Teheránské „hnízdo americké špionáže“ a realita dnešního Íránu

Nedávno se nad bývalou ambasádou objevil
billboard s Donaldem Trumpem a Chameneího
komentářem: „Americká intelektuální elita
se cítí být zahanbena svým prezidentem“

Objekt bývalé americké ambasády v Teheránu se může jevit jako dobrá ilustrace postupných změn, kterými současný Irán prochází. Jedná se o velký areál diplomatických budov v centrálním Teheránu, který nedlouho po Chomejního islámské revoluci vzali v listopadu 1979 na zteč jeho příznivci a na čas učinili z amerických diplomatů rukojmí. V kontextu dalších souvislostí byl tento moment klíčový pro ukončení íránsko-amerických diplomatických vztahů, které se od té doby nedočkaly obnovení. Prázdnou ambasádu následně obsadily a používaly Gardy strážců islámské revoluce a na mapách Teheránu začal být tento objekt označován jako „Bývalé hnízdo americké špionáže“. 

Když jsem se v roce 2008 dostal do Teheránu poprvé a pokoušel se nafotit ikonické anti-americké graffiti na obvodových zdech velkého objektu, setkal jsem se s nevolí místních strážců. Vzpomínám si, že jednoho z naší tehdejší cestovatelské skupinky tehdy dokonce hlídkující gardista krátce vyslýchal přímo za bránou objektu. 

O sedm let později, v roce 2015, kdy jsem se byl na ambasádu podívat podruhé, se sice graffiti v pečlivě obnovovaných nátěrech stále skvěly na svých místech, avšak Revoluční grady už u ambasády vidět nebylo a u jednoho z vchodů se objevil první obchod. Také opatrné fotografování už nevyvolávalo žádné komplikace. 

Na počátku letošního února si bylo možné všimnout, že je v jedné části komplexu vzniklo nové divadlo a nad někdejší „gardistickou“ bránou teď visí název jakési studentské asociace. V hlavním objektu ambasády bylo otevřeno v mezičase muzeum zaměřené na špionážní činnost USA a před budovou se dnes rozkládá „Muzejní zahrada anti-arogance“ plná různých proti-amerických artefaktů. 

Bývalá hlavní budova ambasády
a artefakty v "Muzejní zahradě anti-arogance"

Graffiti na obvodových zdech, z nichž některá se stala světoznámými, stále zůstávají na svých místech, ale celý objekt už působí mnohem více civilně než dříve. Pravda, nad jedním z bočních vjezdů do bývalé ambasády se ještě začátkem února skvěl billboard s Donaldem Trumpem a doprovodným citátem íránského rahbara (nejvyššího duchovního a hlavního vůdce země) ajatolláha Chameneího: „Americká intelektuální elita se cítí být zahanbena svým prezidentem“ (což je mimo jiné výrok, se kterým by zřejmě neměla problém velká část světové politické scény..). Tento billboard však v následujících čtrnácti dnech kamsi zmizel a zůstala po něm jen prázdná plocha. 

Na budovách stojících naproti ambasádě se stále vyjímá na roletách obchodů několik relativně čerstvých plamenných protiamerických malůvek, avšak za stahovacími roletami obchodů už nenajdeme žádné propagandistické cetky, ale jakýsi obchod nabízející tradiční bylinné čaje, a za vedlejší roletou dštící anti-americkou síru zase narazíme na potravinovou večerku.

I na domech naproti ambasádě lze najít relativně
nová propagandistická dílka. Tohle se váže k poměrně
nevinnému a marginálnímu incidentu,
který byl během pár hodin vyřešen telefonátem
mezi ministry zahraničí Kerrym a Zarífem.  

Vnější slupka propagandy tak zůstává v dnešním Íránu stále pečlivě udržována, avšak realita íránské společnosti se výrazně proměňuje. Často tak nemá s minulostí už příliš mnoho společného. Významnou část Teheránců zajímá režimní prezentace asi tak jako většinu Čechoslováků všudypřítomná politická agitace před rokem 1989. Bude-li však někdo chtít vykreslit obraz dnešního Íránu v souladu se zažitým mediálním obrazem „nebezpečné země plné fundamentalistů“, bezesporu se mu to právě na základě oné všudypřítomné a často velmi působivé politicko-náboženské agitace podaří. 

Jenže dnešní Írán je zemí výrazně komplexnější a v tom zcela nejhrubším náhledu rozdělený přinejmenším do dvou paralelních světů: Toho režimního, který je ve veřejném prostoru symbolizován oficiálními slogany a jinými druhy agitace. Tento svět zcela jistě není jen plakátovou iluzí, neboť nezanedbatelná část společnosti ho

uznává. Druhý svět žije ve stínu plakátů a hesel životem značně odlišným, často velmi sekulárním, který se buď od politiky distancuje, nebo na ni má velmi kritický pohled. 

A pokud se na íránskou společnost podíváme podrobněji, spatříme ještě mnohem více názorových proudů jak na straně zastánců režimu, tak i ve skupině druhé. V každém případě: vykreslovat dnešní Írán jen jako „stát jaderných ajatolláhů“, či naopak jako „zemi plnou prozápadně smýšlejících obyvatel“, bude vždy hrubě zavádějící.

Vyšlo v Deníku referendum, 27. 2. 2018