S Koránem a samopalem za svobodu Evropy

Malý náhled na osud Arabů a muslimů, kteří bojovali po boku Spojenců na bojištích světových válek.

Před více než deseti lety jsem se vydal do Francie na verdunské bojiště. Kromě stále patrných kontur měsíční krajiny, rozbombardovaných pevností a zbytků zákopů, z nichž na jednom místě ční bodáky zasypaných vojáků, mě zaujaly i zdejší hřbitovy. Na většině z nich jsou prosté kříže se jmény francouzských vojáků. Nedaleko verdunské kostnice, která je zřejmě nejznámější připomínkou těchto jatek, je však i jiný hřbitov: tam jsou náhrobky popsány arabsky a nedaleko od něj se nachází pomník padlých vojáků s nápisy v hebrejštině.

O válečných osudech arabských a židovských vojáků jsem tehdy příliš nevěděl. Stejně tak o spojení muslimů či Arabů s druhou světovou válkou ke mně dolehlo jen několik informací, jako například že bosenští muslimové měli divizi SS a bojovali na straně Němců a že jeruzalémský muftí z předválečné Palestiny se stýkal během války s Hitlerem.

Na obou stranách barikády

Pohled na muslimy a Araby za druhé světové války však může být i jiný. Pokusil se o něj třeba tři roky starý francouzský film Dny slávy (originální název filmu zní zcela jinak: Indigénes – Domorodci), který popisuje osudy několika vojáků z Maghrebu v jejich boji proti nacistům. Film se zaměřuje na nerovné postavení muslimů v řadách francouzské armády. Tito muži byli mj. nasazováni do operací, kde se stávali „krmivem pro děla“ (podobně jako Britové vysílali do riskantních operací často jednotky z různých částí svého koloniálního impéria), přičemž titíž vojáci byli zároveň diskriminováni v rámci svých jednotek.

Pokračování zde