pondělí 9. května 2011

Spojenectví s Izraelem nestačí


vyšlo v Hospodářských novinách 9. 5. 2011

Po uplynulých měsících, kdy začalo docházet k zcela zásadním proměnám na Blízkém východě, se zdá, že česká zahraniční politika na ně není stále schopná rezolutnějším projevem reagovat. Uznání nad zneškodněním Bin Ládina a jiné samozřejmosti prostě nestačí. V dnešní době transformace Blízkého východu bychom měli jednat rezolutněji. Přes pochopitelně omezenou roli ČR ve světové politice je několik důležitých věcí, kterými můžeme pozitivním hnutím na dnešním Blízkém východě pomoci (pokud možno co nejdříve – je totiž možné, že v průběhu času začnou iniciativu získávat daleko rozporuplnější politické síly) a zároveň tím i posílit a jednat v souladu s našimi i evropskými zájmy: Jsou to například zkušenosti z pokojné transformace od normalizačního autoritativního režimu k demokracii, vědomosti našich konstitucionalistů se sepisováním moderní ústavy a možná i zkušenosti spojené s pokojným rozpadem státu.

Zatím se zdá, že jedinou jistotou naší zahraniční politiky je pozitivní vztah k Izraeli, který může někdy vypadat jako bezmála „český pohled izraelskou optikou“. Dobře to ilustruje výrok ministra obrany Vondry z nedávné Konference o národní bezpečnosti Izraele v Herzliji. Tam Vondra sice uznal, že jsou protesty v Egyptě a Tunisku oprávněné, ale přesto následně prohlásil: „Domnívám se, že občas je lepší dát přednost řízenému vývoji před revolucí s nejistým výsledkem. Nemůžeme si na Blízkém východě dovolit nejistotu, která by ohrozila Izrael, stát s jedinou skutečnou demokracií v regionu“. Přitom je určitě v zájmu nás i našeho spojence Izraele, aby k jediné skutečné demokracii na Blízkém východě přibyly i demokracie další.

Dalším nedávným projevem nerozborného česko-izraelského přátelství bylo i vůbec první pozvání českého premiéra pro izraelského ministerského předsedu. Banjamin „Bibi“ Netanjahu na společné tiskovce s Petrem Nečasem prokázal, jak je skvělý řečník, který nezapře politický um a jisté charisma. Za jeho rozhodnými slovy však úplně zapadlo, že je také jedním z nejkontroverznějších premiérů v historii Izraele. V 90. letech se netajil svým odporem k mírovému procesu a účastnil se tehdy demonstrací, na kterých byly k vidění „oběšené“ figuríny tehdejšího izraelského premiéra – Jicchaka Rabina. Po jeho násilné smrti z rukou izraelského radikála „Bibi“ Rabina vystřídal v premiérském křesle, avšak pod enormním nátlakem USA a se skřípáním zubů musel slevit z opoziční rétoriky a podepsat několik důležitých mírových smluv. Přesto svou pověst jednoho z hrobařů mírového procesu (vedle těch palestinských) potvrdil ve svém druhém – současném premiérském období. Dnes je „Bibi“ opět na koni jako velmi radikální a tvrdý politik a zastánce celým světem tak kritizované politiky výstavby židovských osad.

Určitě – i takového premiéra jako je Netanjahu je zcela legitimní pozvat jako představitele spřátelené země. Ale nemůžou z úst českých politiků otevřeně zaznít i kritická slova na adresu některých jeho postupů? I dobrému spojenci můžeme říci některé nepříjemné věci, kterých by se měl raději vyvarovat. Možná by právě tato kritika od České republiky zapůsobila na dobrého spojence Izrael daleko výrazněji než stejná slova pronesená většinou politiků EU či nevládními aktivisty.
Česká politika by mohla mít zkrátka občas více odvahy, a Blízký východ je toho zářným příkladem. Zde bychom mohli zaujmout nejen jednoznačnější postoji k pozitivním hnutím na měnícím se arabském Blízkém východě, ale i k našemu spojenci Izraeli.

8 komentářů:

  1. Takze zacnu asi takto - Bibi Netanjahu neni vubec kontroverzni, jeho politika je jedna z nejstabilnejsich a to tvrdim, preztoze zdaleka ne se vsemi jeho nazory se ztotoznuji. Kazdopadne prakticky nic se nezmenilo v jeho predstavach o tom, jak ma vypadat spravny, opravdovy mir. Neexistuje v Izraeli politicka organizace, ktera by byla odpurcem mirovych jednani. Existuje ve svete jakasi snaha presentovat izraelskou pravici jako odpurce miru, rasisty a buh vi, co jeste, ale to neni pravda. Netanjahu nikdy nebyl odpurcem mirovych jednani, jak tady popisujete, byl odpurcem nespravneho zpusobu provadeni mirovych jednani, a ostatne se i pozdeji ukazalo, ze zpusob byl pro Izrael opravdu tragickym. Izraelska pravice chce mir stejne tak jako kdokoliv jiny, nesouhlasi ale s cestou ustupku bez zaruk opravdoveho miru, ktera je druhou stranou povazovana za slabost, a jakakoliv odpoved na ustupky ze strany Izraele je teror a dalsi agrese. Chceme mir za mir, ne "mir" za ustupky (vsimete si uvozovek). Dale, to, ze vystavba zidovskych osad je kritizovana svetem, jeste neznamena, ze je to spravedliva kritika. Svet jiz kdysi kritizoval vztah Cechoslovaku vuci sudetskym Nemcum, coz zrovna spravedliva kritika nebyla, byla to politika "usmireni". My vam take nezakazujem vystavbu napr. ve Slezsku, na ktere si mohou delat narok treba Polaci, a jiste ne v Praze. Na vystavbe osad neni nic nezakonneho. Projdete si program strany Likud a dalsich pravicovych stran v Izraeli a jasne uvidite, ze odpurcem mirovych jednani z nich nikdo neni, odpurcem nezodpovedneho provadeni techto mirovych jednani, ktere vedou k narodni tragedii ano ! 

