úterý 15. června 2010

ICEJ - Podivný boj proti antisemitismu - ICEJ:A Strange Struggle against Anti-Semistism

This article is focusing generally on ideology and activities of Christian Zionist organization ICEJ (International Christian Embassy in Jerusalem) and activities of Czech branch of ICEJ in particular. 

Boj proti nenávisti vůči skupinám obyvatel je záslužná věc – a pro boj proti antisemitismu to vzhledem k našim zeměpisným šířkám platí ještě výrazněji. V Evropě i České republice působí řada organizací, sdružení i osobností, které na tento fenomén upozorňují. V tomto článku se zaměřuji hlavně na přístup u nás na tomto poli velmi aktivní mezinárodní organizace, která používá zkratku ICEJ (písmena jsou akronymem pro International Christian Embassy Jerusalem – „Mezinárodní křesťanské velvyslanectví v Jeruzalémě“). ICEJ u nás organizuje nejrůznější konference, pochody proti antisemitismu (naposledy například průvod, který se konal 18. dubna 2010 v Praze) podpisové akce, různá debatní setkání o antisemitismu či o současném Izraeli. ICEJ si u nás vytvořila také velmi dobré politické kontakty a jejich akcí se nezřídka účastní i izraelští diplomaté, přeživší holocaustu či vysocí představitelé naší politiky, jako např. předseda senátu Přemysl Sobotka nebo pražský ex-primátor Pavel Bém.

Přijmi křest nebo zhyň

Až doteď je vše jasné, či alespoň vcelku srozumitelné. Nezasvěcený člověk však bude možná překvapen, když se dozví více o ideologii a poslání organizace ICEJ samotné (čímž nechci říci, že se nedomnívám, že mnoho členů ICEJ nemyslí své činy i poslání naprosto čestně a upřímně). Již např. samotný název organizace vyvolává na první pohled dojem, že se jedná o ekumenickou křesťanskou organizaci, kterou ovlivnila negativní historická zkušenost Židů s antisemitismem (a to zvláště ve 20. století) a která případně reflektuje i ne vždy zrovna pozitivní vztahy mezi křesťany a Židy v historii: Oblíbeným argumentem křesťanského antijudaismu (na který postupem času navázal moderní antisemitismus) bylo obviňování Židů ze strany křesťanů za kolektivní zodpovědnosti za ukřižování Ježíše. Na to se v průběhu staletí „nabalovala“ i různá další obvinění – ze znesvěcování hostií, z vražd křesťanských panen pro židovské náboženské rituály, z trávení studní a z dalších bludů. Je tak určitě chvályhodné, když se dnešní křesťané pokoušejí reflektovat historické chyby vůči Židům právě třeba bojem proti současným formám antisemitismu. ICEJ však univerzální křesťanskou organizací takového typu není, a tak její název, který vyvolává dojem, že by mohla být pomyslným „velvyslanectvím a poselstvím dobré vůle dnešních křesťanských církví v Jeruzalémě“ je pro nezasvěcené lidi matoucí.
Ve skutečnosti patří ICEJ ke specifické odnoži křesťanství, která je religionisty a teology spojována s pojmy „křesťanský sionismus“ a „evangelikalismus“. Křesťanský sionismus věří, že když dojde ke shromáždění všech Židů na Siónu (tedy v interpretaci současných křesťanských sionistů v dnešním Státu Izrael), dojde k druhému příchodu Ježíše na Zemi. Malcolm Hedding, výkonný ředitel současné ICEJ, v tomto ohledu uvádí: „Až se Izrael duchovně obnoví, tato obnova bude spouštěcím mechanismem pro návrat Ježíše. Blízkovýchodní konflikt se tedy vlastně týká vykoupení Izraele. Týká se Hospodinova trůnu na Siónu a Dítěte, jehož osudem je vládnout národům železným prutem. Toto je základ biblického sionismu a naší podpory Izraele.“ ICEJ také zmiňuje Zachariášovo proroctví, podle kterého se před Soudným dnem shromáždí všechny národy v Jeruzalémě a oslaví společně svátek stánků (židovský svátek sukot). Drobný háček však vězí v tom, že křesťanští sionisté věří také v to, že až přijde Soudný den, budou muset Židé shromáždění na Sióně buď přijmout křest, nebo zahynou.
Do evangelikalismu lze velmi zjednodušeně zařadit moderní varianty křesťanského fundamentalismu, považující křesťanskou Bibli za jediný zdroj víry a vidící svět nezřídka v černobílých manicheistických kategoriích. Samotní křesťanští sionisté jsou dnes zřejmě nejvlivnější ve Spojených státech, kde si v posledních desetiletích získali výrazný vliv v americké domácí i zahraniční politice.

