Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v neděli konečně vyslovil spojení ,,palestinský stát". Vzápětí ale jeho vytvoření podmínil omezeními, která se s tradičním chápáním státu neslučují. ,,Jeho" palestinský stát nemá mít právo na vlastní armádu a plnou zahraniční politiku. Analytici se shodují, že z hlediska mírového procesu premiérův projev převratný nebyl. Může ovšem znamenat, že izraelská pravicová vláda bude schopna přijmout pod tlakem USA další ústupky.Více v článku v deníku E15.
Návrh mírové dohody mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou
OdpovědětVymazat1. Izrael se stáhne z veškerého území West Bank za linií z roku 1967. Bloky osad v bezprostřední blízkosti zelené linie (čili nikoli například Ariel) budou řešeny po dohodě s palestinskou samosprávou formou výměny území v poměru 1:1, pokud s tím bude palestinská správa souhlasit. Jordánské údolí bude pod kontrolou Palestinského státu, který se případně může dohodnout s Izraelem o pronájmu půdy pro radarové stanice.
2. Výměnou za to si Izrael ponechá kontrolu nad Jeruzalémem až po Staré město. Čtvrti a osady, které se nacházejí na východ Starého města připadnou Palestincům, budou oficiálně přejmenovány na Východní Jeruzalém a stanou se hlavním městem Palestinského státu. Správa vrcholu Chrámové hory s mešitami připadne izraelským Arabům, tedy nikoli Palestincům ani Jordáncům nebo dokonce Saúdům.
3. Palestinští uprchlíci, po obdržení nějaké finanční kompenzace, budou moci odejít do budoucího Palestinského státu anebo zůstat v arabských zemích, tedy nikoli vrátit se do Izraele. Izrael přijme pouze malé procento uprchlíků v rámci scelování rodin (nejbližší příbuzní).
4. Problém v Gaze si Palestinci musí separátně vyřešit mezi sebou. Blokáda se uvolní, ale po dohodě s Egyptem bude zaveden tvrdý sankční režim - každá vystřelená raketa nebo minometný náboj bude stát Gazu 30 dní uzavřených hranic.
5. Po uzavření mírové dohody mezi Izraelem a Palestinou arabské státy plně normalizují styky s Izraelem tak, jak se zavázali v Arabské mírové iniciativě, a jako plnoprávné občany přjmou ty palestinské uprchlíky, kteří se u nich rozhodnou zůstat.
Co tomu říkáte? :-) Podle mě je to celkem vyvážené k oběma stranám, které se obě musí něčeho vzdát aby tím něco získaly.
V zásadě dobrý až na bod 4. To je pořád ta stejná politika kolektivní viny za terorismus. Konstruktivních mírových návrhů, které řešily otázky finálního statusu bylo už docela dost (Ženevská mírová iniciativa, plán Ajalon - Nusajbe ad.), takže se určitě blízkovýchodní mírotvůrci mají čím inspirovat. Problém je, že neexistuje politická vůle je uskutečnit a navázanost izraelské politiky na různé nátlakové skupiny (např. osadníky), ale někdy i politici samotní (Šaron), tyto plány odsuzuje k neúspěchu...
OdpovědětVymazatTakže vy se domníváte, že větší díl viny za neúspěch všech těcho mírových návrhů spočívá na straně Izraele než na straně Palestinců? Ono je pravda, že historicky všechny izraelské vlády, dokonce i Rabinova, která byla dohodě nejblíže, ve stejnou dobu, kdy mluvily o míru, zároveň také pilně stavěly osady, takže činy byly v rozporu se slovy. A co palestinská správa? Chce vůbec samostatný stát nebo jí součásný stav spíše vyhovuje?
OdpovědětVymazatA jak byste řešil vy bod 4 (Gazu)?
Izraelsko-palestinský konflikt (nikoliv však konflikt Izrael-arabské země) je od svého počátku asymetrický a arabské státy velmi často spíš palestinské otázky využívaly ve svůj prospěch, než by Palestincům opravdu účinně pomáhaly. Myslím, že palestinské správě možná některé aspekty současné situace vyhovují (např. izraelský tlak na Hamás), ale jako celek by ji určitě vyhovoval spíš stav samostatnosti.
OdpovědětVymazat