Laboratoř pro budoucnost: Londýn

(původní článek je z roku 2009 a na několika místech jsem ho editoval a aktualizoval)

Londýn je v první řadě západním velkoměstem a jedním z center okcidentální kultury. Na druhou stranu Británie a její metropole nikdy nebyly typickými ukázkami toho, co je „evropské“; vzhledem ke koloniální minulosti britského impéria je hlavně metropole už dlouho především originální a svébytný svět. A nyní se tam můžeme výstižně setkat s fenomény, jichž si v povodí Labe a Moravy zatím tak dobře nevšímáme.

Londýn je v tom obzvlášť zajímavou laboratoří. Přistěhovalci v něm už tvoří více než čtyřicet procent obyvatel. Londýn býval centrem říše, nad níž slunce nezapadalo. Má tak k přistěhovalectví předpoklady. Řada lidí z bývalých kolonií měla na Británii vazby, případně přišla z ekonomických nebo politických důvodů. V dnešním Londýně však narazíme i na nové a výrazné komunity s jinou minulostí. Nikdo dnes nemůže v Londýně přehlédnout Poláky. Přijeli hlavně za prací, jsou schopní žít velice skromně a vydělat si tak slušné peníze. Mnoho z nich se vrátí zpět, ale hodně jich zapustí v Británii kořeny a pozmění podobu zdejší společnosti zase trochu jiným směrem. V londýnských restauracích už běžně dostanete točené polské pivo a supermarkety mívají speciální oddělení na polské výrobky včetně zelí, bigosů a jiných potravin.

Londonistán

Termín „Londonistán“ se vynořil relativně nedávno mezi různými novináři a kritiky „islamizace Evropy“. Můžeme ho vnímat i s trochou humoru a nadsázky, neboť v dnešním Londýně narazíte na islám na každém kroku. Z médií zná většina lidí zřejmě hlavně negativní aspekty „londýnského islámu“, jako atentáty z roku 2005 či Abú Hamzu alias „kapitána Hooka“. Tento nepřehlédnutelný radikální islamista, který přišel jako mudžáhid v Afghánistánu o svou pravačku a jedno oko, proslul nenávistnými projevy v londýnské mešitě ve čtvrti Finsbury.

Zní to jako fráze, ale zaslouží si opakovat: podobně jako v mnoha jiných částech světa, žije i většina londýnských muslimů mírumilovným životem. Řada z nich je sekularizovaných a potkáte zde například mnoho muslimských žen, u nichž je jejich hidžáb či oděv v prvé řadě elegantním módním doplňkem. Londýnští muslimové jako celek jsou však značně strukturovaní etnicky i nábožensky (většina z nich pochází z indického subkontinentu, je zde i mnoho Arabů a Turků) a u některých skupin muslimů je už podle oděvu patrný jejich příklon k náboženskému fundamentalismu. Z množství tamějších mešit je nejznámější Centrální londýnská mešita v Regent’s Parku; honosí se zlatou kopulí a místem až pro pět tisíc věřících. Že se k ní blížíte, poznáte podle nápadně se zvyšujícího počtu „bobbies“ – policistů. Nutno říci, že prakticky ve všech londýnských mešitách se dnes snaží chovat k příchozím vstřícně, neboť muslimové jsou si vědomi svého mediálního obrazu ve světle současného terorismu.

Orientalista Jan Šnaidauf, se kterým jsme prováděli v místních mešitách průzkum, vyprávěl úsměvnou historku, když navštívil nedávno kontroverzní mešitu ve Finsbury a zeptal se na „kapitána Hooka“, nestačil ještě ani doříci otázku a dostalo se mu odpovědi: „We have a completely new management!“ (Abú Hamza v té době čekal ve vazbě na vydání z Británie do ciziny).

Do Centrální mešity dochází široké spektrum muslimů. Například hned u vchodu se nás ujal horlivý Albánec původem z Makedonie, jemuž šlo těžko vysvětlit, že „sekulární člověk“ nemusí být synonymem pro „ateistu“ ani „demokrata“. Hlavní imám mešity nám přátelsky podal ruku a jedna náboženská studentka nás pozvala na mezireligiózní setkání. Podobně jako jiné mešity, i tato slouží coby centrum společenského života, kde najdete studovny, knihkupectví, obchod s islámskými proprietami či levnou halal kantýnu (halal je muslimskou obdobou židovského košer).

Poněkud odlišná je atmosféra v další velké mešitě – ve východolondýnské čtvrti Whitechapel. Tam je většina věřících na bohoslužbě evidentně daleko více nábožensky vyhraněna; v okolí pak zahlédnete mnoho žen zahalených podle těch nejpřísnějších tradičních pravidel, dokonce více, než vyžaduje muslimská víra. A ve zdejším knihkupectví spatříte knížky, které byste v Centrální mešitě zřejmě nenašli. Třeba základní dílo radikálního islamismu Milníky od Egypťana Sajjída Kutba. V mnoha muslimských zemích je tato "bible" radikálního islamismu zakázána. (V ČR nedávno vyšel komentovaný překlad od M. Mendela) 

Malý Jeruzalém

V Londýně se nachází i několik míst s výraznou židovskou komunitou, hlavně čtvrti Stamford Hill a Golders Green. Oproti ostatním evropským zemím jsou Británie a Londýn výjimkou v tom smyslu, že židovská komunita tady nebyla poškozena či zničena druhou světovou válkou. Narazíte zde na nejrůznější skupiny ultraortodoxních židů, košer obchody, synagogy a náboženské školy. Židé tu žijí v těsném sousedství s muslimy, sikhy a dalšími londýnskými přistěhovaleckými komunitami.