Organizace ICEJ v sobě spojuje prvky křesťanského sionismu i evangelikalismu. V praxi to znamená jak vcelku nekritickou podporu izraelské politiky, zvláště nábožensky-pravicové, tak sledování vlastní agendy – to můžou být například konverzní aktivity vůči Židům. Nekritická podpora Izraele se může projevovat v praxi třeba přímou podporou židovských osadníků na okupovaných územích, kdy dává současnou izraelskou politiku osadnictví do souvislosti s biblickými proroctvími. Konkrétněji je to například podpora osadě Emmanuel na Západním břehu. Naopak k izraelským vládám, které se pokoušejí o územní kompromis (jako byla třeba vláda Jicchaka Rabina v době mírového procesu v 90. letech minulého století), má ICEJ postoj více zdrženlivý.
K izraelsko-palestinskému konfliktu zastává ICEJ značně jednostranné postoje, ze kterých je zcela zjevné, kde je „dobro“ a kde „zlo“ (postoje ICEJ k Blízkému východu či k podrobnějšímu poznání její teologie podrobněji zmiňují články na českých stránkách http://www.icej.cz/ či četba časopisu „Slovo z Jeruzaléma“). Není třeba více rozvádět, že izraelsko-palestinský konflikt stěží snese podobná zjednodušování a že zde ve skutečnosti stojí dva oprávněné postoje proti sobě, tak jak to ostatně již dávno konstatovali čelní sionisté Chajim Weizmann („Otázka vzniku Židovského státu není rozhodováním mezi dobrem a zlem, ale rozhodováním mezi menší či větší nespravedlností. Nespravedlnost je nevyhnutelná a my se musíme rozhodnout, zda je lepší být nespravedlivý k palestinským Arabům či k Židům“) a Vladimír Žabotinský („Arabové milují svoji zem stejně jako Židé. Instinktivně velmi dobře pochopili záměry sionistického hnutí a jejich rozhodnutí bránit se je naprosto přirozené. Mezi Araby a Židy nedošlo k nedorozumění, jedná se o přirozený spor.“).
Zajímavé jsou postoje k evangelikálům a křesťanským sionistům (tzn. k ICEJ i k dalším skupinám) v dnešním Izraeli. Můžeme zde narazit na pohledy velmi kladné i na výrazně odmítavé. Ty pozitivní jsou víceméně pragmatické v duchu: „Dnes máme výhodnou spolupráci a věci související se Soudným dnem zatím řešit nebudeme“. V dnešním Izraeli tak někdy dochází ke kooperaci mezi křesťansky-sionistickými organizacemi a některými židovskými fundamentalistickými sdruženími, například formou přijímání finanční podpory od křesťanských sionistů (což nemusí být zdaleka vždy jen ICEJ). Tak to činí třeba organizace Ateret Kohanim, které se zabývá vykupováním arabských domů v Jeruzalémě pro židovské osadníky. V Izraeli tyto kontakty často zaštiťuje radikální politik, rabín a židovský osadník v jedné osobě Benny Elon.

V Izraeli je však na křesťanské sionisty nezřídka i velmi tvrdý pohled: Co se konkrétně týká ICEJ, ta má podle izraelské nábožensky-pravicové agentury Aruc Ševa v Izraeli řadu kritiků, hlavně zbožných Židů, kteří se obávají jejích konverzních aktivit. K aktivitám ICEJ se negativně postavil i izraelský vrchní rabinát, který nedávno vydal rozhodnutí, které zakazuje Židům účast na aktivitách ICEJ a jím podobným.
Aktivitami křesťanských sionistů a ICEJ se zabývá podrobně Geršom Gorenberg, izraelsko-americký politický komentátor a uznávaný odborník na vztah náboženství a politiky v Izraeli. Touto problematikou se mj. zabývá v knize „Konec dní – fundamentalismus a zápas o Chrámovou horu“ (The End of Days: Fundamentalism and the Struggle for the Temple Mount, Simon and Schuster Inc., New York, 2000). Gorenberg postoje křesťanských sionistů shrnuje takto: „Židé zahynou nebo konvertují ke křesťanství. Jako Žid nemůžu mít sympatie k někomu, kdo očekává takovýto průběh událostí... Oni nemají rádi nás Židy takoví jací jsme. Oni nás mají rádi jako herce ve své hře – ale to nejsme ve skutečnosti my. A my jsme je ani nežádali, abychom v jejich hře mohli hrát a ta hra ani nekončí z našeho pohledu dobře.“



Vyšlo v časopise A2 č. 12/2010. Ve verzi otištěné v A2 byly použity neautorizované redakční podnadpisy a tištěná verze byla mírně zkrácena.  




Související odkazy:

8 komentářů:

  1. Taky děkuji za článek, o ICEJ jsem si toho sám zjistil dost díky demonstraci 18.4.2010 v Praze. A popravdě jsem se nestačil divit...