A ceska politika ? Ta je kupodivodivu velmi odvazna, kdyz navzdory politickemu pokryteckemu trendu ve svete a navzdory svetove politicke korektnosti, dokaze mit vlastni nazor a postoj a byt pratelska se statem, se kterym pratelstvi neni zrovna velka moda. A kritika ? Ta samozrejme muze pomoci, pokud bude spravna. Jsem ochoten pripustit, ze dnesni izraelska vlada neni dostatecne aktivni na ceste k miru. Jsem sice toho nazoru, ze jim to vnitrni ani vnejsi politicka situace zrovna moc neumoznuje, ale kazda rada muze byt dobra a zkusit se podelit o zkusenosti dvou pratelskych statu jiste nemusi byt na skodu.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za Váš kritický názor. Oba vidíme, že naše pohledy jsou takřka diametrálně odlišné a vycházející z jiných základních východisek a úhlu pohledu (a nadhledu). S Vašimi argumenty se tak prakticky vůbec neztotožňuji (s výjimkou posledních tří vět) - ale jsem schopen pochopit, co Vás k nim dovedlo. Slyšel jsem a četl podobné názory mnohokrát. Nemá tak ani smysl tu nějak více navzájem polemizovat a vyvracet si své názory - vydalo by to na stránky. Pokud by Vás to přece jen zajímalo, tak prakticky ke všem podstatným bodům, které tu zmiňujete, jsem se vyjádřil ve své knize Izrael a Palestina (ilegálnost osad, Bibi, postoje izraelské pravice a levice), takže je to možné dohledat podle kapitol a rejstříku. Snad jen to srovnání Slezska a Prahy se situací mezi Izraelem a Palestinskými územími - to je dost absurdní - už jen s přihlédnutím k faktu srovnání dnešních práv Izraelců a Palestinců na Západním břehu a v Gaze s právy Čechů a Poláků v rámci Evropské unie.

    OdpovědětVymazat
  3. "Prime Minister Benjamin Netanyahu, who is currently visiting London, said in response: "What happened today in Cairo is a tremendous blow to peace and a great victory for terrorism." http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-4064424,00.html To mluvi za vse. Izrael NIKDY nechtel mir. Ja vim, ze je to pro radu jeho stoupencu neprekousnutelne, ale at se vyporadaji s fakty, ktera to nazorne dokumentuji...

    OdpovědětVymazat
  4. Vazeny pane Cejko, co rikate na skutecnost, ze od roku 1976 (a pote 1980, od te doby pravidelne) se v OSN hlasuje o navrhu reseni blizkovychodniho konfliktu implementaci dvoustatniho reseni zalozeneho na rezoluci RB OSN c. 242, ktery, jak jiste dobre vite, v OSN bojkotuji v podstate jen dve zeme - US a Izrael? Navrh akceptovalo jak OOP, tak Hamas, ktery toto reseni na rozdil od US a Izraele s malymi vyjimkami, treba v Tabe roku 2001, nebojkotuje. Diky za odpoved.

    OdpovědětVymazat
  5. Oprava: US a Izrael bojkotuji tento navrh s malymi vyjimkam, treba v Tabe 01...

    OdpovědětVymazat
  6. To je tedy opravdu skvělá odpověď, pane Čejka: "Nebudu se s vámi bavit, přečtěte si mou knihu." Proč jste si tedy zakládal blog, když nemáte zájem o komunikaci s čtenáři? I já jsem se vás už někdy vloni ptal na ty iránské revolucionáře (dokonce dvakrát) - a samozřejmě taky bez odpovědi...

    OdpovědětVymazat
  7. Ad Daniel: ze neni vule OSN na Blizkem vychode respektovana v celkem siroke mire prakticky od sameho pocatku je celkem znama vec. Nekterym statum v oblasti muze byt vule OSN dobra k odvozeni legitimity sve politicke existence, ale v mene pro ne pohodlnych pripadech ji uz respektuji podstatne mene. Ne uplne odlisne se k OSN chovaji nejen blizkovychodni zeme, ale i nektere velmoci. Ad Jezek: myslim, ze neni fair, co pisete, nebot zrovna s Vami jsem komunikoval nekolikrat, myslim, ze dokonce i mailem. Omlouvam se, jestli obcas neco nestihnu nebo zapomenu odpovedet, ale blog delam zcela zadarmo ve svem volnem case, pricemz jsem pracujici clovek, ktery je stale na cestach mezi dvema mesty, kde pracuji, ucim na nekolika fakultach a mam x dalsich povinnosti. Pardon!

    OdpovědětVymazat