Smutný kýč nového loga Fatahu

Symboly, vlajky, loga a barvy spojované se státními znaky hrají na Blízkém východě velmi důležitou a emocionální úlohu. A snad ještě více toto pravidlo platí v izraelsko-palestinském konfliktu, kde boj o symboly mezi sionistickým hnutím a palestinskými nacionalisty probíhá už od dob počátků britského mandátu v Palestině (20. léta XX. století). Palestinské hnutí Fatah, které vládne na Západním břehu, zveřejnilo k 48. výročí svých aktivit (1. ledna 1965 zaútočil Fatah na transizraelský vodovod) nové logo. To je však „nové“ jen jistou modernizací pojetí grafiky, jinak ale recykluje snad všechny palestinské symboly nejen do kýčovitého a přeplácaného mixu, ale i do značně podivného politického poselství. Nejkontroverznější na celé věci je, že vlastně vůbec neopouští model symboliky log radikálních palestinských hnutí z doby před mírovým procesem. Logo z roku 2013 si tak nemohlo odpustit vyobrazení ústí samopalu a také mapy Palestiny v hranicích Britského mandátu - tedy zahrnující nejen Západní břeh a pásmo Gazy, ale celé izraelské území. To může být chápáno sice i symbolicky jako připomínka Palestiny před rokem 1948, ale zároveň může být radikály vykládáno i jako neuznání existence Izraele v hranicích z let 1948-1967. Taková symbolika není zase až tak překvapivá u Hamásu - avšak u hnutí, které se oficiálně stále hlásí k respektování mírového procesu a principu dvou států, je přinejmenším velmi podivná. Vyobrazení Skalního dómu v centru loga je novinkou. Přináší tak náboženskou symboliku do znaku sekulárně-nacionalistického hnutí. To ale nemusí nutně znamenat větší teologizaci Fatahu, jako spíš pragmatickou snahu více konkurovat bojovné a náboženské symbolice Hamásu. Na novém logu jinak najdeme – kromě samopalu, mapy a Skalního dómu – snad všechny ostatní palestinské symboly:

• Palestinskou vlajku i čtyři palestinské barvy (červenou, zelenou, bílou a černou, které jsou odvozeny od původních barev vlajky arabského nacionalismu z roku 1916).
• Černobílou kufíju – arabský šátek, ze kterého udělal palestinský symbol Jásir Arafat.
• Klíč (symbol palestinských uprchlíků). 
  
• Mírovou holubici rozbíjející řetěz, která může být jak symbolem mírového procesu, tak i palestinských vězňů v Izraeli. 
• Číslo „48“ je nejen výročním číslem Fatahu, ale i symbolem roku 1948 (vznik Izraele a zároveň exodus palestinských uprchlíků), který mnoho Palestinců označuje za An-Nakba (arab. Katastrofa). 
• Nápis na logu znamená v překladu „stát a vítězství“ (الدولة والانتصار).     

V každém případě loga podobná tomu novému poškozují pozitivní snahy na palestinské straně, a to i proto, že se neustále snaží vyzdvihovat národní identitu na základě křivdy a připomínání legitimity násilného boje. Přitom prozřetelný grafik - i ti kdož logo schvalují - by jistě byli schopní vytvořit silný a zároveň pozitivní symbol. Kýč a recyklace donekonečna opakovaných motivů ve skutečnosti palestinské otázce příliš neprospějí, ba naopak - poskytnou laciný argument odpůrcům palestinské státnosti. 

Pokud vás zajímá více symbolika blízkovýchodních hnutí - v tomto případě hlavně islamistických - doporučuji knížku slovenského religionisty Attily Kovácse:"Alláhovi bojovníci. Vizuálna kultúra radikálnych islámskych hnutí"

Konference Middle East Europe tuto neděli v DOXu

Conference in DOX, Prague - Reflection of the Middle Eastern Conflict in Art, Activism, and Media
15. 4. 2012, 10:30-18:30

Konference Middle East Europe - Reflexe blízkovýchodního konfliktu v umění, aktivismu a médiích
15. 4. 2012 od 10:30 do 18:30

The conference Middle East Europe - Reflection of the Middle Eastern Conflict in Art, Activism, and Media, organised by curators Zuzana Štefková and Tamara Moyzes, seeks to map various approaches to the Middle Eastern conflict and its reflection in art and media viewed from the perspective of artists, activists, visual theorists, and media analysts. The speakers from the “Middle Eastern” as well as “Western” background will cover a plethora of media ranging from printed media and TV broadcasting, to art strategies, activist performances, and film. The conference’s double aim is to critically assess the ways in which the media images of the conflict shape its “substance” and to reflect on the possible impact of the art dealing with the issue. Also, on a more general level, the representation of the Israeli-Palestinian conflict in art is a model example for all art that speaks of political matters. What is at stake here is the ethical role of political art and the related questions such as: What is the consequence of commenting on a problem of which the artist has no personal knowledge? How does a reception of such work change when translated from the country of its origin to the location it deals with and how does this transfer shift its meaning? Is there a fundamental difference between art and activism? Does political art matter? 

