1. Jaký význam má uznání Státu Palestina v této chvíli?
V současnosti představuje uznání Palestiny především symbolické gesto významných členů mezinárodního společenství, reagující na mimořádně brutální a dlouhodobou izraelskou vojenskou operaci v Pásmu Gazy, kterou dnes už i řada Izraelců označuje za genocidní. Tato operace nejenže ani po více než roce a půl nedosáhla svých deklarovaných cílů, ale zároveň si vyžádala více než 60 000 obětí na životech, desítky tisíc zraněných, rozsáhlá traumata a nevyčíslitelné materiální škody, přičemž vyústila v jednu z nejzávažnějších humanitárních krizí současnosti.
Izraelská vláda vedená Benjaminem Netanjahuem zároveň signalizuje úmysl anektovat části Západního břehu Jordánu, kde přitom – byť omezeně – stále fungují mezinárodně uznávané struktury Palestinské autonomie. Uznání Palestiny tak v této situaci reaguje nejen na dění v Gaze, ale i na snahy o faktickou likvidaci palestinské samosprávy na Západním břehu.
Je však třeba také zdůraznit, že současná deklarace o uznání ze strany řady západních zemí nepředstavuje žádné zázračné řešení. Mírový proces 90. let, koncept dvoustátního uspořádání i samotné fungování palestinské autonomie mají své velké slabiny, nicméně představují jediný rámec, na němž panuje široký mezinárodní konsenzus a který byl v minulosti akceptován jak izraelskými, tak palestinskými představiteli (dokonce s nevolí i Benjaminem Netanjahuem během jeho prvního premiérského období 1996-99). Uznání Palestiny dnes proto není srovnatelné s deklarací palestinské nezávislosti z roku 1988, která se stále děla v rámci studené války a palestinská území byla kompletně okupována. Od 90. let totiž existují instituce palestinské autonomie, jež by bylo možné – byť s obtížemi – transformovat ve funkční státní strukturu.
Netanjahu navíc označil snahy o uznání Palestiny za „posilování obludného terorismu Hamásu“. Tento výrok je však z mnoha hledisek nepravdivý a demagogický: Hamás nikdy dvoustátní řešení ani mírový proces neuznal a země, které Palestinu uznávají, se od této organizace jednoznačně distancují.
2. Jak vnímáte postoj České republiky, která Palestinu neuznává?
Česká republika se z výroků svých představitelů řadí mezi menší počet světových zemí, které Stát Palestina neuznávají – a dle posledních vyjádření o změně postoje neuvažují. Celá věc je ale složitější, protože se jedná hlavně o český postoj de facto, neboť de iure i samotné MZV uvádí, že v České republice funguje uznaná diplomatická mise s názvem Velvyslanectví Státu Palestina.
Postoj České republiky k Izraeli je dlouhodobě silně jednostranný, v některých ohledech až servilní, a nereflektuje vývoj izraelské politiky směrem k náboženskému a krajně pravicovému extremismu, který se v posledních dekádách výrazně prohlubuje. Podrobněji viz také článek. Tento přístup zároveň odhaluje dvojí metr české diplomacie – například v porovnání s Ukrajinou, kde ČR správně odsuzuje porušování mezinárodního práva a zabíjení civilistů, zatímco vůči Izraeli uplatňuje výraznou míru tolerance a nečinnosti.
Tato nevyváženost izoluje Českou republiku v rámci Evropské unie i širšího mezinárodního společenství. V otázce Palestiny se Česko ocitá spíše na okraji evropského postoje, bok po boku států jako je Maďarsko pod vedením Viktora Orbána. Taková pozice oslabuje naši důvěryhodnost v zahraniční politice a může v budoucnu ztížit schopnost České republiky působit jako vyvážený a důvěryhodný aktér na mezinárodní scéně.
Aktualizované odpovědi deníku E15, kde se objevil ale jen jejich zlomek. Zde celé znění.
Žádné komentáře:
Okomentovat