pátek 31. října 2025

Jak se také na Blízkém východě rodil odpor proti útlaku

Obrázek z egyptského tisku z roku 1908. Nezobrazuje jen holubníky v Denshawai
a Zahránovu popravu, ale i francouzské bombardování Casablancy z roku 1907, při kterém
zahynuly tisíce marockých civilistů. 

O bizarním incidentu v Denshawai (čti Denšuwáj) jste možná nikdy neslyšeli. Odehrál se 13. června 1906, kdy pět britských důstojníků – kapitán Bull, poručík Smithwick, kapitán Bostock, poručík Porter a major Pine-Coffin – přijelo do egyptské vesnice Denshawai v deltě Nilu lovit holuby. Vesničané je varovali, aby nelovili ptáky, které chovali jako potravu, avšak důstojníci jejich prosby ignorovali. Když britská střelba způsobila požár, situace se rychle vyhrotila. V potyčce byli zraněni čtyři Egypťané. Jeden z britských důstojníků, který se snažil uprchnout v nesnesitelném horku, zemřel po návratu do tábora na úpal. Vesničan, jenž se mu pokoušel pomoci, byl následně britskými vojáky omylem zabit – událost tak přerostla v tragédii s dalekosáhlými následky.

Jakmile se o incidentu dozvěděl britský generální kontrolor Egypta lord Cromer, rozhodl se z něj učinit exemplární trest, aby podle svých slov „naučil feláhy respektovat britskou autoritu“. Na jeho rozkaz byli zadržení vesničané souzeni podle mimořádného dekretu z roku 1895, který umožňoval rychlé a kruté rozsudky. Čtrnáctého června 1906 bylo zatčeno 52 mužů, o jejichž osudu rozhodovalo pět soudců – mezi nimi egyptský ministr spravedlnosti Bútrus Ghálí, děd pozdějšího generálního tajemníka OSN, spolu s jedním dalším Egypťanem a třemi Brity. Proces trval pouhých 34 minut a čtyři muži – Hassan Alí Mahfúz, Júsuf Husejn Selím, El-Sajed Isá Sálim a Muhammad Darwíš Zahrán – byli odsouzeni k smrti za údajnou vraždu důstojníka, který ve skutečnosti zemřel na úpal. Hassan byl oběšen před vlastním domem a rodinou, což vyvolalo všeobecné pohoršení. Zahránova poslední slova – „Kéž nám Bůh vynahradí tento svět podlosti, nespravedlnosti a krutosti“ – se stala symbolem odporu.

Brutální tresty a veřejné popravy vyvolaly v Egyptě vlnu rozhořčení a staly se klíčovým impulsem pro zrod moderního egyptského nacionalismu. Incident v Denshawai se navždy zapsal do dějin jako okamžik, kdy se odpor proti britské okupaci proměnil v široké národní hnutí. Následné napětí vyústilo mimo jiné v atentát na Bútruse Ghálího, který se mezitím stal premiérem. V roce 1910 ho zastřelil mladý nacionalista Ibráhím Nássif al-Wardání, jenž ho obvinil z kolaborace s Brity – čin, který odstartoval sérii politických vražd a dále posílil odpor proti okupaci. Touha po nezávislosti pak vyvrcholila povstáním z roku 1919, které následovalo po té, co byla egyptské delegaci liberálně-nacionalistické strany Wafd odepřena účast na Versailleské konferenci.

Incident v Denshawai se stal nejen symbolem britské brutality, ale i inspirací pro umělce a intelektuály. V egyptské kultuře jej připomínají básníci a filmaři, zatímco na Západě jej ostře odsoudil například George Bernard Shaw, který ve své hře John Bull’s Other Island vykreslil britské impérium jako zosobnění nespravedlnosti a krutosti.

Egyptský antikoloniální trhák Kira a El-Džin z r. 2023 začíná právě incidentem v Denšuwáj

středa 29. října 2025

Blízkovýchodní podcast č. 17 - téma Sýrie a budoucnost Gazy

 

O politickém vývoji v Sýrii, o Assadovi, Šarovi, captagonu etc s Katarínou Hildebrand. 

Podíváme se také na další osudy izraelské vlády a rovněž Hamásu + která konkrétní jména ho reprezentují po dvou letech bojů.

pátek 10. října 2025

Trumpův plán pro Gazu (komentář M.Č.)

Jak významný je tento krok v kontextu dosavadních izraelsko-palestinských jednání?