Problémy se již vyskytly, ale zatím nikdy nepřekročily únosnou míru a tito lidé nejsou zdaleka tak zpolitizovaní jako jejich souvěrci na Blízkém východě. To je připomínkou staleté (a pro mnohé dnes asi stěží uvěřitelné) tradice mírumilovného soužití židů, křesťanů a muslimů ve významných městech, jako byly například Damašek, Bagdád či Sarajevo. Politické ideologie dvacátého století, které se tu a tam namixovaly s náboženstvím, však tuto toleranci prakticky smetly.

Oči otevřené 

Britská imigrační politika funguje odlišně než například francouzská a je daleko volnější. Nesnaží se přetavit příslušníka cizí kultury na Zápaďana, ale spíš respektuje odlišnost jeho kultury při jisté nadřazenosti kultury anglické. Tento přístup však v posledních desetiletích poněkud přerostl britským úřadům přes hlavu. Zjistily, že v zemi volně působí řada různých radikálů, hlavně z muslimského prostředí. Mnozí z nich by v domovských zemích dostali těžký trest. V nejhorší podobě tento přístup přinesl odezvu v podobě londýnských atentátů v roce 2005, ve zmařeném útoku na letadla několika leteckých linek či v působení řady radikálních duchovních.

V České republice kvůli historickým i politickým okolnostem asi nikdy situace nedospěje tam, že by země získala úplně multikulturní podobu. Nicméně přistěhovalci jsou u nás stále viditelnější. Nejde jen o „tradiční“ Vietnamce či Ukrajince. Stačí se projít po ulicích velkých měst a uvidíte více muslimů než dříve, spatříme nové halal obchody, turecká bistra a košer restaurace. V Brně před deseti lety vznikla první česká mešita. Dnes už ji navštěvuje tolik věřících, že se zřejmě bude stavět mešita nová. V Praze zapustila kořeny ultraortodoxní židovská skupina Chabad atd. Stačí mít otevřené oči a sledovat malé proměny kolem sebe. Tím spíš mohou být zkušenosti Londýna i dalších evropských multikulturních velkoměst pro nás poučením – inspirativním i varujícím.

21. 2. 2009, Autor: M.Č. vyšlo v MFd - Kavárna

Místa v Londýně vhodná pro politologickou, religiózní, hřbitovní i jinou turistiku: 

East End: 

Brick Lane - mix Bengálců a hipsterů poblíž bývalého pivováru Truman. Přímo na Brick Lane je mešita, která byla původně kostelem a následně synagogou. Celá oblast byla původně židovskou čtvrtí, ale zdejší struktura obyvatelstva se výrazně změnila. Když budete hledat, najdete zde spousty starých synagog a různých židovských památek. Několik jich je v místech, kde působil Jack Rozparovač. 

Nedaleko od Brick Lane je Spitalfields market. Vetešnictví, hipstrárny, trošku se to podobá sortimentem Camdenskému trhu.

Kousek od Brick Lane je také Whitechapel mosque, což je druhá největší londýnská mešita a kolem spousty muslimských obchodů, butiků, bank atd. promixovaných s britskými hospodami.

Zajímavé jsou nástěnné malby - murály - v Cable Street, kde došlo před druhou světovou válkou k obrovské bitce mezi britskými antifašisty (hlavně židy, komunisty, Iry a dalším osazenstvem East Endu na straně jedné), britskými fašisty vedených Oswaldem Mosleyem a Metropolitní policií. Antifašisté zablokovali průvod 5000 nácků pochodujících od Bethnal Green (tradiční oblast londýnských fašistů) a i přes několikatisícovou policejní ochranu fašistů a policejní brutalitu pochod zablokovali a rozzuřený Mosley nakonec opustil scénu. Inu "Londýn blokuje" :)

Současné židovské čtvrti:

Asi nejžidovštější částí dnešního Londýna je Stamford Hill osídlený hlavně charedim (ultraortodoxními Židy) - hlavně pak Satmarskými chasidy a taky trochu Lubavičskými chasidy.

Golders Green je další čtvrť s výrazně židovským osídlením. Žije zde ale i celá řada dalších komunit - muslimové, Koptové (je zde i koptský kostel), Vietnamci atd.

To be continued, maj frend.

Druhý nejrozšířenější jazyk v Londýně. 

Fotbalová loajalita. 

Etnická hustota. 

Nejrozšířenější jména.