Tom Segev exkluzivně na Blízkovýchodních stránkách!

Tom Segev exclusively for the Middle Eastern Pages! - English version will follow soon. 

Tom Segev (*1945) patří mezi nejznámější izraelské historiky. Přestože je to už starší pán, stále je považován za tzv. "nového historika". To byli analytici, kteří v 80. letech začali zkoumat právě otevřené izraelské archivy a svým způsobem začali přepisovat dosavadní izraelské dějiny. Ty byly do té doby postaveny hodně na národní mytologii a patosu. Když o svých výsledcích začali "noví historici" psát, čtenáři se začali dozvídat o různých detailních souvislostech politického dění v oblasti, které dost často nekorespondovaly s oficiálním obrazem. Na jejich hlavu se tak snesla řada chvály i kritiky. Tom Segev patří mezi ty nejuznávanější z nich - jeho knihy "Sedmý milión: Izraelci a holocaust" (2000), "Jedna Palestina, kompletní: Židé a Arabové pod britským mandátem" (2000) se staly světovými bestsellery. Letos vyjde Tomu Segevovi překlad jeho knížky o Šimonu Wiesenthalovi i v češtině. Níže uvidíte malou část rozhovoru s ním, který jsem pořídil během nedávného pobytu v Jeruzalémě. Celý rozhovor vyjde v souvislosti s publikací jeho knihy v češtině a upozorním na něj na Blízkovýchodních stránkách.    

...

Jak hodnotíte postoj izraelské vlády vůči arabskému jaru? Myslíte si, že se zachovala prozřetelně, když změny v arabském světě nepodpořila a spoléhala až příliš na zavedený status quo v oblasti? Nemohla si svou podporou změnám více naklonit případné nové režimy a také prosté lidi v arabských zemích?

Nevím jestli je to otázka diplomacie. Myslím si, že nejlepší bylo dění nekomentovat a čekat na to, co bude. A je pravda, že izraelští politici obecně mluví až příliš často, ke všemu mají potřebu se vyjadřovat a to stejné platí i pro izraelské diplomaty. Myslím si, že pro izraelskou diplomacii bylo arabské jaro velmi těžká zkouška – nešlo prostě ukázat Mubarakovi záda co nejdříve jak to šlo, protože nebylo dlouho jasné, jestli bude zbaven moci. V arabském jaru je velmi těžké vystopovat hlavního vítěze a v blízkovýchodní politice platí, že byste měli podporovat vítěze. ...

...

Co říkáte tomu zvláštnímu jevu, že někteří radikálně pravicoví evropští politici a dřívější antisemité – např. z Rakouska, Belgie i odjinud – dnes přijíždějí do Izraele, setkávají se zde dokonce s některými politiky a vojáky a mluví o Izraeli velmi obdivně?

Slyšel jsem o tom, určitě se ale nedá říci, že by to byli typičtí přátelé Izraele. Je to ale každopádně dost podivné. Na druhou stranu Izrael má víc přátel, než si mnozí lidí myslí. A tito izraelští přátele jsou velmi rozmanití: od fundamentalistických křesťanů v USA až po jednu skupinu v Japonsku, která miluje Izrael. Izrael má zkrátka dobré vztahy s mnoha zeměmi a já rozhodně necítím, že by Izrael byl izolovaný, jak se někdy říká a ani nemám pocit, že by nás všichni nenáviděli. Dokonce i řada kritiky ze Západu, která na Izrael přichází, není ve skutečnosti protiizraelská, ale je míněna dobře. Například velmi často je kritizována politika izraelské vlády, ale to přece neznamená, že to je kritika existence Izraele jako takového! Ba naopak, někdy může být taková kritika i výrazem proizraelských postojů.  

V České republice je to stále s kritickým informováním o Izraeli trochu problematické. Prakticky každá kritika Izraele je přinejmenším podezřelá, zda-li nejde o nějakou jinou skrytou agendu...

I v tomto případě by mělo platit to, co jsem zmiňoval. Opravdu si nemyslím, že by byl Izrael izolovaný a to ani skrz kritiku, která se na Izrael často snáší. Myslím si, že by situace v Izraeli byla ve skutečnosti mnohem horší, kdyby na nás nedohlížel svět. A to neplatí jen pro Izrael, ale i pro další země. Vždyť třeba právě lidská práva jsou něčím, co může být chráněno spíš zvenčí než zevnitř.    

...

Když se zamyslíte nad tím, jak by mohl Izrael vypadat za dvacet let...

Já se vždycky spletu když se snažím něco předpovědět! (směje se) Kdyby se mě například před čtyřiceti lety někdo zeptal, jestli bude dnes mír na Blízkém východě, tak bych řekl: „No samozřejmě!“. Opravdu nevím co tu bude za dvacet let a radši se nebudu pokoušet o žádné proroctví. Vždycky mě překvapí, co se tu vlastně semele.

...