Konference nazvaná Middle East Europe, organizovaná kurátorkami Zuzanou Štefkovou a Tamarou Moyzes, se pokouší zmapovat různé pohledy na blízkovýchodní konflikt a jeho reflexi v umění a médiích z perspektivy umělců, aktivistů, teoretiků a mediálních analytiků. Odborníci  z Blízkého východu i ze Střední Evropy se ve svých příspěvcích budou zabývat celou škálou médií od tiskovin a televizního vysílání, přes umělecké strategie až po aktivistické performance a film. Záměrem konference je kriticky vyhodnotit způsoby, jimiž mediální obrazy konfliktu ovlivňují jeho „podstatu“ a ukázat možné reálné dopady umění, které se touto problematikou zabývá. Na obecnější úrovni funguje reprezentace izraelsko-palestinského konfliktu jako modelový příklad pro všechno umění vyjadřující se k politickým záležitostem. V sázce je etická role politického umění a s ní související otázky: Jaké jsou důsledky procesu, kdy umělec komentuje problémy, s nimiž nemá osobní zkušenost? Jak se mění přijetí takového díla, když je přemístěno ze země svého původu do místa, jímž se zabývá, a jak se tímto přesunem změní jeho význam? Je fundamentální rozdíl mezi uměním a aktivismem? Má politické umění na události reálný vliv? A záleží na něm vůbec?

Na konferenci v Praze navážou diskuze a symposia v následujících lokacích: Labor Gallery, Budapešť (duben 2012); Eurient Lipsko (květen 2012); Musrara School Jeruzalém (podzim 2012).

10.30 – 11.00 Registrace

11.00 – 11:15 Zahájení: Tamara Moyzes

11.15 – 12.15 

Doc. Mgr. Attila Kovács, PhD.:
From Text to the Image: Visual Representations of the Palestinian Islamic Movements 

JUDr. PhDr. Marek Čejka, Ph.D.:
Peace activism of religious Jews and media 

Moderátor: Ivona Remundová – Novomestská 

12.15 – 12.30 Přestávka na kávu

12.30 – 14.00
Eva Nováková: The popular struggle against the occupation and its international support, namely the International Solidarity Movement and the Boycott, Divestment and Sanctions campaign    

Shireen Al-Araj: The role of art in non-violent resistence / Nonviolent resistance and art

Moderátor: Ivona Remundová – Novomestská

14.00 – 14.30 Diskuse 

14.30 – 15.30 Oběd 

15.30 – 16.30
Eszter Lazar, Zoltán Kékesi: Embedded Narratives. The Israeli-Palestinian Conflict in two Projects by Róza El-Hassan and László Gergely 

Volker März: All art should be intelligent, political, with humour - art is nescessary to brake taboos - and all taboos should be broken once to have a look through 

Moderátor: Marta Smolíková

16.30 – 16.45  Přestávka na kávu

16.45 – 17.45

Damir Nikšič: Activist art and Ministry of culture 

Shlomi Yaffe: The victim's motive in the Israeli video art 

Moderátor: Marta Smolíková

17.45 – 18.15 Diskuze 

18.15 -  18:30 Závěrečné shrnutí za účasti všech hostů

Positively controversial Middle East exhibition in Prague :)

Middle East Europe Exhibition in DOX (Prague Post, 1. 2. 2012)

The thin line between art and political activism is being blurred by an exhibition portraying the Israeli-Palestinian conflict from the point of view of those who have experienced it firsthand and also from the more distant European perspective.

While some choose cultural boycott to express their disapproval of the current politics of Israel or Palestine, the curators of "Middle East Europe" at DOX are engaging both sides of the story, allowing Israeli, Palestinian and European artists to communicate their sometimes critical opinions through art. The exhibition does not take sides, but shows that the Israeli-Palestinian conflict has parallels among cultures in Central Europe. According to co-curator Zuzana Štefková, the Middle East and Central Europe communicate with each other through both politics and art.

