlí v pohodlných moderních domech s moderní infrastrukturou. Rabín Jair Dreyfus však žije v nejsevernější části osady, která sestává z jednoduchých kontejnerových obydlí, které jsou obehnané elektronickým plotem a hlídané vysokou betonovou strážní věží. Poprvé jsem potkal rabi Dreyfuse právě tady, ale dohodli jsme si další setkání o několik dní později v jeruzalémské kavárně. Když jsme náš rozhovor začali, rozpoutala se venku silná bouře. Celkem to ladilo s tématy, o kterých jsme se bavili – o konfliktu mezi Izraelci a Palestinci a roli židovských osadníků v něm.

Podle názoru mnohých nesouvisí kořeny dnešního konfliktu mezi Izraelci a Palestinci ani tak s náboženstvím, jako s spíše s politikou a nacionalismem. Je i pro vás tento konflikt spíš sekulární, než náboženský?

Ano, máte pravdu – na počátku se tu střetly sekulární sionistická a arabská hnutí a každá ze stran usilovala o totéž území. Dnes je však náboženský duch v konfliktu přítomen daleko více. Podívejme se třeba na islám – Hamás, Hizballáh, íránská politika... A co dnešní Egypt? (kde právě začínaly protivládní nepokoje) Je motivace svrhnout Mubaraka sekulární nebo spíše náboženská?

V islámu došlo v posledních desetiletích k vzestupu náboženského fundamentalismu, ale nedošlo k neproběhlo něco podobného i v současném judaismu, hlavně v komunitě náboženských sionistů?

Ano – i pro nás je dnes konflikt více náboženský. A myslím si, že se dnes soustředíme více na nacionalismus než na humanismus. Všichni jsme lidské bytosti a máme jednoho Pána – Židé, křesťané i muslimové. Já osobně znám řadu Arabů a nemám s nimi problém. A i když nemáme třeba stejné názory na některé věci, nemusíme kvůli tomu bojovat, ale můžeme žít vedle sebe. Znám například šejcha al-Džábárího z Hebronu. Já mám vnuky, on má vnuky. Říkal my, že si přeje, aby si mohli hrát společně. Nechceme tedy další generace bojovníků, ale lidí, kteří jsou schopní spolu komunikovat. Můj sen je žít společně beze strachu. A myslím si, že to je reálné.

..takže to co říkáte by mohl být i další důkaz toho, že konflikt není ani tak náboženský, jako spíš politický..

Ano, ano.

Nemyslíte si, že židovské osady představují pro mnoho Palestinců problém, protože jsou postaveny na jejich půdě?

To není přesné. Je tu hodně místa pro všechny. Podívejte se na New-York, tam žije 6 miliónů lidí na území daleko menším a mnoho z nich jsou Židé a Arabové, kteří tam jsou také schopni žít pohromadě. A tady je daleko víc místa – od Metully (nejsevernější město Izraele) do Ejlátu (izraelský přístav u Rudého moře). A taky si myslím, že hranice nemusí představovat takový problém. Podívejte se na hranice v Evropě po druhé světové válce a jak vypadají dnes. I na mnoha místech, kde hranice oficiálně zůstaly, dnes můžete přejít úplně hladce. Byl jsem před časem v České republice a jel jsem do Bratislavy a do Vídně. Tehdy jsem sice ještě potřebovali pas, ale dnes už ho tam není třeba vůbec. Myslím si, že něco podobného je možné i tady, na Blízkém východě. Podívejte se třeba na severní Izrael – tam je vedle sebe řada židovských i arabských měst a Židé a Arabové tam mohou žít vedle sebe bez větších problémů. A Arabové v Izraeli často žijí na vyšší životní úrovni než ti v arabských zemích.

To je zajímavé slyšet – o Izraeli se totiž velmi často hovoří jako o malém židovském ostrůvku v nebezpečném arabském moři...

Je součást mého chápání judaismu, že není možné se uzavírat ani fyzicky ani myšlenkově. Je naopak třeba otevřít se a komunikovat. A vím, že podobný názor má třeba i zmiňovaný šejch al-Džábárí a že tento jeho postoj že vychází z Koránu. Pochopil jsem to tak, že terorismus není ve skutečnosti nic islámského, ale je to naopak proti principům islámu. To co tu říkám se také snažím vyučovat v ješivě. Snažím se učit své žáky žít nejen s těmi, koho máte rádi, ale i s těmi, ke komu máte výhrady.

Je určitě pozitivní slyšet taková slova od židovského osadníka, protože podobně jako si pod slovem „islamista“ vybavují lidé především muslimské radikály, tak i pod pojmem „židovský osadník“ si mnozí vzpomenou na osobnosti formátu Barucha Goldsteina, rabína Levingera, rabína Meira Kahane,... (osadník Goldstein zabil v roce 1994 v Hebronu řadu muslimů, Levinger byl radikální osadnický vůdce v Hebronu a rabín Kahane vedl až do své smrti ultraradikální stranu Kach) Ty odmítáte stejně vehementně jako radikálně islamistické radikály – tzn. že vnímáte jejich činy jako v protikladu s judaismem?

Mám na ně velice tvrdý názor – a jsou podle mě opravdu protikladem židovských hodnot. Jistě, pokud je válka, je třeba bojovat. Ale pokud použijete zbraň proti nevinným, je to odsouzeníhodné. Myslím si, že naprostá většina Izraelců extrémisté nejsou. Nesympatizují ani s radikální pravicí, ani s radikální levicí.

Když se ale podíváme například na dnešního izraelského ministra zahraničí Libermana, který byl vždy považován za pravicového radikála a na některé další politiky, může to vyvolávat dojem, že radikální pravice je v Izraeli na vzestupu...

