
dvanácti lety, kdy ve městě probíhala druhá intifáda
doprovázená sebevražednými atentáty. Ještě donedávna byl však v Jeruzalémě
až na několik incidentů relativně klid. Dnešní „celé a sjednocené“ město, jak
deklaruje izraelský „Základní zákon – Jeruzalém“ z roku 1980, je však
jednotné pouze na papíře. Místy, kde arabské a židovské části spojuje nová
tramvajová linka, jsou dnes vypálené zastávky a stráží je těžce ozbrojené
policejní patroly.
Aktuální
problém města souvisí s vyústěním neúspěšného mírového procesu, ve kterém hrál
Jeruzalém vždy prvořadou roli, dále se situací na Chrámové hoře a s důsledky metodických
změn ve statusu východního – před rokem 1967 prakticky stoprocentně arabského –
Jeruzaléma. Tyto změny administrativa premiéra Netanjahua i dalších politiků
s ním ideově spřízněných intenzivně zaštiťuje. V posledních měsících
se však zaktivizovala i řada palestinských radikálů, kteří zcela nepřiměřenými
a brutálními činy na uvedené posuny reagovali. V poslední době se navíc
často jedná o takzvané „osamělé vlky“ – tedy nijak neorganizované jednotlivce,
kteří na vlastní pěst páchají teroristickou činnost a nelze je prakticky
kontrolovat. Brutalita palestinských akcí z poslední doby nemá jakoukoliv
omluvu, stejně tak ani glorifikace jejich pachatelů.
Situace
v Jeruzalémě – hlavně v některých jeho částech, jako je čtvrť
Sylwán se velice začíná podobat
nedalekému Hebronu. Tam mezi desetitisíci Palestinců žije nejtvrdší jádro
židovských osadníků a extremismus tam dosáhl neobyčejně brutálních podob.
Velmi analogický s předvčerejším útokem na jeruzalémskou synagogu byl
právě zločin hebronského židovského osadníka Barucha Goldsteina, který
v roce 1994 povraždil v tamním chrámu 29 palestinských muslimů. To
pak zažehlo i vlnu nepokojů, které vedly k sebevražedným atentátům a
nepřímo i ke smrti izraelského premiéra Rabina, kterého zavraždil Goldsteinův
obdivovatel. V palestinské Goldsteiny se předevčírem proměnili i dva
Palestinci, kteří podobně brutálním způsobem začali pálit do nevinných židovských
věřících v odlehlé jeruzalémské synagoze.
Ve
zmiňované jeruzalémské čtvrti Sylwánu však nadále pokračuje nastěhovávání
židovských osadníků do arabské čtvrti a zdá se tak, že další ohnisko trvalého
napětí podobné centru Hebronu vzniká přímo pod úpatím Starého města. Mnoho
nasvědčuje tomu, že „Město míru“, jak je název Jeruzaléma interpretován, tak
čeká – a s ním i řadu Izraelců a Palestinců – bohužel další neradostné období.
Vyšlo v MFDnes, 20. 11. 2014
Žádné komentáře:
Okomentovat