"We must realize the regions are not separated in this sense. Not only because Czechoslovakia exported guns to Israel and participated in what is happening there, but also the anti-Semitism before World War II sent a huge wave of immigration into Israel," Štefková says.

The connection between seemingly remote areas is also expressed through guilt, according to Štefková, who cites the famous quotation by Prague-born Jewish novelist Franz Kafka, "Guilt is never to be doubted," which appears at the beginning of the exhibition.

Besides contrasting the viewpoints of Europeans and Middle Easterners, the exhibition provides more subtle insights than what is typically available in the mainstream media, where the Israeli-Palestinian conflict is often simplified and in some cases biased. Showing a mixture of personal dramas and fears provides unique testimonies that give visitors an approximation of real-life experience.

Issues of terrorism and political activism have culminated in attempts by some artists to suggest possible solutions to the conflict, whereas others attempt to deal with the situation with the help of humor.

"This is the first compact exhibition in 20 years in this country that dares to touch on such an explosive issue," says one featured artist, Czech poet and performer Milan Kozelka, whose portrayal of Roma from north Bohemia in a style reminiscent of Palestinian freedom fighters is one of the clearest links between the Middle East and Europe.

One of the most evocative pieces on display is an installation by Swiss artist Christoph Draeger, whose video installation recreates the horrors of the crime scene at the Olympic village in Munich in 1972, when terrorists murdered members of the Israeli team. Draeger felt the need for a more analytical point of view to contrast what he sees as the sensationalist and in some cases moralizing angle many take to the Munich massacre.

"On the Munich anniversary, I flipped through all the papers, and found some articles on page 15, saying, 'Oh, by the way, it has been 30 years since the massacre,' " Draeger says, citing his inspiration for the installation.

Another provocative installation is Noam Braslavsky's life-size statue of former Israeli Prime Minister Ariel Sharon, which is being exhibited outside of Israel for the first time and draws attention to what the artist sees as the political stagnation in Israel. The sculpture has drawn criticism, especially from members of Knesset, the Israeli parliament, who claim it is not art.

"Once Sharon fell into a coma, he got out of sight a little bit, but my installation is to provoke emotional reactions. He influenced the lives of many. This statue was for everyone - not only Jews. It was amazing for me to see people's response. I do not want to glorify a political leader, but I am attempting to remind viewers of him," Braslavsky says.

Czech political scientist and Middle East expert Marek Čejka welcomes the exhibition as a unique attempt to shatter the myths around the conflict.

"To the average Czech, Palestinians are a half-educated people, and every other one of them is considered a hidden terrorist with a scarf on their heads. This exhibition could break this prejudice. If you come, be open to new opinions and take time to think about the controversy," Čejka says.

Curator Tamara Moyzes, who left Israel at 18 for an exchange program during her studies at the Czech Academy of Fine Arts and became an artistic activist, shooting dozens of documentaries on the occupied territories, says she is satisfied with the response the exhibition has received so far.

"I received complaints from both the Israeli Embassy and the ISM [Palestinian-led International Solidarity Movement] who disapproved of my stance on the cultural boycott, and I told myself this is just how it's supposed to be," she says. "The exhibition served its purpose: Both sides voiced their criticism."

Original article here.

Nejzajímavější hudební klipy o Blízkém východě - vol. 2

The most interesting music-videos about the Middle East - vol. 2

Nejen filmy, ale i klipy slavných i méně známých hudebních skupin se točí okolo blízkovýchodního dění. Palestinská a izraelská uskupení se občas snaží napomoci propagandě své strany konfliktu, jindy jsou naopak velmi kritické k režimu, ve kterém žijí, případně si z něho dělají legraci. A pak jsou tu také různé zahraniční ansámbly, které se ve svých výtvorech zabývají různým způsobem Blízkým východem... No však se na to podívejte a poslechněte si:

Zeev Tene - I bombed Beirut every day (2007)

Izraelský bouřlivák Zeev Tene předělal známou protiválečnou písničku "I bombed Korea" na své zeměpisné šířky a vznikl tento kus + velmi vtipný klip. To se pak člověk stěží může divit, že byla tato pieseňka použita ve filmu Balčík s Vašírem.

Tady je stejná písnička ve "Valčíku" i s titulky:

Laibach - Yisrael (2006)

Slovinští černokněžníci natočili v roce 2006 album "Volk" (německy: "lid", slovinsky: "vlk"), na kterém jsou  předělané hymny z celého světa (včetně panslovanské "Hej Slované"). Je to věru hoch interessant album, jak jsou na něm ty hymny podané a překopané. Neunikl jim na něm ani Izrael, kde do sebe Lajbachovci nakombinovali překlady izraelské a palestinské hymny.    