Ano, tento dojem mohou vyvolávat média, ale když porovnáme mediální a skutečný obraz izraelské společnosti, zjistíme, že slyšet jsou především ti, kdo nejvíce křičí. A v izraelských médiích se křičí hodně... Přitom opravdový obrázek Izraelců je podle mě dost odlišný.

Jaký názor máte na mírový proces devadesátých let a jeho důsledky?

K tomu jsem měl vždy velké výhrady. Měli bychom opustit rétoriku oddělení Izraele a „Západního břehu“ a uvědomit si, že mírový proces z Osla nevedl k ničemu dobrému. V konečném důsledku přinesl více násilí a více nenávisti. Ve skutečnosti můžeme vidět, že Židé a Arabové mohou žít vedle sebe na „Západním břehu“ i mimo něj. Teď je ale na mnoha místech betonová zeď a ta vyvolává u všech zlé pocity. Na obou stranách zdi žijí rozdělené rodiny a jejich život se velmi zkomplikoval. Myslím si, že zdi nejsou řešením a že vytváří nenávist. V Berlíně byla také zeď, ale pak přišla perestrojka a spadla. Domnívám se, že tady to dopadne podobně, protože můžeme vedle sebe žít na občanském principu. My Židé jsme tady, Arabové jsou tady a nám prostě nezbývá žít bok po boku. Je mi ale jasné, že může trvat ještě roky, než se situace znormalizuje.

Existuje stále osadnické hnutí Guš Emunim, které od sedmdesátých let zakládalo na Západním břehu náboženské osady? Co říkáte hnutí náboženských osadníků Erec Šalom (Země míru) kolem rabína Menachema Fromana, sdružující náboženské osadníky, které chtějí mít dobré vztahy s arabskými sousedy?

Guš Emunim existuje jako ideologické hnutí už jen na papíru. A co se týká rabi Fromana (který momentálně bojuje s těžkou nemocí) a hnutí Erec Šalom, tak to je velice nová věc. Mě osobně je blízké – oni chtějí více dialogu, a to chci také já.

Co si myslíte o Hamásu?

Hamás je komplikovaná záležitost. Na jednu stranu jsou mnozí jeho členové autentičtí muslimové, na druhou stranu jsou to často teroristé. S Hamásem je dnes třeba bojovat, ale v případě, že se vzdá teroru, bude daleko důvěryhodnějším partnerem než je dnes Mahmúd Abbás a jeho Palestinská autonomie.

Jak pohlížíte na Šaronovu evakuaci židovských osad v pásmu Gazy v roce 2005?

To byl špatný krok. Osadníci z pásma Gazy byli naši přátelé. Navíc si nemyslím, že by ta evakuace příliš pomohla míru, protože Hamás se po evakuaci v pásmu Gazy zradikalizoval. Ale už je to více než pět let, tak co můžeme teď dělat.. Pevně doufám, že další řešení nebudou jednostranná.

Jaký je váš pohled na rozdíly a spojitosti mezi ultraortodoxními Židy (charedim – stoupenci tradičního nesionistického judaismu) a ortodoxními Židy (náboženskými sionisty)?

Je rozdíl mezi starší a mladší generaci charedim. Jsou daleko modernější v mnoha ohledech odlišní od jejich předků z východní Evropy, kteří žili v uzavřených komunitách a celkově byli velmi oddělení a „neizraelští“. Ti dnešní vypadají sice stále navenek stále stejně, ale jinak jsou to už v podstatě Izraelci. Přesto však musím říci, že není lehké být ultraortodoxním Židem a být zároveň otevřený.

Jak pohlížíte na ultraortodoxní antisionisty, jako například na satmarské chasidy (ti jsou jednou z největších chasidských skupin), případně na organizaci Neturej Karta?

Satmarských chasidů je v Izraeli málo, většina z nich žije v USA a celkově je tady antisionistických charedim jen pár tisíc a nemají prakticky žádný vliv. Osobně nemám problém mluvit s jakýmkoliv charedim a i v naší rodině je několik stoupenců ultraortodoxního judaismu.

Kdo je váš oblíbený rabín?

To je těžká otázka... Mým největším vzorem je zřejmě rabín Kook.

Rabín Kook starší nebo jeho syn?
(Avraham Kook žil v letech 1865–1935 a prosazoval umírněnou formu náboženského sionismu. Jeho syn Cvi Jehuda Kook, 1891–1982 je populární hlavně mezi náboženskými osadníky a byl podstatně radikálnější)

Starší, starší!

Vidíte mezi nimi velký rozdíl?

Ano, jsou to takřka protiklady. U rabína Kooka staršího můžeme vidět univerzalistický a velmi široký charakter jeho myšlenek. Byl to velký učitel a já se v ješivě Givat Dagan pokouším předávat jeho dílo. On nám dává mnoho odpovědí na otázky související s tím, proč žijeme dnes v Izraeli. Neříká všechno zcela otevřeně, ale v podstatě se vyslovuje k mnoha problémům, se kterými se tu dnes setkáváme. A netýká se to jen Židů, ale i dalších národů, třeba Arabů.

Která je vaše oblíbená politická strana?

Národní náboženská strana – Mafdal, kterou většinou volili náboženští sionisté, ale ta se během času různě štěpila a v podstatě ve své původní podobě zanikla.

A když dnes volíte, tak pro kterou stranu se rozhodujete – pokud to není tajné?

To není vždy stejná volba – máme tu volby až příliš často (směje se). Nosím na hlavě tento typ jarmulky (rabi si na okamžik sundá z hlavy pletenou kipu – symbol náboženského sionismu). Ale to vlastně není ani tak politický symbol, jako že vás to spíš řadí do určité skupiny Židů.

Děkuji, rabi!

V Jeruzalémě 30. ledna 2011