Ze všech pokusů o příměří (ze kterých se od 7.10.23 uskutečnily jen dvě) se mi jeví to současné zatím jako nejvýznamnější. Je to dáno více faktory: - čas a stále zřejmější "nekonečnost" konfliktu, - dále Trumpův tlak, který v případě Netanjahua znamená více něž Bidenův - izraelská reálná šance dostat zpátky všechny rukojmí (živé i mrtvé) - a last but not least: pro Palestince se rýsuje reálná úleva, že mimořádně destruktivní izraelské vojenské tažení by mohlo být nejen přerušeno, ale snad i ukončeno. I Hamás, bez kterého by nebyla dnešní dohoda možná, si spočítal, že po dvou letech bojů, kdy je jeho síla v samotné Gaze už jen velmi fragmentovaná, mu dohoda může něco přinést.   

Do jaké míry očekáváte naplnění mírového plánu?

Nechci ze sebe dělat blízkovýchodního proroka a být spíše skeptický je v těchto věcech na místě. Plán má více fází, které mohou poměrně snadno zkrachovat. Přesto je zde řada indicií - část byla zmíněna výše - že má nynější dohoda větší šance přežít a vytvořit základ hlubší deeskalace. 

Trumpův plán i s lakonickou mapkou
na odkazu Bílého domu

Lze si být jistý, že strany jeho obsah dodrží?

Nelze. Je řada faktorů, které ji mohou narušit či přímo zhatit a ostatně se to v minulosti i mnohokrát stalo a ani jedno z dřívějších příměří nevydrželo. A tyto faktory najdeme u obou aktérů asymetrického konfliktu, kde je ale principiálně vždy důležitější hlavně přístup ze strany asymetricky silnějšího aktéra. A případy, kdy Izrael situaci eskaloval, nejsou zdaleka ojedinělé.    

Jak zásadní roli sehrál Donald Trump při zprostředkování dohody?

Z politického hlediska zásadní. Ostatně podle něj se i celý plán jmenuje, takže se symbolicky jeho jméno stalo garantem tohoto plánu, i kdyby vlastně nenapsal z jeho znění ani čárku. Zároveň je za zprostředkováním příměří i spousta práce mnoha dalších diplomatů, vyjednavačů, operativců tajných služeb a mnoha dalších "neviditelných" osob. A nejsou to také zdaleka jen Američané, ale i řada osobností z blízkovýchodního regionu - Izraelci, Palestinci, Egypťané, Katařané a další.   

Co je podle vás motivací Trumpa angažovat se v této věci?

Trump dlouhodobě mluví o tom, jak světu "přinese mír" (a sobě Nobelovu cenu míru, po které až dětsky prahne), ale zatím se mu to zoufale nedaří. Stačí se třeba podívat na jeho mírové snahy mezi Ruskem a Ukrajinou. Takže potřebuje na tomto poli nějaký úspěch. Konflikt v Gaze také hodně rezonuje mezi částí Američanů, takže i doma mu to může přinést jisté body. Zároveň jsou Trumpovy osobní ekonomické zájmy hodně napojené na Blízký východ, hodně pak na Saúdskou Arábii. Ta dává najevo, že je izraelským postupem v Gaze dlouhodobě pobouřena a zastavila jednání o normalizaci vztahů Izraelem. I to byl další Trumpův diplomatický sen, který začal Abrahámovskými dohodami už v jeho prvním období.   

Proč strany konfliktu nyní souhlasily s mírovým plánem? Může to svědčit o nějaké vyčerpání, oslabení?

Ano, může. Izraelská armáda je technicky jedna z nejlepších na světě, přesto není schopná během dvou let obsadit teritorium o rozloze Bratislavy, navíc v podstatě geometrického tvaru. U toho navíc spáchá násilí, které má podle řady relevantních hlasů, včetně izraelských, genocidní charakter. Izraelská společnost je rozštěpená konfliktem i netanjahuovskou politikou jako nikdy atd. Také Hamás je v troskách a prostí obyvatelé Gazy si přejí návrat k alespoň o něco snesitelnějšímu a důstojnějšímu životu. Dobře také vědí, že je - a hlavně jejich děti - stávající konflikt poznamenal na generace.        

Jaký vliv může mít tato dohoda na politické postavení izraelského premiéra Netanjahua?

To se brzy dozvíme, protože tlak nábožensko-nacionalistických extremistů, které si Netanjahu přivedl do vlády, aby si zajistil politické přežití, bude nyní mimořádně silný a bude ho politicky ohrožovat. Netanjahu bude bezesporu kalkulovat a lavírovat, bude se ale muset přizpůsobit i Trumpovu tlaku - a u toho také uvidíme, jestli bude setrvalý, nebo bude Trumpovi stačit pár týdnů vratkého příměří na efekt ukázky jeho "mírotvorby" a pak se znovu vrátí situace "nekonečného konfliktu", přičemž si to Trump sám nějak zdůvodní. 

Aktualizovaná verze rozhovoru pro ČTK z 9. 10. 2025