pondělí 19. listopadu 2012

James Bond v Gaze

Vyšlo v LN, 19. 11. 2012


Z Gazy už zase létají na Izrael rakety a Izrael vojensky oplácí. Tento táhlý konflikt, v němž se střídají klidnější fáze s dramatičtějšími, přirovnal jeden izraelský novinář před pár lety k filmům o Jamesi Bondovi: Zápletka a schéma hrdinů zůstává stejná, mění se jen rekvizity a okolnosti. Poslední eskalace konfliktu přichází zhruba ve stejnou dobu jako nejnovější díl Jamese Bonda Skyfall. Seznamujeme se tak s řadou nových technických zlepšováků – například masivnějším nasazením sofistikovaného izraelského protiraketového systému „Železná klenba“, ale i vylepšenými raketami Hamásu, které doletí až k Tel-Avivu a Jeruzalému. Naopak v minulosti tolik oblíbení sebevražedné atentáty hlavní padouši už zřejmě opustili. Podstata a mechanismus děje však zůstává stále velmi podobný. James Bond – Izrael – nemůže v tomto konfliktu prohrát, ale zároveň ani padouchy úplně zničit. Ti se v barvách Hamásu vynoří v nějaké reinkarnaci znovu v dalším dějství.    

Co dál?

Realita izraelsko-palestinského konfliktu není ve skutečnosti žádný akční film, i když ho tak někdy masové sdělovací prostředky podávají. Je to krvavé historické drama, jehož konec je – i přes pár optimističtějších období v minulosti – v nedohlednu a není u něj zdaleka zaručen happy-end.

Co ale dělat, aby konflikt nebyl jen neustálé opakování stejného scénáře s drobnými obměnami? Je třeba zásadně změnit přístup, protože je zjevné, že tvrdé vojenské řešení situace je sice velice efektní, méně však už dlouhodobě efektivní. Taková změna ale potřebuje i statečné politiky, formátu těch, kteří zaplatili za své politické vize životem. Vzpomeňme na izraelského premiéra Jicchaka Rabina nebo egyptského prezidenta Anwara Sadata. To nebyli muži, kteří by přemýšleli o budoucnosti svých zemí v horizontu volebních období.

Je zjevné, že Hamás tvrdá vojenská síla spíš zoceluje, než naopak. Vždyť kolikrát již byly pozabíjeny stovky jeho členů a desítky vůdců, přesto existuje dál a je snad ještě zatvrzelejší. Je tedy třeba jít na Hamás jinak. Ano, určitě je možné vojenskými prostředky postupně rozbíjet organizace typu Al-Káidy, nebo kdysi velmi silnou skupinu teroristy Abú Nidala. Ty totiž za extrém považuje i velká část muslimů. Neprolínají se s běžnou společností, spíš u ní vyvolávají strach. Zatímco radikály z Al-Káidy je technicky daleko jednodušší „vystřílet“, u organizace typu Hamásu je hranice mezi civilisty a radikály rozostřená. Hamás je totiž organizací poněkud jiného typu, neboť kromě schopnosti vystřelovat rakety představuje pro valnou část Gazanů i politické hnutí, které zajišťuje řadu sociálních služeb a potřeb.

Nárůst radikalismu má přímou souvislost s ekonomickým chudnutím společnosti – vzpomeňme na Evropu v době hospodářské krize po roce 1929 a na nástup Hitlera. Je tak pravděpodobné, že pokud by Izrael nějakým efektivním způsobem pomohl Gazanům ulehčit jejich ekonomickou situaci, mohl by z dlouhodobého hlediska Hamás oslabit. Začít je možné tím, že se uvolní ekonomická blokáda Gazy.

Byl by to samozřejmě běh na dlouhou trať a musel by být doprovázen bedlivou bezpečnostní kontrolou a případně i vojenskými akcemi v omezeném rozsahu. Z dlouhodobého hlediska by to ale mohlo fungovat. Něco podobného se dnes už děje na Západním břehu, kde žije daleko víc Palestinců než v Gaze. Konflikt by tu hypoteticky měl eskalovat víc, jsou tu samozřejmě nadále židovští osadníci, zatímco Gaza je už sedmý rok bez osadníků. Přesto je Západní břeh už několik let výrazně klidnější než Gaza, ačkoliv Hamás je v některých místech Západního břehu také velmi silný. Když jsem před dvěma týdny projížděl některými částmi Západního břehu, měl jsem možnost vidět, jak fungují úlevy, k nimž se tam Izrael odhodlal – například zrušil část důležitých kontrolních stanovišť. To viditelně napomáhá k ekonomickému oživení a koneckonců podporuje i turistický ruch. Obecně jsou Palestinci na Západním břehu už delší dobu ekonomicky silnější než v Gaze a v průběhu konfliktu se tak chovají jinak, než většinově chudí Gazané. Jistěže je vždycky možné, že se situace rychle vyhrotí i na Západním břehu, a pak bude všechno ještě daleko složitější. Stejně je ale pozoruhodné, že až doteď prakticky všechny rakety na Izrael vylétly z Gazy, nikoliv ze Západního břehu .
Taktika tvrdých vojenských protiúderů by neměla dále pokračovat. Spravedlnosti lze dosáhnout i jinými způsoby, i když to dá víc práce a hmatatelný výsledek nebude hned. Dovolím si na závěr osobní vzpomínku. Před více než deseti lety jsem mířil do kantýny Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Několik minut před mým příchodem odpálil člen Hamásu na dálku bombu v menze, která zabila devět lidí a spoustu dalších těžce zranila. Přesto jsem nikdy nedospěl k názoru, že jediným způsobem boje s touto brutální organizací je rovněž brutalita a že bychom se neměli pokoušet hledat alternativní plány řešení izraelsko-palestinského konfliktu.

Žádné komentáře:

Okomentovat