    OdpovědětVymazat
  2. Doporucuji podrobny pohled, tento clanek je extremne zjednodusujici...ICEJ v CR je ve velke mire odlisna od ICEJ v Izraeli..kdokoliv se koukne podrobne na aktivity ICEJ V CR, tak stezi muze jeho pusobeni kritizovat, delaji tu dobre veci, netreba se do nich opirat, to je smutne a smesne zaroven.

    OdpovědětVymazat
  3. Smutné a směšné je posílat příspěvky neopřené o jakoukoliv konkrétnější argumentaci a ještě se pod ně navíc ani nepodepsat.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Marku, moc zajímavé. Díky a zdravím. Ondra Klípa

    OdpovědětVymazat
  5. Moc dobře napsané a hlavně pravdivé. Setkávám se s nimi a podobnými při své práci. Milují Židy neskonale a nekriticky, ale jenom proto, aby je mohli napravit a Židé konečně přijali Ježíše.

    OdpovědětVymazat
  6. Mojmir Kallus8. ledna 2012 22:18

    Vážený pane doktore,
    v podstatě mě těší Váš zájem o organizaci, kterou vedu, jehož výrazem je také Váš článek i pravidelná aktualizace odkazů. Přesto mi dovolte pár poznámek, kterými bych rád ulehčil orientaci „nezasvěceným“.
    Mám totiž obavu, že jste si ve svém zápalu některé - nejspíš přejaté - informace neověřil. V článku opakujete mýtus, že hlavní zájem křesťanských sionistů spočívá ve vyhlížení konce světa a je spojen s očekáváním, že Židé buď zahynou, nebo konvertují. To je prostě věcný omyl, alespoň pokud jde o ICEJ. Popisovaná věrouka by mohla být karikaturou tzv. dispenzační teologie, kterou však ICEJ prokazatelně nikdy nezastávala. Neexistuje ani jeden námi publikovaný článek, který by tuto teorii potvrdil.
    Jádrem biblického sionismu, jak mu rozumíme v ICEJ, je porozumění, podle něhož si Bůh vyvolil Abrahama a jeho potomstvo kvůli spáse celého světa. Smlouva s Abrahamem nikdy neztratila platnost a Izrael zůstává vyvoleným lidem, s nímž Bůh sám jedná a jemuž křesťané mají být za co vděčni. To vede k důslednému odmítání substituční teologie, která mezi křesťany byla a leckde ještě je zdrojem antijudaismu. Obnovení židovského státu vidíme v tomto kontextu jako ilustraci Boží věrnosti.
    To ovšem zdaleka neznamená „nekritickou podporu jestřábů“ v izraelské politice ani schvalování všeho, co se v Izraeli děje. Věřte mi, že třicet let práce v terénu nám dává dosti plastický obrázek o každodenní realitě života v Izraeli. Svůj mandát chápeme jako biblický, nikoli politický. V souladu s naším mottem „potěšujte můj lid, praví váš Bůh“ poskytujeme pomoc všem, kdo ji potřebují – Židům i Arabům, věřícím i sekulárním. Naším motivem je pomáhat všem, nejen těm, kteří si myslí totéž co my, a praktickými činy tak ukazovat Židům jinou podobu křesťanství, než na jakou byli po staletí zvyklí.
    Váš článek je koncipován jako varování před nebezpečnou sektou. To má samo o sobě svou legitimitu a já sám souhlasím s tím, že po světě běhá dost nábožensky motivovaných bláznů, před kterými je potřeba se mít na pozoru. Pokládám ale za poněkud nešťastné, že jste se rozhodl strefovat právě do ICEJ. Nemám chuť se hájit, věřím, že nás obhájí naše činy. Bylo by ale fér o nich poctivě informovat.
    Váš článek je velmi jednostranný v tom, že nezmiňuje žádnou skutečnost, která by mohla naznačit, že možná přece jen nejsme takovou bandou extremistů, jak se snažíte vylíčit. Dovolte tedy, abych pár faktů doplnil. Na české scéně léta spolupracujeme s židovskými organizacemi, jmenovitě s Federací židovských obcí. Zkuste se na nás zeptat třeba tajemníka FŽO dr. Tomáše Krause nebo ředitele Židovského muzea v Praze dr. Leo Pavláta. Řadu našich akcí podpořila Ekumenická rada církví. Zkuste se zeptat třeba Pavla Černého nebo Stanislava Pietaka. Na mezinárodní scéně je to obdobné. Za všechny bych zmínil institucionalizovanou spolupráci s Jad Va-šem, velmi váženou izraelskou institucí, kterou Vám jistě nemusím představovat. Ctěný čtenář si jistě udělá obrázek sám.
    Vážený pane doktore, myslím si, že v době vzmáhajícího se extremismu různého zabarvení by bylo škoda vysilovat se vzájemnými zápasy. I při různosti našich politických názorů bychom jistě mohli najít způsob, jak něco konstruktivního dělat. Pokud Vám nešlo pouze o útok, uvítám rozhovor na nějakém vhodném fóru.
    RNDr. Mojmír Kallus
    předseda české pobočky Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat