 |
| Mapa aktuální situace v Gaze (zdroj: UN OCHA) |
Obyvatelstvo pásma Gazy se nachází v katastrofální
humanitární situaci. Desítky tisíc lidí přišly o život, statisíce byly zraněny
či přišly o základní existenční zázemí. Obzvláště děti čelí traumatům, která je
poznamenají na celý život. Probíhající boje v troskách největšího města pásma
katastrofu dále prohlubují a současně živí hněv a odpor vůči izraelské okupaci
na dlouhá desetiletí dopředu. Izraelská vláda tak svým postupem riskuje, že
položí základy pro „Hamás 2.0“. Ostatně ale i současný Hamás byl důležitou
Netanjahuovou figurou v šachovém gambitu rozdělit Palestince a posílit
jejich extremisty – ještě před 7. říjnem 2023 mu Izrael umožnil transfer
vysokých částek z Kataru, které byly následně využity mimo jiné i k přípravě
útoků.
Nevole ohledně počínání vlády v izraelské společnosti
sílí. Stovky tisíc Izraelců protestovaly za příměří. Jak byste charakterizoval
současné nálady ve společnosti? Lze očekávat další protesty či jiné společenské
otřesy?
Část izraelské společnosti je na vládu premiéra Netanjahua rozhněvaná. Víkendových protivládních demonstrací se podle odhadů
účastnilo až přes dva miliony lidí. Nejsem si ale jistý, zda to bude stačit k
politické změně. Opozice proti Netanjahuovi je dlouhodobě roztříštěná a premiér
má stále oporu v části společnosti, která jej dlouhodobě a konzistentně podporuje. Navíc systematicky
oslabuje instituce, které by mohly jeho moc ohrozit. Jeho pozice je proto
paradoxně pevnější než těsně před 7. říjnem 2023, kdy probíhaly bezprecedentně
silné protesty.
Izraelský ministr obrany nařídil povolat 60 tisíc
záložníků. Studie provedená Agam Labs na Hebrejské univerzitě ovšem ukazuje, že
ochota bojovat mezi vojáky je nyní nižší, než bývala. V jakém stavu se nyní
izraelská armáda nachází? Co rostoucí neochota znamená pro její další počínání
v Gaze?
Povolávání desítek tisíc záložníků představuje pro
izraelskou ekonomiku obrovskou zátěž. Současně s prodlužováním války klesá i
vůle vojáků bojovat, zejména pokud nevidí – a teď to formuluji z pohledu
izraelských vojáků – jasné cíle a výsledky. Roste počet případů
posttraumatických poruch, depresí a sebevražd, zároveň klesá ochota sloužit v
armádě, kterou mnozí vnímají jako nástroj extremistické vlády. Tyto problémy
zatím nejsou systémové, ale mají tendenci postupně narůstat a oslabovat
celkovou efektivitu ozbrojených sil.
Je reálné, že by se Netanjahu vrátil k plánu povolat
členy ultraortodoxních komunit?
Debata o odvodech charedim do armády je především politickým
tématem a také trochu humbukem. V praxi má jen málo vlád skutečný zájem masově
povolávat tuto silně demotivovanou část společnosti. I kdyby k tomu došlo,
mnoho charedim raději riskuje krátkodobé vězení, než aby sloužili. Výsledkem by
proto byla buď armáda s demotivovanými branci, nebo finančně nákladné věznění.
Politické strany téma ale neustále otevírají – tlačí na něj krajní pravice i
sekulární část společnosti, která ortodoxní Židy často vnímá jako
„parazitickou“ skupinu. Jde tak o dlouhodobý kulturně-politický konflikt, který
je v izraelské společnosti přítomný od dob prvního premiéra Davida Ben Guriona
a jen obtížně se řeší.
Krajně pravicoví spojenci premiéra Netanjahua usilují o
to, aby na příměří nepřistoupil. Jaké další názory se objevují na izraelské
politické scéně?
Vedle krajní pravice, která odmítá jakékoli příměří,
existuje i řada opozičních hlasů volajících po jeho uzavření. Tyto hlasy však
dnes nemají dostatečnou politickou sílu. Netanjahu zůstává zkušeným politickým
hráčem, který dokáže využít slabin izraelského politického systému a často
obstojí i proti většinovému mínění společnosti.
Řada zahraničních aktérů Izrael kritizuje. Může
mezinárodní tlak přispět k tomu, že premiér Netanjahu přijme ústupky?
Mezinárodní tlak by určitě mohl hrát roli, ale musel by být
mnohem silnější než doposud. Klíčovým faktorem jsou Spojené státy – od současné
administrativy však zatím zásadní tlak nepřichází. Evropská unie sice disponuje
určitými ekonomickými pákami, jejich účinnost ale oslabuje nejednotnost
členských států, přičemž například Česká republika nebo Maďarsko často
torpédují společné iniciativy.
Plánovaná výstavba v oblasti E1 by měla zásadní geopolitické
dopady. Jednak by dokončila fyzickou bariéru mezi severní a jižní částí
palestinských území na Západním břehu a tím ještě více narušila jejich už tak
roztříštěnou územní kontinuitu. Zároveň by dokončila prstenec izraelských osad
kolem Východního Jeruzaléma a znemožnila další urbanistický rozvoj palestinské
části města. Tento krok je proto vnímán mezinárodním společenstvím jako
pokračování porušování mezinárodního práva ze strany izraelských vlád.
Jaká je šance, že se podaří domluvit na příměří?
Šance existuje, ale spíše se zdá, že izraelská vláda sází na
„endgame“ – tedy na další rozsáhlou operaci proti Hamásu. Ta však podle všeho
situaci nevyřeší a může ji naopak ještě zhoršit. Premiér Netanjahu vnímá
neúspěch současných vojenských operací spíše jako důvod k jejich prodlužování.
Dlouhá válka se tak pro něj stává nástrojem, jak si udržet moc.
Hamás vzkázal, že souhlasí s podmínkami šedesátidenního
příměří. Podle jednoho z arabských zprostředkovatelů ustoupil
z drtivé většiny požadavků, které vznášel ještě v červenci během
rozhovorů v Kataru. Co to svědčí o stavu, ve kterém se nyní nachází?
Politické šachy nehraje jen Netanjahu, ale také Hamás. Ostatně jeho vedení nese nemalou část odpovědnosti za utrpení obyvatel Gazy od 7. října 2023. Zároveň však není jasné, kdo má v současné době v organizaci rozhodující slovo a jakou má reálnou kontrolu nad situací v Gaze. I pokud by příměří bylo dojednáno, existuje riziko, že některé frakce Hamásu či místní klany a ozbrojené skupiny – mj. některé z nich mají vazby i na Izrael – jej nebudou respektovat. I to může být součástí kalkulace obou stran.
Vyšlo na Seznam Zprávy, 21. 8. 2025
Žádné komentáře:
Okomentovat