Ramallah Underground (Stormtrap) - Natídži bala šuhol (Nateejeh bala shughol - Result, without working, 2006)

Kdo by byl řekl, že se jedná o interesantní hiphopový projekt přímo z palestinského Hami-lláhu :) 

J.A.R. - Maximig (1997)

Skupinu netřeba zvláště představovat. Přestože je písnička hlavně legrácka a není ani tak o palčivých tématech Blízkého východu, tak refrén: "Izra a Izra a Izrael a já tam nebyl na vojně a nic neviděl..." zná u nás snad každý jen trochu bdělý posluchač. I sama skupina ji v klipu označila za "izraelskou předvolební".  

Matisyahu - One Day (2009) - jinak o tom pánovi interpretovi viz tady.

A těšte se dál - příjdó hurčitě ti Chemicál Brothers, Seržo Tankian, Ska-P a další výtečníci i výtečnice.

Nejzajímavější hudební klipy o Blízkém východě - vol.1

The most interesting music-videos about the Middle East - vol.1

Nejen filmy, ale i klipy slavných i méně známých hudebních skupin se točí okolo blízkovýchodního dění. Palestinská a izraelská uskupení se občas snaží napomoci propagandě své strany konfliktu, jindy jsou naopak velmi kritické k režimu, ve kterém žijí, případně si z něho dělají legraci. A pak jsou tu také různé zahraniční ansámbly... No však se na to podívejte a poslechněte si:

Sepultura - Territorry (1993)

Na svém politicky motivovaném albu "Chaos A.D." mají brazilští tvrďáci i tento kousek. Popravdě, je to spíš bizarnost - neboť jde o takový miš-maš různých motivů, že ve spojení s pomazáním mrtvomořským bahnem není úplně jasné, co tím chtěli drsní chlapci říci.. ale natáčení a chroptění u Knesetu a v Mrtvém moři musela být asi velká psina:)

 

Hadag Nachaš - Sticker song - Širat ha-sticker (שירת הסטיקר) - Písnička o politických nálepkách (2004)

Politická propaganda je v Izraeli součástí každodenního života, daleko více než jsme zvyklí u nás. Občanský politický aktivismus se projevuje mj. vylepováním politických nálepek nejrůznějšího zaměření. Skupina Hadag Nachaš (heb. "rybo-had") pospojovala hesla z velkého počtu samolepek a vytvořila z nich vtipnou písničku.

Matisyahu - Jerusalem (2006) 

Pokud zapomenu, Matisyahuovo písničko "Jeruzalém", na tebe, pak ať mi uschne pravice! Song o svatém městě je asi neznámějším a zároveň i nejchytlavějším kousekm mladého chasidského reggae-hiphopera z Brooklynu. Matisyahu vydal už několik alb a je to opravdu fajná muzika. Pevně doufám, že někdy přijede i do středu Evropy a nejlépe do jihomoravského Jeruzaléma..!!!

DAM - Born here (2006)

Palestinští DAM jsou "mladí a nasraní" rapeři tak jak se patří. Oficiálně jsou vlastně Izraelci z města Lod/Lydda, ale z jejich produkce je zcela jasné, na čí straně konfliktu jejich srdce bije. DAM rapují v arabštině, hebrejštině i angličtině a spolupracují s některými izraelsko-židovskými kapelami, které taky svou vládu zas až tak moc nemusí. 

Tom Waits - Road to Peace (2006)

Písnička slavného barda "Toma Vejce" z trojalba Orphans: Brawlers, Bawlers & Bastards, vypráví rétorikou novinového článku příběh palestinského sebevražedného atentáníka, jeho obětí a izraelské odplaty. Věru baladický kousek o nelehké cestě k izraelsko-palestinskému míru. 

Dead Rabinz - Hatikva (2008?)

Nářezová předělávka hymny Židovského státu od izraelských punkerů Dead Rabinz (nepochybně parafráze na Dead Kennedys). 

V zásobě mám ještě řadu dalších klipů, ale jestli si vzpomínáte na něco pozoruhodného, klidně mě to napiště. Může se to objevit v některém z dalších výběrů. Už teď vám mohu říci, že tam se dočkáte třeba Ska-P, Serje Tankaiana, Chemical Brothers, J.A.R., Zeeva Tene ... 

A jestli se vám to líbí, toš sdílejte - jalla!
If you like it - share it! Yalla!